Moře klidu
Katja Millay
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215829/mid_more-klidu-215829.jpg
4
882
882
Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí. Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi...
Literatura světová Romány Dívčí romány
Vydáno:
2013
,
Domino
Originální název:
The Sea of Tranquility, 2012
více info...
Přidat komentář
Krásný a dojemný příběh o dvou zraněných mladých lidech a druhých šancích. Kniha nese hezké poselství, že uzdravit se musí každý sám, že zlomeného člověka nikdo zázračně neslepí. Ale když se uzdravit chce, tak pomoc může přijít odkudkoliv a může mít mnoho podob.
I přes vážné téma je v knize spousta humoru, který je místy černý jak bota, ale do vyprávění perfektně sedí. Knížku můžu rozhodně doporučit.
(SPOILER) (pozor spoilery) Young Adult příběh o dívce, která nemluví a neví, co se sebou. Zpočátku se mi postupné odhalování pravdy a postupné získávání přátel hlavní hrdinky líbilo. Čekala jsem silný příběh o silné dívce, která se nakonec dokáže poprat s tím, co se hrozného se jí stalo. Bohužel jsem se ale dočkala nepochopitelných zrad a ublížení. Ano, hlavní dva hrdinové si akorát ubližovali, nedokázali vyhledat pomoc, nedokázali si pomoct navzájem. Mám z celé knihy akorát depresivní náladu, nevím, jestli mi její přečtení vůbec něco dalo.
Nastya a její příběh je jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla. Několikrát. Bolavý Josh, který si myslí, že ho Bůh nenávidí a zlomená Nastya.
Kniha měla pomalý začátek. Tím pádem mi trvalo se začíst. Potom to už šlo samo a stránky mi utíkaly před očima. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila a dokázala jsem se do nich vcítit. Líbilo se mi, jak se pomalinku poznávali a tím rostla i důvěra mezi nimi. Konec se mi líbil. Byl lehce idealistický, ale spisovatelka ho špetičku okořenila napětím. Doporučuji k přečtení!
Nastya se objeví v nové škole, je nová a má spoustu tajemstvím. O to víc je zajímavější pro všechny ostatní.
Josh má něco, co ostatní nemají a hlavně, Nastya je mu ukradená, sám má svých problémů dost a rozhodně si nepotřebuje přidělávat další.
Drew je bezstarostný floutek a děvkař a nejlepší kamarád Joshe a taky se mu líbí Nastya.
Tak by se to mohlo zdát na první pohled jednoduché a přitom nic jednoduchého není.
Čtivá kniha o tom, že když je vám 17, tak nemusíte mít jen obyčejné problémy, ale takové, které přerostou hlavu i leckterého tvrďáka ošlehaného životem.
Za mě doporučuji.
Silný příběh který mě pohltil. Je v něm dost věcí k zamyšlení,..život není vždycky fér ale i přesto jdeme dál..
Kniha byla zajímavá, ale přece jen mne už "trochu víc" minula/můj problém! a moje škoda !.:-)/.
Vřele doporučuji zvláště dívkám, slečnám a mladším ročníkům žen, které mají rády psychologické příběhy s trochou trochu romantiky navíc.
Musela jsem si jí přečíst ZNOVU.
Není to žádné veledílo, ale je to fakt úžasný a silný příběh plný emocí, smrti, dokonalého přátelství a bolesti.
Největší dík ze všech patří Bohu.
"Lidé věří v Boha, protože nevěří sami v sebe. Potřebují něco jiného, na čem mohou být závislí nebo čemu mohou klást za vinu, že jsou v prdeli."
Skoro do konca som sa nevedela rozhodnúť, či vôbec, a aké dám hodnotenie. 4 mi prišlo málo a 5 veľa... A potom prišla posledná veta v knihe a tá ma presvedčila :)
(SPOILER) Kdo čeká nějaký super akční příběh, ten bude asi zklamaný. Tempo knihy je hodně pomalé. Autorka dává postavám čas a neodkrývá jejich tajemství hned na začátku. Zpočátku jsem s Nastyou/Emilií měla problém a nechápala jsem ji. Postupně mi to, stejně jako Joshovi, začínalo dávat smysl. Byla to jen holka s rozbitou duší, která se schovávala za masku tvrďáka. Byla zničená a toužila se ještě víc zničit, protože si myslela, že si to zaslouží. Kdo někdy utrpěl nějaké trauma, tak to asi pochopí. Na knize se mi taky líbilo, že všechna práce v sebeuzdravování zůstala na Nastye. Nebylo to takové to klišé, že zlomená holka potká kluka a ten ji slepí. Spíš naopak. Potřebovala od něj získat odstup a zaměřit se jen na sebe, chodit na terapie, zkusit odpustit. Hodně zajímavá kniha. Rozhodně je o čem přemýšlet.
Zápletka měla své mouchy, ale příběh byl tak ne-klišé, že už jen za to bych dala pět hvězdiček. Ale nejvíc se mi líbil styl psaní. Něco co jsem si myslela ze čtu mezi řádky se o par odstavců nebo kapitol dal ukázalo jako hrozny omyl. Jedním slovem vzrušující.
Začátek se docela vleče, protože kniha popisuje Nastyu, o které víte, že se jí něco stalo, ale nevíte co. Postupně se její i Joshův příběh začíná odkrývat a vtahovat vás do děje. Vyklube se z toho silný příběh plný bolesti a hledání nového začátku a sebe sama.
"Váha reality mě mačká k zemi tak silně, že si některé dny říkám, jak je možné, že jsem vůbec schopna se zvednout na nohy a jít.”¨
Od začátku člověk moc neví, co od příběhu čekat. Vypadá na to klasickou knížku o středoškolácích.. a přitom je tak jiná. Krásná, dojemná, smutná.. O dvou mladých, zlomených lidech, kteří si mysleli, že už na ně štěstí nikde nečeká a nakonec ho našli v sobě. V druhé polovině knihy to vypadalo, jako by autorka chtěla všechny prostě jen tak, zbytečně rozhádat, což jsem moc nechávala, ale aspoň že nakonec to dopadlo dobře, což není vždy nutnost. Josh byl ze začátku hned sympaťák, i když hodně uzavřený do sebe a Nastya byla no.. sympatická ze začátku prostě nebyla. Drew tomu dodal trochu humoru, aby kniha nebyla tak depresivní, vzhledem k tomu, že je zde řešeno více vážných témat a opravdu i přes to byla depresivní hodně. Mělo to své mouchy, ale byla hodně čtivá a nutí vás se nad některými věcmi zamyslet. Protože nikdy nevíme, co se děje druhé osobě, že její chování má nějaké podněty..
,,Ve věku, kdy se většina lidí snaží zajistit, kým vlastně jsou, jsem se já pokoušela přijít na to, proč vlastně jsem. Už jsem nepatřila do tohoto světa. Ne, že bych chtěla být mrtvá, jen jsem měla pocit, že bych měla být. Proto je tolik těžké, když od vás všichni čekají, že budete vděčná, a vy nejste."
Bylo mi jasné podle hodnocení, že to bude zajímavá kniha, ale tohle jsem nečekala. Je to výborná kniha, velmi silný příběh, který mě opět citově rozsekal, ale vůbec mi to nevadí. Dobrá kniha má ve vás probudit všechny pocity a tahle to jednoznačně splnila.
,,Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu. To je na měsíci. Ale takhle okem není vidět"
Nastya či Emilie, či Sluníčko a Josh jsou mladí lidé, kteří se potýkají s velmi nelehkým životem a hledají si cestu k sobě. Kniha je psaná z obou pohledů, což vždy vítám. Dává to možnost oba hlavní aktéry příběhu poznat opravdu do hloubky a vžít se lépe do jejich postav.
Autorčin styl mi vyhovuje a ráda bych si od ní přečetla další knihu.
Tak co myslíte? Najdou k sobě tyto dvě ztracené duše cestu? Dokážou být šťastní? Přečte si tento příběh, opravdu stojí za to.
❤️❤️❤️❤️❤️
Nádherná kniha. Slova nestačí k popsání mých pocitů, ale stačí toto :
SLUNÍČKO
ZNERVÓZŇUJÍCNĚ PĚKNÁ
MOŘE KLIDU
Naprosto dokonalý počin. A i když mám pár výtek k chování hlavní hrdinky, zvlášť ke konci příběhu, stejně jsem si tuhle knihu zamilovala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
,,Říkal," a skoro se cítím trapně, že jí to vykládám, ,,že každá žena má nějakou věc, kterou druhému nikdy neodpustí, přes kterou se nikdy nepřenese, a že u každé ženy je to něco jiného. Možná, když se jí lže, nebo když jí chlap podvede. Říkal, že vtip každého vztahu spočívá v tom, najít tu věc a nikdy jí nedělat."
Nádherná kniha, četla se sama. Na konci knihy i ta slzička ukápla. Doporučuji!
(SPOILER) Jedna hvězdička, a to jen za často velice úderné konce kapitol, které byly jak bouchnutí kladivem ve ztichlé místnosti, za Drewa a za poslední větu. Ale jinak nemohu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala. V zásadě i ta poslední věta mi teď zpětně přijde dost hořká vzhledem k tomu, jak se Nastya chovala a jak popírala vše pěkné a nechtěla si takřka nic pozitivního dovolit prožít. Jak moc situací bylo přitažených za vlasy. V zásadě vše nosné — Nastya nemluví, ale stejně si takřka hned získává přátele, kterým nevadí, že od ní dost dlouho skoro nedostávají zpětnou vazbu. A to, jak jsou všichni v knize talentovaní a nádherní?
Ale jinak se patrně autorce mistrně povedlo přetvořit postavy do toho, jak se cítila Nastya a jak ji viděli blízcí. Do mrtvol. Táhlo se to, bylo to jak sledovat děj za poškrábaným, špinavým a ztmaveným oknem. Taková atmosféra na mě dýchala. I když došlo k emocím, jako by tam nebyly... Možná mi paradoxně nejvíc hmatatelný přišel Drew. Ale jinak, asi ve snaze vytvořit co nejvíc zlomené a ztracené lidi, se ztratila jejich lidskost, přístupnost. Celý jejich obraz. Jako by byli úplně mrtví. Nesoucítila jsem s nimi, což se mi v knihách neděje. Připomínalo mi to ne moc bublající gejzír, který bohužel i přes mé čekání nevytryskl. Koukat na něj znovu neplánuji, ačkoli nepopírám, že pocity, které z knihy mám, byly zamýšlené. Nastya, a nejen ta, je mrtvá.
A Drew? Stal se opomněným, celý děj pomáhal tvořit a držet zuby nehty pohromadě jako nosný sloup. A v závěru nevíme nic o tom, jak to s ním bylo dál. Jen náznak, ze kterého si můžeme domýšlet. Možná bych uvítala kapitoly i z jeho pohledu a změnilo by to můj náhled na knihu. Ale s tím, jak to je, nemohu hodnotit jinak a jsem zklamaná.