Most přes řeku Kwai
Pierre Boulle
Vojevůdci obou válčících stran na japonský zajatecký tábor v asijské džungli a jeho obyvatele již zapomněli, protože válka jim přináší denně nové starosti. Rozkaz však už byl vydán: v džungli roste prakticky nepotřebný most. Pohled do mikrosvěta vězňů a věznitelů tohoto proslulého románu skýtá mnohem širší výhled na absurditu války.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
Le Pont de la rivière Kwaï, 1952
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha stojí a padá s výborně zvládnutou psychologií postav. Bohužel si ale nejsem vůbec jist, jestli v ní sedí také historické reálie (respektive jsem si jist, že nesedí). Asiati sice vskutku mají tendenci řešit věci ad-hoc, zrovna budování z vojenského hlediska velmi důležité trati k podobným podnikům ale úplně nepatřilo. Ostatně i mnohé jejich válečné operace, v první řadě Pearl Harbor, patří k mistrovským kouskům dokonale zvládnuté strategie, stejně jako je dodnes fascinující jejich vojenská technika z té doby (čímž opravdu nikterak nemíním snižovat fakt, že se zároveň vskutku chovali nesmírně barbarsky a krutě, doslova jako prasata (čuníci prominou)). Knihu tedy chtě nechtě musím hodnotit jako sice úžasně napsanou, ale taky notně manipulativní a nepravdivou. Samozřejmě chápu, že velmi hoví relativistickému pohledu na svět a že se v ní najdou pacifisti nejrůznějšího střihu, ovšem právě proto je její pohled dost nebezpečný. Realita druhé světové války opravdu vypadala jinak, než jak ji líčí Pierre Boullé... Celkový dojem: 75%
PS: To, že přes řeku Kwai ta železnice ve skutečnosti nevedla a tak došlo v šedesátých letech, s ohledem na turistický ruch, k přejmenování jiné řeky, přes níž most, samozřejmě úplně jiný s pilíři z betonu a mostovkou z ocele, skutečně vede, je jen taková drobná pikantérie na okraj.
Jedna z nejlepších válečných knih pojednávající o boji Spojenců v Tichomoří s Japonskem. Zároveň výtečně zfilmováno.
Já Vám nevím, čekal jsem úplně něco jiného, než jsem dostal. Místo vykreslení života v zajateckém táboře došla těžko uvěřitelná agitační litanie bláznivého důstojníka, nedokážu si představit, jak by jakýkoliv voják ( i ten z kralovského britského pluku ) v těchto podmínkách byť jen udržel respekt svých podřízených v honu za jakousi nejasnou chimérou. Jaký protipól proti Clavellovu Krysí Královi, kde člověk přímo cítil, že je v Čangi. Sorry Pierre, ale na víc než průměr to nestačí a to nepomohla ani ta nejpovedenější část - posledních 5 stránek - 55 %
Příběh zajatců,kteří staví most.Přesto,že je k ničemu,staví ho pořádně,bytelně jen proto,aby svým věznitelům dokázali,že jsou nad nimi.Zajímavé téma,ale místy je příběh málo strhující.Na druhou stranu myslím,že autor knihu zvládl dobře,ale na pět hvězdiček to nevidím.
Za mě více dialogů a méně zvláštních filozofických myšlenek všech postav. Jinak skvělá kniha. Hlavně konec byl hodně napínavý.
Na knihu z války má Most přes řeku Kwai dost nenapínavý příběh, chybí mu drajv, je málo uvěřitelný a především postrádá emoce, které by přeci jen válečná literatura měla vyvolávat. Nejzajímavější je kniha v samotném finále, ale v napětí by měla čtenáře udržovat celou dobu, ne až na posledních třiceti stranách.
Sugestivní příběh, z něhož si pamatuji hlavně toto děsivě pravdivé poselství: zmocní-li se člověka posedlost pro splnění role, kterou přijal (ať už dobrovolně nebo mu byla vnucena), pak jde úplně stranou otázka morálních kritérií.
Napínavý místy až dobrodružný příběh, který odkrývá krutosti páchané zajatcům Japonskou císařskou armádou. Napětí v některých pasážích eskaluje až do té míry, že vám běží mráz po zádech a vy s nervozitou si jen říkáte - nedělej to. Prostředí je exotické (Thajská džungle).
Hlavními motivy jsou útrapy zajatců v táboře, stavba mostu, válka, sabotáž mostu, vůle, odvaha a vojenská kázeň.
Líbilo se mi vylíčení jednotlivých, často velice pevných a ctnostných, charakterů a jejich psychiky. Především duševní stavy despotického plukovníka Šaitoá, který naopak jedná velice pudově. Jazyk je relativně strohý a srozumitelný, což dílu jedině prospívá.
Závěr je napínavý, neočekávaný, nervy drásající.
Vlastně ani nevím, proč jsem vzala do ruky zrovna tuhle knihu. Netušila jsem, o čem je, z jakého období. Prostě jsem ji najednou měla v ruce a četla. Přečetla jsem ji za dva večery.
Zajímavé téma, ač mi ze začátku dělalo trochu problém se začíst. Nicméně barvitý popis postav i místa děje mi čtení v mnohém ulehčil. Nemohu říci, že bych knihy, jejichž děj se odehrává v období 2. světové války vyhledávala (tedy krom těch, které mají cokoliv společného se šoa). I tak jsem byla příjemně překvapená, jak mi dokázal děj "zaměstnat" mysl. Asi tak v půlce knihy jsem dostala strach, že práci plukovníka Nicholsona pohltí zkáza a zmar. O to více mě dostalo do kolem vše, co se na konci děje událo.
V hlavních rolích válka, řeka a most. Most, který svedl dvě skupiny členů britské armády proti sobě. Jedna v japonském zajetí se snaží s plným nasazením, svědomitě most postavit. Druhá jej hodlá zničit. Příběh vyhnaný až do zcela uvěřitelného absurdna, nesoucí v sobě klasické poselství o nesmyslnosti válčení.
Příběh je sice dobrý, ale jeho zpracování se mi nelíbilo a některé části mi přišly zbytečně zdlouhavé.
Klasika.
Přečetla jsem si komentáře a musím se přidat k těm, kterým se román líbil. Mě zaujal fakt, jak se přemíra ctižádosti a hrdosti může otočit vůči vlastním lidem. Sledovala jsem, jak uznávaný důstojník v touze ukázat, co Britové dokážou, naprosto ztratil soudnost a přestal vnímat to známé "Komu to prospěje?".
Samozřejmě, že jsem byla i z filmu nadšená, ale to sem nepatří. Hodnotím knihy.
Jelikož jsem před dvěma lety viděl film, kniha mě tak nedostala, jak by možná mohla. Rozhodně se čte dobře, není zbytečně natahovaná, na nic si nehraje, jde prostě k věci. Styl psaní na mě trošičku působil tak, že autor se ještě trochu sám hledá. 75%, 3.6.2018.
Výhodou filmu (v daném případě též 5*) je, že divákovi ukáže "peklo" ve kterém zajatci pracovali, žili a snášeli útrapy, které si obyčejný člověk nedovede představit. Výhodou knihy je, že autor může precizně vykreslit charaktery postav, což film s výjimkou plukovníka Nicholsona (úžasný Alec Guiness) nemůže dokázat. Jak kniha tak film jsou výborné. Bylo škodou, že film jsme mohli shlédnout o hodně později. Společné s Králem Krysou prostě vynikající ! Bonus dostanou ti, kteří mají při zájezdu do Thajska předplacen výlet k mostu přes řeku Kwai.
Román z období války na Dálném východě, kde momentálně vítězí Japonci. Angličtí zajatci mají postavit most přes řeku Kwai. V zajateckém táboře dochází ke konfrontaci velitele anglických zajatců plukovníka Nicholsona a velitele tábora japonského plukovníka Saitó. Plukovník Nicholson je v podstatě snob, přesvědčený o nadřazenosti své a celé bílé rasy nad Asiaty. Jeho protivník, plukovník Saitó to cítí a v kombinaci s jeho nenávistí ke všemu britskému a alkoholem to vede k jeho krutosti a výbuchům vzteku. Nicholson nakonec vezme stavbu mostu, kterou jeho vojáci úspěšně sabotují, pod svoje velení ve jménu své povýšenosti stylem "my vám ukážeme, vy barbaři, jak se staví most". V okamžiku, kdy se na scéně objevuje komando anglické rozvědky "Force 316" je dost odhadnutelné, v jakém bodě se tyto dvě linie příběhu protnou.
Na tuhle knihu jsem si vyhradil podzimní dny, kdy bude klid a nebudu rušen vedlejšími vjemy. Chvíli jsem byl u vytržení, chvílemi měl chuť zavřít knihu a víc se k ní nevracet a to i tím, že znám film a také jsem porovnával knihu s filmem. Ne, že by se kniha nedala číst, s tím nesouhlasím, ale film je v tomto případě opravdu povedenější.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno francouzská literatura Thajsko války mosty Japonci zajatecký tábor váleční zajatci tajní agenti zdravotničtí pracovníci
Autorovy další knížky
2000 | Most přes řeku Kwai |
1970 | Planeta opic |
1982 | Fotograf |
1998 | Neštěstí těch druhých |
1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
Film jsem neviděla a kniha na mě čekala v knihovně do mých 41 let. Nějak jsem se k ní nedostala ☺️.
Nedokážu dobře posoudit, do jaké míry popisuje pravdivě historii, podmínky v táboře atd. Toto tedy nehodnotím.
Bavila mě. Obě dvě části, a i když jsem tušila konec, dočetla jsem se zatajeným dechem.