Místo, místo! Více místa! přehled

23.02.2024

Země je přelidněná. Nerostné suroviny jsou vyčerpány. Půda nestačí uživit celou pozemskou populaci. Voda je pouze na příděl. Města velikosti celých kontinentů, v nichž žijí miliardy lidí pomalu, ale jistě upadají a mění se v gigantické slumy. To je prostředí Harrisonova románu, do něhož zasadil několik obyčejných hrdinů, kteří se v tomhle světě snaží přežít každý jeden den. Každodenní zápas o nadechnutí, sousto jídla, doušek vody a místo, kam na noc složit hlavu prostupuje celou dějovou linií jako červená nit. Celé to přelidnění Země je však jen vedlejší složkou díla, kulisou v níž se odehrávají ostatní události. Když se to tak vezme, tak ani vyšetřování vraždy Velkého Mika O´Briena tady není středobodem, okolo něhož by se všechno otáčelo. Zapadá do schématu, ale neurčuje směr. Harrison nechává jednotlivé zápletky volně plynout okolo sebe, nechává je vzájemně se prolínat a skládat se do vzorců, které ve své podstatě určují osudy jednotlivých protagonistů. Tahle směs se pak pomalu sune k závěrečnému exodu, které nemá žádnou ostrou špičku, šokující odhalení nebo kdovíjaké překvapení, spíše se jen tak převalí přes kopec a vyžehlí všechny vrásky a záhyby.

16.07.2023

Příběh o přelidnění, kdy na Zemi žije 7 miliard lidí, z toho v USA 344 milionů (ehm). Pořád jsem čekal, že se musí něco musí zlomit a děj se rozjede. Nestalo se. Dystopie to je průměrná a detektivka dokonce mizerná. Propotratový ekovýžbkept v úst z jedné postav, který měl být asi hlavním poselstvím, se v mých očích mijí účinkem. Snad proto, že ve vyspělém světě populace už dávno vymírá. Ale zákony přirody jsou nemilosrdné. Kdo neroste a nevyvijí se, bude nevyhnutelně převálcován dravějšimi a hladovějšími. Aby se pak ještě ta zeď nejen okolo Jutského poloostrova nestala realitou.