Místo, místo! Více místa!
Harry Harrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28321/bmid_misto-misto-vice-mista-V0B-28321.jpg
4
51
51
Klasická novela o hrozbě úplného přelidnění Země. Konečná – velice pravděpodobná – noční můra. Přišla definitivní katastrofa: přelidnění lidstva! Nejúspěšnější živočišný druh v dlouhých dějinách Země – lidstvo – pokrylo planetu svými masami natlačenými dohromady do upadajících měst velikosti celých kontinentů, které pohltily. Lidé chtějí další místo, mír a smrt… MÍSTO, MÍSTO! VÍCE MÍSTA! je klasickou SF novelou o přelidnění světa – zároveň je originální předlohou pro nezapomenutelný film SOYLENT GREEN a také hrozivé varování z budoucnosti, která je již téměř zde!... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , NávratOriginální název:
Make Room! Make Room!, 1966
více info...
Přidat komentář
Příběh o přelidnění, kdy na Zemi žije 7 miliard lidí, z toho v USA 344 milionů (ehm). Pořád jsem čekal, že se musí něco musí zlomit a děj se rozjede. Nestalo se. Dystopie to je průměrná a detektivka dokonce mizerná. Propotratový ekovýžbkept v úst z jedné postav, který měl být asi hlavním poselstvím, se v mých očích mijí účinkem. Snad proto, že ve vyspělém světě populace už dávno vymírá. Ale zákony přirody jsou nemilosrdné. Kdo neroste a nevyvijí se, bude nevyhnutelně převálcován dravějšimi a hladovějšími. Aby se pak ještě ta zeď nejen okolo Jutského poloostrova nestala realitou.
Skvělá kniha, dost mi (v dobrém slova smyslu) připomínala Bídné roky od Knuta Faldbakkena. Neuvěřitelné, že byla napsána už v roce 1966.
Klasické dílko ze žánru "co kdyby". Tentokrát na téma "co kdyby se lidstvo rozmnožilo natolik, že už ho ani Země ani civilizace neuživí". A protože kniha je ze 60. let, je toto téma rozvíjeno spíš na bázi sociální než na bázi ekologické, kterou bychom očekávali dneska. A tak lidé žijí v opuštěných lodích, autech nebo v rozdělených pokojích obývaných několika rodinami zároveň. Voda je na příděl a chleba se vyrábí z řas. Lidí je tolik, že se vlastně neřeší žádná kriminalita nebo zdravotnictví. Na pozadí této sociální dystopie se odehrává klasický detektivní příběh jak z pera McBaina. Žádná obrovská literatura to není, ale dobře se to čte, aspoň tedy mě, kdo jsem na těchto sci-fi brožovaných jednohubkách vyrostl. 70%
Umelecke spracovanie "modernej" predstavy vseobecneho univerzalneho prijmu (narokovatelne penazne a potravinove davky bez poskytnutej protihodnoty od prijimatela) ktorym sa niektori snazia "riesit" problem s ubytkom robotnickych pracovnych miest v dosledku robotizacie nekvalifikovanych pracovnych cinnosti.
příběh temný jak sama budoucnost nebo už současnost? Megapole kde lidé zápasící o vodu žijí své životy bez naděje na lepší budoucnost a čekají na konec který nepřichází....
Děj knihy plyne až moc klidně, nikde žádné napětí, vše je hodně předvídatelné. Ten příběh by se mohl více méně odehrávat v kterékoli době, neboť bohužel jen omezeně těží z prostředí pochmurné budoucnosti, kam je zasazen.
Bol som nadšený už z predhovoru od významného biológia Paul R. Ehrlicha. Od prvej kapitoly sú popisované dystopické vízie našej preľudnenej blízkej budúcnosti, ktoré sa tiahnu celým dejom, no nenudia, pretože sú prelínané príbehom z nekonečného smradľavého preľudneného betónového veľkomesta. Páčil sa mi najmä popis štvrte, kde sa chlapec na úteku skryl; staré opustené miesta ma odjakživa fascinovali. (nasledujúci text môže obsahovať spoiler) V tretej kapitole druhej časti sa konečne začala rozoberať očakávaná téma kontroly pôrodnosti ako jediného možného riešenia. Kto chce ísť rovno na vec, nech si otvorí stranu 200. Nečakajte žiaden happyend! Posolstvo by nemal nikto prehliadať.
Myšlenka a poselství románu dobré, ale nějak jsem se nemohl začíst. Moc mě to nenadchlo.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Na západ od ráje |
| 2001 | Kladivo a kříž |
| 1991 | Druhá planeta smrti |
| 1995 |  Ocelová krysa |
| 1999 | Zima v ráji |
Země je přelidněná. Nerostné suroviny jsou vyčerpány. Půda nestačí uživit celou pozemskou populaci. Voda je pouze na příděl. Města velikosti celých kontinentů, v nichž žijí miliardy lidí pomalu, ale jistě upadají a mění se v gigantické slumy. To je prostředí Harrisonova románu, do něhož zasadil několik obyčejných hrdinů, kteří se v tomhle světě snaží přežít každý jeden den. Každodenní zápas o nadechnutí, sousto jídla, doušek vody a místo, kam na noc složit hlavu prostupuje celou dějovou linií jako červená nit. Celé to přelidnění Země je však jen vedlejší složkou díla, kulisou v níž se odehrávají ostatní události. Když se to tak vezme, tak ani vyšetřování vraždy Velkého Mika O´Briena tady není středobodem, okolo něhož by se všechno otáčelo. Zapadá do schématu, ale neurčuje směr. Harrison nechává jednotlivé zápletky volně plynout okolo sebe, nechává je vzájemně se prolínat a skládat se do vzorců, které ve své podstatě určují osudy jednotlivých protagonistů. Tahle směs se pak pomalu sune k závěrečnému exodu, které nemá žádnou ostrou špičku, šokující odhalení nebo kdovíjaké překvapení, spíše se jen tak převalí přes kopec a vyžehlí všechny vrásky a záhyby.