Mlýn
Michal Vaněček
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391225/bmid_mlyn-5BW-391225.jpg
5
1025
1025
Fascinující příběh podle skutečné události. Dva bratři. Jeden mlýn. A jeden slib… Strhující příběh dvou bratrů, kteří dali slib umírajícímu otci, že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem. Lze takový slib dodržet za všech okolností? Může oddanost takovému závazku odolat i mašinériím totalitních režimů? Bratři svůj závazek splnili. Ale za jakou cenu…... celý text
Přidat komentář
Skvěle napsaná kniha, která se čte jedním dechem. Příběh, který vás nepustí a vzbuzuje obrovský pocit sounáležitosti s hlavními hrdiny. Kniha, kterou by si měli číst hlavně mladí aby se nezapomnělo...
Strhující příběh dvou bratrů, kteří vlastně chtěli jediné - dodržet slib otci a udržet mlýn. Občas jsem při čtení přemýšlela, jestli byli tak stateční nebo prostě jenom paličatí. V každém případě je smutné, že podobných příběhů byla spousta a historie se stále opakuje. Asi bych uvítala, kdyby byl děj trochu rozsáhlejší, třeba na úkor, pro mě zbytečných novinových výstřižků, i když rozumím tomu, proč v knížce byly.
Vynikající čtení s velmi zajímavým tématem. I forma krátkých kapitol, kterou je kniha psaná, je velmi příjemná - nutí stále číst další a další kapitoly.
Naprosto úžasná kniha, velmi čtivá, v některých chvílích i vtipná, prostě, přečtená jedním dechem. Tento příběh by si měl přečíst každý, aby se nezapomnělo, čím jsme si prošli..... Dávám 2x*****
Tohle je presne typ romanu, jaky mam rada. Chyti vas, nepusti a po docteni mate pocit, ze jste ztratili blizkeho cloveka. Takove emoce ve me roman zanechal.
Autor nezachazi do prilis velkych detailu, ve vypraveni nejde prilis do hloubky, presto na vas emocne pusobi. Styl, jakym je roman napsany, je velmi ctivy a zazivny.
Za me plnych 5*
Opravdu krásná kniha, čte se sama. Začíná scénou, kde na smrt nemocný mladší z obou bratrů, Karel, obléká sváteční oblek a klobouk a uléhá na smrtelnou postel. Zároveň si přehrává celý svůj dosavadní život, celé 20. století, kdy společně se svým bratrem Františkem bojovali proti komukoli, kdo jim chtěl zabavit nebo jakkoli jinak zcizit jejich zděděný majetek: mlýn. Mnohdy to bylo za cenu neskutečného sebezapření, kdy si oba bratři prošli peklem: několik let nuceně sloužili jako PTPci, vyslýchali je v pověstném Domečku a komunistická zvůle z nich udělala nesvéprávné občany. Jejich trápení však nekončí ani rokem 1989. Strhující příběh.
Zajímavý příběh rodiny Hadrbolců z jižních Čech podle skutečných událostí ,začíná v podstatě koncem života Karla Hadrbolce ,který umírá a vyžaduje na svých synech slib,že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem.Neobyčejný příběh o obyčejných lidech, kteří vydrželi všechna bezpráví .
"Svobodu si musíš vybojovat a mít ji v sobě."
Nemůžu napsat, že to bylo skvělý a krásný, když jsem půlku probrečela. Je to silný, strhující, venkovský příběh, jehož tragičnost umocňuje vědomí, že to není příběh ojedinělý. Bohužel. Dík za to, že se mám líp.
"Když Bůh dopustí, aby dobří lidé byli vydání napospas zrůdám, nemá jim co odpouštět..."
Dvakrát jsem tuto knihu v knihkupectvích vzala do ruky a vrátila ji zpět. Potřetí jsem podlehla....a přečetla ji za dva dny. Klobouk dolů před oběma bratry, jejich vírou a odhodláním rodinný majetek uchránit. Nesmírná odvaha a statečnost postavit se tehdejšímu režimu. Tohle by se líbilo mému tatínkovi, který již bohužel není mezi námi.
Čtu méně, důvod je prozaický, ve svém pozdním věku jsem se dala na studium bohemistiky.
Mlýn jsem čistě náhodou vzala do ruky spolu s "povinnou četbou" a děkuji své ruce, že sáhla po správné knize.
Četla jsem pomalu, obzvlášť výstřižky z Rudého práva, oslavná báseň Vítězslava Nezvala mi byla známa, ale vidět to takto černé na bílém.... Každý chybujeme, ale i chyby mají svou míru. A když jsem se dostala k osmdesátým létům, kdy jsem prožila své mládí, vařila se mi krev v žilách. Opravdu to tak bylo, každý byl už nějak zabydlen ve své "ulitě", de facto spokojen. Jak mocně působí, když člověk musí řešit, jestli bude maso k obědu, toaleťák a vložky. Éra chataření se mi zobrazila ve všech barvách, tam si totiž lidé - ve "své" chatě mohli říct sousedovi "svůj" názor. Vzpomněla jsem si, jak mi rodiče v osmé třídě řekli, že ač mám samé jedničky po celou dobu ZŠ, na gymnázium si přihlášku dát nemůžu. Tak jsem to vzala oklikou, ale jak řekla jeden z hlavních hrdinů: "Vzali jste nám čas". A to se nedá odpustit, čas je spolu se zdravím nejvzácnější dar, který jsme dostali a bohužel nebylo jen na nás, jak ho využijeme...
Nakolik je příběh přikrášlen, jsem si nepřipouštěla. Tady jde o podstatu věci. Můžete mi vzít všechno, ale svobodu má člověk v sobě, ta se nedá "udělat". "Změníš možná režim, ale lidi ne, svobodu musíš mít v sobě - tu si musíš vybojovat".
Divoká porevoluční léta jsou popsána velmi pregnantně - ostatně dějiny tvořili lidé, kteří si změnili režim.
Tvrdím celou dobu, že dokud budou žít všichni, kteří zažili socialismus s lidskou, či bez lidské tváře, nic se nezmění. Nevyjímám z toho ani sebe, jsou tam ty vzpomínky... Co jsem ovšem nečekala, že na tom marastu a kupě hnoje vykvete křehká květinka naděje, že se můžeme mít všichni stejně a jako už tolikrát usadí se v hlavě mladých lidí. Závist je věčná. Ne nadarmo je druhým smrtelným hříchem.
Je mi z té knihy smutno, je tak pravdivá, až to bolí a třeba jednou - to už tady nebudu - to bude dobré... Snažím se cestovat, nikde není na růžích ustláno, ale přála bych svým pravnoučatům, jejich kamarádům a kolegům, aby měli svobodu v duši jako samozřejmost.
Na doporučení kolegyně z práce. Krátké kapitoly, útržky z novin k danému dni a roku. Příběh jedné rodiny, slib, který dali otci. Moc dobře se to četlo. Jsem ročník 1974 a je nutné, si některé naše dějiny stále připomínat, jinak na ně společnost pomalu zapomene. Vím, že takových příběhů by tady bylo na tisíce knih.
Silny pribeh inspirovany skutecnymi udalostmi a lidmi, ac se nejedna plne o biograficke zpracovani. Podobnych pribehu, respektive zivotnich osudu, ktere byly zniceny, posramoceny, nebo alespon nasmerovany jinam, se u nas za obdobi temna (vlada komunisticke strany) odehravalo bohuzel az prilis mnoho.
Kazdopadne tento je sam o sobe silny, ukazuje silnou mozna az prehnanou, oz je ale v tomto pripade obdivuhovne, vuli dodrzet slib stuj co stuj.
Behem jedne knihy projdeme obdobim od zacatu 20. stoleti az temer do soucasnosti, sice kratky ale zajimavy pohled na sudety o vysidloveni, osidlovani a pohyb cehu a nemcu. Kazda mince ma vzdy dve strany. Dale pak prurez pusobenim komunisticke strany u nas a postupne promeny nalad ve spolecnosti.
Zaroven obdivuji i to, ze zatvrzely postoj bratru sdilel i zbytek rodiny, kterou jejich slib dosti take ovlivnil, narazim hlavne na synovce, a ze se rodina navzajem podrzela a nerozpadla, tahli za jeden provaz.
Celkove se jedna o ctivy, jednoduse napsany pribeh, plny odhodlani, zklamani, nadeje, lasky, i zverstev. Doporucuji precteni a autoru dekuji za vydani.
Mimo to, letos planuji samotny mlyn navstivit, je v nem muzeum:)
Určitě silný příběh, a pokud je inspirován skutečnými událostmi, tak tuplem. Mám však trochu pocit, že podobných knih jsem četla už docela dost a vysloveně mě to nechytlo ...
Mlýn je románové zpracování historie naší země tak, jak ji viděli lidé na vesnici. S rodinou Hadrbolcových prožíváme události zhruba od první světové války až do roku 2008. Zpočátku to byla hlavně historická fakta psaná tak, že jsem se divila, proč má kniha takový úspěch, protože naši historii jsem četla mnohokrát a lépe zpracovanou. Ve zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla vydaná ve dvou dílech, aby začátek nebyl tak strohý a autor se o letech do roku 1948 a osudech hlavních hrdinů mohl více rozepsat. Hluboce na mě zapůsobila druhá část knihy, silný příběh dvou bratrů, příběh o jejich statečnost a vůli splnit slib, který dali umírajícímu oltci. A veliká chmura na mě padala s koncem knihy, kdy v roce 2003 museli tvrdě chránit mlýn i proti podnikatelům.
"........Kdo je slušný, byl slušný vždcky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe........"
Knihu jsem si vybrala díky výzvě na DK a měl to být příběh, který se odehrává ve vězení. Sice byli bratři ve vězení jen tři měsíce, ale myslím, že i tak tam tato kniha patří. Je to nezapomenutelný příběh a já ho můžu jen doporučit a podívám se i po dalších knihách pana Michala Vaněčka.
Čtení této knihy bylo pro mě nejen průřezem historických událostí 20.století, které jsem si osvěžil a doučil, byl to i veliký balík emocí, které jsem díky příběhu bratrů a jejich okolí zažil. Jak jsem ukrajoval děj knížky víc a víc, pociťoval jsem spoustu silných emocí… houževnatost, soudržnost, pokoru, skromnost… ale i nenávist, strach, lítost, beznaděj…
Knížka mě nutí zamýšlet se nad spoustou věcí. Vážíme si věcí, které v dnešní nad míru svobodné době máme? Z jakého důvodu jsou někteří lidé zlí a snaží se škodit ostatním? Proč nejsme spokojení s tím, co máme a hledáme něco víc? Takových otázek mi padá na mysl spousta.
Skutečně, tahle kniha by měla být zařazena do povinné četby hodin dějepisu, aby i současné a budoucí generace věděli, jak tvrdé osudy lidé v době totality zažívali.
Kandidát na knihu roku.
Štítky knihy
komunismus socialismus politická perzekuce bratři zločiny komunismu podle skutečných událostí znárodnění
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mlýn |
| 2019 | Iluze pravdy |
| 2017 | Co má vědět správný Čech : 111 velkých vyprávění o malé zemi |
| 2010 |  Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány |
| 2016 | Staré pověsti české pro děti |
vynikajici kniha