Morituri Te Salutant
Pavel Obluk
Sedmá kniha z Edice Pevnost. Svět po Kolapsu připomíná starověký Řím. Vládne mu vrstva patricijů (ve spojení s průmyslovou lobby), která ve svých rukou soustřeďuje prakticky všechny zdroje. Masy plebejců je potřeba držet na uzdě osvědčeným způsobem – pomocí chleba a her. Potravin je nedostatek, a tak zbývají především hry. Do arén vstupují novodobí gladiátoři, mezi nimiž je i černošský mladík Nick. Netuší však, že bude muset čelit mnohem horším protivníkům, než byli lvi.... celý text
Přidat komentář
Priemerné čítanie, ktoré nijak neprekvapí, ale ani neurazí. Pre mňa to bol taký mix Spartakusa, Gladiátora a Jurského parku. Niektoré časti príbehu sa mi zdali useknuté, nedokončené a zbytočne chaotické. Charakter postáv jednoducho opísaný a za celú knihu sa o nich nič dôležité nedozvedáme.
Príbeh sa odohráva v nie moc pozitívnej budúcnosti, kde sa ľudstvo vrátilo do podoby Rímskej ríše. Ako to bolo v minulosti, aj tu vládnu najbohatší a aby sa ľudia nebúrili tak obnovili Gladiátorske hry, kde gladiátorov čaká nemilé prekvapenie.
Pro každého to asi nebude. Já mám rád takové smyšlené řežby. Určitě by to byl krasný béčkový snímek. Od začátku bylo jasné s kým se Terminus utká. Ten konec trochu chaotický až zbytečně jednoduchý.
No vida, já chtěla jen akční jednohubku a nevědomky jsem splnila i jedno téma Čtenářské výzvy, protože Pavel Obluk pochází z Moravskoslezského kraje. Tím bohužel s výčtem příjemných překvapení končím. Z většiny spisovatelových knih i povídek, které jsem zatím přečetla, je "Morituri Te Salutant" kouskem nejslabším.
Ingredience příběhu mohou na akcechtivé čtenáře působit lákavě, recept byl jednoduchý: Římské koloseum ochucené Jurským parkem, do toho vhodit Running Mana, protřepat, zamíchat. Málo platné, výsledek je nemastný, neslaný, teče z něj krev, přesto nemá šťávu. Snad je na vině malý hrnec a kdyby se autor mohl rozšoupnout na větším prostoru, uklohnil by chutnější literární pokrm... kdyby byly v řiti ryby, jak říkávala moje maminka.
Budoucnost lidstva je prezentována v tradičně pochmurné tónině úpadku a rozkladu. Svět postihl jakýsi neupřesněný kolaps, v ulicích evropských měst řádí krvelačné gangy a tmavá kůže dělá z Nicka lovnou zvěř. Na rasistickou strunu se drnká pouze v úvodu, přesto jsem stále zakopávala o to slovo, ve 21. století takřka zapovězené. Černoch. Trochu mi lezlo na nervy. Nechápejte mě špatně, já na nějakou hyperkorektnost prdím a jelikož není problém s výrazem běloch, tak nechápu, proč je černoch vnímán pejorativně. Nicméně vedlejší postavy jsou kromě jmen definovány převážně svou národností. Němec, Francouz, Belgičan... a černoch. Afričan by dle mého názoru slušel textu lépe. O mnoho více se o něm beztak nedozvíme, každý charakter je nahozen povrchně: Nick je vysoký, má instinkty válečníka a není extra bystrý, Francouz Victor je malý vtipálek a křivák, Němec Peter je blond, inteligentní, srab. Hlubší analýzy jsem se nedočkala, takže mi jejich osudy byly volné jak tátovy tepláky. Vlastně veškeré reálie jsou pouhé nepřesvědčivé kulisy, postrádající byť i jen iluzi promyšlenosti.
Zazobanci monitorují barbary a vybírají z nich největší talenty pro staronovou zábavu, gladiátorské hry. Na začátku proběhne vcelku klasický výcvik, příprava bojovníků na krátkou kariéru. Vývoj v technologii klonování umožňuje dodávku čím dál tužších protivníků do arény - vždyť kdo by se spokojil s kočkovitými šelmami, když zeměkoule pamatuje mnohem efektnější predátory. Autor se pokusil zápletku zkomplikovat a přidat náznak poselství, aby děj nebyl prostoduchou vybíjenou, leč záměr se v tom papírovém, nekonzistentním světě nepovedlo dotáhnout do úspěšné podoby. Chování postav, atmosféra, finále, pointa - vše jaksi bezradné. Z mého hlediska nic v této útlé knížce nefungovalo na jedničku, vlastně ani na dvojku. Snad alespoň příznivci soubojů si přišli na své (pro mne byly poměrně repetitivní, poznamenané nezájmem o jejich aktéry, tudíž jsem tyto scény absolvovala “letecky”). 50%
Zajímavě pojatý příběh o ne příliš pozitivní budoucnosti naší matičky Země. Při čtení jsem se občas nudil, ale když už šlo do nejhoršího, tak se stal zvrat v příběhu a mě stále dokázal udržel v očekávání v závěr, který mohl být trochu originálnější.
Na tuhle knížku jsem náhodou narazila v knihovně. Ze začátku se četla skvěle, rychle. Pak přišla druhá část knihy - pro mě naprosto zbytečná a nezajímavá. Na té jsem se docela dlouho sekla se čtením a už jsem se do přečtení musela i nutit. Nápad byl ale vcelku dobrý. Nelituji toho, že jsem si ji přečetla, ale nemyslím si, že bych ji chtěla číst znovu.
Příběh je čtivý a tak nějak vás to donutí dočíst do konce, i když v tom není určitá napínavost, která by vám nedovolila knihu odložit. Spíše taková oddechovka.
Autorovy další knížky
2014 | Kra |
2006 | Morituri Te Salutant |
1999 | Leviatan / Vlny |
2001 | Znamení duhy |
2019 | Milý Jidáši...: Dopisy očitým svědkům velikonočního příběhu |
První polovina příběhu mě doslova pohltila. Popis tréninku budoucích gladiátorů byl skvělý a scény jsem viděla před očima. A pak přišla druhá polovina, kdy si to gladiátoři s novými jmény nastoupili proti dinosaurům. Něco, co by mělo být skvělé a dech beroucí. No a ono ani moc ne... Popisy soubojů proti různým dinosaurům byly psány sice hezky, ale dost často jsem při nic neměla strach o daného gladiátora.
Když se pak na scéně objevil jeden speciální druh dinosaura, začalo to vypadat velice zajímavě. A pak najednou přišel konec knihy, který na mě působil uspěchaně a tak nějak nedodělaně.