Mistr a Markétka

První polovina se mi četla dobře a bavila mě. Od okamžiku proměny v čarodějnici už moc ne. A po dočtení se nemůžu zbavit pocitu, že mi něco uniklo, neboť až na zábavnost těch situací vyvolaných ďáblovou bandou nesdílím to nadšení touto knihou.

Hukot!:-)
Prvních 50 stránek jsem nevěděl co si mám o knize myslet. Pitomost, fantasmagorie, jak z jiného světa. Kurňa, wo co tady jde?, jsem si říkal.:-))
Ale zařekl jsem se, že knihu dočtu, protože je to klasika, a už jsem se na ní chystal několik let.
Musím říct, že jsem byl víc a víc zvědav, jak to celé ďábelské dílo autor dokončí.
To Varieté bylo hodně bláznivý.:-) Asi bych potom taky skončil v blázinci.:-)

Co mě pilo krev, bylo to množství děsně znějících jmen. Sťopa, Lotrov, Varenucha, a to jsou ta lepší:-)
Pro překladatelku to celkově musel být pěkně tvrdý oříšek. Klobouk dolů.

A ďábel v Moskvě? Tam je furt nějaký ďábel, ať to bylo tehdy nebo je to teď.
Při čtení jsem si říkal, aby spisovatel v Rusku mohl svobodně vyjádřit své myšlenky,
tak musí psát takto fantaskně, a myšlenky do díla kvůli cenzuře zakuklit.
Stejně to neprošlo a dílo bylo vydáno až 27 let po smrti autora!
Prý jediný rukopis dokonce shořel a autor ho musel napsat po paměti znovu.
Myslím, že bohužel ne jinak je tomu v Rusku dnes.
Cenzura bere vše, samozřejmě svobodu.

Možná škoda poněkud... odlišné, snad až přemrštěné závěrečné části, ale dílo člověka natolik osloví a zanechá tak silné dojmy (u mě přetrvávají i rok po přečtení), že si pět hvězdiček určitě zaslouží.

Jak zarputile se lidí drží vyjetých kolejí, ač vedle nich vypuká fantasmagorium!

Šialená jazda s pánom Bulgakovom! Chvíľu si myslíte, že ste už pochopili, potom sa stratíte, no musíte čítať ďalej, nedá sa! :-) Výnimočná kniha s príchuťou magického realizmu, ktorú som zvládla až s odstupom pár rokov, keď som ju prvý raz držala v rukách, dostala ju ako darček a odložila po 20tich stranách. Na tretí pokus to vyšlo a stálo to za to. Tak ako sa meníme my, menia sa aj naše postoje, skúsenosti, vrátane tých čitateľských.

Uf ... to byla jízda ... jinak se snad ani ten ďáblův nájezd na Moskvu nedá pojmenovat ... vtrhne do města a zdánlivě bezdůvodně ničí životy jeho obyvatel, vždycky ale nakonec zjistíme, že si to vlastně všichni ti "postižení" z nějakého důvodu "zasloužili".

Opravdu zvláštní kniha nad kterou přemýšlíte, i když zrovna nečtete ... alespoň moje myšlenky se k ní během dne často utíkaly, takhle mě třeba hodně "zaměstnával" příběh Ježíše, který s pomocí Mistrova románu o Pilátovi Pontském do knihy autor vetknul: příběh Ježíše - filozofa (jakým ve skutečnosti možná mohl být) a příběh Piláta, který své rozhodnutí učinil pod vlivem okolností - donucen synedriem? ... a nebo to bylo dílo ďáblovo?

"Znepokojuje mě jedna otázka: jestliže Bůh neexistuje, kdo tedy, ... řídí životy lidí a vůbec koloběh věcí pozemských?... "Člověk sám to řídí", vyhrkl nasupeně Bezprizorný na tuhle, abych pravdu řekl, dosti zapeklitou otázku.
"Promiňte", mírně namítal neznámý, "ale k tomu, aby člověk mohl něco řídit, musí mít přesný plán na určitou minimální dobu. Smím se vás zeptat, jak člověk může něco spravovat, jestliže je zbaven možnosti sestavit plán dokonce i na tak směšně krátkou dobu, jako je například tisíc let, a dokonce vám nemůže ani spolehlivě říct, co se s ním stane druhý den?"

"... před ním se prostírá měsíční stezka a on by se rád po ní vypravil a diskutoval s vězněm Ha-Nocrim. Je totiž žpřesvědčen, že ... toho jarního měsíce ... si cosi nedopověděli. Ale běda, nikdy se mu to nepodaří ...
"„Není těch dvakrát dvanáct tisíc úplňků přílišš velký trest za ten jeden jediný dávný úplněk?",” zeptala se Markétka. ...
"„Tentokrát se nemusíte znepokojovat. Všecko dobře dopadne, na tom je založen svět. ... Nemusíte se za něj přimlouvat, Markétko. Užž to učinil ten, s kým si tolik přál mluvit."”

Začátek knihy se mi líbil, kniha se dobře četla, dějové linky se hezky proplétaly a nabíraly spád. Později se mi však zdálo, že zajímavost děje trošku klesla, závěr však byl opět skvělý. Dlouho jsem se této knize vyhýbal, možná kvůli jejímu zařazení do středoškolské povinné četby. Nyní však vidím, že k tomu nebyl důvod a všem tohoto novodobého Fausta doporučuji přečíst.

Faustův motiv v groteskním románu. Příběh se odehrává v Moskvě někdy ve 20. nebo 30. letech minulého století. Dusná atmosféra tehdejší Moskvy, její obyvatelé a úředníčci, každodenní upachtěný život. Do této kulisy jednoho dne zavítá ďábel v podobě profesora Wolanda se svou suitou Kocomourem, Kravinkinem, Azazellem a obrátí život naruby několika nic netušícím pitoreskním postavičkám, představujícím průměrné obyvatele Moskvy, kteří se svými malými výsadami se snaží sem tam si polepšit. Ďábel nikoho nepokouší ani se nesnaží získat nějakou duši za příslib čehokoliv. Prostě jen ničí lidské osudy. Vlastně ani nevím, proč se ďábel ve městě objevil! Ve druhé rovině je popisován příběh Ježíše (Jesua Ha-Nocri) a Piláta Pontského jako příběh knihy jedné postavy, kterému říkají Mistr. Mistr a jeho milenka, Markétka, pak odchází s ďáblem, neznámo kam. Skutečná hloubka a sdělení Bulgakovova vrcholného díla mi zatím uniká.

Zvláštní, magická, úžasná. To všechno tahle kniha je. Když se zorientujete v počátečním chaosu, tak před vámi vykvete nádherný příběh jenž je lovestory, kritika režimu i pokus o jiný pohled na poslední dny a smrt Ježiše Krista. Nikdy by mně nenapadlo že to může fungovat a že se z téhle knihy stane jedna z mých nejoblíbenějších vůbec.

Jako jedna z mála v nekonečných seznamech zahraničních knížek 20. století, které nám cpali do hlavy před maturitou, se mi zadrápla do paměti, přestože celý popis zabral jen několik řádek v sešitu: "magický realismus", "Markétka", "stalinské Rusko 30. let", "faustovské téma" - o moc víc hesel to nebylo. Drápanec v paměti se kdysi zanítil při sledování mého oblíbeného filmu Lekce Faust a dnes jsem ji přečetl už podruhé.
Autor dokonale zboří všechny předsudky už první kapitolou. Úvodní scéna s Anuškou a socialistickými literáty ostatně patří k nejpovedenějším. Řádění sympatického ďábla a jeho pomocníků je tak nenucené a zábavné, magicky reálné - tohle že bylo napsáno v lůně Josifa Vissarionoviče? A to nemluvíme o druhé části knížky, kdy na scénu přichází Markétka, divoženka velkého kalibru. Kniha má i několik slabších míst (trochu mě nudilo počáteční seznamování s Pilátem i snaha uzavřít řádění a šílení množství postav), dnes už neumíme plně ocenit satiru stalinského svazu literátů (ale stačí si tam dosadit dnešní reálie nabubřelosti politiků i celebrit) ... ale je to mistrovské dílo, do kterého autor vložil celé své srdce a život. A snad i upsal duši ďáblu.
Celkové hodnocení by bylo na 4,5 *, ale za dobovou odvahu a neotřelost autora je to čistých pět.

Dobře řemeslně napsané, ale nepatří mezi knihy, které bych si chtěla přečíst znova.

Na tuto knihu musi mat clovek povahu. Podla mojho nazoru ide o velmi zvlastne, ale velmi dobre napisany roman s ovela sirsim podtextom, nez sa zda. Je rozdiel, ci ho clovek cita plytko, alebo ci sa nad nim zamysla. Z mojho pohladu velmi hodnotny kusok. Aj ked uznavam, ze mnohym ludom sa moze zdat byt nezmyselna a zo zaciatku (kym jej clovek nepride na chut), sa cita trochu tazsie. Tato kniha patri do suboru knih, ktore osobne pomenuvavam "lúskačky" - t.j. ze clovek sa musi cez prvych 50-100 stran preluskat, aby pochopil krasu, caro a myslienku/y tejto knihy

Moje hodnotenie: 86%

Je to jako číst normální příběh, ale být naprosto našrot. Ožralej, sjetej. Čtete to, ale smějete se tomu, co je to za kravinu. Ale baví vás to. Přemýšlíte, jestli je to vůbec možné. Kocour co mluví? Nahé dívky, kterým fosforeskují oči a některé dokonce létají? Hlava bez těla, která mluví? Blbost. Řeknete si, že je to blbost a že knížka musí být taky hrozná pitomost. Absurdní. Ale společně to tvoří ďábelské dílo! Je to dřina - číst tuto knížku. Ale stojí to za to!

Rozpačité a neurčité, těžko vyjádřitelné a mnohoznačné - tak by se daly popsat mé dojmy z Mistra a Markétky. Na rovinu vám řeknu, že začátek mě moc nebavil a jen jsem počítala stránky. Ale potom to začalo růst. A vyrostlo to do magického apokalyptického klidu a přesto jakéhosi vnitřně rozervaného neklidného pocitu, jako kdyby cosi zůstalo nevyřčeno. Líbila se mi, ale zároveň po ní nezůstalo nic konkrétního - jen ta atmosféra ztichlé noci kdesi za městem.

Jedno z těch nesmírně silných děl které dělají z ruské literatury světovou špičku

Skutečně velké dílo světové literatury. Originální, strhující, zábavné i poučné. Jeden z pilířů velké literatury, ke kterému se hodlám určitě ještě vrátit. Krásně napsáno a nad propletencem tajemna se člověk nestačí u této klasické literatury divit. Nebudete se nudit.

Toto je tak zvláštní kniha, to jsem nečekala, počítám, že si ji budu muset přečíst ještě jednou,

Když jsem knihu četla poprvé, ještě před koncem první části jsem jí odložila. Tehdy jsem k pochopení této knihy ještě nedozrála. Po nějakém čase jsem k ní dospěla znovu a tentokráte jsem si jí vychutnala plnými doušky. Po celou dobu jsem žasla nad tímto dílem a skláněla hlubokou poklonu autorovi. Kniha si nezaslouží méně než plné hodnocení. Je to geniální dílo Mistra!

Jednoduše nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl.