Mladík / Událost
Annie Ernaux
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520186/bmid_mladik-udalost-65982c8fbc426.jpg
4
135
135
Kniha představuje dva texty nositelky Nobelovy ceny Annie Ernauxové. Mladík (2022) je vyprávěním padesátileté spisovatelky o vášnivém milostném vzplanutí k muži, který je o třicet let mladší než ona. Vztah v ní vyvolává vzpomínky na vlastní mládí a zároveň pocity, jako by se nacházela mimo čas, nestárla nebo žila svůj život pozpátku. Druhým textem, Událostí (2000), se autorka vrací do roku 1963, ke svým deníkovým zápiskům; tehdy ve svých třiadvaceti letech jako svobodná žena zjistila, že je těhotná. Začne ji sžírat stud: chápe, že těhotenství by ji i její rodinu společensky zničilo, a zároveň ví, že si dítě nemůže nechat. Ve Francii, kde je potrat zakázaný, se marně snaží potratit za pomocí pletací jehlice. Ve strachu a zoufalství nakonec vyhledá potratáře a skončí na pohotovosti v nemocnici, kde málem přijde o život. V textu, který vznikl o čtyřicet let později, se Ernauxová dotýká traumatu, jež nikdy nepřekonala.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
L'événement / Le jeune homme
více info...
Přidat komentář
Jako největší bizár povídky událost považuji situaci, kdy se na ni doktor zlobí, že mu neřekla, že je studentka vysoké školy a ne nějaká prodavačka!
Tohle mi spíš nesedlo, ten styl psaní, jak je to neosobní a hrozně strohý. Rozhodně zajímavá sonda do doby, kdy byly ve Francii zakázané potraty, jak se to řešilo jinak, jaké myšlenky a pocity může mít žena, která nesmí rozhodovat o vlastním těle, ale celé to na mě bylo až zbytečně racionální a nějak to nedokážu navnímat. Takže nositelka Nobelovy ceny mě tentokrat neoslovila
Dlouho jsem se chystala, že si tuto knihu přečtu. Povídky nejsou špatné, ale během čtení mi došlo, že i když se snažím pochopit chování autorky, nejde to úplně stoprocentně. Jsem jiná generace, takže na určité věci se dívám jinak než se na ně dívala společnost v době autorčina mládí.
Kniha rychle přečtená. Je opravdu dobře napsaná, ale téma smutné. Trápení studentky z nechtěného otěhotnění. A co s tím? V zemi, kde je zákaz přerušení. Z knihy je cítit Francie. Autorka je stále pro muže žádoucí. Je to jen pocit? Realita nebo ego? Pro získání Nobelovy je žádoucí. Jsem ráda, že díky ní jsem autorku objevila. Stala se mou oblíbenou.
S Annie Ernaux úplně kamarádky nejsme. Přečetla jsem již Paměť dívky, se kterou jsem se vyloženě trápila. U Mladíka/ Události bylo čtení snazší, protože popisy nezákonného potratu prostě dokážou strhnout. Ale po dočtení jsem usoudila, že autorku opravdu ráda nemám. Svým chováním, názory a postoji mohu říci, že mi je vyloženě protivná. Chtěla jsem se pustit do její knihy Roky, ale neučiním tak.
Kniha byla mojí první čtenářskou zkušeností s tvorbou Annie Ernaux. Při čtení jsem měla pocit, že každá věta je složená z naprosto přesného počtu potřebných slov. Přitom autorka dokáže plasticky popsat pocity, náladu, dění i osoby. Oba texty se věnují ženskému pohledu, sexualitě a společenským konvencím dané doby. Ten první popisuje vztah zralé ženy s o tři dekády mladším mužem. Což v knihách, filmech ani v realitě nevídáme tak často jako vztah mladší ženy a staršího muže. Popisovaný poměr akceleroval sepsání textu druhého, prostřednictvím kterého se vrací do mládí, kdy se jako studentka pokoušela o přerušení nechtěného těhotenství. Přestože se ona Událost odehrála v roce 1963, kdy byly potraty ve Francii nelegální, pokoutné jednání, ztráta postavení, společenské pohoršení na těhotné ženy v některých zemích stále čeká. Tedy tíživost, nepochopení a stud provází ženy i v současnosti a text je tak sžíravou a stále aktuální výpovědí.
První část knihy velmi stručná, popsán je tu vztah starší ženy s mladším mužem... Autorka popisuje svůj vztah s nostalgií, se vzpomínkami na to jak vnímala svět předtím a jak ho vnímá teď. Druhá část je velmi surově vylíčená výpověď ženy, která ve své době jako mladá studentka podstoupila nelegální cestou potrat. Tohle vás nenechá chladnými. V jeden okamžik jsem se rozplakala. Být na něco takto zásadního sama muselo být strašné. Jistě se najdou ti, kteří by takové jednání odsoudili. Ale kniha není o tom, jestli je potrat v pořádku nebo není. Neřeší se tu morální dilema. Autorka píše, protože psaní je pro ni existenciální nutností, potřebou vypsat se z traumatu minulosti, které je stále živé v její paměti, spojené s určitými místy, lidmi a věcmi, které jsou jí i v přítomnosti stále něčím připomínány.
Čtení této útlé knížky je opravdu silný zážitek. Důležité sdělení, o kterém se takto otevřeně ani dnes nemluví...
Zpověď. Osvěta. Žár i smutek.
Překvapivě zajímavější první část MLADÍK, byť se jedná jen o kratinké intermezzo příliš nesouvisející s hlavní osou sděleného.
Otřesný způsob zbavení se začínajícího života v pařížském bytě nepůsobí příliš dramaticky, možná nechutně a s pocitem zbytečnosti.
Rozumím autorce vyzpovídat se ze své bolesti, ale spíše než lítost nad jejím osudem, pociťuji nezodpovědnost s jakou přistupovala ke svému tělu, hloupou hrou s chlapci, kteří ji měli poskytnout žádoucí zážitky, aniž by věděli co činí.
Následnost všeho poté není až tak politováníhodná a vyznívá jaksi do ztracena.
Hodnotím mužským pohledem, který nemusí být určující.
Ovšem rozhodně nepovažuji za literární zázrak od oceněné autorky.
Terapie psaním většinou selhává jako kvalitní dílo.
Může skýtat obdiv, nikoliv zážitek z přečteného.
Prakticky nulová přímá řeč podtrhuje monotematičnost děje, který nepřináší rozmanitý pohled na událost. Bohužel.
Jedinečné.
Syrové.
Nezapomenutelné.
Určující.
Moje první setkání s Ernauxovou bylo značně šokující, bolestné a neuvěřitelně pohlcující. Popis traumatické události z mládí autorky je svědectvím, které bylo potřeba zaznamenat nejen pro samotnou paní spisovatelku, ale hlavně pro svět, pro ženy a dívky, pro budoucnost.
Je dobře, že Ernauxová nic nevynechala a popsala drsnou zkušenost mladé studentky tak, jak skutečně proběhla. Jen ať její povídka křičí. Kéž by mohla něco změnit tam, kde k podobně smutným a někdy až tragickým osudům ještě stále dochází.
Pro mě nezapomenutelné dílko, které má neuvěřitelnou ženskou sílu a odhodlání. Před lety bych hodnotila jinak. Dnes bych autorku objala.
Doporučuji úplně všem.
Dvě povídky, které, byť jsou krátké, jsou velmi důležité. Autorka otevírá dvě témata, která jsou stále naší společností vnímána negativně. První povídka pojednávající o vztahu mezi starší ženou a mladším mužem byla slabší, ale líbil se mi jejich postoj k názorům ostatních na jejich vztah. Druhá povídka, i když jsem se nepotkala s potratem, mě zasáhla v srdci. V některých chvílích mi ji bylo líto a v některých jsem ji považovala za statečnou ženu.
První povídka je velmi krátká (ostatně jako celá kniha) a moc mě nazaujala.
Druhá je opravdu syrové výprávění o snaze dostat se k potratu ve Francii kolem roku 1963. Úplně to se spisovatelkou prožívate a bylo mi ji hrozně líto.
Zpověď ženy, která si v 54 letech ochočila 24 letého kolouška a ve svých 24 letech prodělala chtěný a zakázaný potrat. Pro mne zajímavé jen svojí otevřeností a upřímností, jinak tyto povídkové příběhy za moc nestojí. Není to žádná hloubka, jen smutek a nostalgie. Někomu to může stačit, já beru raději spíše něco optimističtějšího.
Annie Ernauxanová otvírá v Mladíkově a Události dvě důležitá témata, která navzdory dnešní moderní a otevřené době zůstávají tabuizována. V Mladíkovi je to vztah starší ženy a mladšího muže, v Události pak vyvolaný potrat.
Zdánlivě jednoduché a přímočaré příběhy vám nabídnou nový vhled do dvou problémů, které i přes dnešní schovívavost a zdánlivou rovnocennost zůstávají ve své podstatě nediskutovány. Autorka pracuje s pocity hanby a studu, které nejsou jejím vnitřním prožitkem, ale jsou v podstatě násilně vnuceny tlakem společnosti, která je očekává.
Ať už se jedná o vztah mladšího muže se starší ženou, který není jen hledáním mládí z jedné a mateřské náruče z druhé strany, nebo o příběh jedné mladé ženy, která je okolnostmi (tehdejší společností) donucena k sebepoškození (potažmo skoro vraždě), jde to výpověď ženy, věří, že vše se stalo proto, aby o tom podala zprávu.
Rozhodnutí o jakou zprávu, či poselství se jedná, však ponechává na čtenáři.
(SPOILER)
První povídky je velmi krátka a asi jsem si ve svém věku ještě nedokázala dostatečně ocenit. Nicméně druhá povídka Událost mě vedla k zamyšlení a vyvolala ve mě hodně velké rozhorčení. Stalé nerozumím tomu, kdo si vůbec dovoluje mít jen sebemenší pocit, že má právo rozhodovat o tom, zda žena může postoupit potrat či nikoliv. Kde to vzniklo? Proč? Jak? Strašně moc otázek, na které dle mého názoru neexistuje správná odpověď.
Přijde mi strašné a absolutně nepochopitelné, že některé státy se k tomuto zákonu vracejí!
Přiznám se, že paní spisovatelku Ernaux jsem objevila až když dostala Nobelovu cenu. Tohle je už druhá knížka, kterou jsem od ní četla a zapůsobila na mě velice silným dojmem. Nebojí se popsat velice intimní a osobní situace že života, to není vůbec jednoduché, takhle se otevřít. Myslím, že je důležité psát o právu ženy na to rozhodnout se, zda si dítě nechá nebo ne. Připadá mi neuvěřitelné, že ještě v 60. letech 20 století byl potrat ve Francii nelegální. I první povídka o vztahu starší ženy s mladým studentem mě zaujala a velice doporučuji.
Dva krátké autobiografické texty. Mladík popisuje vztah zralé ženy a mladého studenta, Událost se vrací do roku 1963, kdy hrdinka příběhu coby mladá studentka zjistila, že je těhotná, a rozhodla se těhotenství ukončit, ale protože tehdy byly potraty ve Francii zakázané, musela to provést nelegální cestou.
Troufám si tvrdit, že většinu čtenářů zřejmě více zaujme druhý text, čili Událost.
Smyslem povídky má zřejmě být poukázat na to, že potraty by neměly být striktně zakázány. S tím souhlasím. Problém mám však s tím, jak je na tuto skutečnost nahlíženo. Mě osobně v textu dost chybělo nějaké pochybování o tom, zda je morálně v pořádku potrat podstoupit. Hrdinka je od začátku přesvědčená, že dítě rozhodně nechce, nikdy nezauvažuje o tom, jaké by bylo si ho nechat, jestli by přece jen neexistovala možnost, jak ho vychovat. Já, kdybych o potratu uvažovala, bych vlastně nedokázala přemýšlet o ničem jiném, proto jsem se moc nedokázala ztotožnit s tím, jak se hrdinka chovala, žila totiž nadále naprosto běžným studentským životem, ačkoli ji provázela úzkost, nikoli však kvůli nějakým explicitním výčitkám svědomí, ale proto, že se bála, jestli potrat bude úspěšný.
Druhá věc je samotný dost podrobný a bez příkras podaný popis potratu, k němuž nakonec došlo na studentských kolejích. Líčení toho, jak vyvinutě téměř tříměsíční plod vypadal a co s oním plodem hrdinka provedla, mě přivedlo k otázce, nakolik morálně v pořádku potrat skutečně je. Takže než aby ve mně tento text podpořil názor, že je žádoucí, aby byl potrat legitimní způsob ukončení těhotenství, ve mně vzbudil spíš temné myšlenky, nakolik se dá potrat (ne)považovat za vraždu.
Hodnocení tedy nakonec ze všeho nejvíc odráží to, jak morálně se s ním dokážu (ne)ztotožnit... Uf...
Hodnocení: 3 * z 5 *
Už když jsem si četla anotaci bylo mi jasné, že se bude jednat o silný příběh, ale dostala jsem víc než jsem čekala. Kniha je opravdu velmi poutavě napsaná, líbí se mi slovní obraty a obecně způsob jakým autorka píše. Příběh jako takový je ale drsný, asi nic pro slabé povahy. Vůbec se neodvažuji soudit morální stránku tématu, myslím, že každý si pod tím vezme své, někdo odsoudí potraty jako takové, jiní budou v šoku, jak je možné, že ještě v roce 1963 nebyly v zemi jako je Francie legální potraty. Kniha ve mě zanesla velkou stopu podobně jako kniha Svolení, která je sice tématem jiná, ale opravdovostí výpovědi se jí podobá.
Mojím predsavzatím na rok 2024 bolo vrátiť sa k čítaniu, no človek mieni, Pán Boh mení a stále nie som kde by som chcela byť. Bez ohľadu na to, všetko čo sa mi tento rok dostalo do rúk som prijala s nadšením. Musím povedať, že táto kniha 2 noviel, ale teda najmä „Udalosť“ bola famózna.
Annie Ernaux dostala v roku 2022 Nobelovu cenu za literatúru. Treba k tomu niečo viac?
V novele Udalosť píše svoju autobiografickú výpoveď, ako v 60tych rokoch ostala nechcene tehotná a pokúsila sa podstúpiť interupciu. No v časoch, kedy boli interupcie nezákonné a už len pomyslenie na ne bolo zločinom, nájsť niekoho bolo o to náročnejšie. Pokúsila sa vykonať spontánny potrat, no neúspešne. Zverila sa do rúk anjeličkárke a skoro zomrela. Hoci autorka píše príbeh o takmer 40 rokov neskôr, chce vyrozprávať z toho, čo nikdy neprekonala. Podľa jej slov, podstúpiť túto skúšku bolo potrebné na uvedomenie si túžby po deťoch a rodine. Chce úprimne veľmi veľa síl hovoriť o tak citlivej a osobnej téme, tne do živého a vyvoláva v nás stiesnené pocity.
Druhá novela Mladý muž je príbeh o milostnom vzťahu autorky v období jej menopauzy s oveľa mladším mladíkom. Cez tento vzťah hľadala stratenú ženskosť a potrebu byť žiadaná a chcená. Spoločnosť to tak ale nevidela. “Oči všetkých, ktorí sedeli na betónovom múriku pozdĺž pláže, nás sledovali z jedného konca na druhý. A. ma upozornil, že sme neprijateľnejší ako homosexuálny pár.
Mé první setkání s Annie Ernauxovou a já nechápu, že jsem se k její tvorbě nedostala už dřív. Neskutečně talentovaná žena, která má obrovský cit pro jazyk. To jak dokáže lehce, jednoduše ale přesně vystihnout danou situaci mě nepřestává fascinovat.
Vztah padesátileté ženy s velmi mladým mužem i zkušenost s potratem v 60. letech minulého století ve Francii, jsou autobiografické příběhy, které s námi autorka sdílí s elegantní upřímností. Cením odvahu, se kterou se autorka vydala poodkrýt svoji citlivou minulost. Přestože pro mě do teď byla neznámou osobou, její výpověď (zejména v Události) se mě dotkla a myslela jsem na knihu ještě nějaký čas po dočtení.
Při čtení se vynořilo tolik témat, nad kterými čtenář může přemýšlet, které autorka jen lehce naťukne, ale nepodsunuje. Tu lehkost obdivuji. Mladík i Událost jsou silné příběhy, které se snadno čtou, ale těžce prožívají a mě ponoukly k tomu si přečíst i další tvorbu, která u nás v překladu autorce vyšla.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura strach potraty zoufalství mládí
Mladík / Událost je mou první knihou Annie Ernaux a rozhodně ne poslední.
Ve dvou krátkých povídkách prostřednictvím náhodných myšlenek a útržků či deníkových zápisů vzpomínáme na dvě události odehrané před nějakým časem.
V první povídce s názvem Mladík autorka popisuje svůj krátký románek s mužem o třicet let mladším než ona. V druhém textu se vrací do doby, kdy jí bylo dvacet tři let a zjistila, že je těhotná.
Její styl vyprávění mě zaujal. Je upřímný a bez příkras. Zkoumá sociální a emocionální souvislosti dané doby, aby čtenářům co nejvíce přiblížil obě události.
Silné čtení, které na mě rozhodně udělalo dojem.