Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322045/mid_mistr-a-marketka-Zf0-322045.jpg
4
2890
2890
Světově proslulý román Mistr a Markétka, na němž ruský prozaik a dramatik Michail Bulgakov (1891–1940) začal pracovat koncem dvacátých let a které dokončil, již zcela vyčerpaný a téměř slepý, pouhých několik dní před smrtí, náleží do zlatého fondu světové literatury a je právem považován za jedno z nejpozoruhodnějších literárních děl 20. století. Ačkoli se začalo rodit již téměř před sto lety, jde o dílo stále živé – dílo, které čtenářské publikum nepřestává okouzlovat, ba fascinovat již po řadu generací. Mistra a Markétku lze charakterizovat jako mnohovrstevnatou magickorealistickou fantaskní grotesku zasazenou do veskrze reálných – a z dnešního hlediska zcela absurdních – poměrů, které v Sovětském svazu panovaly na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Lze jej číst jako mistrovskou satiru na dobové pořádky, ale také jako důmyslnou variaci na faustovské téma, svéráznou filozofickou alegorii a především jako strhující příběh nikdy nekončícího střetávání dobra se zlem, viny a neviny, odvahy a zbabělosti, který nám skýtá nejen mimořádný čtenářský zážitek, ale také nás ponouká k tomu, abychom spolu s autorem hledali odpovědi na základní otázky lidského bytí. Michail Bulgakov se vydání svého vrcholného díla nedočkal, román poprvé vyšel až čtvrtstoletí po jeho smrti, navíc v okleštěné a cenzurované podobě. Kniha vychází v překladu naší přední rusistky Aleny Morávkové, která se Bulgakovovým dílem soustavně zabývá již od šedesátých let minulého století. Její překlad, který byl poprvé publikován v roce 1969 a dočkal se sedmi reedic, byl v rámci zemí bývalého východního bloku vůbec prvním převodem využívajícím necenzurované znění díla. Vydání je doplněno více než osmdesáti obrazy Borise Jirků. Většina z nich se veřejnosti představuje vůbec poprvé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Rybka PublishersOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Krásná, mnohovrstevná, pestrobarevná, magická kniha.
Kdo čte poprvé, doporučuji si o ní nejdřív něco přečíst. Určitě se k ní ještě vrátím.
"Mluvíš, jako bys neuznával stíny ani zlo. Ale laskavě se nad tím zamysli: Co by dělalo to tvé dobro, kdyby zlo neexistovalo, a jak by to na zemi vypadalo, kdyby zmizely stíny? Každý člověk i věc má přece svůj stín..." (Maestro Woland k Matoušovi)
"Nikdy o nic neproste! Nikdy, slyšíte, a zvlášť ne ty, kdo jsou mocnější než vy. Sami se nabídnou a vyhoví vám..." (Maestro Woland k Markétě)
Tak tato kniha si mě našla sama. Nové vydání s ilustracemi se v knihkupectví nedalo přehlédnout. Točil jsem se kolem ní několikrát, přečetl a zhlédl recenze a konečně i koupil. Na rovinu - bez recenzí, tedy, kdybych nebyl dopředu připraven, tak nevím nevím, jestli bych dočetl. Ale takto, s přípravou (a tak trochu s vysvětlením) jsem si knihu skvěle užil. Prostě paráda a určitě doporučuji, zvažuji i koupi audioknihy.
(SPOILER)
Kdybych knihu hodnotil bezprostředně po dočtení, dal bych čtyři hvězdičky, ale jak se mi trochu uležel dojem z ní, dávám pět. Na úvod podotýkám, že jediné, co jsem o knize před jejím otevření věděl, bylo, že by se v ní měl objevit faustovský motiv a motiv ďábla. Toho Fausta jsem tam úplně nenašel, ale ďábla rozhodně ano.
Podruhé jsem četl knihu od Bulgakova a podruhé jsem narazil na poměrně často opakovaný bytový problém Moskvy dvacátých let - předělování jednotlivých bytů příčkami a sestěhovávání naprosto neznámých osob do takto upravovaných bytů. Šílené, takže se vůbec nedivím, že se o tomto tématu Bulgakov zmiňoval opakovaně.
Co se týče první, moskevské roviny děje, je to takový slabší odvar Diaboliády, a dodávám, že jsem tomu rád. Diaboliáda byla na můj vkus až příliš absurdní, až příliš dotažená do extrému, tady jednotlivé události moc hezky klouzaly po hraně a když už se zdálo, že je to příliš, věci se vrátily do "normálu".
Na první pohled je v příběhu vidět alegorie stalinistického režimu, všudypřítomné milice, poučování občanů soudruhy, soudruhů občany a všemi mezi sebou navzájem, udávání, korupce, všemocná razítka a náhlá "nevysvětlitelná" zmizení osob... tohle nejde přehlédnout a já mám tyhle štulce nešvarům režimu (eufemismus, přiznávám) rád. Zrcadlení nepochopeného Mistra (v režimu ovládaném ideologií, jež považuje náboženství za opium lidstva, napsat román o Pilátu Pontském a očekávat úspěch?) v Ješuovi i v Pilátovi najednou jsem velmi ocenil, protože žádná postava prostě není jen černobílá.
A totéž platí pro Wolanda. I když jsem si ještě vnitřně nerozklíčoval, co přesně měl znamenat ples vyvrhelů, Bulgakov mi dal několik námětů k přemýšlení, mezi jinými také to, že Woland vlastně vůbec nebyl "zlým" ďáblem. Vzato do důsledku, byl zlý k těm, kdo si jeho zlobu a trest zasluhovali. Byl tedy vlastně objektivně vzato dobrý? Není to tak, že aby vyniklo zlo, musí vedle něj nutně existovat jako kontrast dobro a naopak? Pak by byl koncept (B)boha bez existence konceptu ďábla nemyslitelný. Nejsou to tedy jen dvě strany téže mince?
Ocenil jsem také to, že jsem se u knihy několikrát pobaveně usmíval, ani ne tak kouskům Wolandovy suity, ale spíš tomu, jak Bulgakov ironicky a s odstupem komentoval celý příběh (což je třeba také tím, co udělalo z Evžena Oněgina mojí nejoblíbenější knihu). Čím víc se o Mistrovi a Markétce rozepisuji, tím víc se utvrzuji v tom, že to byla skvělá kniha a i když mě napadá spoustu dalších věcí, které by stálo za to zmínit a ocenit, nechám toho a jen konstatuji, že Bulgakov se pomalu ale jistě posouvá mezi mé oblíbené autory.
Tohle bylo po jazykové stránce nádherné. Sice kniha se čte pomalu a je třeba aby jste na ní měli klid, ale čtenářský zážitek je to určitě. Neotřelá, originální kniha, jak z jiného světa. Tleskám za autorovu představivost a zároveň i odvahu napsat ve své době knihu ke kritice režimu. Možná jedna z knih, ke kterým bych se ráda vrátila. Vůbec se nedivím, že tato kniha je součástí povinné četby.
Kniha se mi dostala do ruky asi před dvěma lety. Bohužel v půlce jsem se sekla a odložila knihu do poličky, ale tak, ať na ni vidím. Fakt jsem dva roky chodila kolem ní a nenašla odvahu po ní znovu sáhnout. Nejsem zastáncem audioknih, jsem závislá na písmenkách. Ale...
Ze zvědavosti jsem koukla na audiotéku a Mistra a Markétku tam našla...
Přes 15 hodin poslechu, brilantně namluvených Jiřím Lábusem (Woland) Martinem Myšičkou (Mistr) Aničkou Fialovou (Markétka) a 57 dalších herců, mě uvedlo v úžas.
Jsou to tři dny, co jsem knihu "dočetla" a mám chuť si ji poslechnout znovu...
A co já vím, třeba vytáhnu i knížku z poličky. :)
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Co napsat, aby to nebylo jen opakování již stokrát napsaného a tisíckrát řečeného. Mistr a Markétka je dílo, které má tolik vrstev, že skoro působí jako nekonečná cibule; orgastický sen pro interprety textu. Bulgakov bez debaty vytvořil něco, co má vliv na literaturu i v dnešní době, a udělal to více než skvěle. Přesto mám ke knize několik výhrad.
Prvně mám asi prolém s magickým realismem. Když se smazává hranice mezi reálným a nereálným, ztrácím jako čtenář půdu pod nohama a nemám to rád. Když neumím rozeznat skutečnost od fikce, při čtení to na mě působí rušivě a všiml jsem si toho už u Ajvazova Druhého města. Proto pro mě byla první polovina díla trošku krkolomná. Vlastně se věnuje jen Wolandově suitě, která zprotivuje život smetánce moskevských třicátých let, především její umělecké části. S tím zároveň souvisí druhý problém, protože než se dostaneme k oběma titulním protagonistům (nazývat je hlavními by dle mého byla lež, protože hlavním „hrdinou" je někdo jiný), uplyne půlka knihy. Mistr a Markétka je totiž příběh (nejen) o lásce až za hrob s šíleně dlouhou předehrou. Paradoxně nejzajímavější pro mě byly pasáže s Pilátem (ano, s tamtím Pilátem), kterých jsem se na začátku vyděsil. O díle jsem si totiž předem nezjistil nic, čekal jsem tajemný příběh z devatenáctého století, a když jsem snad už ve druhé kapitole skočil z první poloviny dvacátého století o téměř dva tisíce let do minulosti, trochu mě to vyděsilo. Nicméně pro mě zůstává Pilát nejsympatičtější postavou. Není zlý, není dobrý, je takový, jaký být musí.
Třetím kamenem úrazu pro mě byla edice od Rybka Publishers s bohatou ilustrací. Jak jsem miloval ilustrace u Tolkienových knih od Alana Leeho, zde jsem Kulika chvílemi proklínal, protože příběh se mi v hlavě odehrával ve výtvarném provedení podobném bláznivému Edudantovi s Francimorem. Naštěstí jsem se vyhnul Šteindlerovu hlasu vypravěče, v tu chvíli bych končil. Zmíněný večerníček jsem sice jako dítě miloval, ale ve spojení s daným tématem, mým očekáváním a již zmíněným magickým realismem... Uf, groteskně? Chvílemi jsem si přál, aby ilustrace zmizely.
Kdo se dočetl až sem, tomu děkuji a chci upozornit na to, že rozhodně nechci být k Bulgakovu dílu negativní. Ale chválit umí každý, jen jsem vypíchl věci, které mně jako čtenáři vadily. Mistr a Markétka zaujme čestné místo v mé knihovně s tím, že v budoucnu ji určitě opět se záložkou položím na noční stolek. A to se u mě nestává téměř nikdy... Už teď se na opětovné setkání s různookým ďáblem a zbabělým a přitom statečným Pilátem těším, protože existují nutná zla, bez kterých by dobro neexistovalo.
Maestro Woland: „Nerad sedím vysoko, z výšky se hůř padá." ;)
Tuto knihu opravdu miluji... Četla jsem ji třikrát, nyní budu číst znovu v novém ilustrovaném vydání.... A těším se neskutečně...
Nové vydání má krásné zpracování a ilustrace, které vhodně dotvářejí tíživý, mystický dojem tehdejší ruské společnosti. Kniha na mě finálně zapůsobila docela depresivně. Nevím, jak bych ji ohodnotila...kouzlem tohoto díla je, že na každého působí odlišně a lidé si z něj mohou vyvodit různé závěry a poselství. Myslím, že tohle je ten typ knihy, kterou když znovu přečtěte, tak ve vás zanechá zcela jiný dojem a pocity, než u předchozího čtení. Pokaždé si v tom člověk najde něco jiného. Velmi jsem sympatizovala s postavou Wollanda alias satana - snad se mnou není něco špatně :))) - na mou obranu: působí tu na mě jako personifikace nutného zla (stínu), bez něhož by nemohlo být dobro (něco jako spravedlivá odplata za špatně jednání) + je to skvělý sofista. Oblíbila jsem si taky kňoura, asi tak jako každý. Díky Mistrovi a Markétce si taky ráda přidám do svého slovníku slovní spojení "Anuška už rozlila olej". Jo a dějová linka s Pilátem za mě excelentní.
Tak tohle pro mě byl naprosto brutální útok na všechny smysly. Takto, ta kniha je bezpochyby svým způsobem geniální - ty metafory, paralely, obrazy. Přesně toto mám ráda, stejně jako magický realismus obecně, ale v době, kdy jsem knihu četla, to na mě prostě bylo moc. Měla jsem pocit, že už jsem totálně zahlcená a musela knihu někdy v poslední čtvrtině odložit. Hrozilo totiž, že se pro mě stane tou knihou, na které se seknu a přestanu na čas číst úplně. Zatím nehodnotím hvězdičkami a doufám, že se k Mistrovi a Markétce třeba jednou ještě vrátím.
Sú knihy, ktoré nedokážem prečítať, ale vypočuť áno. To je aj prípad tejto knihy. Chyba bude vo mne, pretože mnoho diel je pre mňa napísaných nezáživno-náročným štýlom, hoci iných oslovia - poväčšine sú to knihy napísané pred druhou svetovou. Ešteže existujú audioknihy - a mnoho klasikov je tak pre mňa stráviteľných. Netuším ako koho, ale mňa najviac oslovili kapitoly o Pilátovi, tie majú jednoznačne plný počet hviezdičiek. Lenže potom sú tu ťažkopádne kapitoly o tom ako Majster Margarétu našiel a cez tie by som sa neprehrýzol. Našťastie existuje audioverzia načítaná Zuzanou Krónerovou a je skutočnou lahôdkou pre uši - spevný hlas, prídychy na správnom mieste, výslovnosť excelentná, dikcia a fonetika ... no nebudem sa viac rozplývať, je to jedna z najlepšie načítaných kníh. No a vďaka prednesu pani Krónerovej som vydržal aj - pre mňa - nudné pasáže. V konečnom dôsledku som rád, že som si knihu vypočul a určite sa k audiverzii ešte raz vrátim - prečítať M&M by som však nedokázal.
Môžem len súhlasiť k oslavnými komentármi, ktoré tu ľudia napísali. Prvýkrát som tento román čítal niekedy v druhej polovici 90. rokov, teraz som ho dočítal štvrtýkrát, 3x slovensky, 1x česky. Je to jasne jedna z najlepších kníh, aká sa mi dostala do rúk, aj keď by som asi dokázal pochopiť, ak by niekto povedal, že ho to neoslovilo. Jednoznačne plný počet hviezdičiek - geniálne dielo.
Po Faustovi se ke mně dostalo další z "démonických" děl, které nám ukazují, jak si Ďábel hraje s lidským pokolením. Kniha taková je chvílemi opravdu bizarní, ale to k látce týkající se černé magie prostě patří. Samozřejmě tu máme odkazy na Bibli, ale pracuje se zde také s astrologií i dalšími mystickými vědami, což člověka, který se tím zabývá, samozřejmě zaujme. Woland i jeho společníci byli opravdu zábavní, ale mě osobně na knize něco chybělo a plný počet jí proto dát nemůžu.
Obvykle vystačím k přečtené knize jedním komentářem. Ale ke stěžejnímu románu 20. století, který čtu od mládí znovu a znovu, jeden nestačí!
Cítím, jak je ta kniha důležitá, jako každý apokryfní text v době, kdy nesvoboda a cenzura rostou a upevňují pozice.
Mistr Bulgakov měl těžký životní osud. Tak jako jeho Mistr, i on zachránil rukopis z plamenů, a očistec sovětského zřízení prožil už na zemi.
Odměnou za dar, který přinesl lidstvu, kráčí za úplňku po měsíční stezce po boku Toho, o němž napsal svůj román, stejně jako syn krále hvězdopravce, nelítostný pátý prokurátor Judeje a jezdec Zlatého kopí Pilát Pontský.
Dohánění dávných restů. Každopádně, tahle kniha o tom, jak jednou městem prošel Ďábel, je skutečně geniální. A jsem docela rád, že jsem se k ní dostal až teď, ne třeba někdy na střední škole, protože mám podezření, že bych tohle mnohovrstevnaté, bohatě motivické, fantaskní, magické, apokryfní, symbolické, těžké a zároveň velice zábavné dílo asi nepochopil. Teď jsem se od něj ale nemohl odtrhnout a přečetl jsem ho na jeden zátah, přerušený v podstatě jen pár hodinami spánku. Přemýšlím, co o tomhle románu napsat, který motiv nebo kterou příběhovou linku vyzdvihnout – jenže to nelze. Vždycky by to znamenalo vynechat jinou, stejně významnou. Není možné vyzdvihovat jen parafrázování tehdejšího Ruska a jeho zrůdného režimu, příběhu Piláta, popis čarodějných sabatů (včetně mnoha ne příliš zjevných detailů), parodování literátských státních spolků, trampoty dvojice démonů (z nichž jeden chodí po světě v podobě obřího černého kocoura), ani… Jen ten seznam, co všechno bych mohl vyzdvihovat nad ostatní, by byl nekonečný. A stejně nekompletní. Fascinující je, jakým způsobem to Bulgakov propojil, kolik toho dokázal říct příběhem, jehož děj působí místy záměrně zpomaleně, jindy se v pár odstavcích stane tolik, že čtenář nestíhá chytat, co každá z těch bizarností ve skutečnosti znamená. Jsem nadšený.
PS: Vydání Rybka Publishers (2020) je po grafické stránce opravdu skvělá práce – člověk se tu knihu až bojí číst a raději by si ji jen vystavil a občas opatrně prolistoval. K tomu obsahuje přes dvě stovky maleb polského malíře ukrajinského původu Iwana Kulika, autora (mimo jiné) prý více než sedmi set obrazů na téma románu Mistr a Markétka. Musím říct, že jeho styl je skvělý, navíc mě potěšilo i to, že ve výběru maleb otištěných v románu, se některé scény objevovaly ve variacích (např. scéna, kdy Markétku na lavičce osloví ďáblův pomocník, je tu zachycena hned třikrát, přičemž prostředí i postavy pokaždé vypadají dosti různorodě).
"Mistr a Markétka" je moje krevní skupina. Když jsem asi týden zpátky četl první kapitolu, říkal jsem si, že to je jeden z nejsilnějších a nejslibnějších knižních začátků, který se mi dostal pod ruku. Moje prvotní nadšení po cca 50 stránkách mírně opadlo, protože jsem se ztrácel v postavách, v ději a začal mi ucházet smysl celé knihy a hlavní myšlenka. Jenže pak přišli na scénu Mistr (a Markétka) a nadšení se vrátilo zpátky, dokonce ještě zesílilo. Na knize se mi nejvíce líbí atmosféra, kdy z jedné strany cítíte mírný strach či úzkost, a z té druhé komičnost a grotesknost, perfektně se držící za ruce. V určitých momentech je kniha i brutální a nechutná. Líbí se mi, jak Bulgakov tvoří věty a jaké používá slova, jeho styl psaní je mi moc blízký, tato kniha se mi četla sama. Také věřím, že až se ke knize někdy vrátím (což se určitě stane), najdu v knize něco nového, protože jsem si jist, že "Mistr a Markétka" odkrývá spoustu odlišných rovin a myšlenek, takže záleží na čtenáři, které dá přednost. (Mě v tomto prvním čtení nejvíce přitáhlo téma víry a lásky, například zrcadlení doby jsem tolik nevnímal.) Magický realismus v nejlepší formě.
jedna z mala knih, kde mi akosi unikla pointa, takze hodnotit ju nema zmysle. ale kocur Hroch asi najsympatickejsia postava :D
Táto kniha ma bavila, od začiatku až do konca. Viackrát som sa doslova rehotal. A viackrát hlboko zamyslel.
Parodicky (a vlastne asi dosť reálne) vykreslený svet sovietskej Moskvy 1. polovice 20. storočia, prekladaný mágiou a fantastikou, alternatívnym príbehom umučenia Krista, a hlbšími témami dobra a zla.
Pri čítaní určite pomôže, ak má čitateľ základný prehľad ruskej histórie (napr. Lžidimitrij, Solovky, atď), ale nie je to nevyhnutnou podmienkou dobrej zábavy. Nevedel som, čo od knihy čakať, bol som veľmi príjemne prekvapený. Za mňa prekvapenie roka.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské romány
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Úžasná kniha, velmi jsem si užívala vtipné scénky i filozofii a hloubku celého příběhu. V kombinaci s ilustracemi Iwana Kulika je to pozoruhodné dílo.