Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458552/bmid_mistr-a-marketka-Fhx-458552.jpeg
4
2910
2910
„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život – smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní.“ Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Volvox Globator
Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou bych si vzal na ostrov. Mám dva různé překlady a stále je co objevovat...
Mistr a Markétka je kniha s velkým přesahem. Do vnitřního světa literatury, do historie, do filozofie (etiky) a a v neposlední řaděje to kniha čtivá a duši obohocující. Věřím, že různým čtenářům různých věků může něco dát,pokaždéměcojiného, ale nikoho nenechá chladným. Bulgakova i toto keho opus magnim jsem objevil na střední škole a věřím, že se k této knize budu stále vracet a odkrývat její taje.
Knížka jako horečnatý sen. Po přečtení se probudím a přemýšlím co se to vlastně.....
Mé nejoblíbenější dílo vůbec. Jde o smršť naprostých ujetostí s filosofickým podtextem, která vás zcela pohltí. Mistr a Markétka dokáže být vtipná, děsivá a moudrá kniha zároveň. Za mě 120%! Jedině román v románu o Pilátovi mi přišel lehce slabší. Woland a jeho poskoci jsou neskuteční sympaťáci. Dílo je zároveň jakousi variací na Fausta, jak dokládají hlavní postavy Woland, Mistr a Markétka, což se mi taky líbilo.
Strach zo smrti? Nuda. Projekcia nenaplnených sexuálnych predstáv? Nuda. Pomsta literárnym kritikom? Obhajoba kresťanstva? Výsmech materialistickej spoločnosti? Výplod po požití psychedelických látok? Nuda, nuda, nuda. Ruskú tvorbu mám rád, ale toto som buď nepochopil, alebo je to o ničom. Ani pôžitok z čítania, ani hlboká myšlienka. Len ľutosť nad časom, strateným čítaním tejto knihy...
Vážně dost divná pohádka. Něco mezi švejkem a saxanou. Takzvaný ďábel tu hraje jakousi roli kašpara a kouzelného dědečka v jednom. Mám pocit, že autor toto veledílo napsal především proto, aby mohl vyventilovat svoje mindráky a frustraci, které na něj nanesla situace ve společnosti tehdejšího Ruska. S kritikou proletariátu bych asi problém neměl, jen mám pocit, že autora neštve proletariát jako takový, ale především to že ho nějaký vyčúránek předběhl v pořadníku na byt v Moskvě, že ho dostatečně nehrají v divadlech, že se do něj opírá proletářská kritika a že ho nepustí najíst do vip literální kantýny. Prostě z toho cítím víc osobní závist, ego a nevraživost než nějaké ctěné morální pohnutky. Na jednu stranu to docela chápu, dobře vím jak těžké je sehnat obstojný byt, jen by mě zajímalo co by si o problémech jednoho nabubřelého moskevského bohéma myslel třeba takový Solženicyn.
Láska a další kouzla, udavači a zrůdy reálného socialismu - je tam všechno. Již mlčím, jako tichá halucinace ... ( kocour Kňour)
Četla jsem asi před 15 lety, ale silně mě uchvátilo. Příběh o moskevském čertu z elektriky, lásce a pokušení, který je platný za všech režimů i okolností. Bulgakov stojí za pozornost.
jsem rád, že jsem si tu perlu nechal na 50+ . to není nic pro maturanty jen jim tu knihu vezmou.
Zjistil, že jsem si na ní poopravil názor. Jednak jsem ji několik viděl v knihkupectví s krásnými ilustracemi inspirovanými seriálem, takže si teď pohrávám i s myšlenkou si ji koupit a znovu přečíst. A druhak jsem stále více přesvědčený, že se v té knize dá nalézt mnohem více než při prvním pokusu. S odstupem času jsem shledal knihu extrémně zajímavou a vřele bych ji doporučil každému, kdož o ní slyšel třeba jen letmo při výkladu ve škole. Prostě je to knížka, která stojí za to.
Moje NEJ.
Nejzásadnější, nejčtenější, nejmilovanější, nejmrazivější.
Dvě zdánlivě nesouvisející dějové linie, které se proplétají tak, že zapomenete spát.
Snová mise Markéty během fantaskní noci, zapletená do trvající agonie Piláta...nebo je to naopak?
Několik vrstev se nenásilně prolíná v jedinou představu Ďábla, jako dobro konajícího.
„té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná“
Prečítané druhý raz. V kompletnej, neskrátenej verzii v preklade Ján Štrasera. Veľmi podivná kniha, mnohoznačná, viacvýznamová. Prudko zasahujúca duchovné oblasti čitateľa. Na dobu svojho vzniku veľmi odvážny počin zo strany spisovateľa.
Áchjo, Bulgakove. Jeden asi musí mít na kahánku, aby psal pro život věčný, jak ty. Nevím jak vy, ale já po dočtení myslel, že jen coby vánek foukne a rozplynu se...co povídám, ještě teď mě, když se bříšky prstů, místo aby jimi jen prázdně prošly, dotýkám kláves, jímá mírná závrať.
U dobrých knih chvátáte, skvělé si vychutnáváte, šetříte, možná jim i trochu závidíte, no a pak je tu hrst těch, co se autorovi osudově vymknou z ruky a samy sebe překročí natolik, že se stanou klasikou. Mistr a Markétka, marné slávy absurdita, nesmrtelnou klasikou je.
5 jepic v jantaru *****
Tip: Knížku doporučuji spíše sečtělejším (určitě ne k maturitě). A když už se jednou rozhoupete, dočtěte! Mimo svou očesanou, stroze údernou obraznost je totiž i vypointovaná. Nemluvím o žádném kabaretně prchavém, šokujícím odhalení, ale o tom, s jak mimořádnou čistotou a ladností nabývají otáčením listů jednotlivé části téhle zdánlivé fantasmagorie na celistvosti, a skrz štafetovou předávku klíče soucitu-odpuštění-pokoje, i smyslu.
Dvě citace...plus jedna z fausta vystřižená: „Mystici tvrdili, že bývaly doby, kdy nenosil frak, ale byl opásán širokým koženým pásem, z něhož čouhaly rukojeti pistolí. Vlasy černé jako havraní křídla měl převázané pruhovaným hedvábným šátkem a velel v Karibském moři brigantině, která plula pod smutečně černou vlajkou s vyšitou umrlčí lebkou. Ale ne,ne! Mystičtí našeptávači lžou, na světě neexistují Karibská moře a v nich neplují odvážní piráti, ani se za nimi nežene korveta a nad hřebeny vln se nevznášejí oblaka střelného dýmu. Nic podobného není a nikdy nebylo! Existuje jen zchřadlá lípa, kovová ozdobná mříž a za ní široká třída...“
„Vždycky jste horlivě hlásal teorii, podle níž v okamžiku, kdy se hlava oddělí od těla, uhasne život, dotyčný se promění v hromádku popela a zmizí v nenávratnu. Těší mne, že vám mohu oznámit v přítomnosti svých hostí, kteří sami jsou důkazem zcela odlišné teorie, že vaše teorie je skutečně solidní a prozíravá. Ostatně všecky teorie platí stejně, a jedna z nich dokonce hlásá, že každému se dostane podle jeho víry. A to se taky vyplní! Zmizte v nebytí a já s radostí připiju z číše vaší lebky na krásné bytí!“
„Nu dobrá, a kdos ty? - Té síly díl jsem já, jež chtíc vždy páchat zlo vždy dobro vykoná.“
PS: Vydání od Rybky (2016) nemá, počínaje hmotností reflektující působivost obsahu, přes tloušťku a texturu papíru barvy slonovinové kosti, zhoubované ilustrace, až po příjemně divně „neknižní“ vůni, chybu (krom pár chyb tiskových, nemístné posloupnosti již zmíněných ilustrací a záměně, snad vlivem přemíry básnické snahy paní Morávkové, úplňku s novoluním) a já mohu jen s potěchou konstatovat, že tenhle dárek (dík alef za vemlouvavé doporučení ježíškovi) předběhl pod stromečkem o koňskou délku i osvědčený set ponožek, stolního minikalendáře a holících potřeb!
Mistra a Markétku jsem přečetla podruhé a nyní můžu s jistotou říci, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Nejvíce na knize se mi bezesporu líbil styl psaní - dramatický, popisný a přitom lehký na čtení a s dávkou ironie, která se tváří nenápadně, ale přitom vás celou knihou provází.
Líbilo se mi komické absurdno samotného děje a zdánlivě neexistující pointa příběhu. V knize na nás vyskakují jména ze všech stran a později se vrací, tudíž je potřeba vnímat a pamatovat si je, pokud se v dění nechceme zaplést a ztratit se v něm jako tamní obyvatelé Moskvy. A jako by zamotané klubko hlavního příběhu nestačilo, některé kapitoly jsou věnovány zcela jinému příběhu o Pilátovi Pontském, který však s hlavním úzce souvisí, tudíž tu máme také román v románu.
V díle se najde mnoho symbolů (zejména biblických) a intertextovosti (odkazy na jiná díla), tudíž věřím, že dílo nestačí přečíst jen jednou, aby člověk na vše přišel. Naopak lze knihu přečíst víckrát a pokaždé v ní najít něco nového.
Dle mého názoru knihu lze číst jen povrchově, jelikož hlavní děj mi přijde dostatečně zábavný, avšak příběh jde mnohem více do hloubky, pokud se v něm snažíme najít smysl. Přestože mě bavila snad každá strana tohoto románu, trvalo mi dlouhou dobu ho přečíst, přece jen jde o složitější dílo a vyžaduje neustálou pozornost.
Doporučuji přečíst si vydání z roku 2016 (Rybka Publishers), které má velké množství ilustrací od Borise Jirků. Jeho znepokojující malby neskutečně dokreslují atmosféru příběhu a jsou velmi originálně a kreativně zpracované.
Před pár dny jsem dočetla knihu Mistr a Markétka. Vybrala jsem si ji, protože jsem v kultuře narazila na odkazy, které mě k této knize vedly a samotná kniha je také odkazů plná. Už několikátý den na tuto knihu myslím, velice mě obohatila a zaujala. K mému překvapení se mistr a Markétka v knize neobjevovali hned od samého začátku a s napětím jsem očekávala, kdy se objeví. A co se záporáků týče... dlouho jsem nechápala, co a proč to všechno vlastně vyvádějí a pochopitelně jsem z toho nadšená nebyla, ale nakonec jsem si je taktéž oblíbila. Doporučuji všem, kdo má rád nečekané a mírně komplikované události, a těm, kdo se rádi nad věcmi zamýšlejí.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Úchvatných záverečných 33 strán, tak moc, že to v nejakom diele zažijete len párkrát za život.
Ale predchádzajúcich 384 strán som trpel.