Moc a vzdor
Ilija Trojanow
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391862/bmid_moc-a-vzdor-JM4-391862.jpg
4
14
14
Fascinující čtení, neuhýbavé myšlení, ostrý a zároveň poetický jazyk. Velkolepý román Moc a vzdor německého autora Iliji Trojanowa (1965), jehož rodina emigrovala do Německa z Bulharska, vypráví o možnostech přežití za poválečného socialismu i vývoji po roce 1989. Navazuje románovou formou na myšlenky o mase a moci nositele Nobelovy ceny Eliase Canettiho. Vypráví i o naší epoše reálného socialismu a práci Státní bezpečnosti, ale především o tom, co prosáklo do dnešních dnů. Je to freska poválečné Evropy. Autor věnoval několik let průzkumu archivů bulharské Státní bezpečnosti, strávil hodiny s pamětníky země, odkud jeho rodina pochází, prostudoval dobové dokumenty. Výsledný román je příběh o celoživotním nepřátelství dvou mužů, jejichž cesty se zkřížily v dětství. Nepřátelství oba deformuje stejně. Konstantina žene odpor vůči manipulacím na všech úrovních. Metoděj reprezentuje moc, Státní bezpečnost, kariérismus. V každé kapitole však číhá na čtenáře záludné překvapení. Rozdělení sil není v životě jednoznačné, jak se zdá na první pohled. Otázka přátel a nepřátel je napínavá šachovnice, oba protagonisté vyprávějí příběh jen ze své perspektivy, je to nekompromisní duel, v němž nechybí sarkasmus a ironie. V proslulém, cenami ověnčeném, napínavém a kompozičně precizním románu Moc a vzdor se autorovi podařilo popsat nejen esenci života v době totalit. Je to román paměti, mimořádný román o bezmoci mocných a moci bezmocných. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Goethe institutu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , AkropolisOriginální název:
Macht und Widerstand, 2015
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
německá literatura Evropa dějiny Evropy poválečná doba politické romány historické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sběratel světů |
| 2018 | Moc a vzdor |
| 2004 |  Moje Afrika – Mýty a všední realita |
| 2021 | Jak (ne)cestovat: Návod k použití |
| 2022 |  Indie: Návod k použití |
Dnes je socialismus v pětině zemí světa, ale přísahám při Marxovi, Engelsovi a chánu Krumovi, že jich už brzy bude desetina." (Generální tajemník Živkov)
Bulharsko, Československo, Bělorusko... stejná hrůza, stejný marasmus, mizérie a arogantní a bezmezná hloupost a ignorance.
Zpočátku se mi nabízelo srovnání s Dobou z druhé ruky Alexijevičové. A přece srovnávám nesrovnatelné. Alexijevič věrně zaznamenala bezpočet výpovědí z obou stran barikád, psaní je hrubé, neotesané a necenzurované jako výkřiky bolesti. A naprosto přesvědčivě. Zatímco Trojanow děj postavil na dvou protikladných postavách, estebákovi a kariéristovi Metodějovi (MOC), který se úspěšně přehoupnul ze své násilnické minulosti do období chatrné demokracie, a jeho oběti Konstantinovi (VZDOR), oběti prolhaného, brutálního komunistického režimu. Trojanow svá slova pečlivé volí, formuluje myšlenku, jako by do kamene tesal. Literární zážitek velký. Nepřekvapuje mě, že se překladu chopila právě Denemarková. Jen to bývalo chtělo podstatně kvalitnější korekturu. Škoda.
Tolik podobného s českou realitou od druhé světové války po dnešek. Zametání pod koberec, neschopnost vypořádat se s minulostí, zlehčování či dokonce zesměšňování a popírání utrpení postižených. Je zřejmé, kolik českých a československých komunistů z naší doby minulé převléklo červený kabát za oranžový či za úplně jiný. A je s podivem, jakou renesanci komunisti prožívají dnes. Občas sice v tisku vybředne jméno toho či onoho bývalého estébáka, ale pouze ve chvíli, kdy se neudrží a chce se vyhoupnout do vysokých pater české politiky. Konexe i peníze na to mají, tak proč ne. A tak si u nás žijí v poklidu a bezpečí. Česká oligarchie z těchto lidí, kteří "umí a znají", může bez problémů vzkvétat. Vůbec nemusí emigrovat do Brazílie atp. Proč by měli? Nic a nikdo jim tu nehrozí.
"Odkdy tu pracujete?
Teprve od roku 1980.
To ale byly staré časy, ne?
Ne, ty byly předtím.
Předtím?
Ano, v padesátých letech."