Mléko a med

Je pro mě velmi těžké hodnotit poezii, nejsem na ni odborník, vyhledávám ji velmi zřídka. Ale tato sbírka patří dle mého názoru mezi ty zdařilejší, některé myšlenky mají hloubku, nutí čtenáře zamyslet se. Jo, ale jindy je to úplně bezvýznamná kravina! Takže hodnotím třemi hvězdičkami, není to úplný propadák, ale zase nic světoborného (i když odborníci přes poezii by byli jistě jiného názoru).
Obecně mě zaujalo, že jednotlivá 4 témata odráží autorčiny zážitky-sexuální zneužívání, nevěru apod. Jako terapie zajímavé. Poslední kapitola má dodat ženám odvahu a přesvědčení, že jsou krásné a jedinečné - proč ale autorka často zmiňuje neoholené nohy, je mi záhadou:D

Už od první stránky jsem věděla,že tohle není nic pro mě, a to prosím poezii miluji!
Spousta básniček byla dost divná.
Škoda těch sedmi co mělo hloubku, neboť ty to fakt nezachrání.
Pro mě tohle není bestseller,ale odpad!

Četla jsem v angličtině, nicméně pro porovnání a lepší porozumění se chystám číst i v našem jazyce. Autorka se mi trefila do vkusu jak stylizací textu, tak i mnohými myšlenkami. Bavilo mě číst stránku po stránce a bloumat, 'co tím chce básník říci'. Jsem zastánce toho, že obyčejné věci udělají neobyčejný zážitek. A zážitek ze čtení se dostavil též. Jednoduché ilustrace, černo-bílá vizuální stránka. Těším se, až se dostanu ke druhé (již vydané) autorčině knize.

První moderní poezie, kterou jsem četla, a musím uznat, že to bylo zajímavé čtení, byť jen chvilkové. Pár myšlenek, které ve mně něco zanechaly, jsem si v knize našla.

„když jsi dost slabá
na to aby ses zhroutila
jsi dost silná
na to abys vstala"
- Rupi Kaur

(čteno v originále) Moc velký dojem ve mně tato sbírka nezanechala, možná protože nejsem cílovou skupinou této knihy. Několik básní mě zaujalo, ale spousta z nich mi přišla jako obměněná verze citátů z Pinterestu, které si mladé holky dávají pod svoje selfíčka. Možná se ke knize ještě někdy vrátím a zkusím ji pořádně pochopit, ale zatím ji hodnotím třemi hvězdičkami. Průměr. 3/5

Musím se přiznat, že básně nejsou zrovna můj šálek kávy, protože jsem se ještě nenaučila trpělivosti při pomalém klidném čtení, abych si je mohla dostatečně vychutnat. K této sbírce jsem se dostala vlivem masivní pobídky okolních čtenářů a musím říci, že jsem trochu na rozpacích. Kniha se mi zároveň líbila i nelíbila. Ze čtyř částí se mi líbila druhá a třetí. Místy jsem obdivovala, kolik věcí se dokáže vtěsnat do tak malého prostoru slov, hlavně jsem ale byla unesena hlubokými emocemi, které jsou mi známé i vzdálené zároveň. Celou knihu doplňují minimalistické ilustrace, které nicméně knihu náramně doplňují a spolu vytvářejí pozoruhodný celek. Z čeho jsem však byla na rozpacích (a co se mi nelíbilo), byla první a čtvrtá část knihy. Tam jsem měla silný pocit, že se autorka snaží knihu dostat do pozice, jež nikdy nemůže mít, místy na mě sálalo lehké pozérství. Tematika knihy je místy velmi těžká a nemám právo soudit autorky zpracování, přece jen si ale myslím, že by těmto částem lépe posloužilo beletristické zpracování.

Kniha má nádherné kresby, básničky však pro mě postrádaly to kouzlo, které potřebujete u poezie mít - buď svojí formou, kdy obdivujete autorovu schopnost pracovat se slovy, rýmy či metaforami, anebo svým vyzněním tak, že se vás básně dotknout, ztratíte pojem o čase a prostoru, a chcete si je přepsat a snažit vrýt do paměti minimálně napořád.

Z trošku objektivnějšího hlediska, myslím, že kniha cílí spíše na mladší čtenáře, kteří si prochází první láskou, prvním zklamáním, nepochopením ze strany blízkých, rodičů (můj osobní tip je cca 14-18let). Zároveň hodnotím na základě českého překladu, v originále se rozhodně může jednat o odlišný zážitek, kdyby se mi knížka dostala do ruky v originále, zkusila bych jí dát druhou šanci.

S tím jaký byl kolem knihy humbuk mě ani nenapadlo, že by se mi mohla líbit, ale líbila... objev roku. Čteno za horkého letního rána v houpacím křesle na zahradě... Asi mi taky zrovna sedla do nálady... A taky jsem jí četla v originále, což jak se zdá pomohlo (vzhledem k některým nižším komentářům...)

you were so afraid
of my voice
i decided to be
afraid of it too

Zcela nesouhlasím s těmi, co píšou, že se to nedá číst jako příběh, dá. Naopak bych řekla, že když to jako příběh nečtete, dost to ztrácí na významu. Možná to není žádná velká poezie ani neobyčejný příběh. Ne, je to docela obyčejný příběh ke kterému se dokáže vztáhnout kdokoli komu někdo ublížil. A je to příběh o uzdravování a dost možná je to klišé, ale dle mého skromného názoru je to moc pěkné klišé.

the thing about writing is
i can't tell if it's healing
or destroying me

Je pravda, že na téhle knize není nic majestátního a velkého - ničím nepřipomíná díla Tolstého, Shakespeara, Rimbauda a jiných géniů. Na druhou stranu, ale ani nepředstírá, že taková je. Je to obyčejná kniha... ale na tom není nic špatného.

Tato kniha byla první, co se poezie týče.
Četla jsem ji v angličtině a musím říct že byla skvělá.
Verše měly hloubku a v každé jsem si našla určitou myšlenku. Dost často jsem souzněla s tím, co autorka napsala a do knihy vložila.
Určitě, až nastane nějaký vhodný okamžik, vezmu knihu opět do ruky, budu si v ní listovat a číst to, co právě v dané situaci buud potřebovat.

Moja prvá zbierka poézie, ktorú som si prečítala šťastnou náhodou a na moje veľké potešenie v angličtine. Musím povedať, že ma autorkine verše dostali. Koncept, ako je kniha poskladaná, vývoj, ktorý s autorkou prežívame a emócie, ktoré zo stránok a ilustrácií plynú, to všetko robia z Mlieka a medu veľmi silný zážitok.

Sbírka básní mladé autorky je vyjádřením její životní cesty. Básně, někdy spíše myšlenky, jsou krátké, přesto obsažné a dokáží vyjádřit, co nám autorka chtěla sdělit. Hodně intimní zpověď nejen o lásce a naději, ale i bolesti. Možná je dle mého přeceňovaná, vzhledem ke všemu co se o knize dá dohledat. Zvláštní, ale přečtení nelituji.

Tak asi tak. Především se tato sbírka nedá číst jako kniha. Proto věřím, že se mnohým nelíbila. Je určená k listování a čtení v okamžicích, kdy má člověk nějaké trápení nebo naopak radost. V těch okamžicích se čtenář ve verších najde sám. První část jsme přeskočila, na to opravdu nemám žaludek. Ale bohužel ne vždy je život spravedlivý. Pokud je to z autorčiny zkušenosti, pak je mi jí opravdu líto. Nehodnotím, protože hloubka veršů je v hloubce osobního prožitku.

V tejto zbierke buráca ženská duša. Jej slová sa valia cez útes ako morské vlny, stekajú po tvári sveta ako dážď. A keď sa pred jej vnútorným zrakom otvára zasľúbená zem z medu a mlieka, hrá všetkým farbami svetla. Tak, ako letné lúče na hladine vody. Naturalistické a úprimné.

Věděla jsem o této knize již dlouho, ale pořád mě nějak míjela. Chtěla jsem si ji přečíst, jelikož kdysi dávno v pravěku jsem na básničkách ujížděla, chtěla jsem si na vlastní kůži vyzkoušet, jak na mě zapůsobí současná poezie.

Nu, tentokráte asi mé podvědomé oddalování četby bylo na místě. Většina kniha mě nijak neoslovila. Ze všech čtyř úseků se mi asi nejvíce líbila část poslední - ODPOUŠTĚJÍCÍ.

Vůbec si netroufám tvrdit, že by to bylo špatné, vím, že spousta čtenářů byla nadšená, jen prostě mě se to nijak výrazně nedotklo, místy mi dokonce některé pasáže byly až nepříjemné.

Věřím, že pro některé ženy může mít kniha velký význam, mohou se s ní ztotožnit, najít v ní pochopení, útěchu, sílu. Někteří ji však mohou vnímat jako snůšku cizích myšlenek, které jim nejsou nijak blízké a nemají pro ně žádnou hodnotu.

zajímavé, ale dost přeceňované

Bohužel mě to nezasáhlo a nebavilo, knihu jsem přečetla ale určitě se k ní nevrátím :) asi nejsem na poezii dělaná

No ta první část jak je uvedeno podemnou se mi taky dělalo zle... Ale jako celek nepůsobí tak zle... Ale lepší motivací je pro mě rozhodně jiná kniha

Z první části "zraňovaná" se mi dělalo až fyzicky zle. Nakonec jsem ale ráda, že jsem knihu neodložila nedočtenou.