Kasta metabaronů
Alejandro Jodorowsky
Mistr pera Alexandro Jodorowsky přichází s postavami většími než vesmír, s mýtickými osudy, příběhy tragických lásek, velkých obětí, gigantických dobrodružství a monumentálních vesmírných soubojů... a Juan Gimez to celé zhmotnil svou dokonalou malbou. Tento epický příběh ve stylu kultovní Duny u nás také vyjde v opravdu epické úpravě – všech osm dílů v jedné mohutné knize! Další příběh ze světa Incalu si prostě nemůžete nechat ujít.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2018 , CrewOriginální název:
La Caste des Méta-Barons vol. 1-8, 2012
více info...
Přidat komentář
Nebudu se zde intelektuálně dojímat na významem díla jako takového, takže jednoduše.... vizuálně úchvatné umělecké dílo. Příběh je prostým odvozením Duny, což může být pro některé lidi dobrá nebo špatná zpráva. Pokud jde o evropské komiksy, chápu, proč je tento často zmiňován, ale dvakrát bych ho nečetl.
Neskutečně těžká (do ruky i na čtení :)) epická sága v dokonalé vizualizaci Juana Gimenéze.
Incal i Poslední Incal se mi četli výrazně lépe, ale tohle je tak nějak osobnější. Možná jednou napíšu dlouhatánský rozbor (a možná taky ne), teď bezprostředně po dočtení na to nemám sílu. 4,5*
Kresba Juana Gimeneze je nádherná a propracovaná, ikdyž občas v akčních scénách trochu zmatená. Tím výčet kladů končí. Dialogy jsou příšerné, postavy ploché a nemají problém během pár stran otočit o 180 stupňů. Roboti vyprávějící příběh začnou být po pár kapitolách otravní. V příběhu je nadužíván deus ex machina, a spoustu věcí v něm není domyšleno. Nejvíc mi ale vadil vesmír metabaronů, který postrádá jakoukoli logiku a soudržnost.
Trochu snad bláznivé, ale jinak čtivé dílko na večery pod lampou. Kvalitní ilustrace a zábavná forma dialogu nesourodé dvojice robotů.
velka vec, kvalitne, prepracovane a naozaj rozsiahle. Aj na opakovane precitanie najde clovek nove veci.
Monumentální dílo, které je snadno stravitelné i přes všechno metafyzično, jež je pro Alejandra Jodorowského toliko příznačné. Osobně bych uvítal víc děje než řečí kolem, přesto uznávám, že by se to bez nich neobešlo. Příběh jako takový pak ze všeho nejvíc připomíná řecká dramata, kde krvesmilstvo a boj s větrnými mlýny byly prakticky na denním pořádku. Občas sice dojde k nějakému prvoplánovému zvratu a nucená tragédie je často nadřazena přirozenému vývoji událostí, ovšem devízou Metabaronů je primárně uhrančivá atmosféra a makabrózní kulisy. A třebaže mi v závěru chyběla sžíravá pointa, jako celek funguje vyprávění precizně. Je to ujeté a fantasmagorické, má to však kouzlo, kterému nelze odolat.
Nicméně, víc než obsah mě do kolen dostala fascinující kresba geniálního výtvarníka Juana Gimeneze. To, co předvádí na stránkách komiksu, je vlhký sen každého fanouška epické space opery a i když možná náhodou zápletka nijak nedojme, obrázky mohou slabší povahy uvést do malé soukromé nirvány.
Od začátku do konce mě příběh zajímal a bavil, i když jsem měl dojem, že to autor s tím násilím čím dál více přehání. Daleko více mě tu ale vadilo spíše to, jak každý z metabaronů v řadě byl mocnější a mocnější. Trochu mi to připomínalo snahu některých superhrdinských komiksů (např. Superman, Naruto) hledat vždy o řád silnější nepřátele, aby hrdina, který je prakticky nepřemožitelný, se zase dostal na dno svých sil. Závěr celého komiksu mě ale naprosto nadchnul svou vynalézavostí. Vřele doporučuji, pokud vám nevadí vraždění jako od Loba.
Alejandro Jodorowsky je fascinující úkaz. Tento básník, dramatik, spisovatel, loutkoherec, mim, tanečník, divadelní a filmový režisér, scenárista, autor komiksů, psychoterapeut, mystik, filozof a vykladač tarotu se narodil v roce 1929 v Chile v rodině židovských přistěhovalců z Ukrajiny. Pobýval ve Francii nebo v Mexiku a vytvořil vlastní duchovní nauku, kterou nazval psychomagie.
Kromě Jodorowského literárních textů, jež vydává nakladatelství Malvern, je v češtině dostupná také celá řada komiksů, k nimž napsal scénář. Spousta z nich se odehrává ve vesmíru zvaném Incal, mimo jiné i sci-fi série Kasta metabaronů. Tato fúze space opery a antické mytologie, pojednávající o rodu mezigalaktických válečníků, původně vycházela na pokračování v letech 1992–2003 ve Francii, nicméně české vydání představuje kompletní soubor.
Svět metabaronů je plný násilí, bizarních nápadů, vtipných narážek a zapomenutých modelů chování: dominantním motorem, který metabarony pohání, je hrdost spojená s kodexem klanové cti podobným samurajskému bušidó. Některé dějové zvraty jsou sice trochu přitažené za vlasy, ale to se dá díky postupující četbě akceptovat jako součást hry. Pokud vám připadá, že Hvězdné války jsou pohádka pro děti, doporučuji zkusit Kastu.
Už jen kvůli tomu, jak velkou pozornost věnuje Jodorowsky tematizaci lidského těla – přičemž jeho ujeté představy výborně podtrhuje detailistická kresba argentinského výtvarníka Juana Gimeneze. Rituální mrzačení, porod v beztížném stavu, duševní incest, transplantace mozků, nejrůznější robotické protézy či hermafroditické sebeoplodnění, to vše tak někdy může ve čtenáři vyvolat až mírnou nevolnost.
Jde o vpravdě velmi rozsáhlé, megalomanské dílo, to uvidíte sami, když tenhle komix vezmete do ruky. Skoro každé jedno okénko z něj by vydalo na samostatný obraz. Ale forma je jedna věc, nicméně si teď řekněme něco o smrti, protože ta má v knížce důležitou roli - jak se říká, jak nejde o život, tak jde o víte co.
A proto by smrt měla být definitivní, konečná, šlus, ne věc, ze které se vyspíte, nebo vás zregenerují. Jinak smrt postrádá význam.
Měla jsem s tím problém třeba ve světě Star treku u třetího filmu, nebo v nových zeměplochách (Igoři oživující mrtvé), a poněkud mě to vadí i tady. Protože když někdo dokáže víckrát zdánlivě zemřít, být vyvolán z ohořelých kousků těla nebo se objevit z jiné dimenze jako deus ex machina, tak proč by pak mělo na těch postavách záležet? Nebo proč by mělo být důležité, že se někdo strašně zranil, když neskončí jako mrzák na vozíku nebo s patetickou protézou, ale dostane lepší končetiny, než měl kdy předtím?
Co si budem povídat - jak říkám, po vizuální stránce je to podívaná využívající úžasné kreativity autorů, nicméně mi to dějově přijde jako oživlé album Manowar ve vesmíru. Rozum tam nemá ani poradní hlas, vládne tomu teatrálnost a impulzivita, a Jodorovského záliba v povznesení skrz fyzickou bolest je mi dost cizí. Přišlo mi srandovní, že v Duně měly semetriky z Bene Gesseritu skříňku na iluzi spalování ruky, a tady mají metabaroni dokonce speciálně navržený, reálně funkční drťák na nohy, jen pro tento účel. Autor hýří nápady, ale je jich tolik, že až dochází k přehlcení čtenáře (tj mě) a těžko uchopit nějaké zákonitosti, jak ten vesmír vlastně funguje, protože se tam může stát naprosto cokoliv.
Dlouhý předlouhý epos, který si prostě jen tak nevezmete do MHD, takže mi trvalo bez přehánění s přestávkami půl roku, než jsem ho dočetl. Ale rozhodně to stálo za to.
Tak tady se těžko hledají slova, která se dají přirovnat k dojmům, jež po přečtení zůstaly uvnitř mého srdce. Metaepický komiks moji duši rozmetal na kusy, a pak jí zase stmelil v jedno. Božííí počtení, ke kterému se jednou vrátím, třeba se svými dětmi, protože tady jedna porce nestačí. Ty pocity při čtení byly tak intenzivní, drásající, doslova jsem měl pocit, že uvnitř komiksu je pulzující vesmír, který si tak nějak žije svým vlastním životem.
Strhující, dechberoucí a epicky tragická vesmírná sága. Trošku jsem se toho knižního minimonstra bál, ale nakonec jsem to zvládl přečíst během jediného dne. Celá sága je pěkně kompaktní a drží pohromadě bez rušivých skoků v čase. Ty jsou zvládnuté díky zvolenému způsobu vyprávění, kdy dialog robo-vypravěče a mecha-posluchače svou vtipností odlehčuje tragičnost celé Kasty Metabaronů a zároveň propojuje různé časové období. Úžasná a dokonalá je i výtvarná stránka Kasty. Maximální spokojenost!
Tak tady bylo potěšení už jen knihu dostat do rukou a jen ji držet, listovat si v ní a užívat si obrázků, aniž bych se věnoval ději. Řádně tlustá bichle plná krásných kreseb, u nichž autoří nešetřili s fantazií:). Ale je to sci-fi? Není to sci-fi? Asi ne - sice jsou tam mnohé mimozemské světy a nespočet vesmírných bitev, ale jsou to pouhé kulisy pro vyprávění příběhu rodu Castaků - největích válečníků ve vesmíru Metabaronů. Co osoba, to hodně originální příběh, k čemuž přispívá i autorův styl, kdy neplatí žádná pravidla a k dosažení nějakého vypravěčova cíle jsou bez jakéhokoliv vysvětlení využívány do té doby nezmíněné prostředky. Ale pokud na tuto autorovu hru přistoupíte, tak si Metabarony jistě užijete.
Další kousek z edice Mistrovských děl evropského komiksu. Epický příběh několika generací kasty metabaronů. „Rodiny“ supervojáků a nejmocnějších válečníků galaxie. Další komiksová space opera, na rozdíl od Incalu, mnohem přímočařejší, mnohem dynamičtější, méně filozofická (i když, možná mi něco uniká). Vizuální stránka, kresba, obrazy, nápady, tvary, gotický svět, enormní rozměry všeho, to vše je víc než úchvatné, je to metaúchvatné. Zcela to zapadá do příběhu supervojáků, bojujících jednu epickou bitvu za druhou.
Začnu tím, že se mi ulevilo po zjištění, že se neztratím kvůli nepřečtení (pro mě) nedostupného Incalu. Tak jsem se do toho pustila.
Zajímalo by mě, na co autor myslel při tvoření. Nemyslím ty divný věci, který utváří příběh naprosto dokonale. To naopak obdivuji. Tu představivost a fantazii, která se týká hlavně kresby. Je to tím, že autor musí své dětičky (teda jako své postavy) hodně nenávidět. Nedopřeje jim ani chvilku klidu a čím horší věci se jim dějí, tím lépe. Ale zase je fajn, že nedostanou co chtějí zadarmo. Nebo vůbec. Přesto si nebudu tady lhát do kapsy. Je mi jasný, že jsem nejspíš nepochopila tu druhou, hlubší myšlenku příběhu. To zajímá koho? Na knižní arbitry hazim bobek. Příběh, jak mi byl předložený, mě bavil. Hlavně styl vyprávění. R2-D2 a C-3PO jak vyšitý (ohledně druhé věci nevím, jsem Dunou nepolíbená). Jejich přímé vstupy do vyprávění, mimo přímý děj, mě moc bavily. Navíc se mi líbilo, jak je zde dokonale pracováno s charakterem jednotlivých postav. Vždy něco nečekaného. Až si řeknu, že vím, o co komu jde a proč co dělá. A potom bum a jsem zase na začátku. Kniha mi byla příjemným společníkem na pár večerů a já si z toho užila každou vteřinu.
Diody mi to ale nespálilo.
Abych ale znovu nebyla nařčená, že míchám jablky s hruškama. Aby mi nebylo řečeno, že si pletu současný komiks s devadesátkovým a evropský s americkým. Letering byl tentokrát luxusní a čitelný (v rámci série evropského komiksu). Jinak by kniha dostala hvězdy tři.
Epická sága o rodu Castaků, kde se postupně seznamujeme se všemi generacemi toho šíleného rodu. Vypravíte se do vesmíru plného bizarností a šílených nápadů. Hlavní plus této knihy je kresba/malba od Gimeneze, která úžasně nastiňuje atmosféru příběhu. Hlavně vesmírné scenerie jsou dechberoucí. Celý příběh je vyprávěn dvěma roboty, který mají občas dost vtipné hlášky.
Knihu doporučuji všem milovníkům dobré space opery/sci-fi.
Naprosto úžasná kniha, nádherná kresba a strhující příběh. Jediné co mi trochu kazilo zážitek byl místy na můj vkus moc kostrbatý překlad, ale kvůli překladu nebudu strhávat z hodnocení, protože komiks je sám o sobě geniální. Už se těším až si seženu Incal a pustím se do další četby a snad pochopím to s těmi posledními jedenácti stránkami v Kastě metabaronů.
Kresba je super, ale samotný příběh mně moc nezaujal, hlavně "vtipnost" vyprávějících robotů.
Část díla
Aghnar, praděd
1995
Aghora, otcomatka
2002
Bezejmenný poslední Metabaron
2004
Doňa Vincenta Gabriela de Rokha, bába
1999
Honorata, praprabába
1993
Autorovy další knížky
2014 | Kasta metabaronů |
2011 | Incal |
2013 | Borgia |
2015 | Psychomagie |
2018 | Šílená ze Sacré-Coeur |
Zrovna v době, kdy kina brázdí fenomenální adaptace kultovního eposu DUNA, jsem sáhl po dílku autora, který měl mít původně filmovou adaptaci tohoto kultovního eposu na starost. Naneštěstí, osud tomu chtěl tak, že režisér Alejandro Jodorowsky svou megalomanskou vizi (kvůli příliš rozmáchlé výpravě a rozpočtu) nemohl zrealizovat. OVŠEM: osud tomu chtěl i tak, že Jodorowsky svoje nepoužité koncepty a vize implementoval do tohoto masivního komiksu, který je epickou kronikou jednoho rodu, připomínající bájnou řeckou tragédii. Kresba Juan Giméneze je fenomenální a vizuálně impozantní jako málokterý komiks, který jsem za poslední roky četl a držel v ruce, tady není o čem. Ovšem scénář mistra pera Alejandra Jodorowskyho zas až tak dokonalý není – lze zde vyčítat ploché postavy, deus ex machinu společně se zkratkovitostí děje [paradoxně na pozadí víc než 500 stran příběhu] a ambivalentní narativní nelogičnosti. Jenže to by nebyl Jodorowsky, kdyby všechno nedávalo hlavu a patu, a zároveň bylo všechno postavený na hlavu jako správný "vizionářský" vědecko-fantastický spektákl. Jde tak o adekvátně šílený sci-fi meta-komiks, který se však zcela právem řadí do zlaté síně slávy evropského i světového komiksu. S přivřeným očkem tak uděluji 8,5 techno-baronů z 10.