Moje najdrahšie zlatíčko
Gabriel Tallent
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389897/bmid_moje-najdrahsie-zlaticko-W8B-389897.jpg
4
195
195
Julia „Dračica“ Alvestonová žije s otcom, má štrnásť rokov a často sa túla v lesoch na severnom pobreží Kalifornie. Rada sa brodí potokmi, kúpe v prílivových jazierkach a lozí po skalných ostrovoch, kde má svoje skrýše. Je o nej známe, že bez problémov prejde desiatky kilometrov. Ale kým jej fyzický priestor je rozsiahly, jej osobný je malý a zradný. Od matkinej smrti Julia vyrastá izolovaná od sveta v područí svojho tyranského, zato charizmatického otca Martina. Jej spoločenská existencia sa obmedzuje na základnú školu, kde odráža záujem žiakov aj učiteľov, vlastne každého, kto by mohol preniknúť do jej ulity, a na život s otcom. Jedného dňa sa náhodou spozná so stredoškolákom Jacobom, vtipným chalanom, ktorý býva vo veľkom čistom dome a Julia je preňho ako malý zázrak. Dievča si prvý raz uvedomuje, že existuje aj iný svet a jej život s otcom nie je bezpečný ani udržateľný. Je to jej prvá skúsenosť so skutočným priateľstvom aj s láskou a začína uvažovať o úteku. Cesta k vykúpeniu si však vyžiada nesmierne veľa fyzickej aj citovej odvahy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
My Absolute Darling, 2017
více info...
Přidat komentář
Nemohu oddelit pribeh a to, jak je napsany. Tolik hnusu, vulgarnosti ... Precteno s velkym sebezaprenim. Nerozumim tomu, proc takove knihy vznikaji, ale zaroven rozumim tomu, ze je to muj problem.
Zpočátku jsem měla velký problém se do knihy začíst. Těch popisů v ní bylo tolik, a co teprve sprosté a vulgární mluvy. A i přesto, v některých hodně napínavých scénách, kdy by se umění popisu hodilo, mi dělalo problém si tu situaci představit (úhoři a scéna poté, závěr knihy, první abiturientský večírek). Navíc neznám většinu z rostlin, které tam byly popisované, natož zbraní, knih, nic. Filosofické debaty jsem nepobírala, k větší představivosti mně to tudíž nepomohlo. Kniha určitě stojí za přečtení, protože jak se z popisu mohou čtenáři domnívat, opravdu se nejedná o nějakou prvoplánově úchylnou literaturu. Některé pasáže byly neskutečně zajímavé a napínavé, hlavní hrdinka Vám, i přes svou drsnost a v mnohém podobnost s otcem, přiroste k srdci, ať už chcete nebo ne. Takový trochu Bear Grylls v sukních. I trocha humoru se tam objevilo. Naopak čtení té knihy v mnoha případech až bolí, spousta nechutných bolavých hnusných pasáží, jako já vím, že tam asi patřily, ale bylo toho moc. Někdo tady psal o polykání tarantule, nevím, co tedy četl, já se celou dobu bála, kdy ta nechuťárna přijde, a ono nic. Snad nevadí, když uvedu na pravou míru, že se jedná o pojídání štíra. A holátka myší byla ve starém opuštěném autě, nikoli v jejich autě. Ale to opravdu není zdaleka to nejhorší. Chápu, že to muselo být drsné a také bylo, aby to mělo vypovídající hodnotu. Nějak ale cítím, že si musím dát od těchto hrůz pauzu (proto jsem si také vyhledala knihu s názvem Smrt zaživa :D). Proč je vše tak drsné, sprosté, bolavé a hnusné a proč máme potřebu to číst a proč jiní mají potřebu to psát? Je to takové to ukojení bulvární duše, kterou má v sobě každý z nás? Bojím se, aby toho nebylo čím dál víc a i mimo knihy ... poslední dobou mi přijde, že čtu jednu drsňárnu za druhou, od různých autorů. Je běžné už mluvit jako kanál a ještě běžnější v knihách a filmech zobrazovat to nejdrsnější z drsného. Je toho moc. I když v mnohém je to i případ této knihy, mám pocit, že se trochu vymyká. Pořád tam je ještě prostor na zobrazení záblesků citu, lásky a to Vás ve vší té hrůze zahřeje a pohladí. Naděje na tu velkou změnu tady podle mě určitě je.
V první řadě je třeba říct, že tohle opravdu není knížka pro každého. Román není ani čtivý, ani lbíivý. Styl mě maximálně iritoval, neustálé odkazy na velkou literaturu mě vytáčely, velkému množství slov, popisujících přírodu, jsem nerozuměla. ALE. Ten příběh je velmi silný a důležitý, protože je (navzdory některým místům) velmi uvěřitelný. Tallent nehraje na efekt a laciné šokování, ukazuje, že po traumatických událostech člověk nemůže zůstat stejný. Už kvůli tomuhle poselství ta knížka stojí za přečtení.
Tak to byla jízda. :-) Kniha se mi velmi líbila a četla se úplně sama, ačkoliv téma bylo velmi obtížné, bolavé a bylo opravdu syrově podané. Popis incestu a popis tápání hlavní hrdinky ve svých pocitech odpovídaly popisům okolní přírody, prostě vše, nejen přírodu popsal autor velmi sugerstivně a zároveň syrově. To, jak se tu někde níže objevuje, že postavy jednaly neuvěřitelně a nechutně si myslím, že je komentář zcela mimo mísu. To, že někdo chování postav nedokáže pochopit, přece neznamená, že se tak chovat nemohou, ne? Nebo bych měla svá hodnocení romanťáren shodit tím, že řeknu, že autor(ka) onanovala nad množstvím párů bot, které své hlavní hrdince nadělila? (Ano, pro mě taková autorka divná je, ale asi to tak někdo má, no... Kdo jsem já, abych soudila?) Navaluje se méně lidem ze syrového vejce (které patří i do tataráku), nebo z rozbředlé dušené mrkve? :-D Prostě asi to není kniha pro každého, ale to asi žádná. Já v knize viděla spoustu pozitivního, co Turtle dokázala a kam se posunula a věřím, že pro zneužívané dítě to musí být velmi obtížné. Za mě pekná práce s postavami a syrovostí příběhu.
Kniha MOJE NAJDRAHŠIE ZLATÍČKO je mojím prvým stretnutím s autorom. Autorova prvotina je osobitná svojim drsným jazykom a divokou prírodnou scenériou. Je to naliehavo vypovedaný a hlboko dojímavý príbeh. Autor v knihe poukazuje na témy - sexuálne zneužívanie, incest, domáce násilie. Po dočítaní mám rozporuplné pocity, úprimne neviem, ako mám knihu ohodnotiť. Pre mňa to bolo náročné čítanie a trvalo mi dlho, než som ju dočítala. Štýl autorovho písania mi veľmi nesadol, niektoré časti boli veľmi zdĺhavé, veľakrát som sa pri čítaní pristihla, že myslím na niečo iné, dočítala som ju iba kvôli tomu, že nenechávam knihy nedočítané. Na jednu stranu ľutujem čas, ktorý som u knihy premarnila. Asi som ešte nevyzrela do bodu, aby som knihu pochopila. Na druhú stranu som rada, že som ju nakoniec dočítala, obdivujem autorovu otvorenosť a odvahu napísať knihu s tabuizovanými témami. Kladne hodnotím hlavne popísanie vnútorných pocitov hlavnej postavy, jej vnútorné dilema, to, ako vnímala samú seba. Verím, že si kniha nájde svojich fanúšikov, aj napriek tomu, že mne nesadla.
Kniha na hranici 2-3 hvězdiček. Neměl jsem problém nabrat čtecí tempo, ač některé části byly asi až zbytečně expresivní. Nenašel jsem vlastně žádné její "poselství", ač měla posbírat několik cen. Příměr SynD (odkaz na Cormacka McC) mi přijde přesný. Mám pocit, že jsem to všechno už někde viděl, četl. Autor nechtěl končit happyendem, ale "otevřený" konec mi přišel, že vlastně nevěděl, co s příběhem dál.
Chápu negativní komentáře jako SynD a níže. Ale to je právě schválně vyhrocené. Schválně je téma incestu nepohodlné, Turtle příliš mladá, jazyk vulgární, některé scény až nechutné (polykání tarantule je fakt perla). Nejde přece o to, jestli se tohle děje, ale o to, že se to stát “mohlo”. Za mě to má všechno co od literatury čekám, krásnou atmosféru, nekonečné možnosti přírody, myšlenek, které se mění tak rychle jako vlny naráží o útesy a zase plují pryč. Hlavní hrdinka prochází dospíváním a nepredstavitelnym rozhodováním, které si ani v danou chvíli neuvědomuje, jenom ví, že to hrozně bolí. Myslím ze se autor zaměřil na osvobozování ducha a strachu z toho, že “mě pak nikdo nebude mít rád”. Pro mě knížka je absolutní miláček a vůbec se nedivím, ze autor zatím napsal jen jednu knížku, tohle jde hodně do hloubky.
(SPOILER)
Niektoré knihy oddeľuje od fenomenálnosti k podpriemernosti veľmi tenká hranica, a presne takou je, súdiac podľa preferencií, i kniha Moje najdrahšie zlatíčko.
Autor v knihe poukazuje na tabuizované témy ako sú domáce násilie, sexuálne zneužívanie alebo incest prerástajúci do zničujúcej, nemorálnej a zvrhlej lásky medzi otcom a maloletou dcérou.
Všetko sa to odohráva na pozadí drsnej a nespútanej prírody a rovnako tak sú opísané aj dve ústredné postavy otec a dcéra. Používajú vo vyjadrovaní veľa vulgarizmov, on je psychický narušený, jej pri výchove chýba ženský vzor, a preto preberá od otca jeho mužské správanie a návyky, čím potláča svoju ženskosť.
Myslím, že charakter postáv sa autorovi podarilo zachytiť celkom presvedčivo.
Nepochopila som niektoré opísané scény, ktoré hraničili až s úchylnosťou, kedy som to musela doslova predýchavať. Rozmýšľam, ako to autora vôbec mohlo napadnúť...
Neviem.... na mňa autorov výplod asi nezapôsobil tak, aby som toto dielo považovala ako fenomenálne.
Nemôžem si pomôcť, keďže je to iba fiktívny príbeh, autor na mňa zapôsobil ako úchyl...
Po pár stránkách jsem myslela, že odložím. Vůbec mi nevyhovoval styl psaní. Rožčilovaly mne pasáže s čištěním zbraní - no tedy jako fakt? 14 letá holka? Jak jsem se prokousávala dál, trochu jsem se chytla na různé pasáže, které zaujaly, ale pak zase dlouho nic. I když příběh to mohl být zajímavý v jiném podání. Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla.
tahle kniha je rozvleklá, neuvěřitelná a celá poměrně hnusná. odpad ale dávám proto, že:
z opakovaných, úmorných a často zcela samoúčelných popisů týrání - psychického i sexuálního zneužívání (v incestních kulisách) vnímám, že si to autor nějakým způsobem užíval. jako by si ujížděl na úchylné sexuální fantazii, do jejíž hlavní role obsadil komixově drsnou (a komixově nevěrohodnou) dospívající dívku, aby ji posléze vystavil mnoha formám mučení a utrpení. čirá misogynie mazaně schovaná do příběhu o misogynii. a stejně masturbační mi přijde i do omrzení stále dokola omílaná manipulace se zbraněmi.
perverze a zmar. když pominu vcelku půvabné popisy přírodních scénérií, jde o další z mnoha písniček na McCarthyovskou notu, zpívaná ovšem autorem bez talentu Cormaca McC.
vrcholem nedbalosti je pak absurdní blouznění otce (filozofické disputace jak z kurzu tvůrčího psaní na gymplu), plus ne křiklavý, ale přímo řvavý motiv tvrdohlavě prorůstajících kořenů a PTSD hrdinky v závěru knihy. tyto jevy jsou do románu zapracovány asi tak pečlivě, jako bychom do guláše naházeli všechno koření pěkně v původních sáčcích, jejichž zářivé barvy pak můžeme obdivovat na dně talířů.
nechápu, jak je možné tuto knihu adorovat a necítit hnilobné spodní vrstvy. z mého pohledu to není román o nemocných věcech (nemoci jedince, rodiny, společnosti, agresora, oběti, whatever...), které by společensky či umělecky přínosně vynášelo na povrh tabuizovaná témata či reflektovalo nepěknou realitu. ale nemocné dílo, oslovující čtenářův voyerismus a další temné stránky, psané z podobně chorého místa (míst) v autorově duši či osobní historii.
Smutný a těžký příběh, úžasně podaný...popsané vnitřní pocity opustit x neopustit...chápe, že to co se děje není správné, ale nemůže ho opustit...sociální vyčlenění...jen některé popisy míst a dění byly dost náročné, přiznám se, že někdy mi chyběla fantazie, co tím chtěl autor říct.
Jeden z nejlepších překladů, které jsem kdy četl. Zkoušel jsem knihu v originále, ale je to opravdu tak náročné dílo, že jsem se vrátil k češtině. Osudy malé holky, žijící s otcem-magorem jsou tu prokládány pasážemi líčení americké přírody, typické fauny a flory: a paradoxně mě vůbec nenudily, ba naopak. Příroda tu má významné místo, stejně jako hrubý charakter hlavní hrdinky, která se s osudem, který jí byl nadělen, pere víc než statečně. Výjimečná kniha, náročná, ale stojí za námahu.
Tady vypíšu momenty divné a nelíbivé. To tak ve zkratce popíše celý názor na knihu.
Holky ze školy si můžou v autobuse zapalovat dýmku a hulit ji tam??
Ve 14 umí prožít styk a je celá rozechvělá i z toho, když jí on lepí náplast na řeznou ránu?? Chlastaj syrový vajíčka a v autě jim chcípaj holátka myší, ale na to, aby ji nezbouch, když to do ní pere, jsou chytří a vybavení očividně dost...to mě dostalo.
Úchyl, co by ji neváhal nabodnout na nůž, je v noci při sexíku jemný, líbá ji a hladí po vláskách a celý se zadýchává nad krásou jejího nevyzrálýho pihovatýho bledýho těla a ona na něj celá nadšená čeká??
Střelba a házečky nožem na top úrovni??
Nosí zbraně a nože do školy, aniž by si toho kdokoliv všiml??
"Vezme si tlustý svetr a na něj košili"- snad obráceně ne?
ON-kluk se objeví na straně 63, což je moc brzo. Navíc je to divný a opět magořinou prodchnutý objevení, takže ne, není to dobrý. Jeho přítomnost to kazí, má to být o ní, jak se z toho ona sama vyhrabe.
Všimli jste si, že byla k tý malý holce po amputaci stejně vulgární a odporná, jako fotr k ní??
On má být magorem, což ohledně toho incestu je. Ale jinak je něžný, stará se, vodí ji na bus, jde jí na schůzku a bije se tam za ni se systémem, má povědomí, co je ve výukových metodách špatně, ví o světě, ekologii a vůbec o dnešku má přehled,...chtěli ho vykreslit jako nej magora, ale od první vteřiny mě nebaví ona tou svojí vulgaritou a přitom totální demencí, kdy ani hláskovat neumí. Není mi jí líto a nezalíbila se mi.
Ne, ten problém (říkám až na tu EHM EHM věc) tam není on...ale ona.
Není blbej...jen divnej.
Takže ne, není to na ocenění, je to odpad, divně napsanej a vhodnej leda k zatopení. Věřím, že tak někde ti lidi žijí v těch oblastech, ale nechápu, co nám tím jakože ukázal. Myšlenky skáčou, jsou nedotažený, rádoby elegantní vědomí sahá do nebes, aby záhy spadlo do haj*lu díky její pubertální vulgaritě. Ne, prostě nula, nic.
Není to hrůzné, jak citliví lidičkové tady píší...není to prostě NIC.
Mozna by se to mohlo namluvit jako audiokniha, to by se kniha víc líbila.. Mne tedy bavila..
Jsem čtenářka, která popisy v knihách potřebuje a chce. Ale tohle bylo na mě vážně moc. A jak to tady tak čtu, tak nejen na mě. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem četla něco tak zdlouhavého, nudného a absolutně nečtivého. Nudilo mě to natolik, že jsem se mnohokrát přistihla, jak to prostě již nesleduji a v mysli se loudám úplně někde jinde.
Celé jsem to dočítala s velkým sebezapřením. Knihou jsem se těžce prokousávala a neměla z ní žádné potěšení.
Styl psaní mi zkrátka nesedl a věřím, že kdyby byl příběh jinak zpracován, dosáhl by mnohem většího efektu na straně čtenáře.
Na všechny ty šílené scény plné násilí, vulgárních dialogů a odpudivého incestu jsem se dívala jakoby shora. Nepronikla jsem do nich. Nějak to nešlo. Nevím, zda jsem se tomu snažila nějak podvědomě bránit anebo to bylo vinou autora, který to prostě napsal tak, že čtenáře do té scény tak úplně nepozval.
Začátek knihy mě zaujal. Postava Martina byla totálně zvrácená, surovost a stereotypnost jeho života byla neobvyklá a mě vážně zajímalo, co z toho bude. Ale ty zdlouhavé popisy mě totálně udusily... Už nebyla chuť se do příběhu vracet. Už jsem v něm nechtěla zůstávat déle, než bylo nutné. Tak jsem se kousla a za dva dny ji dočetla.
Podle anotace jsem čekala asi něco jiného.
Nebavilo mě to.
Nemohu doporučit.
Přesto věřím, že se najdou tací, kteří knize dají své srdce...
Bohužel musím tuto knihu řadit mezi mé nedočtené. Vůbec mi nesedl styl psaní, nedařilo se mi začíst a popravdě se mi ani nechtělo. A to vyhledávám knihy s touto tématikou. Ale jelikož jsem nedočetla, tak nehodnotím.
Je to velmi hutný text o utrpení a síle. O víře, že to světlo někde nakonec je, i když zrovna není vidět.
Kniha je to moc dobře napsaná, ale nečte se lehko, trvá to.
Ta kniha je ze života, který bychom nikdo nechtěli zažít. Živé jsou postavy i jazyk. Neúprosný a drsný.