Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546884/bmid_moje-pacificka-hrebenovka.jpg
4
498
498
Na Pacifickou hřebenovku se ročně vydá několik tisíc lidí, ale dokončí ji jen desetina z nich. Monika patří mezi ně. A to byla ještě před nedávnem bledou pacientkou s vážnými zdravotními a psychickými problémy. Přesto se rozhodla změnit život a splnit si sen – projít pěšky celou Ameriku. Postavila se nemoci, poušti, omrzlinám, medvědům i pumám, které potkávala, když putovala sama divočinou. Pacifická hřebenovka ji tvrdě zkoušela. Naučila ji ale nevzdávat se.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si chtěla už dlouho přečíst a náhodou jsem na ni narazila v knihovně, takže volba ke čtení byla jasná. Příběh o Monice mě dostal, s jakými zdravotními problémy bojovala a stejně se rozhodla jít na pěší pouť. Nejprve do Santiaga de Compostela a pak i na Pacific Crest Trail. Moc mě bavilo číst její zážitky z obou cest. Knížku určitě doporučuji :-)
Moc zajímavý a hlavně hodně osobní popis Hřebenovky , příběh Moniky mě opravdu zaujal a četlo se to jedním dechem, určitě si ji zase moc rád přečtu...
Nedostala jsem od knihy přesně to co jsem očekávala ale naštěstí bylo vyprávění dostatečně zajímavé aby mi to tolik nevadilo. Obdivuju Moniku, že i přes takové zdravotní komplikace do cesty šla, a co víc, že jí i zvládla. Jako bonus k tomu dostala spoustu nových přátel, zážitků, ale hlavně se z té rozmazlené holky stala samostatnou ženou, schopnou si sama poradit. Zavidím odvahu a odhodlání.
Ze všech knih z PCT za mě tahle vede. Monča je bojovnice, občas mluví a píše jako kanál, ale čte se to dobře. Přeci jen psaní má v krvi a živí ji. Příběh je to zajímavý, možná občas přehání, ale to k tomu patří. Přečteno na zátah.
Cestopisy mám moc ráda a ráda je čtu, vždycky jsem s autorem někde na výšlapu, prší na mě spolu s ním a nebo mě ve tmě pronásleduje žlutý pár očí: PUMA! (Tvl, bych umřela strachy!)
Tady je to hlavně o osobním příběhu, možná nějaká forma terapie? Ale musím říct, že za mě je Monika hrdinka, že to zvládla i se svou zdravotní indispozicí, kterou v době výšlapu řešila. Není to žádný návod, jak Hřebenovku projít a co si zabalit, ale je to osobní příběh, skoro-deník a jako takový mi jeho forma i obsah vyhovovaly. Moc se mi líbilo, jak se Monika dokázala osamostatnit, poradit si sama a prostě.... Zvládnout to. Respekt a obdiv. :-)
"Po několika dnech mi začal déšť lézt i ušima. Prší, proč pořád prší? Klusala jsem po trailu. Měla jsem nepromokavou bundu s kapucí a taky jsem nosila tu údajně nepromokavou sukni za 30 dolarů. Dlouhá, modrá, měla jen jednu nevýhodu: měla rozparek a promokla! Takže ve výsledku jsem pořádně zmokla a navíc jsem chytla rýmu.
Na to znám jediný recept. Jít dál!"
Ale teda fakt nechápu, jak jí mohl uplavat ešus i s lžící. Jak? Jak?
Super knížka, bavila mě. Monika má můj obdiv, že tak náročnou cestu zvládla a ještě se podělila o svůj příběh.Líbilo se mi, jak se Monika během své cesty změnila.
(SPOILER) Jen těžko se mezi všemi cestopisu vybírá, ale tuto knihu koupit rozhodně nebyla chyba. Česká autorka a ještě k tomu tak super poselství v knize. Žijeme moc uspěchaně a přejít do tohoto “módu kdy člověk jen jde musí být tak osvobozující. Rozhodně mi v knihovně zůstane.
Příběh slečny Moniky je neuvěřitelně silný a velmi inspirativní. A přitom napsaný s takovou lehkostí, že se to četlo úplně samo.
Autorka na malém prostoru popsala neuvěřitelně velký výkon, který bere dech, a já jako čtenářka smekám klobouk. Celou Pacifickou hřebenovku jako takovou zdolá jen malý zlomek těch, kteří se na ni vydají. Spousta lidí to v průběhu z různých důvodů vzdá (byť to samozřejmě není nic ostudného, chraň bože). Ne tak naše autorka, která ji nakonec zvládla zcela pokořit.
Když popisovala, s čím vším se musela potýkat (nejen během hřebenovky, ale i před tím, než se na ni vydala), tajil se mi dech. A já moc Monice fandila, aby vše dobře dopadlo. A to i přesto, že jsem o jejím zdárném úspěchu slyšela ještě před tím, než jsem se do této knihy pouštěla.
Tahle kniha je inspirativní v tom, jak autorka jde s kůži na trh a zcela otevřeně píše o tom, s čím se vyrovnávala, co ji v životě potkalo a jaké překážky musela překonávat při cestě americkými horami. Ten vnitřní boj a přerod ruku v ruce s odhodláním, které se v autorce během trailu budovalo, tu ukazují, že člověk dokáže zvládnout spoustu věcí. I takových, o kterých pochyboval, že je kdy zvládne. A že se vyplatí sám sobě věřit, i když o vás pochybují ostatní.
Čtení této knihy mne moc bavilo a hodně mne to nakoplo. Jsem tak moc ráda, že jsem se do této knihy pustila. Za sebe moc doporučuju. Plný počet hvězd je za mne zcela na místě. Tahle kniha mi přišla do života v tu pravou chvíli. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
O PCT sním už dlouho, a tyhle knížky mě k tomu vždy nakopou. Krásně se četlo, inspirovalo, Monika je super bytost, má i zábavné přednášky.
Knížka se čte sama. O PTC jsem už četla a každý příběh je jiný, protože každý z těch, kteří se tam vydali, má jiné pohnutí, proč tam jít.
Tady Monika cestou asi "dospěla". Z rozmazlené holky se stala žena s širším rozhledem... Aspoň tak to na mě působilo.
Jsem ráda, že se od ní Rosťa odpoutal, protože možná by jinak neměla takovou šanci prozřít.
Každopádně klobouk dolů, že to dala. I že se nám otevřela.
Několik cestopisů už jsem přečetla, tenhle patří jednoznačně k top pěti nejlepším. Jistě, není to detailní popis trasy, ale to se dá najít v kdejakém průvodci. Nejdřív jsem si říkala, jak takový cestovatelský ucho chce jít PCT, ale nakonec musím říct, že málokdo dokáže tak pěkně a čtivě popsat, co mu cesta dala a jak ho dokáže ovlivnit a změnit.
Jestli má autorka někde nějaké přednášky na živo, určitě bych se chtěla zúčastnit. Za mě rozhodně palec nahoru a klobouk dolů ;-)
Přečteno takřka jedním dechem, to se mi už dlouho nestalo. Úžasný sportovní výkon autorky, která s minimální kondicí a zkušenostmi zvládla projít jeden z nejtěžších tracků. Úžasná je změna postavy, jak zdravotně tak psychicky ale i vzhled. Na začátku tenké nohy, buclaté tváře. Na konci vysportovaná atletka. Navíc umí psát tak se její dílko výborně čte, docela příjemná změna proti jiným cestopisům.
Při čtení se mi vybavovaly vlastní zážitky z cest autem po amerických národních parcích před skoro 30 lety, vzpomínky na ty krásné hory, zvlášť Sierra Nevada a Yosemite. Kousek PCT jsme tam náhodou vlastně šli, jen pár kilometrů, nevěděli jsme co to vlastně je.
Před časem jsem byl na přednášce jiné slečny, která zažila podobný příběh, Lucie Kutrová. Taky to prošla a začínala s minimem zkušeností.
Docela závidím tu odvahu a ty zážitky.
Z knížky jsem měl pocit že celá tato, alespoň pro mě téměř šílená akce, byla pro autorku jakýmsi druhem terapie, která mohla ale také nemusela vyjít. Myslím že je škoda, že Monika nedokázala čtenáře více zaujmout, čekal jsem mnohem více informací i příhod z trailu, vždyť jich muselo být mraky. Takto je půl knížky jenom neustále opakováno že musela 20x denně hledat WC. U studentky žurnalistiky bych přepokládal větší vtažení čtenáře do děje. Takže chvílemi bylo čtení trošku nuda. Nicméně za to, co tato dívka dokázala jí patří můj obdiv a smekám před ní pomyslný klobouk. Snad jí to pomohlo v jejím dalším životě.
Na knihu jsem se těšila, protože jsem četla vesměs pozitivní ohlasy a mám ráda cestopisy, ale nakonec jsem byla zklamaná.
Styl psaní mi přijde takový nijaký. O PCT jsem toho z knihy moc nedozvěděla. Řekla bych jen, že není třeba psát o každé věci, která se vám v životě přihodí nebo které dosáhnete. Ne každý na to má. Knihu nehodnotím.
Dříve jsem četla už knihu o PCT od Lucie Kutrové. Nicméně kniha od Moniky se mi četla tak nějak lehčeji, řádky utíkaly a já se nemohla odtrhnout. Bavila mě ta autentičnost, sdílnost a taky to, že i v malé knize může být plno obsahu.
Za mě pět hvězd, nemám absolutně co vytknout a autorce i všem přeji jen to nejlepší :-)
Skvělá knížka, kterou můžu doporučit dál. Monika je borec. Bohužel se nemůžu vyhnout porovnání s holkou s bucket listem, kterou jsem četla půl roku zpětně. Na rozdíl od její knížky, byl PCT brán trošku hopem, četla se však stejně snadně.
Monika Benešová má můj velký obdiv, že šla s kůží na trh, navíc s takovou intimní věcí. Proto si zaslouží ty tři hvězdy. Ale pokud chtěla napsat knihu, možná to mohla udělat nějakým jiným způsobem a spojit se s někým, kdo je vypsanější. Celý příběh byl na můj vkus podán zkratkovitě a tak trochu zmateně. Nicméně, i přesto ve mně vzbudila hlubokou touhu se někam vydat - za to mohly především fotografie. Rozhodně ne do Ameriky, to vůbec! :-D Ale na "trail" po Česku se vydám i s rodinou. Už jsme začali s plánem cesty. :) 65%
Byla jsem na besedě s autorkou, zahlédla jsem náhodou plakát, tak se tam vydala.
Bylo narváno, dokonce museli některé zájemce i odmítnout.
Prožili jsme více než hodinu v příjemné společnosti této obdivuhodné a nesmírně pozitivní dámy. Promítala snímky a vyprávěla o své cestě k sobě samé, byl prostor pro dotazy, od klasických praktických na cenu a vybavení, až po velmi osobní až intimní. Nikdo z nás přítomných zřejmě na trailu nebyl a ani knihu zatím nečetl. Koupili jsme si ji až tam.
Všichni známe Divočinu, film i knihu. Monika sama se se Cheryl setkala.
Knihu mám i s věnováním "důležité se je z toho nepos...", což dokresluje celý zážitek.
Je zajímavé kolik lidí touží se vydat na půlroční trail do USA, ale když nabídnete, ať každý den vyjdou na hodinu do přírody, sami, kde budou mlčet a jen zírat do zeleně, a každý (druhý) víkend vyrazí na celodenní pěší túru s batohem na zádech, mají tisíce výmluv. Nemusí to být PCT, aby člověk udělal změny ve svém životě, nahlédl do svého nitra a občas zažil nějakou nepohodu v podobě deště, utopeného mobilu či puchýře na noze...
Smekám před každým, kdo má odvahu se na tuto cestu vydat a není ostuda, když jí nezdolá, ale i tak ho posílí. Monika byla na začátku cesty ufňukánek a odkázaná stále na něčí péči a pomoc, ale ta cesta jí tak osamostatnila, že i když jí šlo skoro o život, tak to všechno zvládla vlastní silou. Cituji z knížky: *Moc bych si přála, aby můj příběh povzbudil někoho, kdo má trnitější cestu životem. Když si člověk něco vezme do hlavy, zvládne to, ať už je to cokoliv. Všechno je o odvaze a vnitřní síle, kterou máme v sobě úplně všichni.* Krásná citace, ale někdy nám chybí ta odvaha. Monika to dokázala i s jejími zdravotními problémy. Není to moc stránková knížka, má i dost fotografií, mohla být podrobnější, ale i tak je znát ten rozdíl Moniky na začátku a konci cesty.