Mozek autisty

01.08.2024

Druhé čtení po 7 letech. Začátek o mozku se nepovedl. Temple ráda čte vědecké články a na jejich základě pak píše. To je vidět na Jak to vidím já (2008), kde má každý článek několik zdrojů.
Moderní zobrazovací přístroje ukázaly, že autismus je způsoben odlišnou fyziologií mozku. Ten je tak složitý, že naše poznání pořád nestačí. Z pouhých snímků se autismus poznat nedá. I mozky neurotypických lidí se liší.
S největší pravděpodobností je PAS způsobena nevýhodnou genetickou kombinací a následným vývojem mozku. Temple se pak věnuje vzniku PAS v DSM-5. Upozorňuje na psychologické předsudky.
Vědci nemají smyslové obtíže a takové výzkumy pak chybí. Je málo studií, které zkoumají autismus zevnitř. Vnější chování může mít matoucí příčiny. Smyslové obtíže jsou však u autistů běžné.
Je to užitečné pro všechny, kdo mají potřebu si nastudovat něco o PAS. Důležité je umět odhadnout své silné stránky. A pak trojí myšlení. Vizuální, které je dvojí, fakticko verbální a schematické myšlení.
Nepotěšilo mě to. Nejblíž mám k fakticko verbálnímu, ale ani to mi nesedí. Mám trochu jeden druh vizuálního, takže jsem s obtížemi mohl dělat konstruktéra. A schematické mi prakticky chybí. Programátor ze mě nebude.
I po 7 letech mi v AQ dotazníku vyšlo 34 bodů. (Limit je 32. Kontrolní skupina má 16,4.) Pro zájemce doporučuji. 85%

24.08.2022

Naprosto skvělá kniha, jako autistu mne samosebou velice oslovila. Já nejsem zaměřen technicky a logicky, jako Temple, ale právě naopak. Abstrakce je mou silnou stránkou, rychle se učím cizí řeči a výrazy použité v knize, jak tvrdí komentáře výše mne pozastavily, až, když jsem ony komentáře četl. Skvělá kniha.

01.01.2019

Knihu doporucuji i kdyz nekdy jsou tam lekarske vyrazy ,muze lidem rict co prozivaji autiste z pohledu dospeleho autisty,Temple Grandin je skvela a tesim se na dalsi jeji knihu.

06.09.2018

Pomáhá nalézt doplňující odpovědi na otázky typu "proč", které se v souvislosti s autisty vyskytují snad pořád. Skvělá a doplňující knížka, kterou by neměl vynechat nikdo, kdo má za předmět zájmu autisty.

19.06.2018

Kniha na pomezí odborné publikace, literatury faktu a biografie... rozhodně nejde přečíst jedním dechem, pokud však nejste biolog a genetik. To ale nevadí. Měla by být povinnou četbou pro autisty, protože naleznou odpovědi na některé své otázky "proč" i pro neautisty, protože snadněji pochopí některé chování autistů. A obě skupiny najdou náměty, jak se chovat jedna skupina k té druhé.

20.03.2017

Autorka na začátku popisuje vývoj diagnostiky PAS vzhledem ke svým životním zkušenostem od dětství do dospělosti. Uvádí samotný začátek výzkumu autismu až ke dnešní době, kdy je autismus zkoumán nejpokročilejšími metodami na fMRI. Popisuje jak se měnila diagnostika autismu v americkém manuálu DSM - Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Vysvětluje jak se měnil přístup DSM k PAS a proč je v dnešní době škatulkování podle DSM nevyhovující.
Už na začátku je popsán lidský mozek s jeho hlavními centry, ale vzhledem k následujícímu textu nedostatečně. Podle mě vážná chyba, protože základní popis je tak nějak k ničemu, když čtení knihy vyžaduje přesnější znalosti o struktuře mozku. Dalo by se říct, že první polovina knihy popisuje vývoj porozumění autismu jako odlišnosti vývoje mozku kvůli genetice a jeho odlišném fyziologickému uspořádání. Druhá část knihy se zabývá jaký mají tyhle odlišnosti vliv na myšlení autistů a popisuje jejich převažující druhy myšlení. Mě osobně kniha příliš nepomohla, protože jako vysoce funkční autista jsem spíše úplně normální a spousta popisů v knize se mě vůbec netýkala. Ani jsem se nedokázal zařadit do třech hlavních skupin myšlení.
Knihu rozhodně doporučuju všem rodičům, kteří mají dítě s Aspergerovým syndromem nebo lehkého autistu. Kniha obsahuje užitečné rady jak tyto lidi vychovávat a směřovat v životě k soběstačnosti. Pak se kniha hodí pro zájemce o současné poznání PAS. Až si tohle téma více nastuduji, určitě si knihu ještě někdy přečtu. 85%

06.07.2015

Knížka Temple Grandinové je nepochybně velmi zajímavou publikací o autismu, nicméně první minimálně třetina je natolik odborná, že širokou veřejnost jen stěží osloví. Druhá část je pak více praktická, příkladná, dává různé návody, jak se k lidem s autismem chovat, popřípadě jak je vhodně zapojit do života, což je podle mého stěžejním problémem. Hodně zajímavý je dotazník v závěru knihy, který určuje kvocient autistického spektra. I sama autorka naznačuje, že lidí s poruchou autistického spektra je ve společnosti mnohem víc, než si myslíme. Mnozí z nich totiž nejsou diagnostikovaní.