Moře klidu
Katja Millay
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215829/mid_more-klidu-215829.jpg
4
884
884
Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí. Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi...... celý text
Literatura světová Romány Dívčí romány
Vydáno:
2013
,
Domino
Originální název:
The Sea of Tranquility, 2012
více info...
Přidat komentář
Moře klidu pro mě bylo velkým překvápkem, protože jsem nečekala, že by to mohlo být tak dobrý. Během prvních pár kapitol jsem si ještě říkala, že to bude oddechovka, ale pak mě kniha vtáhla do děje a já dočetla naprosto fascinovaná. Silnou stránku knihy jsou postavy, na těch stojí celý děj a autorka s nimi umí skvěle pracovat. Nastya tu prošla velkým vývojem a její osud, který nám Millay postupně odkrývala, udržuje pozornost po celou dobu čtení. Přiznám se, že jsem docela měkkota, brečím i u animáků, takže tohle na mě zabírá a pár slziček ukáplo. Konec se mi zdá naprosto perfektní - hezké zakončení a poprvé po dlouhé době nemám nějakou potřebu dalšího dílu nebo většího vysvětlení. A z Moře klidu se stala taková moje srdcovka, co bych mohla číst pořád.
Dojemný a smutný příběh dvou lidí, kteří pomalu překonávají překážky, co jim osud hází do cesty.
Moje bezpostřední reakce reakce na dočtení knížky byla taková, že jsem si ji pročítala ještě další týden (a upřímně, táhne se to doteď). Jestli tohle není důkaz o kvalitě, pak už nevím co. Nejde o to, jestli takových knížek byly napsány desítky (byly), ani o to, že je to romantika jako blázen, která mi většinou nesedí (teď trochu kecám, někdy je to přesně to, co potřebuji). Je to o tom, že nějaký svazek papíru, vymyšlený od začátku až do konce a bezpochyby na několikrát upravovaný ve mě probudil natolik silnou reakci, že mě nezajímá pravdivost ani uvěřitelnost knížky, ani že žádný Nastya ani Josh ve skutečnosti neexistují. Pro mě jsou to skutečné osoby, skutečná garáž, lavečka i židle, které sice nikde na světě nenajdete, ale zkuste si tvrdit, že nejsou. Protože ony jsou. Sama nevím kde, jak a proč, ale prostě odmítám uvěřit, že žádný Josh, Sluníčko ani Drew není. Ne, prostě ne.
Zrovna jsem knihu přečetla a je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem četla!!! Vřele doporučuji!!!
Silný příběh o dvou mladých lidech, kteří zásahem osudu předčasně dospěli. Můj sen, abych našla knihu, která by pro mě znamenala tolik co STMÍVÁNÍ, se stal skutečností. Teď mám ještě větší touhu, najít knihu, která by se vyrovnala této.
Tak tohle byla síla, emotivní, pesimistické a při tom krásné. Přesně ten typ knihy, kterou když dočtete, tak vás napadne jen WOW.
Knížku s podobným dějem jsem asi ještě nečetla a nemyslela jsem´, že by mně mohla chytnout, ale od první chvíle mě tato kniha zaujala. Je skvěle napsaná s velmi dobrým dějem.
Perfektní knížka, při jejímž čtení se u mě vystřídaly snad všechny emoce. Hodně silný příběh a velmi dobře napsaný.
Knížka mě velice překvapila. Čekala jsem, že to bude další napodobeniny Stmívání. Místo toho je to reálný, uvěřitelný, upřímný a citlivý příběh dvou solitérů. Oba měli strach si k sobě někoho pustit a zároveň to chtěli. Líbilo se mi, že se kniha obešla bez zbytečných klišé, sebelítostných výstupů či záchvatů sebeobětování. Doufám, že autorka v dalších knihách nesklouzne ke stereotypům a zůstane výjmečná.
Každý z nás občas nadává na osud, že mu zrovna nerozdal pro danou chvíli dobré karty. Josh a Nastya mají ty karty rozdané sakra špatně a už dlouho. Oba pevně věří v Boha, jen jsi jsou jistí , že Bůh je prostě nenávidí. Josh se bojí někoho milovat aby ho neztratil, Nastya se bojí někoho milovat aby náhodou nemiloval někdo i jí, protože si to nezaslouží. Oba mají pocit, že nic pěkného v životě je už nečeká a zvažují, jestli samotný život má smysl. Postupně přichází na to, že žít jen ze vzteku není dlouhodobě možné a že jsou schopni odpustit. Všem okolo, osudu, nepřátelům. Bohužel je čeká největší zkouška, naučit se jak odpustit sám sobě, zvednout se a jít dál.
Zvláštním způsobem psaná kniha, zvláštní příběh od kterého se neodtrhnete. Právem dávám pět hvězd.
Musím říct, že jsem snad takovouhle knížku nečetla. Je strašně emotivní, nedovedu si představit, že by se něco podobného stalo mě. Dokonce i na konci mi ukápla slza, jak prozracovala Joshovi co vyděla když umřela.... Opravdu doporučuju
Když jsem začala číst,chtěla jsem přestat,ale přemýšlela jsem nad tím a nedalo mi to.Po pár kapitolách už jsem se nemohla odtrhnout. Naprosto skvělý příběh, strhující,zábavný... Kniha mi dlouho utkví v hlavě. Doporučuji.
Nádherná a nesmírně emotivní kniha. Příběh který mě vtáhl při první větě a nepustil až do konce :) Nádherná a zaslouží si plný počet hvězdiček ...
Od knihy jsem čekala trošku něco jiného, ale ve skutečnosti to je ještě lepší než očekávané .... příběh dvou mladých lidí, se kterými se osud nepěkně zahrál a kteří své emoce skrývají pod maskou lhostejnosti a uzavřeni svému okolí .... krásně napsané, kniha se mi moc líbila a mohu jen doporučit
Silný příběh nabitý emocemi, kniha nad kterou prostě člověk musí přemýšlet. Dvě hlavní postavy, dva mladí lidé, kterým osud více vzal než dal, a kterým už nezáleží na životě. Můžou si vzájemně pomoci? Detailně propracovaná charakteristika postav jak Nastyii, tak Joshe, jejichž vyprávění se pravidelně střídá. Skvěle napsaná kniha s netypickým námětem, která je velmi čtivá, děj má spád, prostě vás chytí a nepustí. Dávám plných pět hvězdiček.
Tahle knížka mi bude dlouho ležet v hlavě. Hrozně moc se mi líbil nápad, že nemluví, pak že mluví jenom s Joshem. Sice jsem Nastyu občas nechápala, mrzelo mně, jak se zachovala k Joshovi, stejně jako on jsem teda nepochopila proč ho tak zranila. Ta poslední čtvrtina byla divná, mě se moc nelíbila, ale musím říct, že tam seděla, že kdyby to bylo napsáno jinak, asi by to nebylo ono. A jsem ráda, že to dopadlo dobře. Moc jsem se bála, že nedopadne, nebo to autorka nechá otevřené ve stylu "domyslete si, jak to dopadlo", ale naštěstí ne :-) Jsem nespokojeně spokojená...
Docela kvituju, že ač to byl jasný žánr, nevznášeli jsme se od poloviny knihy na růžovém obláčku dokonalosti. S odstupem mi přijde reakce hlavní hrdinky trošku přitažená za vlasy, ale budiž... fajn oddechovka!