Mozkodlab: Fifíkovská variace
Igor Indruch
Indruchův Mozkodlab se řadí mezi romány reagující na nebývalý úspěch knih Michala Viewegha. Příběh se odvíjí ve dvou rovinách: v první sledujeme spisovatele Romana Timeše Nového, který se ve snaze ujasnit si svůj názor na Viewegha pouští do své vlastní verze Výchovy dívek v Čechách. Právě ta pak tvoří druhou rovinu románu. Nakolik se bude stejný příběh lišit, zmocní-li se ho autor zcela odlišného ražení?... celý text
Přidat komentář
Divnější směs jsem ještě neviděla. Jako by autor potřeboval dokázat, že je lepší než všichni ostatní, včetně čtenářů. Ztráta času, ani se nedivím, jak někdo níže píše, že ani nedočetl. Knihu jsem četla už dávno a s láskou na ní zapomněla, dokud mi dnes znovu nevyskočila na oči na Facebooku. Nečekané připomenutí, avšak neradostné.
Tak tohle byla jízda. Přiznávám se, že jsem se bála, že bude nějak zásadně vadit, že jsem nečetla právě Výchovu dívek v Čechách, ale za mě to nijak na škodu nebylo.
Tahle kniha je lehce multižánrová. Máme zde hodně úvah, plno sexu, humoru, no z každého rožku trošku.
Líbilo se mi, jak se s tím autor nemazal. Prostě to řekl vše tak, jak chtěl. Žádné servítky.
Co mě hodně pobavilo a musím to zmínit, tak je text na obálce knihy. Jak je tam představení autora a hodnocení čtenářů/dalších autorů/časopisu apod, tak autor to pojal unikátně. Dozvíme se o něm třeba přibližnou váhu. No a víte, kdo všchno mu příběh hodnotil? Fuuha! Třeba Václav Havel, Jidáš Iškariotský a spousta dalších.
Myslím, že dle výše zmíněného je jasné, jak autor knihu pojal a jaká to byla velmi často vtipná jízda. Já tohle můžu a jsem moc spokojená. Určitě knihu vřele doporučuji.
Ke knížce jsem se dostala spíš náhodou. Považovala jsem ji za fanfikci na Výchovu dívek v Čechách, ale ve skutečnosti je to naprosto jiný příběh, který byl zmíněnou knihou inspirován. Moc mě bavily pasáže, kde si autor nebere servítky a natvrdo tam napíše, co si myslí (zvlášť ty erotické scény). Jinak Igor je autor, který se prostě nějak přečte... A pak se to rozleží... A až za pár dní si člověk řekně: "Ale jo, fíha, dobrý."
Nedočetl jsem. Mnoho úvah a myšlenek je téměř geniálních, ale tragédií je podle mě vůbec téma, pojetí knihy: nejde o originální látku, nýbrž o přepracovaný román Michala Viewegha Výchova dívek v čechách, i když přepracovaný téměř k nepoznání a hodně osobitě. Možná jednou knihu dočtu a názor změním, zatím však - - -
Autorovy další knížky
1994 | Děti mrtvol |
1999 | Mozkodlab: Fifíkovská variace |
2021 | Buď rád, že nic nemáš |
2021 | Ježek až sem a průběžně… |
2023 | Když si prdne myš... |
Mozkodlab halt musí lidé buď milovat nebo nenávidět. Jiná možnost není. A tak je to spravne, tak to ma byt :)