Poselství práva
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155038/bmid_poselstvi-prava-GOq-155038.jpg
4
268
268
Příběh Waxiliána Ladriana, samozvaného ochránce zákona, se odehrává ve Scadrialu, světě mistbornské trilogie v prostředí, které připomíná New York na počátku 20. století – v moderním světě železnic, elektrického osvětlení a prvních mrakodrapů. Mistbornští hrdinové Kelsier, Vin, Elend, Sazed a Špuk už patří do historie, avšak přestože moderní život ovládá technika, stará magie allomancie a feruchemie má i v novém světě stále své nezastupitelné místo a stává se nástrojem statečných, kteří se snaží zavést řád a spravedlnost v životě jak zákonem takřka nepoznamenaných divokých Burin, tak velkoměsta Elendelu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , TalpressOriginální název:
The Alloy of Law, 2011
více info...
Přidat komentář
Pokračovanie Mistborn je v tejto prvej časti skvelé. Ocitli sme sa pár sto rokov po udalostiach v prvej trilógii, vo svete, ktorý sa posunul dopredu, no žiaľ ľudia ostali rovnakí. Nové postavy Wax, Wayne a Marasi si čitateľ rýchlo obľúbi a Steris je veľmi zábavná osôbka. Nuž, Sanserson to zasa vymyslel veľmi dobre a som zvedavá kam nás zavedie v ďalších častiach. AJ
První díl navazující trilogie mě oslovil stejně jako předchozí díly. I když jsou hrdinové prvních třech dílů nyní již legendami, nové hlavní postavy - Wax, Wayne a Marasi se jimi nenechají zahanbit. Jejich vtipné popichování mě neskutečně bavilo. Žijí v modernějším světě ale s nepřáteli bojují podobně, s pomocí allomancie a feruchemie. Po řadě podezřelých krádeží ve vlacích a únosech mladých žen, přičemž jednou z nich je i Waxova budoucí snoubenka Steris, se rozhodnou zjistit kdo za tím stojí. Líbilo se mi to a těším se na další díl.
Knížka je oproti všemu, co jsem zatím od Sandersona četla, velmi tenoučká.
Určitě není lepší, než původní trilogie, pokud ale máte rádi svět Mistborn, pak určitě doporučuji. Cíle hlavních postav nejsou ani tak ušlechtilé ani tak nedosažitelné, jako v původní trilogii (na druhou stranu, popravení boha a záchrana končícího světa se překoná jen těžko). Jedná se o odpočinkový příběh na pomezí divokého západu a průmyslové revoluce. Myslím, že pokud k druhé éře budete přistupovat jako k povídkám ze světa Mistborn, nebudete zklamaní.
Co mě potěšilo, je využití předchozího příběhu i zde - při cestě městem narazíte na místa pojmenovaná po hlavních hrdinech, vytvořila se zde nová náboženství a šlechtické rody.
Mistborn, éra dvě, věk elektřiny, střelných zbraní a allomancie (a ostatních). Zpracovat, že první éra skončila a je čas začít novou, bylo těžké. Četla jsem to krátce po sobě, takže nové prostředí byl trochu nezvyk. Má to takový nádech gangsterské "kovbojky" v městském prostředí s jemnou detektivní linkou. Potěšily mě reference na postavy z první éry a celkově to bylo dobré, když se člověk odpoutá od toho, co bylo a přivítá to, co je teď. Hlavní dvojka Wax a Wayne jsou zábavné duo a Poselství práva je příjemný rozjezd další etapy.
Bála jsem se, že už to nebude ono, že mi bude scházet starý svět a jeho postavy. A vlastně ano, není to ono - je to jiné... ale taky dobré - a staré postavy mi scházely - ale nové jsem si také oblíbila.
A moc cením hromadu narážek na první sérii, ta historie tu hraje velkou roli. (A s některými starými postavami se přece jen setkáme.)
Posun v čase nabízí další nové možnosti, jak využít allomancii a feruchemii. Takže spousta nových nápadů. Allomancie se pro tenhle věk vlastně hodí mnohem víc. :)
(SPOILER)
Záměrně jsem si dal rok pauzu po dočtení první série a myslím si, že to byl dobrý nápad. Je to jiné než éra jedna, ale stále dobré. Děj je docela uzavřený (přeci jen při psaní tohoto dílu ještě Brandon netušil že napíše celou trilogii s těmito postavami).
SPOILERY
Sanderson přináší nové nápady do světa mistbornů. Twinborni jsou velice zajímaví a např. u Waxe kombinace mincíře a manipulace váhy dává netušené možnosti. Rovněž se dozvíme o chybějící dvou kovech (které naznačil Sezed na konci první trilogie) a dvou dalších kovech (včetně jejich feruchemických vlastností) :)
Kouzlo první trilogie se Sandersonovi zkrátka nepodařilo udržet.
Měl jsem pocit, že svět Mistborn není dostatečně pestrý na to, aby se s ním dalo pracovat tak, jak to autor do budoucna zamýšlí, ale v tom musím uznat, že jsem se spletl. Druhá éra Mistborn opět ukázala zajímavé fantasy prvky a podobně + je pořád dobře napsaná, ale vzhledem k tomu, že to pro mě je už x-tá kniha od autora, nijak mě to neohromilo. Ještě musím pochválit postavy - z Archivu Bouřné záře jsem věděl, že je Sanderson oproti první trilogii zlepšil, a tady mi to jen potvrdil.
Ale jinak mě bohužel tentokrát příběh vůbec nezaujal, přišel mi chvílemi i dost naivní a podobně. Nevím, jestli s trilogií budu vůbec pokračovat, protože tentokrát mám pocit, že je "chyba" je asi u mně.
Stejně jako ostatní jsem se obával časového posunu od první trilogie a tím změny prostředí. A pak období do kterého to Sanderson zasadil. Ale obavy byly zbytečné. Oboje zvládl Sanderson skvěle.
Atmosféra věku páry se povedla. Musím říct, že allomancie a feruchemie do tohoto období sedí mnohem víc než steampunk. (Ten stejně nemá logiku. Vyžaduje počítačem řízené obráběcí stroje. Ale pokud je umíte vyrobit, pak steampunk nedává smysl…)
Právě pozdější období umožňuje vytěžit z metalických umění mnohem víc. Takže ten záběr nápadů je ještě bohatší než u první trilogie. Geniální myšlenky, které poháněly předchozí díly, působí i tady.
To je tím, že Sandersonova „magie“ je smysluplně a racionálně vymyšlená. Má své vlastní zákony a jasně dané působení. Logicky pak budoucnost nabízí víc možností stejně jako v našem světě než klasický „středověký“ fantasy svět.
Navíc tady chybí jakékoli rozepisování. Samotný děj sice probíhá v krátkém období, ale nemusíme číst stovky stran. Na mě to působí tak, že se Sanderson překonal. Tady nebyla vůbec žádná vata. Nebo jsem si jí nevšiml.
Díky tomu všemu extrémně vynikaly akční scény. Ty působily podobně jako z Matrixu. To nemělo chybu. Samozřejmě je třeba odpustit pár podivných zvratů a pohádkově naivní styl psaní. Mě to ale nevadilo.
Když uvážím jaký příběh nacpal Sanderson do 300 stran. Jaké to má vtipné dialogy, když se hlavní hrdinové popichují. Jak postavy používají allomantické a feruchemické schopnosti. A jaký to má závěr. Tak to co nesedí, nechávám plavat.
Navíc se zdá, že by to šlo číst i bez předchozí trilogie. (Pak se samozřejmě čtenář nebude orientovat v mytologii Finální říše.) Takže doporučuju vážně všem. Jen to má opět Sandersonův osobitý styl a náznak YA fantasy. Super zážitek na méně než polovině stran – jasných 5 hvězd. 95%
Návrat do světa Mistbornů jsem si užila :-)
Volně navazující díl je prostě volnější, ne tolik propracovaný, ale nový hrdinové Waxilián a Wayne jsou skvělá, sympatická a vtipná dvojka :-)
Nečetla bych ovšem nejdříve tento díl bez předchozích, kde je toho hodně vysvětleno o allomancii, feruchemii, kovech...
První tři díly tento sice nepřekoná a ani jsem to neočekávala (už podle počtu stran), ale pořád dobré počteníčko, bavilo mě a chvílemi jsem si vzpomněla na můj oblíbený film Američtí psanci :-)
"Ty jsi vždycky dokázal všechno vymyslet."
"Jo, když má člověk mozek, tak to pomáhá, nepřekvapuje tě to?"
"Kde jsi vzal tu kulku?"
"Našli ji v tom divadle. Dnes ráno jsem ji odkoupil od strážníků."
Waxilián zavřel oči, měl velmi osobitou představu o tom, co znamená "odkoupit".
"No nemrač se hned," hájil se Wayne, "dal jsem jim za to krásnou dlažební kostku."
Těšila jsem se na návrat do tohoto kouzelného světa, proto mě mrzí, že se ten návrat vlastně ani pořádně nekonal. Pokračování je hodně volné, kniha je dobrá, ale nemá grády jako předchozí díly. Snad se to zase zlepší, pan Sanderson umí psát lépe..
Bylo skvělé se zase vrátit zpátky do světa Mistborn. Dvojice Wax a Wayne jsou sympatičtí, zábavní a příběh je díky nim příjemný a plyne rychle..
Ale podotýkám, že první tři díly byly mnohem lepší.
Volné pokračování Mistbornu je úplně jiné, ve všem. Je jednodušší, lehčí a optimističtější.
Ale přesto mají něco společného - jsou obě naprosto úžasné. Jeden autor, jedno universum a dvě naprosto odlišné série. To, co postrádá původní trilogie lze lehce najít zde a naopak.
Duo Waxilián a Wayne je naprosto nepřekonatelné. Jejich neustálé škádlení do knihy vnáší tolik osobitého a charakteristického humoru, že se čtenář prostě musí přistihnout s úsměvem na tváři.
Jediná věc, která byla na překážku je absence toho, co všechno se vlastně stalo po původní trilogii. Miluji všechny reference do jednoho, ale nestačilo to. Nicméně proto máme snad ještě další dvě knihy.
No a konec? Ten je na knize opravdu nejlepší, protože odkazuje ještě dál a neuvěřitelným způsobem ponouká k přečtení dalšího dílu.
Jelikož mám nejraději "středověké" fantasy, úplně jsem nevěděla, jak na mě bude působit děj zasazený do prostředí 19. století. Ale i přes prvotní nedůvěru jsem si jej zamilovala. Příjemnou změnou byly hlavní postavy - oproti mladičkým Vin a Elendovi z předchozích třech dílů, nám autor naservíruje ostřílené čtyřicátníky, což ale vůbec nevadí - je to vlastně docela příjemná změna, že se čtenář nemusí prokousávat nezkušeností postav. Wax mě prostě bavil a Wayne se svými vtipnými prupovídkami tomu dodával ten správný šmrnc.
Trochu mě překvapila zápletka samotná, jelikož jsem nečekala, že příběh bude spíše detektivního rázu, ale ani to mi nevadilo.
Co zde oproti předchozím dílům postrádám, jsou klasické mistbornské souboje. Jistě, i tady si čtenář přijde na své, autor nám ukazuje nové možnosti allomancie, ale i přesto mi tu něco chybělo. Každopádně už se těším na další díl, protože mám pocit, že toto byl jen začátek :)
Sanderson, jak ho máme rádi: se sympatickými postavami, zajímavě fungujícím systémem magie (ani po čtvrté mě nenudila a překvapila novými možnostmi), atraktivním prostředím ala „Londýn v 19. století“ a detektivně-akční oddechovou zápletkou. Negativa by se také našla: občasné kulhání logiky, v závěru se o jeviště rozpleskl bůh ze stroje a příliš nepotěší ani skutečnost, že nejde o samostatnou knihu s uzavřeným dějem.
Četbu bez znalosti předchozích dílů série "Mistborn" nelze doporučit, nezasvěcený čtenář by tápal v zákonitostech allomancie, feruchemie a dalších detailech z autorova rozmanitého světa.
Sanderson mě pořád baví, přesto „Poselství práva“ nepatří mezi jeho nejsilnější knihy. 75%
Štítky knihy
městská (urban) fantasy steampunk kosmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2006 | Elantris |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2010 | Vyjednavač |
Hrozně rád bych hodnotil výš, už jen proto, jak Mistborn miluju, ale tady to za mě prostě nejde. Tak nějak mi od Sandersona asi sedí víc epičtější díla.
Je tu spousta věcí, které se mi líbily. Prostředí a zvolené historické období byly super. Stejně jako v první trilogii byla perfektní a skvěle promyšlená allomancie. Bavili mě i samotné hlavní postavy, zejména Wax a Wayne, Marasi mi připadala trochu stereotypní.
Co mi naopak nevyhovovalo byl až přílišný důraz na akci a souboje. Jednotlivé bitky trvaly až moc dlouho a byly příliš časté. Detektivní zápletka byla dost slabá a i zaporák Miles (a hlavně opakující se souboje s ním) začal nudit. Chyběl tomu nějaký nápad, díky kterému by mi příběh utkvěl v paměti.
Nebylo to špatné, mé mladší já by si tohle užilo asi naplno. Současné já hodnotí začátek druhé éry Mistbornu jako průměr. Asi mohu doporučit pokud máte rádi Mistborn a třeba komiksy. Protože právě komiksy mi tenhle příběh velmi připomínal, Wax je prostě takový Batman.