Mléko a med přehled

25.03.2025

Letos jsem, mimo jiného, chtěla číst i více poezii, a proto mi pohled padl na velmi známou sbírku básní od Rupi Kaur.
Velice se mi líbilo rozdělení knihy do několika částí. V každé části pak byli básně, které spolu úzce souviseli a často se objevovala podobná témata. Celá sbírka je pak moderně pojatá a ke psaná více ve volných verších.
Autorka v básních reflektuje svůj vlastní život a nejrůznější životní radosti a strasti, které zažila. Touto sbírkou se vyrovnává s bolestí, ztrátou, ale i láskou. A myslím, že tak může inspirovat mnoho lidí.
Kniha je pak doplněna poměrně trefnými, lehce abstraktními, kresbami, které děj velice povedeně doplňují.
Suma sumárum, pokud hledáte sbírku básní, které se týkají skutečného života a nebojíte se trochy té depky, tak je tato kniha právě pro vás. Pokud však preferujete klasickou poezii a jasně daný řád, asi kniha pro vád nebude to pravé ořechové.

Jestli toto čtete a hodláte to ohodnotit jinak než jako naprostý odpad, zapomeňte na to, že byste někdy měli mít právo na to cokoliv hodnotit.
Přežil jsem 14 „aforismů(?)“ – básně to nejsou, není to sbírka.
Jen málo věcí v mé historii literatury a poezie mě tak zvedlo ze židle jako tahle pseudofeministická bída.
Důrazně vyjadřuji souhlas s kolegou níže, který popsal tuto patálii jako zveršovaného Coelha.
Naopak musím konstatovat, že se bohužel jedná o umění, tedy aspoň z mého pohledu. Umění může mít různé interpretace a v zásadě by nemělo existovat nic jako špatné umění, jestliže v nás dokáže vyvolat emoce. Tahle věc ve mně emoce zajisté vyvolává, mám chuť stránku po stránce vztekle přežvýkat v ústech a následně vyplivnout.