Mona
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421025/mid_mona-CMT-421025.jpeg
4
297
297
On a je zdravotní sestra, on skoro ještě dítě. Setkávají se na troskách svých životů, na troskách starého světa, na troskách jedné nemocnice, do níž jako všudypřítomné šlahouny plevelných popínavek proniká svět nový. Lepší asi nebude. Ale co když třeba ano? Anebo… co když je možné zmizet? Uniknout před palbou, která neúnavně kropí rozpálenou zemi kolem, před všemi těmi pravidly, jak se má chovat žena a jak muž, před vzpomínkami, před sebou samým… Stejně jako v proslaveném románu Jezero (Magnesia Litera — Kniha roku a Cena Evropské unie za literaturu) i v Moně vykresluje Bianca Bellová mistrovským způsobem tíživou a naléhavou atmosféru chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout.... celý text
Přidat komentář
Tohle mě vážně bavilo, ačkoli jsem to rozhodně nečekala. Silná knížka. Ale je to něco jiného, rozhodně to není pro všechny. LCR 2/4
Bohužel nemohu napsat, že se mi knížka líbila. Vadí mi, že se nedozvím kdy a kde se děj odehrává a příliš deprese bez vize. Souhlasím v 99 % s popisem uživatele snimcibdim - i já mám schizofrenní pocit, líp bych to nenazvala.
Není známá doba ani místo děje. Bellová je fantastická, co se týče vykreslení atmosféry. Naturalistické, drsné, depresivní vyprávění.
Na tíživou, depresivní atmosféru je p. Bellová mistr. Čas a místo, kde se příběh odehrává, není pojmenované, ale o co jde, jak společensky, tak osobně, citově, tak to vyjde na povrch. A ta atmosféra.....
Bianca Bellová je mistryně atmosféry, předvedla to ve skvělém Jezeru i v očekávané Moně, která mne po úspěchu cenami ověnčeného Jezera vůbec nezklamala, naopak. Znovu neurčité místo a čas, všudypřítomný rozvrat, konflikt "malého" člověka a dějinných událostí, které nemůže ovlivnit a které ho hrnou před sebou. Dějem prostupuje tíživá a postupná ztráta svobody, Mona chodí jako jedna z mála žen s nezahalenými vlasy a této volby se nechce vzdát, což jí má za zlé například vlastní syn, kterého, jaký paradox, ona sama - byť žena - velmi dobře živí svou tvrdou prací v nemocnici. Závěr dává naději, že dva podivní milenci snad našli klid na nějakém zapomenutém tichém místě.
Ideální kniha je ta, na jejímž konci dojdu k určitému zamyšlení a nejlépe ke zjištění, že mě nějakým způsobem obohatila ( o informace, myšlenky, dějové pochody, geografická poznání etc etc).
Na konci této novely nemohu konstatovat ani určitou míru pobavení, a to opomíjím fakt, že zemi původu děje jsem si tipla až v cca 2. třetině textu.
Předchozí autorčiny počiny mnohem chvalitebnější.
Zvláštní příběh zasazený do neobvyklého prostředí s lehce překvapivou zápletkou. Krásné propojení lidských osudů, kde zůstává prostor i pro fantazii čtenáře.
Také musím srovnávat a za mě Jezero jednoznačně lepší, příběh Mony mě zvlášť nezasáhl, osudy dalších hrdinů se mi tam nijak nepropojily, lásku Adama k Moně jsem hledala jen těžko a pochopení nepomáhá ani neurčitý čas a místo.. Nicméně za přečtení kniha určitě stojí
Podle mne se to odehrává v Kambodži nebo je to alespoň touto zemí, její nedávnou historií, inspirovano. Dost mne to vzalo a děkuji za to, že žiji, kde žiji.Pri vsi te hruze jsem se ale musela smát, ze stará vrchni sestra měla na tváři VÝROSTKY místo vyrůstky.
Pro náročnějšího čtenáře. Dostaneme se do imaginárního asijského islámského a ještě válečného světa.
Kniha ve mně vzbuzovala nevolnost.... ještěže měla jen 163 stran????
Úsečné, těžké, dusné, smutné.. Bianka Bellová je zvláštní spisovatelka, do jejich příběhů se vždy úplně propadnu, avšak vcelku mi kniha nedává tak úplně smysl.
Rád bych se vyhnul srovnání s Jezerem, ale nechce se mi. To bych pak totiž nemohl napsat, že Mona zdaleka není tak dobrá. Tak a teď jsem to propálil hned na začátek. Kdo pospíchá, tak může klidně jít teď vyndat z pračky.
Bellové se povedlo s Jezerem něco, co se povedlo naposledy Poborskýmu v roce 1996 proti Portugalsku. Pak to zkoušel ještě mnohokrát, ale nikdy se mu to znova nepovedlo. A nakonec šel do Sparty. To si rovnou mohl vlézt do popelnice. Teď jsem se v tom trochu ztratil. Pro ty, kdo teď neví o čem je řeč, protože nekoukaj na fotbal - 6/10.
Bellové se opět daří mlhavá atmosféra, Mona má zajímavej osud (postarší zdravotní sestra ve francouzské kolonii, kde se válčí), Adam taky (mladý voják ve věku Mony syna s amputovanýma nohama), ale skloubení obou příběhů v love story bez naděje se teda moc nepovedlo.
A když uděláte dobrou koprovku a pomrdáte knedlík, tak to holt víc než 6/10 být nemůže. Až je mi to trošku líto, těšil jsem se. Ale hůl nad autorkou nelámu. Je mi totiž 34 a hůl ještě nemám. Nashledanou, jdu si poplakat.
Bianca Bellova píše veľmi dobre, do sugestívne vykreslenej atmosféry a prostredia dokonale zapadajú postavy, ich myšlienky, pocity, častokrát vyjadrené len v náznakoch... a ten záver, ktorý má prekvapil a zároveň neprekvapil, pretože všetko k tomu vlastne smerovalo, len som akosi nečakala, že v sebe Mona nájde tu sílu vzoprieť sa (systému?) a vydať sa vlastnou cestou.... Som rada, že knižku vlastním, pokojne sa k nej kedykoľvek vrátim.
Já mám pro knihy Biancy Bellové slabost. Hodně věcem v nich nerozumím, padá ně mě velice často úzkost, ale autorka mě pokaždé dostane a to i v tomto případě. Milostná romance (?) na pozadí války a přísné společnosti v neurčeném místě ani času. Vše se dozvídáme jen z náznaků. Ale je to tak pěkně psaný. Super. Měla jsem z toho menší deprese než z Jezera, což jsem ráda..
p.s: jenom by bylo asi fajn označit autora básně na konci knihy. Ta byla mimochodem zhudebněná mým oblíbeným Plutem https://www.youtube.com/watch?v=O072fM-_XTY
I já jsem byla Jezerem více zasažená. Podle mého byla Mona více o nebezpečí ideologií, než o vztazích, jak zmiňuje anotace.
Kniha by se dala shrnout: zmatená – překvapená – asi v pohodě.
U této knihy jsem do poloviny byla zmatená, protože jsem ji nedokázala zařadit. Kde se příběh odehrává? Je to Česko? Fronta, takže Francie? Džungle a Buddha, takže východní Asie?
Překvapená – za předpokladu, že jsem se smířila s odehráváním se ve zvláštní smíšenině dvou států – že česká autorka píše z tohohle prostředí.
Asi v pohodě, když jsem si knize dala rámec v rámci míšeniny dvou zemí a dočetla v tomto duchu až na konec. Věci mi pak dávali větší smysl a líbilo se mi i zakončení v rámci převozníků smrti. Mohla bych vyzdvihnout Moninu emancipaci, avšak na mě v příběhu nepůsobila tak převratně, jak asi měla.
Postavy se mě příliš nedotkly a všechny mi přišli takové nějaké plytké. Takže jsem se v příběhu jen těžko čehokoliv chytala.
Budu navazovat na předešlé komentáře, ale s Jezerem se to srovnat nedalo... Jezero mě pohltilo, Mona to nedokázala...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie lékařské prostředí česká literatura zdravotní sestry psychologické romány mezilidské vztahy milenci
Kniha na mě působila hrozně překombinovaně. Je zvláštní, zajímavá, ale asi potřebuju něco více uchopitelného, aby ve mně příběh zanechal i jiné pocity než zmatek a depresi.