Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458552/bmid_mistr-a-marketka-Fhx-458552.jpeg
4
2910
2910
„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život – smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní.“ Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Volvox Globator
Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Táto kniha ma bavila, od začiatku až do konca. Viackrát som sa doslova rehotal. A viackrát hlboko zamyslel.
Parodicky (a vlastne asi dosť reálne) vykreslený svet sovietskej Moskvy 1. polovice 20. storočia, prekladaný mágiou a fantastikou, alternatívnym príbehom umučenia Krista, a hlbšími témami dobra a zla.
Pri čítaní určite pomôže, ak má čitateľ základný prehľad ruskej histórie (napr. Lžidimitrij, Solovky, atď), ale nie je to nevyhnutnou podmienkou dobrej zábavy. Nevedel som, čo od knihy čakať, bol som veľmi príjemne prekvapený. Za mňa prekvapenie roka.
Prečítané, ale nehodnotím, asi táto kniha nie je pre mňa. Aj Picasso bol génius , ale jeho obrazom nerozumiem.
Jedna z knih, co mne v mládí nesmírně ovlivnily. A s odstupem 25 let je to pořád nádherné dílo. Bulgakov je Mistr.
Jednu z mých nejoblíbenějších knih jsem tentokrát poslouchala na radiu VLTAVA ve vynikající dramatizaci režiséra Jiřího Horčičky z roku 1987. Ve hře vystupují přední čeští herci, kteří podávají vskutku bravurní výkony. Příběh o věčném boji dobra se zlem nejenom v době bolševické diktatury v Rusku vřele doporučuji . Na rádiu Vltava je rozhlasová adaptace tohoto mistrovského díla ke slyšení až do 12.6.2021.
Vynikajúce, úžasné, dokonalé... Superlatívov na označenie Majstra a Margaréty by som mohla vymýšľať donekonečna a stále by ich nebolo dosť, stále by to nestačilo na zachytenie tej geniálnej absurdity či absurdnej geniality, ktorou sa román vyznačuje. Na prvý pohľad sa vám môže javiť len ako nejaká švihnutá rozprávka (a ak ju tak chcete vnímať, kľudne to urobte), no ak prebudíte svoju fantáziu a necháte ju žiť vlastným životom, ak načriete pod povrch o čosi hlbšie a popredierate sa jednotlivými vrstvami, dostanete oveľa, oveľa viac ako len niečo bláznivé či fantastické.
Tu na vás vyskočia viacdimenzionálne kontrasty dobra a zla, tam na vás budú mávať početné alúzie, nevyhnete sa zosmiešňovaniu spoločnosti a systému či nadľahčenému vyobrazeniu hriechov a nakoniec zistíte, že diabol je v podstate sympaťák. Trochu filozofie, kúsok histórie, štipka mravouky a tak akurát grotesky, aby ste dostali chuť preháňať sa na metle nočnou Moskvou len v Evinom rúchu.
Jednoducho geniálne. Takéto fantazmagorické, absurdné chobotiny, ktoré pod nánosom poriadnej dávky bizarnosti ukrývajú niečo hlbšie, ja môžem. Slovami ani neviem opísať, ako veľmi som si tento príbeh užila, no ak ste Majstra a Margarétu ešte nečítali, hovorím vám, napravte to, rozhodne neoľutujete.
Příběh, k němuž nutno se vracet - a vydání, které mu dává nový rozměr (ilustrace Iwana Kulika mají přesně tu míru grotesknosti a znepokojivosti, kterou Bulgakov potřebuje). Obraz Moskvy třicátých let, novozákonní apokryf, pár postav, co v průběhu historie znovu a znovu hledají svou podobu, a ďábel, co navštívil město. Paráda.
Naprosto geniální příběh, ke kterému se velmi ráda vracím znova a znova, a i přesto mě nikdy neomrzí. Při každém dalším přečtení si tam čtenář totiž najde něco nového, čeho si předtím nevšiml - a to umí jen málokterá kniha. :) Mistra a Markétku bych se i odvážila nazvat nejlepším dílem, které vůbec kdy někdo za celou historii literatury napsal, ale chápu, že tento můj názor může být ovlivněn i mou láskou k magickému realismu a obecně podobným faustovským námětům. Zároveň je obrovským plusem i to, že u některých scén jsem se řehtala na celé kolo - což je u knihy celkem vzácnost.
Také musím vyzdvihnout nádherné a dechberoucí vydání z roku 2020. Jako člověk, který se zajímá o výtvarné umění a ve volném čase rád kreslí a maluje, musím říct, že je to jedna z nejkrásněji ilustrovaných knih, co jsem kdy viděla. :)
Obluzení se nekonalo a spokojenost se nedostavila: neomaleně řečeno bych se obešla bez Mistra (ten se ostatně vynořil až ve třetině knihy!) a úplně bez Markétky, která pro mne to čtení dočista pohřbila. Přitom začátek byl tak slibný, napjatě jsem čekala, co autor vymyslí v pilátské linii a jak si povedou spisovatelé a jiné moskevské figurky s přiléhavými jmény a zda prokouknou pána temnot...
Nejstrašnější pro mne (již tradičně) byla přeskilová kniha vhodná spíš k posilování než k četbě (ani pořádně otevřít nešla), plná příšerných mne rozrušujících a obecně rušivých barevných ilustrací (opravdu, na každé třetí stránce jsem se zděsila, dokonce i na ořízce!), které odváděly pozornost od čtení (často pouhou obranou spočívající v nutném zavření očí). A ano, týká se posledního vydání 2020.
“Nikdo neví, jaká karta mu padne. V některých věcech neplatí ani stavovské přehrady, ba dokonce ani státní hranice.”
V knize se stejně jako vedle humoru vážná nota vyskytuje vedle magické centrifugy zcela běžný svět.
Tato symbióza neskutečného a skutečného však funguje na výbornou. Nedrhne, čtenář se nad ničím nepozastavuje a nemá ani problém přijmout dějovou linii vystřiženou z biblického apokryfu. Bulgakov navíc zvolil ten zvláštní přístup, kde příhody z dnešní Moskvy (třicátých let) píše odlehčeně, s nadhledem a humorem, rozverně, kdežto linii Piláta Pontského odehrávající se na počátku našeho kalendáře v Jeruzalémě suchým účelovým stylem.
Společnost je vylíčena chamtivě, přestože se schovává za bohulibé činnosti.
Skvělým příkladem je samotný závěr, kde dochází k vyšetřování ďábelských zločinů a všechno se vysvětluje zjednodušeně a zametá pod koberec, jen aby vyšetřovatelé k nějakému závěru došli. Nejsou s to si připustit, že přišli do kontaktu s nadpřirozenou silou, a nakonec vesměs popřou všechno, co viděla celá Moskva.
Šílená jízda plná zábavy, která si ale přesahem a obsahem nezadá s největšími díly světové literatury.
Hodnotím 10⭐️
Zpočátku náročné čtení (hlavně příběh o Pilátu a náboženská rovina).
Ale v půlce už vám začne být autorův styl vlastní a stává se z toho umění. Píše snové obrazy, které vás naprosto uchvátí a vezmou vás do míst, které byste nečekali ani v nejvíc šílené fantasy filmu.
Jak mnoho lidí naznačuje, je třeba se ke knize vrátit a to určitě udělám, protože za jedno čtení asi jen málokterý smrtelník může zachytit všechny zvláštnosti a kouzla tohoto díla.
Kniha, která ve mě zanechala nejvíce rozporuplné názory- na jednu stranu chaos, na druhou stranu genialita. Určitě bych se k ní chtěla po čase vrátit, protože vím, že při druhém čtení v ní objevím zase úplně nový rozměr.
Totální haluz. Poslouchal jsem to dvakrát a stejně vůbec nevím, o čem to bylo. Třeba to vyjde na třetí pokus. :)
Všechno začíná na jedné lavičce, kde se Berlioz baví s Ivanem Bezdomovcem o jeho protináboženské poémě. Objevuje se Woland, cizinec, který jim začne vypravovat mimo jiné o Pilátovi a jeho setkání s Ješuou, u kterého tehdy osobně byl… Po tom prapodivném setkání Berlioz přichází o hlavu, protože Anička koupila olej...
Je to neuvěřitelný koloběh událostí, které Wolandova partička rozpoutá. Hromada postav, kterým zasáhnou do života. Všechno se velmi složitě zaplétá a nijak zvlášť se nenamáhá rozplést. Hodně otázek zůstává nezodpovězených, ale takovým tím příjemným způsobem, který navádí k domýšlení. Překvapilo mě, jak svižně se to četlo i Bulgakovův humor. Rozhodně to nebylo to, co jsem od ruské klasiky čekala. Ale to je možná jenom tím, že jsem z Ruska naposledy četla Zločin a trest (pro mě spíš jen trest). Kapitoly o Pilátovi potažmo Jošuovi byly geniální a upřímně mě mrzí, že jich nebylo víc. Vlastně tak nějak celkově bych klidně brala víc a docela se těším až si to za nějakou dobu přečtu znova.
V podstatě ani nevím co napsat. Snad pouze, že mě dílo naprosto uchvátilo a nutilo mě to číst dál a dál... - prostředí...postavy...děj...závěr...
Už teď z jistotou vím, že se ke knížce vrátím. Naprosto úžasná a moc doporučuji!
Mě k téhle knize přivedl nejdříve ruský a potom polský seriál na doporučení kámoše. Musím říct, že mě to nadchlo. Ten ruskej nemá chybu. Všude vyprávím o tomto díle, tom seriálu a lidi to neberou vážně :) Ani je nenadchli první dva díly :( Asi by to zlomila nahá Markéta :D Asi to není pro každého, ale mě tato tématika opravdu baví a musím přiznat, že ruskej seriál vede nad knihou. Nebudu tedy hodnotit vůbec knihu.
Když pročítám komentáře, říkám si, jestli jsme četli stejnou knížku :-) Já jsem ji teda nepochopila. Zkusila jsem film, taky nic.
Poslech audioknihy
Mistra a Markétku jsem za svůj život četla dvakrát - poprvé kdysi dávno na střední a potom zhruba kolem třicítky. Tento příběh, i přes jeho obtížnost, jsem si zamilovala. Když jsem zjistila, že audiotéka připravila cyklus na pokračování v podání 60 našich předních hereckých interpretů, neváhala jsem a začala poslouchat. Každý týden v klubu audiotéky byla zveřejněna jedna část, po dobu 9 týdnů jsem každý strávila poslechem úžasné chvíle. Audio zpracování této knihy bylo opravdu fenomenální, věřím, že i ti, kteří si na Mistra a Markétku netroufli v klasické podobě, by tady byli nadšení. Jen tak namátkou pár interpretů – Martin Myšička, Anička Fialová, Jiří Lábus, Václav Neužil, Leoš Noha, Petr Čtvrtníček, Václav Kopta, Viktor Preiss, Karel Heřmánek a spousta dalších. Už jen z těchto pár jmen je jasné, že zážitek z poslechu byl dokonalý.
Moskva, třicátá léta 20. století. Zpodobnění toho, jak vnímal tu dobu, ten režim, ty důsledky. Nešlo to ztvárnit jinak než formou frašky, komedie, fantasmagorie, psychotropní halucinace. Bláznivé čtení. Bez toho zakuklení by knížka nevyšla.
Přemýšlení o existence dobra a zla a existenci ďábla v nás přetrvává. Je pořád aktuální. Ta malost, zbabělost, to nejhorší v nás. V různých podobách. A pokud se přemístíme do dvacátých let 21. století, tak si nadefinujme další podoby : sobeckost, vypočítavost, povýšenost, absence sociální inteligence v situacích, kde by měla mít přednost solidarita.
To by si Bulgakov pošmáknul...
Dokonalost! Skvely text k zamysleni, dalsi ze zasadnich knih. Tedy alespon pro me.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
jedna z mala knih, kde mi akosi unikla pointa, takze hodnotit ju nema zmysle. ale kocur Hroch asi najsympatickejsia postava :D