Temple Grandin

americká, 1947

Populární knihy

Nové komentáře u knih Temple Grandin

Mozek autisty Mozek autisty

Druhé čtení po 7 letech. Začátek o mozku se nepovedl. Temple ráda čte vědecké články a na jejich základě pak píše. To je vidět na Jak to vidím já (2008), kde má každý článek několik zdrojů. Moderní zobrazovací přístroje ukázaly, že autismus je způsoben odlišnou fyziologií mozku. Ten je tak složitý, že naše poznání pořád nestačí. Z pouhých snímků se autismus poznat nedá. I mozky neurotypických lidí se liší. S největší pravděpodobností je PAS způsobena nevýhodnou genetickou kombinací a následným vývojem mozku. Temple se pak věnuje vzniku PAS v DSM-5. Upozorňuje na psychologické předsudky. Vědci nemají smyslové obtíže a takové výzkumy pak chybí. Je málo studií, které zkoumají autismus zevnitř. Vnější chování může mít matoucí příčiny. Smyslové obtíže jsou však u autistů běžné. Je to užitečné pro všechny, kdo mají potřebu si nastudovat něco o PAS. Důležité je umět odhadnout své silné stránky. A pak trojí myšlení. Vizuální, které je dvojí, fakticko verbální a schematické myšlení. Nepotěšilo mě to. Nejblíž mám k fakticko verbálnímu, ale ani to mi nesedí. Mám trochu jeden druh vizuálního, takže jsem s obtížemi mohl dělat konstruktéra. A schematické mi prakticky chybí. Programátor ze mě nebude. I po 7 letech mi v AQ dotazníku vyšlo 34 bodů. (Limit je 32. Kontrolní skupina má 16,4.) Pro zájemce doporučuji. 85%... celý text
Eldar80


Jak to vidím já Jak to vidím já

O Temple Grandin není třeba sáhodlouze povídat. Pro mě - autistku - je velkým vzorem... Kniha je poměrně obsáhlá, dobře se v ní čte. Doporučuji.
absa2611


Jak to vidím já Jak to vidím já

Čtení mě tak moc vydeptalo, že jsem nedokázal napsat komentář. Trvalo mi rok a půl než jsem se k tomu zvládl vrátit. Tehdy jsem napsal jen tyto tři řádky: "Myslel jsem, že to bude lepší. Celá kniha je souhrn různých článků, které Temple napsala pro různé odborné časopisy. Jednak se jedná o její osobní zkušenosti, ale spousta článků má uvedenou literaturu, ze které čerpá." Na víc jsem se nezmohl. Pořád mi hlavou běhala otázka: Co všechno udělali rodiče při mojí výchově špatně? A odpověď: Všechno. To samozřejmě přeháním. Zkrátka se to nevědělo. A za spoustu věcí si můžu sám. Ale i tak... Na některé věci klade Grandin důraz. U mě nic z toho neproběhlo. A nebudu sám. Člověk pak u sebe vidí následky toho, před čím Grandin varuje. Hodně věcí mi tak docvaklo a začalo dávat smysl. Úplně největší dojem na mě dělají její rodiče, že ji dokázali tak dobře vychovat. Těžko se mi to hodnotí, když se mě to osobně dotklo. Sám nedokážu říct, nakolik by to můj život změnilo, kdyby rodiče knihu četli. Ale mě by to v dětství pomohlo ohromně. A pomohlo mi to i teď. Výsledný dojem se bude odvíjet podle toho, jak moc vás to zasáhne nebo jak vás osloví samotné rady. Užitečná mi přišla sotva třetina. Grandin se věnuje PAS obecně a já tolik potíží nemám. Rodičům autistických dětí rozhodně doporučuju. Nejspíš toho uplatní málo, ale i to málo se může extrémně vyplatit. Pro sociální pracovníky je přečtení nezbytnost. Problém vysoce funkčního autismu je v tom, že se to v dětství nezachytí a zjistí se to až už je pozdě. Dospělou osobnost je mnohem těžší změnit než usměrnit tvárné dítě. A v pubertě už je pozdě díky období vzdoru. Grandin opakovaně uvádí, že se od sebe velmi špatně odlišuje nerdství a lehká forma autismu. Končí u toho, že se to vlastně rozeznat nedá. Pokud je vaše dítě nerd, nejspíše bude někde na spektru. Pro rodiče malých dětí, kteří mají podezření, je rozhodně lepší přečíst zbytečně 400 stran než to nečíst a pak toho litovat. Užitečná kniha. Jen mohla mít lepší formu než krátké články. Budu si to muset v klidu přečíst znovu. 90% 4,5*... celý text
Eldar80



Mozek autisty Mozek autisty

Naprosto skvělá kniha, jako autistu mne samosebou velice oslovila. Já nejsem zaměřen technicky a logicky, jako Temple, ale právě naopak. Abstrakce je mou silnou stránkou, rychle se učím cizí řeči a výrazy použité v knize, jak tvrdí komentáře výše mne pozastavily, až, když jsem ony komentáře četl. Skvělá kniha.... celý text
billie6259


Jiní… Ne horší Jiní… Ne horší

Knihu jsem četla před pár lety, kdy jsem chtěla zjistit co nejvíce o PAS / porucha autistickeho spektra/. Teď jsem hledala, čím zatížit rostliny na vylisování do herbáře a vypadla na mě z poličky. Zatím tu nemá žádný komentář. Tak začnu. Obsah je z jednotlivých životních příběhů různých lidí s PAS, kteří to “někam dotáhli” na profesním a společenském žebříčku. Jeden osud střídá druhý, takže po chvilce začíná trošku nudit. Kniha mi připomíná nějakou zvláštní delikatesu. Třeba dort, na který se s chutí dívám, tečou mi sliny, jenomže si musím nechat zajít chuť, protože mi k luxusnímu výsledku autorka nepodala návod, jak ho uvařit. Respektive jak lidé z knihy dosáhli svých životních úspěchů, co jim k tomu pomohlo, jak by se k nim mělo přistupovat, v čem bychom my ostatní mohli vyjít vstříc.... celý text
Dámaskloboukem