Moc a vzdor recenze

Fascinující čtení, neuhýbavé myšlení, ostrý a zároveň poetický jazyk. Velkolepý román Moc a vzdor německého autora Iliji Trojanowa (1965), jehož rodina emigrovala do Německa z Bulharska, vypráví o možnostech přežití za poválečného socialismu i vývoji po roce 1989. Navazuje románovou formou na myšlenky o mase a moci nositele Nobelovy ceny Eliase Canettiho. Vypráví i o naší epoše reálného socialismu a práci Státní bezpečnosti, ale především o tom, co prosáklo do dnešních dnů. Je to freska poválečné Evropy. Autor věnoval několik let průzkumu archivů bulharské Státní bezpečnosti, strávil hodiny s pamětníky země, odkud jeho rodina pochází, prostudoval dobové dokumenty. Výsledný román je příběh o celoživotním nepřátelství dvou mužů, jejichž cesty se zkřížily v dětství. Nepřátelství oba deformuje stejně. Konstantina žene odpor vůči manipulacím na všech úrovních. Metoděj reprezentuje moc, Státní bezpečnost, kariérismus. V každé kapitole však číhá na čtenáře záludné překvapení. Rozdělení sil není v životě jednoznačné, jak se zdá na první pohled. Otázka přátel a nepřátel je napínavá šachovnice, oba protagonisté vyprávějí příběh jen ze své perspektivy, je to nekompromisní duel, v němž nechybí sarkasmus a ironie. V proslulém, cenami ověnčeném, napínavém a kompozičně precizním románu Moc a vzdor se autorovi podařilo popsat nejen esenci života v době totalit. Je to román paměti, mimořádný román o bezmoci mocných a moci bezmocných. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Goethe institutu.... celý text