Mléko a med

Autorce lze jen závidět. Co? Její naivitu a nekomplikovaný pohled na svět, jednoznačné dobro, jednoznačné zlo, jednoduchou feministickou hrdost. Podobně píše leckteré pubertální dítě, jen bez přidané hodnoty indického původu.

Knížka mě zas tak neoslovila, ale pokud vás tento styl baví tak by se vám líbit mohla. Bohužel ve mě kniha nezanechala žádné pocity a pravděpodobně moderní poezie nebude nic pro mě. Dávám jí 2,5* takže polovinu, za to že se kniha zabívá vážnými tématy a za krásné ilustrace a grafické zpracování. Máte jí přečtenou do hodinky:)

Být mlékem a medem těm, kteří to potřebují ....

Procítěný vnitřní monolog jedné ženy - ženy sikhské víry - ženy mladé a přemýšlivé....

Je to :
zraňování
milování
opouštění
odpouštění ....

" vím, že bych měla chtít víc
než každou noc
zapadnout za obzor
jako slunce ..."

" hledám někoho, kdo umí bojovat
stejně dobře jako já
někoho
o koho se mohu opřít
když už nemám sílu stát ...."

" láska není krutá
to my jsme krutí
láska si s námi nezahrává
to my si zahráváme s ní ...."

" děkuji vesmíru
za vše co si vzal
za vše co mi dal...."

Je to ženské, ale necítím tam feminismus - jenom hrdost ženy, která zná svoji cenu....

Myslím, že autorka má co říci - a doporučím.

Konečně (díky čtenářské výzvě) jsem se odhodlala přečíst si tenhle světový bestseller. Vzala jsem ho anglicky a obávala se, že některým básním prostě neporozumím. Zbytečně.
Milk and honey je psáno tak hrozně polopaticky, že nelze nerozumět. Určitě bych knihu neoznačila jako sbírku básní, spíš jako prózu protkanou básnickými vsuvkami. Některé se mi líbily, o tom žádná, ale celkově mi celá kniha proplula za asi dvě hodiny mezi prsty a tuším, že za pár dní na ni zapomenu úplně.

Moje první sbírka poezie a musím uznat, že se mi autorka svými básněmi zalíbila. Vyjádřuje knihou svou životní cestu - mezi nimi i znásilnění, podvod a takovéhle věci - taková její osobní zpověď. Některé "básně" z téhle knihy byly opravdu skvěle a bylo jednoduché se s nimi ztotožnit, ale některé další mi naopak přišli jako něco nesmyslného.

Absolutne precenovana kniha, kterou nemohu vnimat jako skutecnou poezii, ledatak tzv. moderni poezii, ktera prestava byt samotnou poezii. Je az smutne, co vse se dnes za poezii povazuje a jeste si k tomu ziska ohlas a popularitu (i kdyz inteligentnejsi jedinci vedi, ze to, ze je neco popularni nejde automaticky ruku v ruce s kvalitnim). Mnoho radoby basniku zverejnuji na socialnich sitich (viz instagram) basne nebo citaty, ktere nemaji zadnou hloubku a jsou pouze jednoduchymi vetami, kterymi se pomoci mezer snazi zduraznit svoje "nadani", jez ocividne poztraceji. Dnes je mnoho takovychto ala "Rupi Kaur", coz pouze vypovida o skutecnosti, ze autor nemusi byt nadany nebo inteligentni, aby jeho kniha byla zverejnena. stejne jako skutecnost, ze se v tomhle smyslu za literaturu povazuje uz cokoliv. Kdyby byla moznost oceneni v minusu, tak ji ode me srdecne dostane.

Tohle fakt
není poezie

pro mě.

Občas mi to připadalo spíš jako motivační citáty, kterými jsou některé typy „přítel“ schopné zaplevelit celé profily na sociálních sítích, jen rozházené do rádoby veršů, občas jako terapie, kdy se autorka vypisovala ze všech svých bolů, ale skoro nikdy jako poezie. Pár myšlenek pěkných, ale chyběla tomu nějaká přidaná (umělecká?) hodnota.

Knihu jsem nejprve četla v originále – neoslnila, ale kdyby se mi do ruky dostal český překlad jako první, hodnocení by bylo mnohem nižší, protože to se fakt nepovedlo. Dát překlad básní o pocitech a problémem mladých žen (a ještě navíc od POC autorky, na což v básních také několikrát narážela) muži, který až do té chvíle překládal ezo-omalováky a Ilustrované dějiny fotbalu... wow. Většinou nešlo o přebásnění, ale jen o otrocké převedení slov z jednoho jazyka do druhého. Žádná invence, žádná lyrika, žádný cit. Ale co čekat od naší (ne)slavné Omegy. :)

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "14. Kniha básní"

Pokud následující řádky někoho urazí, omlouvám se. Kdybych se více mírnil, urazil bych sám sebe.

Nepovažuji se za "duševního mrzáka", ale tohle po mě steklo jak voda po tobogánu. Mléko a med mi nedalo vůbec nic a po pečlivé úvaze vůbec poprvé sahám k odpudivému hodnocení "odpad!".

V mých očích jde totiž o uvzdychanou sbírku rádoby hlubokých žvástů, které si náctileté "týnušky" rády lepí na facebookové profily a "instáče". Mléko a med obsahuje většinou až absurdní klišé a některé bych dokázal vysypat z rukávu prakticky ve stejném znění.

Pokud Vám kniha něco dala a cítíte se lépe, je to fajn. Já přínos podobných blábolů z nitra dušičky prostě nevnímám. Chápu, že nejsem cílovka a kniha "ods*ala" fakt, že jsem pod téma výzvy "Kniha básní" prostě něco zařadit musel. Sáhl jsem ale zatraceně vedle.

Vedle k uzoufání banálních hesel prezentuje Rupi Kaur i pár zajímavých pasáží, ale znáte to... i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas.

O úplně poslední hvězdu připravil Mléko a med palčivý pocit, že všichni chlapy jsou v očích autorky nadržený svině a žena je jediným živým tvorem, který si zaslouží úctu a porozumění. Rozumím tomu, že Rupi Kaur vychází z vlastního života, řekl bych ale, že zrcadlově obrácené dílo by bylo v dnešní době rozcupováno na kusy jak kritikou tak čtenáři jako šovinistická srajda (oprávněně)...

Ale to si možná jen něco namlouvám a Mléko a med není soubor motivačních citátů z internetu, ale promyšlené pohlazení po duši každého čtenáře... Tak možná ten duševní mrzák nakonec jsem :).

Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Snůška převážně povrchních myšlenek s hloubkou kalužiny po majovém mrholení, která se nikdy neměla dostat na pulty obchodů. Měl jsem se raději začíst do něčeho ve stylu "Náš táta šel pro houby"... dalo by mi to víc a nepůsobil bych tolik jako necitlivý prase.

Hodnocení na DK v době přečtení: 75 %; Moje hodnocení: 10 % jako 1028. hodnotící.

3,5/5
Pořád si nejsem jistá, jestli je moderní poezie něco pro mě, ale stejně jsem se rozhodla si Mléko a med přečíst.
Přijde mi, že všechny tyto sbírky řeší naprosto identická témata, takže jde jen těžko najít nějakou originalitu.
Některé stránky jsem si označila a je možné, že se k nim v budoucnu vrátím. Bohužel se mi ale zdálo, že se spousta témat zbytečně opakovala, takže mě kniha občas i nudila.
V knize ale najdete krásně zobrazené emoce, vše je doplněné jednoduchými, ale nádhernými ilustracemi a čte se to samo.
Myslím si, že pokud sbírka není úplně jedinečná a o něčem jiném, stačí vám doma jedna.

Podle mě nesmyslně přeceňovaná kniha, plná motivačních citátů, kterých je plný internet, navíc některé jsou tak laciné jako např.

když se naučíš 
mít se ráda 
můžeš učit ostatní 
aby tě měli rádi

Tím, že budete po každém slově mačkat enter opravdu NEVZNIKNE poezie. Některé myšlenky nebyly špatné, proto 2 hvezdičky.

Zkusím tady napsat svou první "báseň" à la Rupi Kaur:

Zkus žít tak,
jako by
dnešek
byl
poslední den
v tvém životě

Pecka ne?

Tuto knihu jsem si koupila kvůli knižní výzvě a nikdy nebudu litovat, že jsem ji četla. Tato kniha je, jsou - bílé růže, svíčky, vůně knih, déšť, romantická balada, smích, rodina, červená, hodně červené. Tato kniha je vše co mám ráda. Díky bohu za med a mléko... Tato kniha, tato sbírka básní tě přinutí zamyslet se... ⭐⭐⭐⭐⭐

Nejlepší co jsem kdy četla.. Každá stránka, slovo nutí přemýšlet a zamyslet se..

Knížka intimní poezie. Líbily se mi kresby. Básně jsou většinou krátké, ale dokážou být velmi přesné. Kdybych knížku četla během dospívání, nebo v období citových zmatků, tak se v ní určitě pěkně plácám.

“Všechno má svůj smysl
i chlupy na těle
proč by tam jinak byly”
Proč bojovat s tím co je přirozené
Nádhera :-)

Jednohubka na jeden večer při svíčce a skleničce vína.. Neurazila, nenadchla

Spousta výstižných myšlenek a zároveň

Spousta
Slov
Napsaných pod sebe
Protože to je
Umění
Přece.

Rozumím, že psaní knihy bylo autorce terapií a dovedu si představit, že kniha pomůže mnohým, co právě řeší totéž (i mě samotnou si mnohé myšlenky našly) - ale opravdu všechno, co spadne na papír, je poezie? V mých očích ze sebe kniha dělá trošku víc, než je, což je škoda. Potenciál to má, ale zajímavé myšlenky jsou prokládány vatou naporcovanou tlačítkem Enter.

Celkově mě kniha moc neoslovila. Působila na mě depresivně a tak trochu nemastně neslaně.

Na tuto knihu jsem už slyšel hodně recenzí, někteří čtenáři hodnotí knihu pozitivně, jiní negativně. Abych si vytvořil vlastní názor, tak jsem se rozhodl, že si knihu přečtu. Po dlouhé době jsem četl poezii a zároveň se mi tato kniha hodila do Čtenářské výzvy na rok 2020. Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 5*. Časem si plánuji přečíst knihu KVĚTY SLUNCE.

V naprosté většině čtu prózu, občas vyzkouším poezii nebo drama. Na této knize se mi líbilo, že jsem většinou porozuměl textu, což u básní není pravidlem. K některým básním jsem se vrátil, abych si je znovu přečetl a ještě lépe pochopil jejich význam. Kniha se četla dobře. Autorka svoje osobní zážitky a prožitky sepsala do těchto básní a krátkých próz. Texty na mě působily upřímně a myslím si, že některé ženy mohou najít v těchto básních věci, které sami prožily, anebo prožívají. Autorka dává ženám naději a víru, že bude lépe, ať už se nacházejí v jakékoliv životní situaci, nabádá je, aby si vážily sami sebe, dává jim různé rady. V závěru autorka píše: „děkuji a přeji vám ať vidíte v lidech kolem sebe jen to dobré a oplácíte jim stejnou mincí. ať se na tom nic nezmění i když se nám zrovna nedaří. je třeba doufat a věřit a něco pro to dělat. společně to dokážeme.“

Kniha je po grafické stránce pěkně zpracovaná. Obsahuje také ilustrace, které se povedly.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

musela jsem tě ztratit
abych našla
sebe

když se naučíš
mít se ráda
můžeš učit ostatní
aby tě měli rádi

Nádhera.