Nové komentáře u knih Gabriel Tallent
Absolutní miláček
„Je to velmi hutný text o utrpení a síle. O víře, že to světlo někde nakonec je, i když zrovna není vidět.
Kniha je to moc dobře napsaná, ale nečte se lehko, trvá to.
Ta kniha je ze života, který bychom nikdo nechtěli zažít. Živé jsou postavy i jazyk. Neúprosný a drsný.“... celý text
— JanaProchazka
Absolutní miláček
„Nemohu oddelit pribeh a to, jak je napsany. Tolik hnusu, vulgarnosti ... Precteno s velkym sebezaprenim. Nerozumim tomu, proc takove knihy vznikaji, ale zaroven rozumim tomu, ze je to muj problem.“... celý text
— LadaLil
Absolutní miláček
„Zpočátku jsem měla velký problém se do knihy začíst. Těch popisů v ní bylo tolik, a co teprve sprosté a vulgární mluvy. A i přesto, v některých hodně napínavých scénách, kdy by se umění popisu hodilo, mi dělalo problém si tu situaci představit (úhoři a scéna poté, závěr knihy, první abiturientský večírek). Navíc neznám většinu z rostlin, které tam byly popisované, natož zbraní, knih, nic. Filosofické debaty jsem nepobírala, k větší představivosti mně to tudíž nepomohlo. Kniha určitě stojí za přečtení, protože jak se z popisu mohou čtenáři domnívat, opravdu se nejedná o nějakou prvoplánově úchylnou literaturu. Některé pasáže byly neskutečně zajímavé a napínavé, hlavní hrdinka Vám, i přes svou drsnost a v mnohém podobnost s otcem, přiroste k srdci, ať už chcete nebo ne. Takový trochu Bear Grylls v sukních. I trocha humoru se tam objevilo. Naopak čtení té knihy v mnoha případech až bolí, spousta nechutných bolavých hnusných pasáží, jako já vím, že tam asi patřily, ale bylo toho moc. Někdo tady psal o polykání tarantule, nevím, co tedy četl, já se celou dobu bála, kdy ta nechuťárna přijde, a ono nic. Snad nevadí, když uvedu na pravou míru, že se jedná o pojídání štíra. A holátka myší byla ve starém opuštěném autě, nikoli v jejich autě. Ale to opravdu není zdaleka to nejhorší. Chápu, že to muselo být drsné a také bylo, aby to mělo vypovídající hodnotu. Nějak ale cítím, že si musím dát od těchto hrůz pauzu (proto jsem si také vyhledala knihu s názvem Smrt zaživa :D). Proč je vše tak drsné, sprosté, bolavé a hnusné a proč máme potřebu to číst a proč jiní mají potřebu to psát? Je to takové to ukojení bulvární duše, kterou má v sobě každý z nás? Bojím se, aby toho nebylo čím dál víc a i mimo knihy ... poslední dobou mi přijde, že čtu jednu drsňárnu za druhou, od různých autorů. Je běžné už mluvit jako kanál a ještě běžnější v knihách a filmech zobrazovat to nejdrsnější z drsného. Je toho moc. I když v mnohém je to i případ této knihy, mám pocit, že se trochu vymyká. Pořád tam je ještě prostor na zobrazení záblesků citu, lásky a to Vás ve vší té hrůze zahřeje a pohladí. Naděje na tu velkou změnu tady podle mě určitě je.“... celý text
— Miranda
Absolutní miláček
„V první řadě je třeba říct, že tohle opravdu není knížka pro každého. Román není ani čtivý, ani lbíivý. Styl mě maximálně iritoval, neustálé odkazy na velkou literaturu mě vytáčely, velkému množství slov, popisujících přírodu, jsem nerozuměla. ALE. Ten příběh je velmi silný a důležitý, protože je (navzdory některým místům) velmi uvěřitelný. Tallent nehraje na efekt a laciné šokování, ukazuje, že po traumatických událostech člověk nemůže zůstat stejný. Už kvůli tomuhle poselství ta knížka stojí za přečtení.“... celý text
— Janek
Absolutní miláček
„Tak to byla jízda. :-) Kniha se mi velmi líbila a četla se úplně sama, ačkoliv téma bylo velmi obtížné, bolavé a bylo opravdu syrově podané. Popis incestu a popis tápání hlavní hrdinky ve svých pocitech odpovídaly popisům okolní přírody, prostě vše, nejen přírodu popsal autor velmi sugerstivně a zároveň syrově. To, jak se tu někde níže objevuje, že postavy jednaly neuvěřitelně a nechutně si myslím, že je komentář zcela mimo mísu. To, že někdo chování postav nedokáže pochopit, přece neznamená, že se tak chovat nemohou, ne? Nebo bych měla svá hodnocení romanťáren shodit tím, že řeknu, že autor(ka) onanovala nad množstvím párů bot, které své hlavní hrdince nadělila? (Ano, pro mě taková autorka divná je, ale asi to tak někdo má, no... Kdo jsem já, abych soudila?) Navaluje se méně lidem ze syrového vejce (které patří i do tataráku), nebo z rozbředlé dušené mrkve? :-D Prostě asi to není kniha pro každého, ale to asi žádná. Já v knize viděla spoustu pozitivního, co Turtle dokázala a kam se posunula a věřím, že pro zneužívané dítě to musí být velmi obtížné. Za mě pekná práce s postavami a syrovostí příběhu.“... celý text
— Sitting-Bull
