Mléko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545164/bmid_mleko-a-med-10-vyroci.jpg
4
1587
1587
Limitovaná edice světového bestselleru. Vychází u příležitosti 10. výročí prvního vydání. Miliony čtenářů po celém světě si oblíbily verše, prózy i originální ilustrace Rupi Kaur. Toto speciální vydání obsahuje jak původní obsah knihy, rozdělený do čtyř fází – Zraňovaná, Milující, Opuštěná a Odpouštějící –, tak navíc také poznámky a úvahy autorky, které po deseti letech ke své původní tvorbě připsala, řadu nových fotografií, ale hlavně přibyla i pátá fáze, která je plná zbrusu nových veršů a ilustrací.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
Milk and Honey, 2015
více info...
Přidat komentář
Absolutně úžasné! Skělé myšlenky autorky, kterými vás přinutí se zamyslet nejen nad sebou, ale i nad světem kolem sebe. V této knize jsem našla poučení, pochopení, ale především i motivaci. Několikrát jsem se k této knize i vrátila.
Jasné myšlenky, které jsou oknem do duše autorky, si vás i přes zdánlivou jednoduchost získají. Některé z nich byly hodně smutné, jiné vám dodají naději. Rupi hodně popisuje svůj vztah k mužům, takže při čtení nejspíš mnohé překvapí, jak jsou tyto básně intimní. Jednu hvězdičku srážím za formu - mně tam ta interpunkce prostě chybí, ale jde si na to zvyknout. Jinak nemám co vytknout.
Mě se texty líbily, nic složitého, v některých jsem se i sama shlédla. Dle mého názoru by byla kniha v menším formátu lepší, další knihu od R.P. si určitě přečtu.
Když se o něčem hodně mluví, píše ... tak prostě za chvíli podlehnu a chci vědět proč a udělat si vlastní názor. Z toho všeho povyku kolem jsem prostě čekala víc a tato poezie mě zcela neoslovila. Čekala jsem trochu něco jiného, než takové plakání a místy hodně intimní zpověď. Četla jsem ji v originále, aby náhodou něco nezůstalo ztraceno v překladu.
Množstvo pekných myšlienok, surových i nežných zároveň rozdelených do štyroch častí. Najviac ma oslovila druhá, občas som mala pocit, že čítam knihu motivačných citátov, inokedy som sa pristavila na konkrétnych stranách vďačná za písmenká na nich.
Tak zbabelo dávam stred, aby som nemusela pitvať stranu po strane pre lepšie rozhodnutie a mohla si nechať len ten záverečný dojem z celej knihy. Ten si chcem pamätať.
(p. s. slovenský preklad je podľa mňa dobrý, ale rada si prečítam aj originál)
Typická práce nakladatelství Dobrovský s knihami pod značkou OMEGA: překlad poezie vydavatel svěřil překladateli bez zkušeností (překládal jen omalovánky a příručky o golfu a fotbalu).
K samotné poezii: chápu, k čemu se chtěla autorka vyjádřit, zpracování ale nepovažuji za šťastné. Jak se motivy básní stránku po stránce opakují, nepřinášejí již nic nového a nabalují na sebe kýč. V závěru je již těžké uvěřit, že nečtete výběr „citátů“ a ,,mouder“ Paula Coelha.
Jako lehká četba pro lítostivé plačky to na knižním trhu obstojí, ale srovnání s kvalitní poezií to nesnese.
Četla jsem v angličtině, nicméně pro porovnání a lepší porozumění se chystám číst i v našem jazyce. Autorka se mi trefila do vkusu jak stylizací textu, tak i mnohými myšlenkami. Bavilo mě číst stránku po stránce a bloumat, 'co tím chce básník říci'. Jsem zastánce toho, že obyčejné věci udělají neobyčejný zážitek. A zážitek ze čtení se dostavil též. Jednoduché ilustrace, černo-bílá vizuální stránka. Těším se, až se dostanu ke druhé (již vydané) autorčině knize.
Ty básničky byly zajímavě napsané, ale možná že to bylo jen způsobené překladem, nevím. Celkově to nebylo nějaké extra čtení, ale rozhodně to mělo něco do sebe. Taková oddechovka pro volné odpoledne.
Čtení knihy jsem si užívala. Nepospíchala jsem, i když vzhledem k délce básní by se knížka dala zhltnout vcelku rychle, ale já chtěla nad jednotlivými básněmi přemýšlet a hledat v nich i věci skryté mezi řádky. Některé texty mě samozřejmě zaujaly méně, ale jiné mě naopak trefily přímo do srdce. Našla jsem v knize zajímavé myšlenky. V určitých básních jsem našla i kus svého příběhu. Nejvíce se mi líbila poslední část. :)
Stránky buď celé popsané, nebo jsou na ní jen dvě slova. Autorka jako by mi mluvila z a do duše. Zvláštní vylíčení některých situací, přesto supr
Za mě bohužel velké NE! Nelíbilo, nezaujalo, nepotěšilo, nevyvolalo (ty správné emoce), zkrátka a dobře nesedlo. Naprosto souhlasím se slovy Nikky níže - toto není ani podle mě poezie, ale pouze slova položená na papír. Básně přece musí vyvolat nějakou emoci! Je jedno jestli pohladit nebo rozplakat, ale NĚCO! A u této knihy se alespoň u mě nekonalo nic! Přečetla jsem ji za půl hodiny jako příbalový leták u léku :-(. Hvězdičky jsou za pěknou obálku a za bolavá témata, o kterých se určitě nesmí mlčet. Ale jinak to prostě můj šálek čaje nebyl, škoda.
Tak tohle bylo super, stejně jako Amanda Lovelace, kterou jsem četla před časem. "Mléko a med" a "O princezně, která se zachránila sama" si jsou v některých ohledech trochu podobné, ale obojí je super a moc doporučuju! Já se zase v některých textech našla....
Čtivé, dojemné, smutné ... úplně jsem jí propadla..některé pasáže mám v sobě do teď, ráda si koupím druhou knihu autorky
Upřímně? Čekala jsem mnohem víc, ale i přes to jsem ráda za zkušenost si poezii přečíst.
Celkově hodnotím knihu kladně, je velice dobrá zkušenost si knihu pročíst, ale podle toho, že to byl světový fenomén, nebo stále je jsem očekávala od knihy mnohem více.
Poslední dobou se ke mně dostalo několik sbírek, a tahle patří rozhodně k těm nejlepším. Nemůžu se dočkat pokračování - Květy slunce, určitě to bude pecka, jako Mléko a med.
První co mě u této knihy po pár stránkách napadlo bylo proč se tak plýtvá papírem.
Byla to moje první poezie. Druhá půlka byla pro mě lepší. Za mě z knihy nejlepší ilustrace. Zkusím se po čase ke knize zase vrátit.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Dobře, budu se na to koukat, jako na formu terapie, kterou si holka píše, když je nešťastná ve vztahu, když je nešťastná po rozchodu, když jí někdo kritizuje, že nemá oholený nohy. Dalajlámovský poučky ve stylu "miluj sama sebe, pak tě budou milovat ostatní", které jsou jistě nosné ve chvíli, kdy jste totálně v prdeli a potřebujete se chytnou čehokoliv, jsou ale ve stavu relativního klidu spíš divně studenými hesly. Vlastně je to docela pravidlo - pět, šest pubertálních hesel vystřídá jedna opravdu silná "báseň", u které se najednou zarazíte a kvůli které čtete dál. Uf. Takže závěrem asi takhle - hodně záleží v jaké fázi knihu čtete. Věřím tomu, že být čerstvě po rozchodu, tesám si některé básně do žil, jako terapie tedy dobré. Jako literární dílo to u mě moc neobstojí, už jen tou chaotickou tématikou (opravdu by nebylo lepší, kdyby napsala jednu samostatnou knihu o tom, jak je pro ní důležité si ty nohy neholit?). Plus jsou krásné ilustrace, které ale na druhou stranu podporují trošku pocit, že je to prostě jeden velký instagramový trik. Opravdu jsem si po čtení této knihy nepřipadala vyčerpaná, jak v doslovu lehce dramaticky dodává autorka. Je to určitě zajímavá výpověď, ale nějaké přehnané nadšení opravdu nesdílím.