Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458552/bmid_mistr-a-marketka-Fhx-458552.jpeg
4
2910
2910
„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život – smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní.“ Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Volvox Globator
Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Tohle je opravdu jedna z nejpozoruhodnějších knih 20. století. Člověk nemůže celý příběh a všechny jeho vrstvy odhalit po prvním přečtení. A často možná ani nedokáže knihu dostatečně ocenit hned po dočtení. Je to dílo, které se vám musí rozležet v hlavě, protože je v něm až příliš složitých a zajímavých myšlenek. Přestože je to náročná kniha, četla se mi dobře a rozhodně jsem se během ní nenudila. Už teď vím, že se k ní budu ještě vracet a ráda.
Úžasná kniha, velmi jsem si užívala vtipné scénky i filozofii a hloubku celého příběhu. V kombinaci s ilustracemi Iwana Kulika je to pozoruhodné dílo.
Krásná, mnohovrstevná, pestrobarevná, magická kniha.
Kdo čte poprvé, doporučuji si o ní nejdřív něco přečíst. Určitě se k ní ještě vrátím.
"Mluvíš, jako bys neuznával stíny ani zlo. Ale laskavě se nad tím zamysli: Co by dělalo to tvé dobro, kdyby zlo neexistovalo, a jak by to na zemi vypadalo, kdyby zmizely stíny? Každý člověk i věc má přece svůj stín..." (Maestro Woland k Matoušovi)
"Nikdy o nic neproste! Nikdy, slyšíte, a zvlášť ne ty, kdo jsou mocnější než vy. Sami se nabídnou a vyhoví vám..." (Maestro Woland k Markétě)
Tak tato kniha si mě našla sama. Nové vydání s ilustracemi se v knihkupectví nedalo přehlédnout. Točil jsem se kolem ní několikrát, přečetl a zhlédl recenze a konečně i koupil. Na rovinu - bez recenzí, tedy, kdybych nebyl dopředu připraven, tak nevím nevím, jestli bych dočetl. Ale takto, s přípravou (a tak trochu s vysvětlením) jsem si knihu skvěle užil. Prostě paráda a určitě doporučuji, zvažuji i koupi audioknihy.
(SPOILER)
Kdybych knihu hodnotil bezprostředně po dočtení, dal bych čtyři hvězdičky, ale jak se mi trochu uležel dojem z ní, dávám pět. Na úvod podotýkám, že jediné, co jsem o knize před jejím otevření věděl, bylo, že by se v ní měl objevit faustovský motiv a motiv ďábla. Toho Fausta jsem tam úplně nenašel, ale ďábla rozhodně ano.
Podruhé jsem četl knihu od Bulgakova a podruhé jsem narazil na poměrně často opakovaný bytový problém Moskvy dvacátých let - předělování jednotlivých bytů příčkami a sestěhovávání naprosto neznámých osob do takto upravovaných bytů. Šílené, takže se vůbec nedivím, že se o tomto tématu Bulgakov zmiňoval opakovaně.
Co se týče první, moskevské roviny děje, je to takový slabší odvar Diaboliády, a dodávám, že jsem tomu rád. Diaboliáda byla na můj vkus až příliš absurdní, až příliš dotažená do extrému, tady jednotlivé události moc hezky klouzaly po hraně a když už se zdálo, že je to příliš, věci se vrátily do "normálu".
Na první pohled je v příběhu vidět alegorie stalinistického režimu, všudypřítomné milice, poučování občanů soudruhy, soudruhů občany a všemi mezi sebou navzájem, udávání, korupce, všemocná razítka a náhlá "nevysvětlitelná" zmizení osob... tohle nejde přehlédnout a já mám tyhle štulce nešvarům režimu (eufemismus, přiznávám) rád. Zrcadlení nepochopeného Mistra (v režimu ovládaném ideologií, jež považuje náboženství za opium lidstva, napsat román o Pilátu Pontském a očekávat úspěch?) v Ješuovi i v Pilátovi najednou jsem velmi ocenil, protože žádná postava prostě není jen černobílá.
A totéž platí pro Wolanda. I když jsem si ještě vnitřně nerozklíčoval, co přesně měl znamenat ples vyvrhelů, Bulgakov mi dal několik námětů k přemýšlení, mezi jinými také to, že Woland vlastně vůbec nebyl "zlým" ďáblem. Vzato do důsledku, byl zlý k těm, kdo si jeho zlobu a trest zasluhovali. Byl tedy vlastně objektivně vzato dobrý? Není to tak, že aby vyniklo zlo, musí vedle něj nutně existovat jako kontrast dobro a naopak? Pak by byl koncept (B)boha bez existence konceptu ďábla nemyslitelný. Nejsou to tedy jen dvě strany téže mince?
Ocenil jsem také to, že jsem se u knihy několikrát pobaveně usmíval, ani ne tak kouskům Wolandovy suity, ale spíš tomu, jak Bulgakov ironicky a s odstupem komentoval celý příběh (což je třeba také tím, co udělalo z Evžena Oněgina mojí nejoblíbenější knihu). Čím víc se o Mistrovi a Markétce rozepisuji, tím víc se utvrzuji v tom, že to byla skvělá kniha a i když mě napadá spoustu dalších věcí, které by stálo za to zmínit a ocenit, nechám toho a jen konstatuji, že Bulgakov se pomalu ale jistě posouvá mezi mé oblíbené autory.
Tohle bylo po jazykové stránce nádherné. Sice kniha se čte pomalu a je třeba aby jste na ní měli klid, ale čtenářský zážitek je to určitě. Neotřelá, originální kniha, jak z jiného světa. Tleskám za autorovu představivost a zároveň i odvahu napsat ve své době knihu ke kritice režimu. Možná jedna z knih, ke kterým bych se ráda vrátila. Vůbec se nedivím, že tato kniha je součástí povinné četby.
Kniha se mi dostala do ruky asi před dvěma lety. Bohužel v půlce jsem se sekla a odložila knihu do poličky, ale tak, ať na ni vidím. Fakt jsem dva roky chodila kolem ní a nenašla odvahu po ní znovu sáhnout. Nejsem zastáncem audioknih, jsem závislá na písmenkách. Ale...
Ze zvědavosti jsem koukla na audiotéku a Mistra a Markétku tam našla...
Přes 15 hodin poslechu, brilantně namluvených Jiřím Lábusem (Woland) Martinem Myšičkou (Mistr) Aničkou Fialovou (Markétka) a 57 dalších herců, mě uvedlo v úžas.
Jsou to tři dny, co jsem knihu "dočetla" a mám chuť si ji poslechnout znovu...
A co já vím, třeba vytáhnu i knížku z poličky. :)
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Co napsat, aby to nebylo jen opakování již stokrát napsaného a tisíckrát řečeného. Mistr a Markétka je dílo, které má tolik vrstev, že skoro působí jako nekonečná cibule; orgastický sen pro interprety textu. Bulgakov bez debaty vytvořil něco, co má vliv na literaturu i v dnešní době, a udělal to více než skvěle. Přesto mám ke knize několik výhrad.
Prvně mám asi prolém s magickým realismem. Když se smazává hranice mezi reálným a nereálným, ztrácím jako čtenář půdu pod nohama a nemám to rád. Když neumím rozeznat skutečnost od fikce, při čtení to na mě působí rušivě a všiml jsem si toho už u Ajvazova Druhého města. Proto pro mě byla první polovina díla trošku krkolomná. Vlastně se věnuje jen Wolandově suitě, která zprotivuje život smetánce moskevských třicátých let, především její umělecké části. S tím zároveň souvisí druhý problém, protože než se dostaneme k oběma titulním protagonistům (nazývat je hlavními by dle mého byla lež, protože hlavním „hrdinou" je někdo jiný), uplyne půlka knihy. Mistr a Markétka je totiž příběh (nejen) o lásce až za hrob s šíleně dlouhou předehrou. Paradoxně nejzajímavější pro mě byly pasáže s Pilátem (ano, s tamtím Pilátem), kterých jsem se na začátku vyděsil. O díle jsem si totiž předem nezjistil nic, čekal jsem tajemný příběh z devatenáctého století, a když jsem snad už ve druhé kapitole skočil z první poloviny dvacátého století o téměř dva tisíce let do minulosti, trochu mě to vyděsilo. Nicméně pro mě zůstává Pilát nejsympatičtější postavou. Není zlý, není dobrý, je takový, jaký být musí.
Třetím kamenem úrazu pro mě byla edice od Rybka Publishers s bohatou ilustrací. Jak jsem miloval ilustrace u Tolkienových knih od Alana Leeho, zde jsem Kulika chvílemi proklínal, protože příběh se mi v hlavě odehrával ve výtvarném provedení podobném bláznivému Edudantovi s Francimorem. Naštěstí jsem se vyhnul Šteindlerovu hlasu vypravěče, v tu chvíli bych končil. Zmíněný večerníček jsem sice jako dítě miloval, ale ve spojení s daným tématem, mým očekáváním a již zmíněným magickým realismem... Uf, groteskně? Chvílemi jsem si přál, aby ilustrace zmizely.
Kdo se dočetl až sem, tomu děkuji a chci upozornit na to, že rozhodně nechci být k Bulgakovu dílu negativní. Ale chválit umí každý, jen jsem vypíchl věci, které mně jako čtenáři vadily. Mistr a Markétka zaujme čestné místo v mé knihovně s tím, že v budoucnu ji určitě opět se záložkou položím na noční stolek. A to se u mě nestává téměř nikdy... Už teď se na opětovné setkání s různookým ďáblem a zbabělým a přitom statečným Pilátem těším, protože existují nutná zla, bez kterých by dobro neexistovalo.
Maestro Woland: „Nerad sedím vysoko, z výšky se hůř padá." ;)
Tuto knihu opravdu miluji... Četla jsem ji třikrát, nyní budu číst znovu v novém ilustrovaném vydání.... A těším se neskutečně...
Nové vydání má krásné zpracování a ilustrace, které vhodně dotvářejí tíživý, mystický dojem tehdejší ruské společnosti. Kniha na mě finálně zapůsobila docela depresivně. Nevím, jak bych ji ohodnotila...kouzlem tohoto díla je, že na každého působí odlišně a lidé si z něj mohou vyvodit různé závěry a poselství. Myslím, že tohle je ten typ knihy, kterou když znovu přečtěte, tak ve vás zanechá zcela jiný dojem a pocity, než u předchozího čtení. Pokaždé si v tom člověk najde něco jiného. Velmi jsem sympatizovala s postavou Wollanda alias satana - snad se mnou není něco špatně :))) - na mou obranu: působí tu na mě jako personifikace nutného zla (stínu), bez něhož by nemohlo být dobro (něco jako spravedlivá odplata za špatně jednání) + je to skvělý sofista. Oblíbila jsem si taky kňoura, asi tak jako každý. Díky Mistrovi a Markétce si taky ráda přidám do svého slovníku slovní spojení "Anuška už rozlila olej". Jo a dějová linka s Pilátem za mě excelentní.
Tak tohle pro mě byl naprosto brutální útok na všechny smysly. Takto, ta kniha je bezpochyby svým způsobem geniální - ty metafory, paralely, obrazy. Přesně toto mám ráda, stejně jako magický realismus obecně, ale v době, kdy jsem knihu četla, to na mě prostě bylo moc. Měla jsem pocit, že už jsem totálně zahlcená a musela knihu někdy v poslední čtvrtině odložit. Hrozilo totiž, že se pro mě stane tou knihou, na které se seknu a přestanu na čas číst úplně. Zatím nehodnotím hvězdičkami a doufám, že se k Mistrovi a Markétce třeba jednou ještě vrátím.
Sú knihy, ktoré nedokážem prečítať, ale vypočuť áno. To je aj prípad tejto knihy. Chyba bude vo mne, pretože mnoho diel je pre mňa napísaných nezáživno-náročným štýlom, hoci iných oslovia - poväčšine sú to knihy napísané pred druhou svetovou. Ešteže existujú audioknihy - a mnoho klasikov je tak pre mňa stráviteľných. Netuším ako koho, ale mňa najviac oslovili kapitoly o Pilátovi, tie majú jednoznačne plný počet hviezdičiek. Lenže potom sú tu ťažkopádne kapitoly o tom ako Majster Margarétu našiel a cez tie by som sa neprehrýzol. Našťastie existuje audioverzia načítaná Zuzanou Krónerovou a je skutočnou lahôdkou pre uši - spevný hlas, prídychy na správnom mieste, výslovnosť excelentná, dikcia a fonetika ... no nebudem sa viac rozplývať, je to jedna z najlepšie načítaných kníh. No a vďaka prednesu pani Krónerovej som vydržal aj - pre mňa - nudné pasáže. V konečnom dôsledku som rád, že som si knihu vypočul a určite sa k audiverzii ešte raz vrátim - prečítať M&M by som však nedokázal.
Môžem len súhlasiť k oslavnými komentármi, ktoré tu ľudia napísali. Prvýkrát som tento román čítal niekedy v druhej polovici 90. rokov, teraz som ho dočítal štvrtýkrát, 3x slovensky, 1x česky. Je to jasne jedna z najlepších kníh, aká sa mi dostala do rúk, aj keď by som asi dokázal pochopiť, ak by niekto povedal, že ho to neoslovilo. Jednoznačne plný počet hviezdičiek - geniálne dielo.
Po Faustovi se ke mně dostalo další z "démonických" děl, které nám ukazují, jak si Ďábel hraje s lidským pokolením. Kniha taková je chvílemi opravdu bizarní, ale to k látce týkající se černé magie prostě patří. Samozřejmě tu máme odkazy na Bibli, ale pracuje se zde také s astrologií i dalšími mystickými vědami, což člověka, který se tím zabývá, samozřejmě zaujme. Woland i jeho společníci byli opravdu zábavní, ale mě osobně na knize něco chybělo a plný počet jí proto dát nemůžu.
Obvykle vystačím k přečtené knize jedním komentářem. Ale ke stěžejnímu románu 20. století, který čtu od mládí znovu a znovu, jeden nestačí!
Cítím, jak je ta kniha důležitá, jako každý apokryfní text v době, kdy nesvoboda a cenzura rostou a upevňují pozice.
Mistr Bulgakov měl těžký životní osud. Tak jako jeho Mistr, i on zachránil rukopis z plamenů, a očistec sovětského zřízení prožil už na zemi.
Odměnou za dar, který přinesl lidstvu, kráčí za úplňku po měsíční stezce po boku Toho, o němž napsal svůj román, stejně jako syn krále hvězdopravce, nelítostný pátý prokurátor Judeje a jezdec Zlatého kopí Pilát Pontský.
Dohánění dávných restů. Každopádně, tahle kniha o tom, jak jednou městem prošel Ďábel, je skutečně geniální. A jsem docela rád, že jsem se k ní dostal až teď, ne třeba někdy na střední škole, protože mám podezření, že bych tohle mnohovrstevnaté, bohatě motivické, fantaskní, magické, apokryfní, symbolické, těžké a zároveň velice zábavné dílo asi nepochopil. Teď jsem se od něj ale nemohl odtrhnout a přečetl jsem ho na jeden zátah, přerušený v podstatě jen pár hodinami spánku. Přemýšlím, co o tomhle románu napsat, který motiv nebo kterou příběhovou linku vyzdvihnout – jenže to nelze. Vždycky by to znamenalo vynechat jinou, stejně významnou. Není možné vyzdvihovat jen parafrázování tehdejšího Ruska a jeho zrůdného režimu, příběhu Piláta, popis čarodějných sabatů (včetně mnoha ne příliš zjevných detailů), parodování literátských státních spolků, trampoty dvojice démonů (z nichž jeden chodí po světě v podobě obřího černého kocoura), ani… Jen ten seznam, co všechno bych mohl vyzdvihovat nad ostatní, by byl nekonečný. A stejně nekompletní. Fascinující je, jakým způsobem to Bulgakov propojil, kolik toho dokázal říct příběhem, jehož děj působí místy záměrně zpomaleně, jindy se v pár odstavcích stane tolik, že čtenář nestíhá chytat, co každá z těch bizarností ve skutečnosti znamená. Jsem nadšený.
PS: Vydání Rybka Publishers (2020) je po grafické stránce opravdu skvělá práce – člověk se tu knihu až bojí číst a raději by si ji jen vystavil a občas opatrně prolistoval. K tomu obsahuje přes dvě stovky maleb polského malíře ukrajinského původu Iwana Kulika, autora (mimo jiné) prý více než sedmi set obrazů na téma románu Mistr a Markétka. Musím říct, že jeho styl je skvělý, navíc mě potěšilo i to, že ve výběru maleb otištěných v románu, se některé scény objevovaly ve variacích (např. scéna, kdy Markétku na lavičce osloví ďáblův pomocník, je tu zachycena hned třikrát, přičemž prostředí i postavy pokaždé vypadají dosti různorodě).
"Mistr a Markétka" je moje krevní skupina. Když jsem asi týden zpátky četl první kapitolu, říkal jsem si, že to je jeden z nejsilnějších a nejslibnějších knižních začátků, který se mi dostal pod ruku. Moje prvotní nadšení po cca 50 stránkách mírně opadlo, protože jsem se ztrácel v postavách, v ději a začal mi ucházet smysl celé knihy a hlavní myšlenka. Jenže pak přišli na scénu Mistr (a Markétka) a nadšení se vrátilo zpátky, dokonce ještě zesílilo. Na knize se mi nejvíce líbí atmosféra, kdy z jedné strany cítíte mírný strach či úzkost, a z té druhé komičnost a grotesknost, perfektně se držící za ruce. V určitých momentech je kniha i brutální a nechutná. Líbí se mi, jak Bulgakov tvoří věty a jaké používá slova, jeho styl psaní je mi moc blízký, tato kniha se mi četla sama. Také věřím, že až se ke knize někdy vrátím (což se určitě stane), najdu v knize něco nového, protože jsem si jist, že "Mistr a Markétka" odkrývá spoustu odlišných rovin a myšlenek, takže záleží na čtenáři, které dá přednost. (Mě v tomto prvním čtení nejvíce přitáhlo téma víry a lásky, například zrcadlení doby jsem tolik nevnímal.) Magický realismus v nejlepší formě.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
S malým časovým odstupem píšu znova. Knihu čtu potřetí, mezitím jsem viděl i ruský seriál (10. dílů, 2005) - skvělé zpracování, úžasná hudba. Mám jediný závěr: Tato kniha je prostě geniální !!!