Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458552/bmid_mistr-a-marketka-Fhx-458552.jpeg
4
2910
2910
„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život – smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní.“ Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Volvox Globator
Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha, nechápu jak, nechápu proč ale je prostě nádherná
Když jsem jí poprvé čistě kvůli škole, ale od prvních ani ne deseti stran mě dokonale očarovala
Postavy, místa, ďábel prohánějící se městem a trestající lidi za jejich slabosti, láska až za hrob...
Já smekám, prostě nádhera ta satira, magický realismus, love story...
Nemám co říct
Dielo Majster a Margaréta je fenomenálne práve v tom, že každý si v ňom nájde svoju pravdu alebo presvedčenie. Navyše neustály boj človeka s dobrom a zlom je nadčasová téma, a tým je nadčasové i toto dielo.
Osobne mi Majster a Margaréta dali poriadne zabrať... Nemôžem povedať, že som knihu čítala s nadšením, morila som sa hlavne s filozofickým pasážami a hľadala v celom diele význam aj medzi riadkami. Po prečítaní mám rozporuplné pocity, kde si úprimne priznávam, že moje čitateľské povedomie určite nie je pre toto dielo postačujúce... Tým že sa tam prelínalo množstvo prvkov aj žánrov od fantasy, politickú satiru, filozofiu až k ľúbostnému príbehu, mám z celého diela v hlave zmätok, ktorý mi nepriniesol až taký dokonalý čitateľský zážitok, aký opisuje množstvo iných čitateľov.
Knihu jsem četl poprvé před asi 15 lety - a nepamatoval jsem si z ní nic. Zkusil jsem to teď tedy podruhé.
Pocity? Asi na tu knihu nejsem dost pozorný nebo zralý... Kousky pánů z Wolandova týmu byly jiskrné a vtipné, ale bylo toho na mě nějak zbytečně moc. V ruských jménech jsem se - jako obvykle - špatně orientoval. Cítil jsem mnohovrstevnatost díla, ale neorientoval jsem se v ní, nedokázal jsem dešifrovat poselství, které knihou autor světu sděluje. Oceňuju odvahu v Moskvě žijícího autora tak okatě kritizovat tehdejší sovětský systém a zejména oficiální uměleckou scénu; velmi mě upoutalo líčení Pilátova příběhu, ale celkový dojem je, že mi něco unikalo, až uniklo. Zkusím to v budoucnu ještě aspoň jednou - buď soustředěnější četbu anebo snad audioknihu...
Kdysi na střední mě češtinář nadobro od podobné literatury odradil. Po letech jsem se přes nechuť zapříčiněnou jeho výkladem přenesla a Mistr a Markétka je dalším klenotem, který jsem si mohla sama v klidu užít. Není třeba rozebírat všechny nadčasové roviny příběhu, zapíšu si tu jenom, že po přečtení mi zůstal skvělý pocit, který stále trvá (přečteno před několika měsíci) a tak si nejspíš knížku ještě někdy vytáhnu.
Geniální dílo. Fascinoval mě příběh Markétčiny a Mistrovy lásky, příběh v příběhu o Pilátu Pontském a Ježíši Kristu. Bavilo mě vykreslení postavy Satana, který zde není líčen pouze jako padouch- spíše jako vodič loutek… Žádná z postav nebyla černobílá a všechny měly v sobě lásku, sobeckost, lidskost... Každá si s sebou nesla svůj osud a bylo zde popsáno, co prožila…Filosofické myšlenky skvělé. Překlad je mistrovský.
Vše už tu bylo mnohokrát napsáno, nebudu se opakovat. Tohle mnohovrstevnaté dílo s mnoha skrytými významy, paralelami, psané zajímavě různorodým, ale velmi střídmým, cílevědomým, epickým jazykem, pro mne v tištěné verzi bylo trochu neuchopitelné. Zakoupil jsem si tedy na Audiotéce audioverzi z roku 2021 založenou na překladu Aleny Morávkové, a to byla vážně pecka. Špičkové herecké, pardon, hlasové, obsazení, výprava, ruchy, prostě divadelní představení bez divadla. Nejlepší audiokniha, co jsem dosud vyslechl. Díky tomuto zpracování jsem knihu vyslechl jedním dechem a jsem si jistý, že si to minimálně ještě jednou zopakuji, neboť těch myšlenek a náznaků tam bylo na jeden poslech přespříliš. Fantasticky nicméně vypadá i nové vydání od Rybka Publishers, to je taky špička, možná nevydržím a půjdu i do toho, už jen to mít v knihovně.
Konečně jsem se odhodlal přečíst tuhle klasiku. Mistra a Markétku. A jsem nadšen a nejde než souhlasit s tím, že jde fakt o geniální dílo.
V obrovském množství rovin, ať už v té biblické či kritizující ruské poměry, nebo dalších, mne nejvíc fascinuje to přesné vykreslení a ztvárnění ďábla a zla, které představuje v mnoha jeho rovinách.
Protože, to zlo, stejně jako kdekoliv dneska, je místy lákavé, manipulativní a oblbující a skoro až - úhlem některých pohledů - přijatelné. Vlastně se tváří jako jedna z relevantních variant a možností volby.
A jo, vlastně to tak může vypadat. Mistr i Markétka mohou být z jednoho úhlu spokojení, právě díky všem manipulacím, do nichž se dostali a třeba se i sami cítit spokojeně.
Ale z nadhledu a s odstupem je jasné, že jsou jen obětí ďábla, kterej je jen nechal nahlédnout do své hry, ale figurkama šoupe on podle svých pravidel. Pro svůj účel. Pro svůj zisk a radost.
A to muselo být strašně silné téma ať už v jakékoliv době v neustále “ďábelském”Rusku, tak se to dotýká každého, protože těm zjednodušujícím a jakoby vítězným špatnostem jsme vystavováni pořád, každý den.
Nedílnou součástí knihy jsou i fascinující ilustrace Borise Jirků. Jsou naprosto přesné a dokonalé, fakt moc mne oslovují a kromě četby jsem trávil i dost času jen prohlížením si těch obrázků. Tohle vydání právě díky ilustracím považuju za absolutně dokonalé.
Nedokážem dať štyri....som si plne vedomý toho, že je to svetová klasika. Že sú v nej úžasné pasáže. Čítal som ju po Joyceovi, takže ani sa mi nečítala ťažko, ako niektorí kritizujú. Možno to je tým, že som čítal "directors cut", finálnu verziu, na ktorej pracovala aj jeho manželka. Takto neokresané dielo ale naozaj pôsobilo dojmom, že ho písali dvaja ľudia, a nie jeden + nejaký ten editor. Niektoré pasáže sa nečítali ťažko preto, že by boli ťaźko napísané, ale boli napísané ťažkopádne, niekedy priam amatérsky. (nadužívanie niektorých slov a podobne, opakovanie sa "Luny" bolo fakt otravné.) Na druhej strane, niektoré pasáže mi utkveli v pamäti a asi utkvejú na dlhú dobu. Rozhodne je to kniha, ktorá stojí za to prečítať, len k nej netreba pristupovať s takými enormnými očakávaniami, aké som mal ja (vraj najlepšie dielo 20. storočia.) Pravdaže odporúčam.
Vlastně nevím, co napsat. Jde o moje první setkání s ruskými klasiky a ještě takto mysteriózním. Přesto, že jsem se ale ztrácela, čtení to bylo velmi těžké, tak mi to nikdy nedalo a čtení jsem neodložila. Jako by mě něco magického ke knize poutalo. A stálo to za to. Ke knize se budu muset ještě vrátit.
Pokusím se zde upozornit na jednu záležitost, která ve mně zrála během opakovaného čtení této skvělé knihy, vrcholného románu světové literatury, záležitost o jejíž pravdivosti jsem přesvědčený čím dál tím více. A úplně nejvíce v současnosti.
Ďábel je zlo. Zde je prezentován jako dobro, to ale je alegorie. Tím, že autor ho označil jako ďábla, dal jednoznačně najevo, že se jedná o zlo. To že se zde zlo zdánlivě trestá a odměňuje dobro, je pouze kamufláž. Ve skutečnosti si ďábel s každým udělá naprosto co chce. Všimněte si, že jeho potrestání lidiček za jejich prohřešky (kdo z nás je nemá?) je mnohdy neuvěřitelně kruté - např. to, co udělal ze zbytku života bufetáři Šťávinovi je opravdu strašné. A nedejme se mýlit tím, že Mistra i Markétku odměňuje. On si s nimi pouze hraje jako kočka s myší (stejně jak to dělal Stalin s Michailem Bulgakovem). On je zabije a oni mu za to ještě poděkují. Alegorie je zde hodně skrytá, a když si ji uvědomíme, tak pěkně děsivá. Mistr v závěru knihy se dokonce ptá ďábla, zda má jít za Bohem! Ďábel mu řekne, že pro něj připravil něco lepšího a on ho poslechne! Skutečně si myslíte, že mu poskytne klid? Vždyť je to lhář! Klid bez Boha (s velkým B)? A bůh (s malým b) ďáblovi dokonce jakoby jeho jednání doporučuje! Nepřipomíná Vám to situace ve všech těch odporných ruských režimech? Nepřipomíná Vám to ty nepochopitelné davové adorace těch jejich bestiálních vládců, to obdivné vzpomínání na masového vraha Stalina a jemu podobné, kteří se chovali a chovají jako by byli bohem i ďáblem zároveň?
Četl jsem před více jak deseti lety a celé pasáže z této knihy mě od té doby provázejí. Bulgakov dle mého názoru dokázal tímto dílem překročit tu zvláštní čáru, kdy se z vynikajícího stává geniální.
Všem nicméně z celého srdce toto veledílo doporučuji!
Poslouchala jsem jako audio knihu ... absolutně famózní dílo. Woland ... Jiří Lábus. Nikdy jsem audioknihu před tím neposlouchala, ale toto dílo mi vzalo dech jak bylo úžasné! Kniha jako taková je pecka, ale v podobě audioknihy to bylo krásné dlouhé představení! Strašně moc doporučuji.
Velice zábavný román. To jsou ty scény a postavy, které už nikdy z hlavy nezmizí. Přesto autor ponechává čtenáři hodně prostoru pro vlastní fantazii a interpretaci, jednoduše grandiózní zážitek.
Mimochodem, to mluvící kocouřisko bych hned bral za kámoša, to by se děly věci!
Kniha, která rozhodně vyčnívá, a to dokonce i v ruské literatuře, která už sama o sobě svou velikostí dělá to samé. První záblesky z knížky musí ohromit každého, kdo rád hloubá v lidské povaze, nebo filosofii. Existence ďábla v Moskvě a jeho ohyzdní pomocníčci, "zmagoření" Ivana, paralela s příběhy z Bible, to vše je pouze úvod, než se vůbec na řadu dostane Mistr. Nemůžu říct, že čtení byla procházka růžovým sadem, protože kniha je zvláštně rozkouskovaná a někdy se četlo lépe, a jindy hůř. Přesto je to zárodek magického realismu, silná témata jsou zabalena v krásně prapodivném příběhu a rozboření představy, že zdánlivě záporná postava musí činit zlo a rozsévat smrt. Je to nový pohled a zcela unikátní dílo, které myslím nesnese srovnání, přesto bych byl velmi opatrný se čtením u nižších ročníků už kvůli své obtížnosti. Jako knížku k maturitě bych ji dal spíše studentům na gympl.
Chodila jsem kolem této knihy už od střední školy,a musím uznat, že jsem ke čtení musela dozrát. Nicméně wow. Vůbec nelituji, že jsem si na knihu tak dlouho počkala. Našla si mě ve správný čas, rezonuje mnou ještě pár dnů po dočtení. A upřímně? Nejraději bych se do ní hned pustila znovu.
Od první kapitoly mě to velmi chytlo - je v ni naprosto skvěle popsána situace a atmosféra v letní březové aleji (úplně jsem si představoval, jak tam tu oranžádu piju s nima).
Celkově je dílo poměrně komplikované. Bravurní hra slov. Představa některých popisovaných částí nastartuje fantazii na plné obrátky. Pomocník Kňour a jeho příhody si mě získali nejen svým vtipem, a proto až přede mnou bude nastupovat černá kočka do tramvaje, tak si s ní rád o něčem popovídám a budu dobře vědět, s kým mám tu čest…
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Pro mě důkaz, že klasická „povinná“ četba pro mě není ani po tak dlouhých letech, co jsem ze školy. Mé první (a nejspíš i poslední) setkání s magickým realismem. Bulgakovovi nelze upříst velkou fantazii, pro mě ale bylo čtení první poloviny knihy utrpením. Bylo tam příliš bláznivých věcí najednou a zejména reálie komunistického Sovětského svazu mě moc nezajímaly.
Druhá polovina knihy o Markétce byla již svižnější a určitě jsem se i víc bavil. Přesto mě asi nejvíc uchvátila část příběhu týkající se Piláta Pontského.
Pokud bylo v této knize ukryto nějaké poselství, tak jsem ho neobjevil.