Motýlí ostrov
Corina Bomann
Diana Wagenbachová, berlínská právnička, odlétá do Anglie, kde umírá její milovaná teta. Ta v posledních slovech prosí Dianu, aby odhalila dlouho chráněné rodinné tajemství. Stopy minulosti Dianu zavedou do exotické krajiny, kde narazí na věštbu, která navždy změnila osud její rodiny,...
Přidat komentář
Krásná kniha, mám ráda příběhy z cizího prostředí a prolínání času. Víc se mi líbila linka z minulosti a škoda, že to skončilo tak rychle. Klidně příběh Grace na konci mohl být více rozepsán. Rovněž pěkně vykreslen život na čajové plantáži. Od autorky si přečtu i jiné knihy.
Nejsem úplně fanda knížek, kde se minulost prolíná s přítomností.. každá ta dějová linka měla své kouzlo, ale pro mě takový průměr..
Takový pěkný příběh. Místy bohužel rozvláčný.
Ještě k některým komentářům: Příběh se odehrává na Srí Lance (Cejlon), ne v Indii.
Jsem snílek. A mám hodně fantazie. Někdy , když čtení odložím pokračuju ve své fantazii v příběhu dál. Protože tento příběh má velkou spoustu klišé , rozvinula jsem si příběh po svém. Dvě sestry, jedna trochu odvážnější , druhá , co jen následuje . Viděla jsem je v těch bílých viktoriánských šatech s volánama a krajkama jak procházejí špinavými ulicemi Indie, v tom hrozném vedru , jak se zaplétají do tajemství a do lásky , protože jsou mladé a krásné. Kniha má nádherný obal , plný lehounkých motýlků a lákavý název, ale pro mě je dost zklamáním a to rodinné tajemství, páni takové je v mnoha rodinách dodnes.
Knížku jsem dostala jako dárek a ve výsledku ji hodnotím jako velmi hezké čtení. Prolíná se zde příběh ze současnosti, kdy mladá právnička a hlavní hrdinka objevuje rodinné tajemství, a pak příběh z minulosti odehrávající se v nádherném prostředí Cejlonu, který je osvětluje. Osobně mi kapitoly ze současnosti přišly trošku roztáhlé a čtení nemělo příliš velký spád, naproti tomu kapitoly věnované příběhu z minulosti mne okouzlily a nadchly. Kdyby byl celý román zasazen do minulých časů, hodnotila bych na 5 hvězdiček. Celkově ale knížku určitě doporučuji, příjemné čtení.
Do 12. kapitoly jsem se hrozně nudila, pak to začalo být zajímavé. Od této autorky se mi moc líbila Zahrada v měsíčním svitu
Opravdu jsem touhle knihou mile překvapena. Dle uvedených anotací se toho čtenář mnoho o ději nedozví, ale slušně jej naláká. A rozhodně nelituji. Ze začátku byl děj vláčnější a neuškodilo by jej trochu proškrtat, ale druhou polovinu knihy jsem doslova hltala. Hlavně se mi líbily retrospektivní pasáže do minulosti k oné tragédii. Musím se však přiznat, že jsem se v rodové linii žen docela ztrácela, ale naštěstí autorka často opakuje, kdo je kdo. S hlavní hrdinkou Dianou jsem měla trošku problém, ze začátku mi přišla docela naivní, ale byl tam charakterový posun během děje, takže jsem ve výsledku spokojená. Konec mě hodně dojal a ještě dlouho jsem nad knihou přemýšlela. Od této autorky je to má první kniha, rozhodně ne však poslední. Zatím mi její styl připomíná Leilu Meachamovou.
Knihu u 12. kapitoly odkládám. Pokud se netěším na další kapitolu, je to promarněný čas. A na to je život příliš krátký. Vůně jasmínu byla mnohem lepší.
Příjemné čtení, prolínání současnosti s minulostí, exotické prostředí, trocha napětí při odhalování rodinného tajemství. Četlo se to opravdu samo a autorce dám určitě ještě šanci.
Po relativně dobrém začátku přišlo zklamání. Příběh byl předvídatelný a já skoro od poloviny knihy uhodla víceméně všechny tajemství, které rodina tajila… Docela mě to zklamalo a nevím, zda se mám k autorce ještě vrátit.
Mám ráda příběhy, ve kterých se prolíná minulost a současnost a objevují se stará tajemství. A tento krásný romantický příběh se mně moc líbil.
Hned na první pohled mě zaujala nádherná obálka. Nevybírám si často knihy podle obalu, ale tato byla výjimkou a neprohloupila jsem.
V současnosti jsou dvě časové linie populární, a proto jsem byla sama zvědavá, jak se mi kniha bude líbit. Musím se přiznat, že mě velice mile překvapila a nedokázala jsem se odtrhnout.
Líbilo se mi postupné odkrývání příběhu Grace, i když jsem některé situace odhadla; na zážitku z knihy mi to neubralo. Dianina časová linka byla o něco nudnější a jen doplňovala příběh její praprababičky.
Co mi ale trochu vadilo, byl zmatek v příbuzenstvu na počátku knihy, kdy jsem se v jejich rodové linii ztrácela.
Určitě to není má poslední kniha od této autorky, těším se na další cesty do exotických krajin.
Motýlí ostrov je opět krásný historicko-romanticko-exotický příběh odehrávající se na Srí Lance. Z počátku jsem měla problém s rodovou linií, v praprababičkách a pratetách jsem trošku lítala, ale to mi pak bohatě vynahradil dokonalý popis exotického Cejlonu. Já bych k dokonalosti příběhu ani nepotřebovala tu část ze současnosti, nicméně to bylo moc příjemné čtení.
Jednoduchý příběh, celkem předvídatelné vyústění příběhu. Nadvláda kolonialistů nad místním obyvatelstvem, naznačené i současné problémy,(Tamilští tygři). Tak trochu červená knihovna.
Po Zahradě v měsíčním svitu, která mě velmi zaujala, jsem sáhla po této knize. Opět tajemství z minulosti, opět kombinace dvou časových rovin, rozplétání tajemství a lidských osudů, celkově příjemné, ženské čtení bez zbytečných sladkobolných scén. Už se těším na další knihy autorky.
Štítky knihy
německá literatura Srí Lanka, Cejlon rodinná tajemství historické romány prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
2014 | Motýlí ostrov |
2015 | Zahrada v měsíčním svitu |
2018 | Čas vlčích máků |
2017 | Vůně jasmínu |
2020 | Agnetino dědictví |
Stejně jako předchozí knihy autorky, i tato mě zaujala nádherným příběhem. Kniha se dobře četla, příběh byl napínavý, i když vývoj se dal dobře vytušit. Velmi čtivé. Moc dobře se mi knihy této autorky čtou.