Moc bezmocných a jiné eseje
Václav Havel
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198190/moc-bezmocnych-a-jine-eseje-7mk-198190.jpg
4
47
47
Sborník sestavený z klíčových esejů Václava Havla (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Děkovná řeč za Cenu Erasma Rotterdamského, Příběh a totalita, Slovo o slovu). Úvodní slova Martina Palouše a Daniela Kroupy přibližují kulturně-historické souvislosti, ve kterých texty vznikaly. Kniha je doplněna fotografiemi, životopisem Václava Havla a výběrovými bibliografiemi jeho děl a je zaměřena na mladé čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Skvělé eseje – nejvíc mě dostal dopis prezidentu Husákovi. Asi i tím, že byl zařazen jako první. Ale dost nemožná předmluva. Stále se obracela do minulosti, což částečně chápu, ale Havlovy myšlenky považuju za nadčasové a zasloužily by si zasadit i do kontextu dnešní doby. Tak aby kniha skutečně plnila to, co si vytyčila – oslovit současnou mladou generaci.
Tak jak jsem u Kundery kritizoval jednoduchost, tak zde jsem si naběhl. Havlovy pochody jsou na mě jako z jiného vesmíru. Připadal jsem si jako Husák, když mu přijde otevřený dopis.
Havlovy myšlenky výborné, a jako obraz doby fakt depresivní.
Tady se ale trochu zlobím na vydavatele, který sadu esejí vydal mimojiné proto, aby Havla přiblížil mladým. Myslím, že dělá pravý opak. Povedlo se to vydat, ano, to je pozitivní. Ale vydali to bez komentáře, s předmluvou, která jakoby vylezla ze záhrobí těch sedmdesátých a osmdesátých let.
Myšlenky jsou fajn, ale ta forma je tragicky starodávná. Je to do sebe zahleděný počin, který mladší lidi odradí o tomhle období jen náznakem uvažovat.
Po mnoha letech jsem se vrátil k některým nejznámějším esejům Václava Havla (1936–2011), a to ve výboru Moc bezmocných a jiné eseje. Ten kromě titulního slavného eseje z roku 1978 obsahuje další čtyři zásadní Havlovy texty z dob, kdy působil jako disident v totalitním Československu: Dopis Gustávu Husákovi (1975), Děkovná řeč za Erasmovu cenu (1986), Příběh a totalita (1987) a Slovo o slovu (1989), což byla děkovná řeč za Mírovou cenu německých knihkupců. Kniha je dále doplněna úvodem Martina Palouše a předmluvou Daniela Kroupy Pozvání k četbě Havlových esejů; v závěru pak fotografickou přílohou, přehledem života a díla Václava Havla a ediční poznámkou.
Stručně řečeno: eseje jsou to skvělé, nadčasové a stále čtivé; podávají brilantní analýzu totalitní společnosti a života v ní nebo filozofickou úvahu o slovech. Havel jako politik byl jistě rozporuplný (který politik není), ale jako esejista a dramatik byl vynikající a já ho jako spisovatele mám pořád velmi rád...
"Člověk je nucen žít ve lži, ale může k tomu být nucen jen proto, že je takového života schopen. Nejen tedy, že systém odcizuje člověka, ale odcizený člověk zároveň podpírá tento systém jako svůj bezděčný projekt. Jako pokleslý obraz své vlastní pokleslosti. Jako dokument svého selhání." (Moc bezmocných)
"Smícháme-li všechny barvy, vznikne špinavá šeď. Intencí totality je totální zestejnění, jejím plodem je uniformita, stádnost, glajchšaltace." (Příběh a totalita)
"...slovo je úkaz tajemný, mnohoznačný, ambivalentní, zrádný. Může být paprskem světla v říši tmy, /.../ ale může být i smrtonosným šípem. A co je nejhorší: může být chvíli tím a chvíli oním, může být dokonce obojím současně!" (Slovo o slovu)
Zajímavé číst Václava Havla, toho, kterého jsme všichni znali, ale málokdo od něj něco četl. V mém, okolí nikdo. Eseje vysoce předčily mé očekávání. Obdivuji vyjadřovací schopnosti, hloubku vhledu, morální hodnoty, směřování a odvahu VH. Pro mne jako zástupce mladší generace bylo nesmírně zajímavé číst o rozdílu totality před a po roku 68, číst překvapivě dlouhý dopis Husákovi o stavu tehdejší společnosti, o Chartě 77 a jejím záměru prostě jen "žít v pravdě" a podle platných (ale režimem ohýbaných) zákonů. VH už tehdy poukazuje na rozpor ve vnímání podstaty "disidentsví" a "opozice". Mnohá překvapení plus jedno na závěr v podobě vize světa v "postdemokracii". Václava Havel si zaslouží, abychom ho měli rádi. Škoda - mnozí z těch, kdo si ho berou do pusy, by ani nebyli schopni nic od něj přečíst. Chybíte mi, pane prezidente.
Samoné eseji Moc bezmocných dávám jen 3 hvězdy, protože kniha je na takovou spíše filozofickou úvahu dlouhá a náročná. Avšak předmluva dává dobrý přehled o situaci v Československu v době komunismu. Pro člověka, který v té době nežil, je nezbytný, jinak nemůže plně pochopit Havlovy texty.
Moc bezmocných je komplexní rozbor totalitního systému v Československu. Úvahy jsou aktuální i v roce 2018 a o to důležitější pro mladou generaci, že tuto dobu sama nezažila. Já, narozena v roce 1989, jsem o době komunismu již mnoho slyšela, ale postřehy a rozbor Václava Havla, který byl dobrým spisovatelem, filozofem a řečníkem, přinášejí další osvětlení o tom, jak tato doba vypadala, jaká byla nálada ve společnosti, jaké mohly být myšlenky lidí zde žijících.
Nemůžu než doporučit k přečtení každému středoškolákovi. Havel v esejích mistrně ukázal své analytické myšlení, schopnost věci pojmenovat a vystihnout i jemné nuance tam, kde nejsou na první pohled patrné.
Pro mě měla kniha i silný osobní význam, jelikož Havel perfektně vystihl a pojmenoval moje pocity z dětství a dospívání, protože ačkoli jsem vyrůstala až po roce 1989, moje rodina byla o správnosti bývalého režimu vnitřně přesvědčená a totalitním způsob uvažování jim byl velice blízký, aplikovali ho proto i na výchovu další generace.
Obsah Dopisu Gustávu Husákovi hovoří za vše - ať už byl Havel kýmkoliv, v tomhle byl kus odvahy.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Uvážlivé a podnetné myšlienky, ktoré sú aktuálne vždy, keď demokracia vyčerpaná sama sebou už nevládze uspokojovať každú bezhraničnú požiadavku tolerancie a zo svojich úkrytov opäť vylieza tyranská háveď s diktátorskými chúťkami. Keď sa rúti rád, normy a pravidlá, cenzúra a kontrola zrúti sa do chaosu, plného slobody, ktorú každý pije plnými dúškami. Chaos však nevydrží a opäť tenduje do totality - pretože anarchiu skrotí opäť len rád. Tieto etapy krajiny postkomunistického bloku poznajú veľmi dobre. Možno teda predikovať kam sa uberáme? Nech už to bude kamkoľvek, nikomu by nemala v knižnici chýbať Havlova Moc bezmocných - ideálne prečítaná! Je kompasom postrehov, ktorý slúži aj na to, aby sme nezablúdili do tej istej slepej uličky sebaklamu a všade naoko spokojných súdruhov a súdružiek. Vidím tu zdvihnutý prst, ktorý autor zdvihol dostatočne vysoko. Z eseje Moc bezmocných mnou najviac rezonuje myšlienka:
" V každom človeku je prirodzene prítomný život vo svojich bytostných intenciách: v každom je kus túžby po vlastnej ľudskej dôstojnosti, mravnej integrite, slobodnej skúsenosti bytia, transcendentna "sveta ideí", každý ale zároveň vo väčšej či menšej miere je schopný zmieriť sa so životom v lži, každý sa nejak prepadá do profánneho zovšednenia a účelovosti, v každom je kúsok ochoty rozpustiť sa v anonymnom dave a pohodlne s ním tiecť riečiskom pseudoživota."
A ešte jedna z ďakovného príhovoru pri udelení Erasmovej ceny:
"Každý z nás má skrátka pochopiť, že aj on - bárs by bol bezvýznamnejší - môže zmeniť svet. Záhadnosť tohoto imperatívu je v predstave, že by ktokoľvek z nás mohol tak povediac pohnúť zemeguľou. Jeho logika je v tom, že ak sa nerozhodnem ja, ty, on, my, my všetci k tejto ceste, tak sa naozaj nemôže pohnúť svet. Začať musíme každý od seba: keby čakal jeden na druhého, nedočkal by sa nikto! Nie je pravda, že to nejde: moc nad sebou samým, akokoľvek v každom z nás problematizovanú povahou, pôvodom, stupňom vzdelania a sebauvedomenia, je tým jediným, čo má aj ten najbezmocnejší z nás, a zároveň tým, čo nikomu z nás nemožno vziať. Kto ju uplatní, možno nič nedosiahne. Určite však nič nedosiahne ten, kto neskúsi ani to."