Morálka lidské mysli
Jonathan Haidt
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243271/mid_moralka-lidske-mysli-243271.jpg
4
46
46
Proč jsou v lidském jednání a rozhodování takové rozdíly? Jakou roli hraje v našem uvažování a rozhodování morálka? Tyto nelehké otázky, i to jak lidé dospívají ke svým názorům na politická, ale i mnohá další důležitá témata, zkoumá ve svém bestselleru psycholog Jonathan Haidt. Nejdříve shrnuje teorie starých filozofů a postupně se dostává až k současnosti, kdy spolu soupeří dva názory na původ morálky: Je morálka vrozená, nebo je dána především zkušenostmi, jež získáváme v dětství? Pokud je vrozená, tak jak to, že se lidské pohledy na různá morální témata napříč kulturami liší? A pokud je získaná, čím to, že v ní lze bez ohledu na rozdílnost kultur vystopovat určitý opakující se vzorec? Skutečnost je spíš taková, že naše morální úsudky jsou výsledkem intuice a rozumové uvažování přichází až dodatečně. Jsme tedy spíše cosi jako „intuitivní právníci“ – své rozumové uvažování nepoužíváme k nacházení pravdy, ale k k tomu, abychom obhájili názor, jejž vytvořila naše intuice. Haidt svůj odborný text velice čtivě prokládá vyprávěním o svém životě. Přibližuje své dětství, jež ho nasměrovalo k levici a liberalismu, i studijní pobyt v Indii, který ho přiměl vystoupit z navyklého stereotypu. Popisuje pět základů morálky a vysvětluje, proč sympatizantům levice záleží především na dvou z nich a proč se naopak morálka příznivců pravice většinou opírá rovnoměrně o všech pět základů. A přibližuje i to, jaká nedorozumění z toho vznikají. Dokáže tato kniha zúžit zvětšující se propast mezi individualistickými a sociocentrickými společnostmi a potažmo i mezi politickou levicí a pravicí?... celý text
Literatura naučná Filozofie Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2015
,
Dybbuk
Originální název:
The Righteous Mind: Why Good People are Divided by Politics and Religion, 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Hutná bichle, ve které se mísí úvahy o morálce jako takové a jak např. souvisí s politickým přesvědčením. Jako mimořádně zajímavé vnímám to, jakého psa by ideálně chtěli liberálové a konzervativci - jak to krásně souvisí s jejich přesvědčeními a proč konzervativci silněji reagují na nejednoznačnost či nejistotu.
Morálka také velmi závisí na dané kultuře, ze které člověk pochází.
Jsme společenské bytosti a třeba takový oxytocin má za úkol nás jakoby stmelovat. Tento hormon mj. zahajuje děložní stahy a uvolňuje se při fyzickém doteku (i s neznámým člověkem, který nám má de facto jen podrbat záda), ale také se uvolňuje - nejspíš překvapivě - při sledování videí, kde dotyční lidé trpí (což má nejspíš posilovat jakýsi soucit a touhu pomoci?).
Liberálové hodně dají na "boj" proti nerovnosti a podporování vzájemné pomoci, konzervativci zase v průměru více dbají na osobní svobodu a to, "co člověk zaseje, to sklidí" - což tkví v nekonečné dohady mezi těmito tábory.
Za mě velmi podnětná, obsáhlá a místy vyčerpávající kniha.
Mimoradne zajimava knizka!
Vznik moralky rozebirala rada autoru i v knihach prelozenych do cestiny. Haidt se pokusil sestavit svuj vlastni uhel pohledu, ktery je inspirativni a pozoruhodny. Moc se mi tento uceleny prehled libil, vlastni vyzkumy sestice zakladnich kamenu moralky a srovnani liberalu a konzervativcu v jejich pojeti hodnot je proste super.
Jedina rusiva vec, ktera mi vadila v zaveru knihy, bylo (podle me) zbytecne vyhrazovani se proti Dennettovi, Harrisovi a Dawkinsovi. Dawkins, u nas zrejme nejznamejsi apologeta ateismu, pochopitelne vychazi hlavne z liberalnich korenu - tj. plamenne kritizuje nabozenstvi za to, co dokaze udelat spatneho pro JEDNOTLIVCE (s pomijenim pozitiv pro jine jednotlivce, pripadne pro skupinu). Haidt ve sve knize dela presne totez, ale z opacne strany - coby zastance skupinoveho vyberu (ktery se odklonil od svych liberalnich korenu) vyzdvihuje nabozenstvi pro jeho prinos pro cele skupiny, aniz se zamyslel nad tim, co muze prinest spatneho jednotlivcum. Priznava, ze nabozenstvi muze byt nahrazeno prislusnosti k jakekoliv jine skupine (sportovni fanousci atp.), nicmene argumentuje nekolika vyzkumy, ze kterych verici vysli jako prosocialnejsi nez neverici. Zajimave je, ze jsem v rade knih cetl opacny nazor podporeny take konkretnimi vyzkumy, ve kterych verici nedokazali prekonat neverici v dobrocinnosti. Kdyz uz, tak jsou slechetnejsi k souvercum, ale Haidt uvadi vyssi prispevky i na jine prispevkove organizace (rakovina atp.). Zrejme nejsou rozdily prilis velke, tak dokazi ruzne studie obcas najit rozdily, ktere autori hledaji ;)
Kazdopadne Haidt dokaze psat velmi pekne, jeho styl je zajimavy, ctivy, pomerne laskavy a prehledny - kazda kapitola ma strucne opacko, ktere je velmi uzitecne. Inu, psycholog by mel vedet, jak pusobit na lidi :)
Kniha je povinnym ctenim pro vsechny politiky! A doporucenym ctenim pro vsechny ostatni zvidave ctenare :)
Morálka lidské mysli je zajímavá, informacemi nabitá populárně naučná kniha. Bohužel je na první pohled patrné trochu starší vydání, protože ve srovnání s třeba takovým Koncem stárnutí, působí poněkud suše. Pokud se ale čtenář obrní nebo bude Morálku lidské mysli jednoduše brát jako učebnici, čeká ho zajímavá cesta světem objektivní morálky.
Kde začíná a kde končí kulturní zvyklosti? Co si myslíte o muži, který má v soukromí svého bytu pohlavní styk s mrtvým kuřetem? Jedná amorálně? A souvisí jeho čin s morálkou? Odpověď na tuto a řadu méně i více kontroverzních otázek autor ukazuje na řadě vlastních i převzatých studií. Kromě toho se dozvíme také typické profily pravicových vs. levicových amerických voličů a mnoho dalšího. Za přečtení kniha jednoznačně stojí.
"Všichni jsme tady na nějakou dobu uvízli, tak už si s tím musíme nějak poradit." Haidt je pro mě superstar, jehož kniha mě naprosto nadchla. Tím, jak zevrubně popisuje psychologii morálky, s jakým respektem a vážností odkazuje na filozofy a politology a rozvádí dále jejich myšlenky, aby je zakomponoval do své teorie o morálce, se u mě katapultoval mezi elitu, která zasluhuje uznání. Morálka lidské mysli je bez nadsázky jedna z nejlepších knih, jakou jsem za poslední dobu četl.
Vynikající a neotřelý vhled do naší mysli, kde emoce vládnou. Haidt přesvědčivě definuje kořeny lidské morálky a základní hodnoty, které platí bez ohledu na kulturu. Pomohl mi pochopit, jak jednotliví lidé i celé kultury dospěly ke své morálce, a proč ta jejich není o nic horší, než ta moje (naše). Nakonec jsem porozuměl, proč lidé více tíhnou ke konzervativismu než k liberalismu...protože oslovuje většinu ze základních hodnot narozdíl od liberalismu.
Tahle kniha mi bez nadsazky zmenila zivot. Pohled na lidi s jinym nazorem, proc to tak maji, proc se do krve hadaji konzervativci s progresivisty, jak vznikaji moralni soudy. Vedle vseho toho uzasneho know-how, je to napsano super vtipne a velice strukturovane.
(SPOILER)
Také často přemýšlíte, proč v posledních desetiletích došlo k tak masivnímu politickému rozkolu, k tak extrémní názorové polarizaci a roztříštěnosti mezi, zejména, pravicovým světonázorem, tj. konzervativně / tradicionalisticky uvažujícími, klasicky liberálními jedinci na jedné straně a levicovým světonázorem, tj. kolektivisticky progresivními jedinci na straně druhé? Mezi individualismem a kolektivismem? Proč si tyto dva tábory dnes již téměř vůbec nerozumí? Chováme se, jako bychom ani neslyšeli racionální argumenty protistrany. Protistranu vůbec nepovažujeme za racionální, právě naopak! Mnozí z nás zástupce protistrany ani nepovažují za lidi, ale za něco míň, podlidi, zvířata, hlupáky. Navíc téměř obecně protistranu vnímáme jako univerzální zlo, platí to jak zleva, tak zprava. Pravičáky, jako bezcitné zrůdy zoufale toužící udržet ten zlý a hnusný utlačovatelský a vykořisťovatelský řád a progresivce, jako hloupé zlé revolucionáře, bažící po krvi, snažící se rozbít fungující svět, zničit vše hezké, krásu nahradit ošklivostí, svět utopit v nové rudé, permanentní, revoluci, s jediným cílem – nahradit pravičáky na pozicích vlivu, moci a bohatství. Nejvíc je to vidět na Západě, v USA, ve Velké Británii, v západní Evropě obecně a naneštěstí tento stav začíná být normou i u nás. Dlouho jsme zde byli chráněni kulturní homogenitou a jazykovou bariérou. I tato obrana se však nyní bortí, hráz eroduje pod náporem stále značné, byť bezesporu upadající, kulturní síly Západu.
Kde se bere ten zásadní rozdíl morálních hodnot člověka? Autor na to v knize hledá odpověď a čtenáře seznamuje se svou celkem jednoduchou, ale o to trefnější teorií. Než však tuto teorii rozvede a vysvětlí, provází čtenáře nejprve kondenzovanou teorií lidské morálky, lidskou výchovou, chováním dětí – velmi zajímavé poznámky o tom jak/kdy se děti učí morálním pravidlům, komentuje podíl genů, vliv prostředí a výchovy. Naprostá pecka jsou výsledky výzkumů vnímání morálky mezi různými demografickými skupinami (bohatí, chudí, různé národy, …). Obšírně se věnuje tomu, jak funguje rozum vs. pocity/emoce, známý to slon a jeho řidič. Dále přidává mnoho osobních poznámek o vlastním politickém vývoji, návštěvy a dojmy z jiných kultur, probuzení z progresivní slepoty – ten příběh je obzvlášť zajímavý.
Nyní k samotné hlavní myšlence. Jádrem jeho teze je rozdělení vnímání světa do šesti hlavních morálních rámců: péče/újma, svoboda/útlak, spravedlnost/podvádění, loajalita/zrada, autorita/rozvrat, svátost/ponížení. Autor předkládá zcela zásadní zjištění, že různé politické kmeny vnímají tyto morální fundamenty různě, někdy je dokonce selektivně zcela ignorují. Snad neprozradím příliš mnoho, když uvedu dva nejdůležitější příklady: liberální levice vnímá pouze první tři morální rámce s extrémním důrazem na péče/újma, ostatní v podstatě zcela ignoruje. Naopak konzervativní pravice vnímá všech šest rámců s přibližně stejnou intenzitou a důležitostí. Autor to dokládá množstvím vlastních výzkumů v různých částech světa. Důsledky jsou dalekosáhlé.
To je hlavní důvod, proč si dnes pravice a levice nerozumí, levice totiž nevidí polovinu základních morálních fundamentů, respektive tyto fundamenty za morální vůbec nepovažuje. Naopak pravice ano, a nechápe – nyní trochu ironizuji, že to ti zabednění levičáci nevidí stejně, vždyť je to přece tak zřejmé!
Sám se považuji za klasického liberála – dle anglosaského pojetí libertarián, s tím, že mám rozhodně blíž ke konzervativismu než k progresivismu, blíž k osvícenskému individualismu než k tyranskému kolektivismu. Knihu považuji za zcela zásadní a odnáším si mnohé. Autor v průběhu knihy nevědomky dokazuje a závěru zcela nevyřčeně naznačuje, co snad všichni pravičáci vnímají tak nějak automaticky, totiž, že pravice staví a buduje a levice boří a ničí. Odnáším si z toho, že ideové rámce nejsou rovnocenné, levicový způsob uvažování, i když má své plusy, sám autor – americký liberál, tj. levičák - v jednu chvíli označí za podřadný pravicovému ideovému rámci. Toto prohlašuje v 2012, kdy se sice již dávno objevovali levicové excesy na univerzitách, do mainstreamu však nic moc nepronikalo. Dnes, o devět let později, se autorova vize a teze bez debat naplňuje, stačí se podívat na rozpadající se společnost v USA.
Nepředstírám, že jsem zde objektivní, a jak autor sám píše, ne vše lze vysvětlit a obhájit aplikací čistého, zdravého rozumu – přesto si zde dovolím sdělit svůj pohled: Pokud skutečně existuje šest morálních fundamentů / pohledů, které jsou si v podstatě rovny před objektivní realitou, pak, protože se opírá o všech těchto šest hodnot, je sociální konzervativismus zřejmě skutečně ten nejhodnotnější ideový rámec z pohledu zachování zdravé a soudržné společnosti.
Kniha je zcela zásadní – doporučuji všem.
Velice zajímavá a podnětná publikace, která mě donutila zrevidovat mé chápání toho na základě čeho se lidé rozhodují.
Až dosud jsem byl přesvědčen, že k tomu, abych se rozhodl, potřebuji nejdříve dostatečné množství informací a dat, na základě kterých se rozhodnu. Nyní se dozvídám, že už jsem ve většině případů dávno rozhodnutý a ta shromážděná data a informace slouží de-facto jenom k vysvětlení tohoto rozhodnutí.
Informace, uvedené v knize docela dost korelují s praktickým životem - dnes a denně se dostávám do diskuzí z lidmi , kteří mají na něco jiný názor a já je i po předložení veškerých možných fakt a důkazů nejsem schopen přesvědčit a nesprávnosti jejich pohledu. Podle autora knihy je mé úsilí de-facto zbytečné, neboť abych měl alespoň minimální šanci na úspěch, tak musím změnit či ovlivnit intuici daného člověka - čili slovy autora "mluvit ke slonovi".
(SPOILER) V předchozích příspěvcích jsou narážky na to, že autor je levičák. Mě se spíše zdá, že autor ukazuje, jak se stal z levičáka pravičákem. Ale to je vedlejší. Kniha se zabývá hlavně dvěma věcmi - První je to, že většinu našich rozhodnutí netvoří vědomí a logické vyhodnocování, ale podvědomí a biologicky nastavené procesy určené tak, aby zajistili svému nositeli co nejvíce výhod. Podvědomí na základě evolučního přizpůsobení rozhodne, co je pro nás výhodné (vzhledem ke skupině, do které patříme) a vědomí hledá logické argumenty pro to, aby toto stanovisko maximálně obhájilo (všiměte si podobnosti se systémy 1 a 2 v knize Myšlení rychlé a pomalé). Racionality se pak dosahuje konfrontací názorů mnoha lidí. Druhou věcí je to, že člověk jedná morálně hlavně, když ho ostatní mohou kontrolovat - jinak si i nemorální chování obhájí jako morální. Oba názory autor doprovází ukázkami a testováním skupin lidí a odvozuje, jak se jim má společnost přizpůsobyt.
Spousta informací, některé možná kontroverzní. Ale i když se autor ke své levicové orientaci přiznává, je kniha nečekaně objektivní. Navíc americký levičák je pořád konzervativnější než kdekterý evropský pravičák. A stádnímu pudu podléhají konzervativci stejně jako liberálové.
Hodně americká záležitost - napsaná hlavně v reakci na polarizaci americké společnosti za Obamova prezidentství.
Obsahuje sice popisy některých docela zajímavých experimentů z oblasti psychologie morálky, ale už i samotné empiricko-psychologické východisko je při výkladu morálky značně problematické:
Pokud je morálka skutečně založená v psychologických profilech jednotlivých lidí, tak není naprosto žádná šance se shodnout na potřebných normách.
Skutečně tristní je ale v knize až pojetí dějin. Podle autora to bylo asi takto:
Nejdřív byli lovci a sběrači, kteří vedeni jasnovidnou intuicí sepsali deklaraci nezávislosti Spojených států. Pak se moudře rozdělili na republikány a demokraty, kteréžto dělení ale z neznámých důvodů neproběhlo podle dělení ideologií na konzervativce a pravicové a levicové liberály, kterému jedině (ovšem asymetricky :-) odpovídají psychologické profily (resp. preferované základní morální hodnoty) objektivně zjištěné a změřené autorem.
Ostatní události a faktory v historii neexistují nebo nejsou třeba znát. Stačí asi vědět, že existuje evoluční teorie - nejdokonalejší to zřejmě výtvor Boží !-)
Bylo by i docela zábavné a sympatické dělat z lidí takhle nezávazně jeleny :-)
... kdyby se to celé ale netýkalo tak vážných věcí jako jsou třeba sociální, náboženské, národnostní nebo etnické antagonismy.
Kniha je napráskaná spoustou informací ohledně lidského skupinového chování. Škoda jen, že autorovo levicové smýšlení se podepisuje na jeho objektivitě, takže například přehlíží, jak děsivě se dokáží lidé chovat jako členové davu, ale jen vyzdvihuje jeho klady. V knize je takových příklonů spousta. Kniha tak působí trochu jako propaganda. Přesto knihu doporučuji, informace zde jsou platné, jen jejich interpretace je na škodu.
Na knihu jsem se těšil snad 10 let. Viděl jsem TED přednášku autora z roku 2008 a hodně mě oslovila. Je to vynikající shrnutí odkud se berou naše morální zásady. Doporučuju! Jedna z nejlepších TED přednášek.
Zde jsou veškeré argumenty k přednášce. Autor to napsal v roce 2011, kdy měl pro svůj výzkum odpovědi od 132.000 respondentů. Netuším, proč to není všeobecně známé. Celá problematika je nesmírně důležitá.
Výsledky výzkumu by měly být součástí vzdělání. Stejně jako znalost introverze a extroverze. (Jung: Psychologické typy) Ikdyž zrovna to není správně pochopené. Kdo ví, jak by dopadlo tohle. Autor má čistě americký pohled.
Liberální je levice. Konzervativní je pravice. Volič konzervativní KSČM je počítán k pravici a liberální volič SPOLU k levici. Radost to neudělá nikomu. :-) Naštěstí tento redukcionismus nevadí. Jen hloupě komplikuje čtení.
Ani u nás nejsou tyto pojmy pevně dané a opakovaně na tohle téma vznikají hádky. Je to tlustá kniha, ale předává málo informací. Ta hlavní je jedna. Autor vysvětluje, proč jsme konzervativní nebo liberální.
Zdrojem nejsou názory nebo racionální argumenty, ale morální hodnoty. A ty máme vrozené. Proto nám je nikdo nevymluví. (Koukolík: Rozhodování, kap. 32.) Náš zdravý rozum se neopírá o racionalitu, ale o morální intuici.
Navíc intuitivní myšlení vždy předchází pomalému přemýšlení, protože odpovídá naší přirozenosti. (Kahneman: Myšlení) Evoluce zlepšovala intuici půl miliardy let. Racionální myšlení je moderní výstřelek.
Proto se nedomluvíme, když jsme liberální nebo konzervativní. Argumentačně se míjíme. Chybí logika a proto svoje zásady nedokážeme racionálně obhájit. Nejde to z podstaty věci. Lidé si neuvědomují racionalistický blud.
Naše životy určují emoce, intuice a hodnoty. To má vážné filozofické následky. Všechny redukcionistické filozofie ztrácí užitečnost. Proto Haidta obdivuju. S odvahou sebevědomě píše proti novému ateismu.
Další důležitá naučná kniha, kde ateismus vychází špatně. Kdo není ochoten změnit své názory, tomu to nepomůže. Argumenty nebudou fungovat. Haidt je vědec a nepsal to pro fanatiky s jasným názorem.
Ještě si na tom zakládá. Úplně zbytečně vymýšlí následky evoluční psychologie, které už skvěle zpracoval Wright. Vůbec ho necituje. Protože Wright není vědec. Je novinář. :-) Morální zvíře a Evoluce boha jsou jen v bibliografii.
Jenže jsou lepší. Morální zvíře v evoluční psychologii a Evoluce boha líp rozvádí, proč je náboženství potřebná evoluční kulturní adaptace. Úplně chybí Matt Ridley. Protože je Brit nebo protože je konzervativní? :-)
Jenže ve vší úctě - oba jsou v biologii lepší. Proto je to tak strašně dlouhé. Haidt pečlivě argumentuje a cituje jen vědce. Všechno chce vysvětlit sám. Netřeba se bát délky, pochopí to každý. Je to podrobné a srozumitelné.
Nevýhoda je zmatení v politice. V otázce hodnot si můžete udělat víc jasno. Stačí navštívit jeho stránky yourmorals a vyplnit dotazníky. Autor je liberál a na knize je to znát. Výklad a argumenty to naštěstí neovlivňuje.
Je nutné, aby to četlo co nejvíc lidí. Nebo aspoň viděli jeho 2 přednášky na TEDu. Mohlo to být stručnější. Délka může odradit a kdo lpí na svých názorech, toho dlouhý výklad nepřesvědčí. Doporučuju. Zcela zásadní věc. 90%