Mistři japonského filmu. 13 esejů
Antonín Líman
V polovině padesátých let 20. století nastává zlatá éra japonského filmu. Přední český japanolog, překladatel a pedagog věnuje tomuto slavnému období, delšímu než jedno desetiletí, knihu třinácti esejů. Na příkladu filmů nejvýznamnějších režisérů této doby – Akiry Kurosawy, Kona Ičikawy, Kendžiho Mizogučiho, Jasudžiróa Ozua, Hirošiho Tešigahary, Masahira Šinody a Šóheie Imamury – si autor všímá úzkého vztahu japonského filmu k literatuře a k japonskému divadlu. Vedle pečlivého rozboru filmové techniky se soustředí i na kulturní zvyky a životní styl a přibližuje tak svět japonského filmu optikou samotné kulturní tradice, která ho zrodila.... celý text
Přidat komentář
Líman je zárukou kvality a v poslednej dobe prichádzam jeho esejistickej tvorbe na chuť čoraz viac.
Mistři japonského filmu sú exiurziou do japonskej kinematografie naprieč desaťročiami. Niektoré filmy som videl, na iné sa chystám a pri viacerých by som si kľudne prečítal aj knižnú predlohu.
Samostatnou kapitolou je novodobý japonský film, ktorý na mňa až na Průvodce (nádherný film, mimochodom) pôsobil v porovnaní s filmovými klasikmi v prvej časti knihy ako rana baranidlom do žalúdka. Prehliadka úchylnosti, hnusu a bizáru, ktorá však bola aj krutou sondou do dnešnej japonskej spoločnosti.
Na kvalite pridáva knihe aj fakt, že Líman sám v Japonsku pár rokov žil a vie o tamojšej kultúre určite viac, než nejaký priemerný otaku alebo animefag, ktorý tam nikdy v živote nebol.
Před A. Límanem smekám. Jeho kniha vám totiž řekne hodně nejen o filmech, ale hlavně o Japonsku samotném. Z probíraných filmů mám ještě dost restů k dohnání, ale i přesto kniha obsahuje zajímavé informace a pohledy. A líbí se mi, že jsou to pohledy dost často subjektivní, vycházející z vlstních zkušeností a znalostí. Líman je v tomhle ohledu prostě odborník na slovo vzatý. Napsat zajímavé eseje o filmech, které čtenář dosud neviděl je kumšt. A o filmech, které viděl, ještě větší. Límanovi se to povedlo. Okamžitě jdu své nedostatky napravovat. Kniha, která potěší nejen milovníky filmů, ale i milovníky Japonska, japonské kultury a historie.
13 esejů jejichž námětem jsou dnes již klasická díla japonské kinematografie. Pan Líman opět vynikajícím způsobem podává výklad jednotlivých filmů s kulturně sociálním přesahem. Z každého filmu umí vyhmátnout právě ten konkrétní obraz, či situaci, která je pro Japonsko typická a dokáže skrze ni osvětlit specifické kulturní a sociální souvislosti, které jsou jinak pro nejapanaloga těžko srozumitelné. Z 13 esejů, z nichž mě asi nejvíce oslovil ten o filmu Balada o Narájamě, lehce vybočuje esej závěrečný o nedávných trendech v japonském filmu. Zde se ze svého pohledu člověka, který se takřka dokonale sžil s mentalitou "starých japonců", popisuje mnohdy hodně kontroverzní filmy posledních let, v nichž se začíná prosazovat dosti nebezpečná tendence rozmělňování a rozpadu tradičních japonských hodnot v amalgánu západních, postmoderních vlivů. Tato esej mi přišla, pokud pominu esej o filmu Balada o Narajámě, jako nejlepší ve svém až prorockém vyznění. Ale na druhé straně je třeba říci, že i přes záplavu různých obskurních filmů, které v nadnesené míře popisují současný hektický stav japonské společnosti, naštěstí stále ještě vznikají i "duchovní" filmy, jako například ty od Yoji Yamady a Naomi Kawase.
Autorovy další knížky
2011 | Chrám plný květů |
2011 | Hlavou zeď 2011 |
2008 | Kouzlo šerosvitu: Úvahy o japonské kultuře |
2000 | Krajiny japonské duše |
2001 | Mezi nebem a zemí |
Krásné a dojímavé eseje, které vyvolávají až nostalgii po věcích nám neznámých. Nemusíte sdílet autorovy hodnoty, názor vám není vnucován, pouze vás provádí skrze mytologické a kulturní metafory a paralely, které jsou nám často nesrozumitelné.