Motýlek. První díl.
Henri Charrière
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83291/motylek-prvni-dil-83291.jpg
5
367
367
Toto vydání vyšlo jako samostatně neprodejná příloha k časopisu Premiere. Charriérův Motýlek vyšel v Paříži v roce 1969 a rázem se stal literární senzací. Jistě potěší zejména novou generaci čtenářů, neboť je to nejen slavný bestseller, ale především výborné počtení. Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
Papillon, 1969
více info...
Přidat komentář
Mně se kniha moc líbila a bylo zajímavé se s autobiografickými prvky dozvědět o tak pohnuté části francouzské historie, jako byla trestanecká kolonie v Guyaně. Ovšem co se mi nelíbilo, byla autorova přílišná heroizace sebe sama - z textu by si člověk myslel, že hlavní hrdina byl úplný andílek, kterého zavřeli omylem, ale on naštěstí všechno umí, se vším si poradí, a proto se zachrání. Tohle mi tam trochu vadilo... Jinak se ale kniha četla moc dobře a byla velice napínavá.
Veľmi čtivá a krásna autobiografia, kde sa hlavný hrdina a zároveň skutočná kedysi žijúca osoba, Henri Charrière, opisuje ako čestný človek napriek tomu, že bol v minulosti radený medzi členov francúzskej mafie. Je diskutabilné, nakoľko sú niektoré skutočnosti pravdivé, a či bol Henri naozaj odsúdený neprávom na základe falošných výpovedí a falošných svedkov, faktom je, že jeho kniha je nádherná a určite si ju kúpim. Nesmie chýbať v mojej knižnici. :-)
V sedmdesátých letech minulého století se spousta mých kamarádů a kamarádek vrhla na toto dílo, že je to báječné čtení - prý to musím přečíst. Dostal jsem se k četbě až nyní. Podle mne to není ryzí biografie. Je tam mnoho neuvěřitelných skutků, událostí, příhod a náhod, jež se nemohly stát. Ale pobyt autora v těchto destinacích bude pravdivý a mnohé z toho, určitě prožil. A popis mnohých reálií bude odpovídat pravdě. Být francouzským trestancem před sto lety asi nebyla procházka růžovým sadem.
Lehké rozčarování. Asi jsem čekal víc, nebo mi nesedl styl psaní autora. První sešit byl určitě nejzajímavější, ale i tak mě to příliš nepohltilo. Pasáž s indiány určitě nejlepší. Popis některých situací šílený, co Frantíci byli schopni provádět a kdyby to všechno opravdu Motýlek zažil, byla by to opravdová bomba. Když jsem pak zjistil, že dost možná byla ale větší část příběhů vymyšlená, respektive převzatá z vyprávění jiných vězňů, ani mě to vlastně nepřekvapilo. Za mě průměr.
Motýlek je moje zamilovaná kniha. Henri Charrière, přezdívaný Motýlek, je odsouzen za vraždu na doživotí a deportován do trestanecké kolonie na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Toto je jeho příběh. Příběh o neúspěšných pokusech o útěk, o tvrdém a nelítostném životě v káznici, o lidskosti a síle přátelství, o touze po svobodě a nezdolnosti lidského ducha. Příběh o naději. Kniha mě před lety vzala za srdce a dodnes nepustila.
Neočekával jsem od Papillonu žádný mistrovský sloh ani osobitý styl autora, proto není důvod kritizovat jeho strohost, koneckonců, psal ji sám Henri. Chtěl jsem příběh lidské houževnatosti a nadlidské vytrvalosti a to se mi dostalo. Bavilo mě sledovat spoustu prvků knížky, ale nejvíce mě okouzlilo pochopení a pomoc od identicky trpících. Přímočarost usnadňuje chápání děje aby se v něm ani slepec neztratil. 70%
Motýlka obdivuji za jeho houževnatost, odvahu a optimismus. Souhlasím s komentáři, že je kniha stroze a suše napsaná, bez emocí a to je velká škoda.
Knižní předloha mnou oblíbeného filmového MacQueenovského Pappilona je jen slabým odvarem toho, co se Schafferovi povedlo stvořit na plátně. Celý ten dvoudílný příběh, trpící přehnanou naivní romantikou, často protiřečícím a nevyrovnaným názorem na život, a idealizovaním sebe samotného, těžko můžu brát za autentický, spíš mi to přijde jako náhodné a hodně přibarvené posbírané zážitky jiných, které si Moty přisvojil. Zlomené patní kosti, inteligentní skot, berličky v podobě vždy ochotných a nezištných pomocníků a ochránců z řad spoluvězňů, bachařů a společenské smetánky ... velké zklamání - 50 %
Zajímavý příběh, jedno dobrodružství za druhým, moc se mi líbila pasáž o životě u indiánů. Škoda, ze je kniha psaná tak suchým stylem. Byl by to výborný román, takhle jsou to spíš deníkové záznamy nebo vzpomínky. Přesto budu pokračovat i druhým dílem, zajímá mě, co všechno Motýlek ještě prožije.
Kniha to špatná není, ale na můj vkus je v ní až moc krutostí, tedy žádný můj šálek kafe.
Dobrodružství střídá dobrodružství. Moc se mi nechce věřit, že vše bylo a probíhalo tak, jak autor popisuje. Ale přesto se mi příběh moc líbil. Obdivuji “Motýlkovu” odvahu a neutuchající optimismus.
Místy mi přijdou zážitky až nepravděpodobné - nefalšovaná pomoc vězňům. Ale pěkně napsané. Děj se rychle odvíjí.
Autorovy osobní zážitky jsou líčeny dosti strohým stylem, místy mi to přišlo zajímavé, například u indiánů, místy až příliš rychlý popis jednotlivých útěků bez charakteristiky vedlejších postav. Přestože styl psaní není příliš vytříbený, oceňuji autentičnost.
Knížka mi byla dána do rukou s tím, že jestli se mi líbil Král Krysa, tak tohle bude zrovna tak. Ale už cca po třech stránkách jsem tušila pravý opak.
Motýlkův neobyčejný způsob vyprávění (podle úvodu v knize) mi naopak přišel dost chladný a úsečný, jakoby vypravěčem nebyl sám autor, ale nějaký novinář, který to neprožil, uváděl jen fakta a lehce nastiňoval děj. Chyběla mi atmosféra, která takovouto knihou měla být přeci nasáklá. Postavy jsem poznala jen podle jmen, nikdo jim nepřiřadil hloubku, nevykreslil jejich povahy. Když emoce, tak letecky. Přese všechno co Motýlek prožil jsem k němu necítila náklonost ani obdiv. Samozřejmě nemluvím o tom, že to, že byl neprávem odsouzený k doživotí byla krutá nespravedlnost!
Na druhý díl nespěchám, ale chtěla bych si ho přečíst a znát Motýlkův příběh od A do Z.
Pařížské podsvětí, Ďábelské ostrovy, nespravedlivé odsouzení, útěky - to je Motýlek. Román, který je vlastně autobiografií. Když u nás vyšel poprvé, tak způsobil pořádný rozruch. Těžko se slovy vyjádří všechno co autor prožil, knihu si musíte sami přečíst. Čas od času se k ní vracím a pokaždé jsem dějem pohlcena. Je to už skoro klasika. Kam se hrabou současné thrillery.
Příběh podle skutečné události je silný a napínavý. Každou další stránkou jsem se jen divil, co dalšího osud autorovi přinese. Hlavní hrdina, autor sám, má spoustu štěstí, ale i špetku smůly. Hned se jdu vrhnout na druhý díl!
Jak píše Luca84.....naprosto obdivuhodné. Krásně napsaný příběh neuvěřitelných zážitků. Nedivím se , že ve své době lámal žebříčky prodeje.
Štítky knihy
zfilmováno paměti, memoáry útěk vězení, věznice dobrodružství dobrodružné romány
Skrýt reklamy
Ako by som to napisal. Su, alebo boli, knihy, ktore ziskali status a auru legendy uz medzi detmi na zakladnej skole. "To si musis precitat, cmajzol som ju nasim!" Ja neviem ako taka kolektivna zhoda nastane, asi v ramci skoly, socialnej bublinky v triede, neviem. Dracula. Kamasutra. Strasidla najstrasnejsie. Traja patraci. Skratka niekto to prvy precita a siri chvalu. A kto si to neprecital, je nieco ponizujce. Samozrejme to sprevadzaju spolocne diskusie o knihe (ale aj o filme ktory prave letel v kinach alebo v telke), a vzniklo male spolocne puto citatelske. :)
Tak som sa dostal aj k Motylovi. "Je to o vaznovi, co utecie z vazenia na ostrove, co sa predtym nikomu nepodarilo. TO SI MUSIS PRECITAT." Takze prvy krat som to musel citat uz ako skolak. Odvtedy asi 4x. Odhliadnuc od toho, co bolo skutocnost, co autorska licencia, ako to naozaj bolo, nebolo.... je to neuveritelne putavo napisane. Keby mi niekto polozil otazku, Aka je podla teba definicia knihy ktoru chytis do ruk a uz nepustis kym ju nedocitas, odpoviem Motyl. Je to pohlcujuci, strhujuci, putavy, citatelsky zazitok. A ten pocit, ze Vam to rozprava sam Henri a ze to prezil, kludne mu to verim od prvej vety.
Kedze som samotar a introvert, nejak mi nikdy neprisli strasne roky stravene za trest v samotke, co su klucove pasaze a maju posobit depresivne. A mne vzdy prisli ako celkom dobry sposob dovolenky. Ale asi zazit to, rozpravam inak. :)
Doslova vlnu hnevu na Henriho mi vzdy prinesie cast, kedy uz zije (maly spoiler) zamilovany do krasnej zeny u indianov, po uspesnom uteku, najde lasku, najde utociste, hotovy raj, a on sa rozhodne opustit ju a odist. Samozrejme ze to dopadne zle. Moja dusa krici "TY KUS KOK...A, NEODCHADZAJ, co si jeb...ty?? Preco si sa potom cely cas snazil ujst z vezenia, ked teraz si nevazis slobodu." :)
Je to skratka moja srdcovka, vzdy vo mne vyvolava emocie.
Hm, 4-5x som precital Motyla, Vabank este ani raz.