Moudrost zvířat: Jak zvířata myslí a co cítí
Virginia Morell
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429612/bmid_moudrost-zvirat-jak-zvirata-mysli-a-UKK-429612.jpg
5
7
7
Moudrost zvířat. To jsem z toho jelen! aneb Víme, co si zvířata myslí? Napadlo vás někdy, jaké to je být rybou, papouškem či slonem? Honí se jim hlavou stejné myšlenky jako nám? Zažívají smutek nebo lásku? Ponořte se do fascinujících hlubin zvířecí mysli, o níž současná věda zjišťuje zcela nové poznatky! Dozvíte se, že mravenci se vzájemně učí, krysy jsou lechtivé, ptákům se zdá o zpěvu, delfíni se dokážou rozeznat v zrcadle, sloni truchlí nad svými mrtvými psi si jsou schopní zapamatovat spousty slov a mnoho dalšího. Virginia Morellová se vydala do terénu a laboratoří předních současných vědců a povídala si s nimi o jejich nejnovějších výzkumech – výsledky vás překvapí, ohromí a možná i trochu znepokojí. Zvířata, včetně našich čtyřnohých domácích miláčků, se nám totiž podobají více, než si myslíme.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že pro mne většinou nic objevného. To, že zvířata nejsou nemyslící stroje, vím už dávno a nechápu, že se to oficiálně připouští až v poslední době. Je ale pravda, že se stále ještě setkávám s názory, že si zvířata polidšťujeme. Ale vždyť člověk je také jenom zvíře!
Je jasné, že k tomu aby se u někoho rozvinula inteligence, tak k tomu musí mít podmínky. Prase zavřené celý život v chlívku, kde se sotva otočí, se asi bude projevovat jinak než to, které má nějakou svobodu. Ani "blbá" slepice není hloupá.
Jediné, co jsem netušila, bylo to, že si papoušci (a možná i jiní ptáci) dávají ve své řeči jména. Ale třeba se časem zjistí, že si jména dávají i jiná kolektivní zvířata. Tam je přece důležité vědět kdo je kdo.
Knihu určitě doporučuji všem, kdo nějaké zvíře vlastní nebo si ho chtějí pořídit, aby si ho víc všímali, dopřáli mu co nejlepší podmínky a byli mu dobrým parťákem.
P.S.: Čím víc čtu o Darwinovi, tím je mi bližší a víc ho obdivuju.
Povedený souhrn různých zajímavostí o jednotlivých druzích zvířat (delfíni, šimpanzi, ptáci, i mí oblíbení hafani - i když těm se mohlo věnovat víc stránek; jako třeba autorka věnovala ptákům); pokud máte dojem, že o zvířatech víte všechno, možná se mýlíte a po otevření knížky změníte názor.
Některé pasáže byly poměrně zdlouhavé a možná by neuškodilo se dostat dřív k samotnému jádru věci. Ale to snad v příští podobně zaměřené knížce:)
Věděli jste, že vědci poprvé připustili, že zvířata mají nějakou mysl, až v posledních letech dvacátého století? Nikdy mě nenapadlo, jak to průkopníci měli těžké, aby dokázali, že zvířata skutečně myslí i cítí. A že vůbec má smysl se tímto tématem zabývat.
Obrázek na obálce je podle mě zvolený nešťastně, protože svádí k tomu, že jde jen o nějaké dokazování chytrosti psů. Psi jsou ale v knize tématem spíše okrajovým, v poslední kapitole. Stejně tak odpudivě působí úvodních x stran s pochvalnými komentáři "z vyšších míst". Typicky americké. Samotný (a dlouhý) úvod již autorka věnuje historii přiznání myšlení jiným tvorům než lidem, a to už zajímavé bylo. Stejně jako až reportážně pojaté kapitoly věnující se mravencům, rybám, ptákům, potkanům, slonům, delfínům, šimpanzům či vlkům. Zajímavé bylo snad vše, a navíc jsme měli možnost poznat spoustu nadšených vědců, kteří svým svěřencům dali srdce. Celou dobu jsem měla cukání se k nim přidat.
Možná by bylo vhodnější vylepšit překlad, překladatel ponechal stopy, palce i libry, úsměvná byla i "emeraldově zelená tráva". Překlepů jen málo.
Knížka mě překvapila. Myslela jsem si, že o zvířatech vím hodně, a přesto se to ukázalo jako velmi málo. Doporučuju!
Kolem teto knihy jsem par let chodil a netroufal se do ni zacist... Odradila me obalka (podobne infantilni obalka zabila i knizku Friederike Rangeove) a uvodni pochvalne "vykriky"... Ani ten nazev neni nijak lakavy - predpokladal jsem spise "esoterictejsi" text, nikoliv kvalitni odbornejsi pojednani.
Moje skoda, moje chyba!! Virginia Morrelova predstavila spoustu zajimavych vyzkumu, byt ji ku skode byl preklad do cestiny prilis opozdeny (original vysel 2013). Spoustu zde uvadenych spickovych vyzkumu uz zpopularizovaly dokumentarni filmy, prakticky "totozna" je Safinova kniha "Rec zvirat" (original az v roce 2016, cesky preklad o rok pozdeji nez Morrelova, ale diky seriozni obalce jsem po ni sahl mnohem drive).
Jinymi slovy - original a vlastni text knihy je moc pekny a urcite jej doporucuji k precteni. Kvuli tomu, ze uz jsem vetsinu poznatku znal odjinud (pekna nova cast byla o papusiccich! :)), mel jsem problem udrzet pozornost a vic jsem se venoval formalnim strankam prekladu - ten me misty rozptyloval. Hrubky a preklepy me rozcilovaly (nebylo jich moc, ale ani malo), nektere pasaze byly prelozeny dost volne - az tak, ze pozmenovaly vyznam originalu (original jsem mel moznost porovnavat, kdyz jsem si nebyl jist vyznamem). Abych vsak nebyl prehnane kriticky - celkove je text prelozen ctive a pomerne kvalitne - tech "uletu" neni presprilis (ale proc treba psat "otrocky" o skalnich mravencich - jmeno, ktere jim dal vyzkumnik pro absenci konsenzualniho anglickeho jmena, - a nepojmenovat je spravne cesky mravenec pobrezni?) :)