Mléko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545164/bmid_mleko-a-med-10-vyroci.jpg
4
1587
1587
Limitovaná edice světového bestselleru. Vychází u příležitosti 10. výročí prvního vydání. Miliony čtenářů po celém světě si oblíbily verše, prózy i originální ilustrace Rupi Kaur. Toto speciální vydání obsahuje jak původní obsah knihy, rozdělený do čtyř fází – Zraňovaná, Milující, Opuštěná a Odpouštějící –, tak navíc také poznámky a úvahy autorky, které po deseti letech ke své původní tvorbě připsala, řadu nových fotografií, ale hlavně přibyla i pátá fáze, která je plná zbrusu nových veršů a ilustrací.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
Milk and Honey, 2015
více info...
Přidat komentář
... musela jsem odejít
už mě unavovalo
být jen napůl
sama sebou ...
imaginace díky těmto básním je úžasná, každému zrcadlí "to jeho"
Jako básně mi to zrovna moc nepřišlo.. knihu jsem měla přečtenou za půl hodiny.. jsem ráda, že jsem si ji nekoupila a jen půjčila, znovu bych ji číst nemusela..
Současná poezie asi opravdu není pro každého. Od knihy jsem čekala víc. Metafory byly spíše věčné a uvítala bych daleko více imaginace. Básně byly však občas tak krátké, že pro nějakou obrazotvornost nebylo ani místo. Chápu, že určitá sorta čtenářů se dokáže do autorky vcítit (možná vlivem podobných životních zkušeností) a kniha je pro ně pak onou knihou života, ale pro nás ostatní je sbírka básní Mléko a med možná až příliš osobní a věčné opakování témat nás neosloví tak moc a nepřinese nic, co bychom si v předešlých básních už nepřečetli.
Přesto je tato sbírka, i když se to nemusí líbit, jistým odrazem proměny poezie a určitě se tak stává reprezentantem toho, co dnes za poezii můžeme považovat.
Zase mě jednou čtenářská výzva zavedla na místo pro mě dosud téměř neprozkoumané. Poezie mě totiž nikdy moc neoslovila a proto jsem se jí vždy vyhýbal.
Tentokrát jsem ale poprvé pocítil, že by se to mohlo změnit, neboť mě kniha opravdu zaujala a nakonec musím připustit, že se mi kniha opravdu líbila. Básně jsou plné utrpení, bolesti a zloby, ale také je v nich síla a naděje. Autorka se nebala psát otevřeně a bez zábran a to je asi důvod proč jsem hltal každou stránku, každý řádek zkrátka každé slovo.
Zas takový zázrak to nebyl, no ale přesto jsem si ji domů koupila a občas si z ní počtu i opakovaně :)
Trvalo jen pár hodin a byla jsem na poslední stránce knihy. Tato báseň v próze mě naprosto učarovala a ráda vidím, že jsem našla autorku, která nemá zábrany otevřeně mluvit o ženských problémech - což je od nepaměti jako něco ,,zakázaného'' a mluvit by se o tom mělo pouze za zavřenými dveřmi. Celá kniha je psaná volným veršem a bez jakékoliv interpunkce, což není na škodu, protože metonymie jsou okouzlující. Ne každý může v knize najít zalíbení, ale já se k ní budu vracet.
Jen jsem do knihy nahlédla a hned jsem věděla, že ji musím mít. Knihy si velmi vybírám dle vlastního úsudku, nesáhnu po knize jen proto, že se o ní mluví. O této knize jsem neslyšela, dokud mi ji neukázala kamarádka. Je mi popravdě jedno, jestli se kniha líbí každému nebo nikomu. Pro mě se stala srdcová záležitost.
Světový bestseller, který trhá rekordy v prodejnosti – což by nebylo až tak zajímavé, pokud by se nejednalo o básnickou sbírku. Takže poezie jako masově populární záležitost? V nejednom estétovi při této představě hrkne.
Kaur (narozena 1992) pochází z indické části Paňdžábu, ovšem v dětství emigrovala s rodiči do Kanady, kde žije dodnes. Odmala byla matkou povzbuzována k uměleckému vyjadřování, které se jí stalo v podstatě arteterapií. Prostřednictvím textů a výtvarného projevu se tak vyrovnávala s niternými prožitky či přechodem na jiný než rodný jazyk. A touto mimoestetickou funkcí je nesena i její debutová sbírka.
V Mléku a medu autorka otevřeně, bez metafor, vlastně jakýmsi nebásnickým jazykem hovoří o zneužívání v dětství, o tom, jak byla zraňována, jak toužila po lásce a jak se s ní také později setkala. Objeví se také lehká romantická erotika nebo náznaky polemiky s genderovými stereotypy (konkrétně v „obhajobě chlupatosti“), celkově však dominuje sentimentální naivita, která nabývá nesnesitelnosti především v pasážích o zklamané lásce či tam, kde se ozývá tón instantních motivačních mouder: „jestli nejsi dost dobrá sama sobě/ nebudeš dobrá nikdy/ nikomu“.
Bylo by bez obtíží možné tvorbu Rupi Kaur označit (v pojmech Umberta Eca) jako midkult, tedy jako kýč, jenž překládá čtenáři předem vyhotovené emoce, ale tváří se přitom jako něco víc. Vezmeme-li však vážně to obrovské množství čtenářek, jimž Kaur takříkajíc mluví z duše, zahlédneme v jejím úspěchu některá znamení doby. Evidentně zde totiž existuje početná skupina citově zjitřených recipientek, která chce číst o „ženských problémech“ či o velkých afektech – a je zároveň schopna vnímat vedle young adult romancí i redukovanější textové formy. Jistě, celé to má povrchnost sociálních sítí, i to nicméně patří k dnešku.
Vnímám poezii Rupi Kaur jako čtení pro čtrnáctiletá děvčata. I ta ovšem mají právo chtít „svou“ literaturu. Jiné téma pak je, když se někdo chová jako čtrnáctiletý i po třicítce.
Klasická poezie to není. Ale to mě na tom baví. Nenápadně ve mně čtení rozechvělo všechny možné emoce od bolesti, smutku, vášně, něhy... Přímé, bez tabu a přitom skryté. Za mě dobré. Škoda jen několik špatně zvolených textů. Ty zní jako výkřiky do tmy vykradené z Facebooku, citátů a tak vůbec nesmyslně vytržené. Čím kratší text, tím horší. A při náhodném listování má člověk pocit, že je tam těch přešlapů opravdu dost. Což snižuje mé konečné hodnocení. Ale jako celek to fungovalo, pohltilo, rozeznělo... 70 %
Upřímně doufám v pečlivější výběr v následné knize.
Básnický sbírky obvykle nekomentuju, přestože jsem velký milovník poezie. Popravdě, tomuhle jsem se nějakou dobu vyhýbala, protože jsem fanda spíš starých dobrých autorů a klasik, zvlášť pak těch našich českých, a moderní básně mě tolik netáhnou. Myšlenky se v tom najdou zajímavý, občas i takový, který stojí za to připomínat si nebo si číst každý den, což je vlastně hrozně fajn. Naopak něco ale působí až moc lacině a "teenagerovsky" - já vím, asi unpopular opinions - prostě jako něco, co bych si jakožto třináctka vylepila do deníčku. Ale jako zkušenost, proč ne. A doporučuju přečíst v angličtině - nejen, že to zní všechno mnohem líp, ale taky člověk zachytí opravdu ty prvotní významy a myšlenky.
Kniha je skvělá, i když možná ne pro každého, mne se líbila a přečtla jsem jedním dechem.
páni, tak takhle kniha na mě udělala obrovský dojem ... tolik bolesti a zároveň hledání sama sebe shrnutých do téhle knihy mě opravdu dostaly ... doporučuji ...
Dnes je to poprvé, kdy jsem někomu zakázala knihu. Nedoporučuji všem mladým holkám, co čekají na první lásku, milování. Na Rupi Kaur máte ještě dostatek času.
***
Drsné, surové, místy nechutné, zraněné..Na tohle asi musí být porozchodová nálada.
Tuto knihu budu mít navždy v paměti a budu se k ní ráda vracet, klidně i za třicet let. Díky ní jsem začala mít ráda poezii. Když mě něco bolelo, byla jsem smutná, přečetla jsem the breaking a měla pocit, že mi někdo rozumí. Na to jsem přešla na the healing - jednoznačně nejlepší část - a cítila jsem se lépe. Byla to moje první poezie, a tak dám jen 4*/5 , kdybych v budoucnu narazila na něco ještě lepšího.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Pro velkou propagaci knihy jsem čekala trošku více, avšak přínosná pro mě byla.