Místa ve tmě
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380501/bmid_mista-ve-tme-Anr-380501.jpg
4
239
239
Tereza je rozvedená a život si zpestřuje milenci. Klára je ptáček ve zlaté kleci. Eva se obětovala dětem a rodině. Karla si chce pořádně užívat. Alice se snaží nebýt plačka jako její matka. Petra už toho má tak akorát a plánuje s životem seknout, ale Magdalena začne zase toužit. Jejich příběhy se v ničem nepodobají, přesto se tyto ženy v určitý moment potkávají a vstupují si do života, aniž by o tom věděly.... celý text
Přidat komentář
Příběhy o ženách, které přece musejí být šťastné, když jsou konečně moderní a emancipované. A ony stejně nejsou... šťastné, ba ani spokojené... Něco je shnilého ve státě dánském. Už i to jablko na obálce... Za mne velmi skličující, ačkoliv se to četlo dobře.
Vůbec to nebylo špatné, styl autorky se mi líbil a postavy mě dovedly zaujmout. Jenže jsem nevěděla, zda čtu sbírku povídek nebo příběh, který se má propojovat a to mě trochu rozhodilo, trochu zklamalo, protože když se mezi sebou příběhy žen začaly propojovat, doufala jsem v trochu uzavřenější konec. Takhle mi připadá, že to "není hotové", což je strašně pitomý, když to sem tak píšu, ale je to pocit, který ve mně zůstal docela silně. Jinak na mě v průběhu čtení působily dost i postavy, jen mi prostě neutkvěly v paměti na delší dobu. Takže něco, co nebylo vyloženě špatné, ale cestu jsem si k tomu nenašla.
Přemýšlím, co mi přečtení povídek dalo. Padla z nich na mě deprese. Už jsem pár depresivních knížek četla (Rekonstrukci, Houbařku, Hanu, Tiché roky...) ale takhle depka byla jiná. Taková těžká. Jako deka. V každé povídce se její hlavní hrdinka trápila pro něco/někoho jiného, ale ve výsledku to bylo jedno. Touha po lásce, ponížení, žádná sebeúcta, obětování se druhému, který o to stejně nestojí. Škoda, že člověk nemůže číst dál, aby se dočkal nějakého happy endu. Občas v některé z povídek na konci svítí malé světýlko naděje, ale je fakt malé.
Ta si říkám, proč takovéhle povídky vlastně číst? Leda tak, aby zpytoval člověk své vlastní svědomí, zamyslel se nad životem, jaký žije, a pokud s ním není spokojený, něco s tím udělal, nenechal se využívat, nenechal si ubližovat. A nezáviděl druhému, protože občas, i když se to tak na první pohled může zdá, vážně není co. Za zdi druhých člověk nevidí.
Takže jo, některé z povídek asi mají smysl.
Velmi zdařile pospojované příběhy několika žen. Jenom, co mne trochu děsilo - to jsme vážně tak hrozné, neschopné....
Je mi to líto, ale poslední dvě povídky už asi nepřečtu. Knížka mě nebavila, povídky byly o ničem a nelíbil se mi ani styl psaní.
Dvanáct rafinovaně propojených povídek o tom, co se děje za zavřenými dveřmi a v mysli obyčejných žen. Povídky jsou sondou do duše a podstaty toho, co je láska a jak mnohdy zabřednutí do stereotypu dokáže zvítězit nad zdravým rozumem a sebereflexí. Tak to alespoň vnímám já.
Nemohu vůbec říct, jestli se mi nějaká povídka líbila více než jiná. Každá měla něco do sebe, v každé jsem si našla něco, co mě chytlo za srdce a nepustilo a rozhodně to není naposled, co jsem knihu četla.
IG: @hanybooks
Povídková kniha Lidmily Kábrtové Místa ve tmě má jednoho společného jmenovatele. A tím jsou ženy. Ženy s různými osudy, různého věku, které kromě nelehkého života s muži spolu nemají zdánlivě nic společného, ale přesto se jejich příběhy alespoň částečně protnou.
Není to radostné čtení, ale důležité je vidět světlo na konci tunelu. Chválím krásné provedení knihy i s její milou záložkou :-)
Z mého pohledu extrémně nepovedená kniha. Naprosto banální příběhy buď s očekávatelným vývojem, nebo naprosto nepravděpodobnou zápletkou, které se autorka snažila ozvláštnit zcela nesmyslným vzájemným prolínáním. Věty si chvílemi půjčovala z červené knihovny a náměty vlastně asi také. Připadalo mi, že si to hraje na nějaké životní drama, ale žádné tam není.
Vyzdvihla bych snad jen povídku pod vodou, naopak naprosto stupidní mi připadala povídka v souhvězdí labutě.
Cteni teto knihy jsem si moc uzila, ačkoli nejsem fanousek povidek. Libi se mi, jak autorka dokaze vykreslit postavy ruzneho veku, z ruznych prostedi. Propojeni nekterych pribehu bylo nenasilne a velmi me bavilo.
Čtivost tam i je, ale všechny baby jsou jak přes kopírák - buď týraný chudinky, nebo d*vky co píchaj po hotelích, nebo osamělý důchodkyně anebo slepicoidní manželky. To není podle autorky vzorem ženy nikdo jinej???
Odevzdaný, vyšumělý NIC.
To mi moc good nepřijde.
Takový stejný.
Ještě lepší než jsem čekala. Zdánlivě obyčejné povídky/lidské příběhy, ale se silnou myšlenou nebo velkým překvapením na konci. Uvítala bych druhý díl knihy (přeživších hrdinů).
Místa ve tmě jsou souborem volně se prolínajících povídek, jejichž hlavními postavami jsou výhradně ženy různého věku. Námětem povídek je násilí, manipulace, podřízenost. Ženy jsou tu utlačované a využívané muži, ale nevzdávají se a s větším či menším úspěchem se snaží znovu vzít život do vlastních rukou.
Tato sbírka není odpočinkové čtení pro radost. Povídky jsou dobře napsané, ale je to spíš smutné čtení.
Tak tahle knížka pro mě byla jako zjevení. Vybrána z regálu malinké knihovny v malém městě, možná taky trochu pro tu záložku, ale spíš proto, že poslední dobou hodně čtu současné české spisovatelky, byť jméno Kábrtová mi předtím nějak unikalo. Teď už nebude, řadím ji do pomyslné řady svých velmi oblíbených, protože ta knížka, ač místy neradostná, mi svými příběhy a "obrazy" učarovala... Je to zvláštní, ale ve všech těch postavách může člověk objevit i maličký kousíček ze sebe sama, a nejde jen o ženy... PS. Jdu se pustit do "Koho vypijou lišky", a budu nedočkavě čekat na další knížky LK.
Část díla
Děti
2018
Divoženka
2015
Druhá noc u jezera
2018
Kabinet pokusných zvířátek
2018
Kostelnice
2017
Autorovy další knížky
| 2013 | Koho vypijou lišky |
| 2021 | Čekání na spoušť |
| 2018 | Místa ve tmě |
Moje první knížka od autorky. Líbila se mi, pěkně se četla, povídky se postupně propojovaly. Jako celek působí smutně, i když u některých hrdinek občas svitla naděje na zlepšení jejich neutěšené situace. Společný jmenovatel ženy. Podřízené, manipulované, zneužívané muži, obětované rodině. Příběhy nejsou uzavřené, občas je jen tak matně nastíněné možné pokračování, které si můžete domyslet. Mám ráda příběhy s jasným koncem, proto za mě jedna hvězda dolů. Určitě však stojí za přečtení a zamyšlení.