Možnosti milostného románu
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446658/moznosti-milostneho-romanuYp9NFu-r4Q-.jpg
4
798
798
Vlastně už anotace nedokážu číst. Potkává se v nich příliš mnoho zájmů. Takže úplně jednoduše: Tohle je román o lásce a o psaní ve věku digitálního smutku. Zkoumám v něm víc než pět let jednoho milostného vztahu a další dva roky, kdy jsem o něm psal. Je v něm dost vášně, slz a také několik zjevení. Je to román o tom, proč vlastně jsme jeden s druhým, co na sobě milujeme, a proč se i přesto opouštíme. Jsem v něm sám za sebe, tak jako je člověk sám za sebe v lásce a ve všem, co stojí za řeč. Asi je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními. A katarzi před happy endem. Brožované vydání, 2020.... celý text
Přidat komentář
,,......jedinou skutečnou odpovědí na otázky srdce je shořet v plameni, oběsit se na otazníku."
To je tak, když čtete knihu a pořád doufáte, že to ještě chvíli neskončí. Čtení této knihy jsem si užila nesmírně - jednak jsem z Brna, takže jsem přesně věděla o kterých podnicích, ulicích a místech mluví, jednak pro mě kniha měla hodně myšlenek k zamyšlení, podnětů, přemýšlení o vztazích, o tom, když cítíte, že jeden ve vztahu má navrch a vy to nejste... Dám si ještě chvíli a pak si to dám ještě jednou. Mimochodem za mě adept na vítěze Magnesie Litery.
To, jak mne postupně začaly postavy iritovat, bylo správně. Tato kniha nemá hladit čtenáře po srsti. A intertextualita vládne. Sem tam PJ Harvey, Kundera, Cortázar... Nemám co dodat, zjevení v naší porevoluční literatuře.
Měla jsem z toho radost, radost ze hry, radost z toho, že někdo se nebojí experimentovat a při tom umí psát. Kronika obyčejného vztahu obyčejného spisovatele. Čtenář by měl přečíst víc než Honzíkovu cestu, než sáhne po tomhle. Hrozí šok ze všech těch Možností milostného románu.
Napada mě jen pár slov... Inteligentní experiment, co mě ve svém závěru pěkně "rozložil". Tohle si přečtěte, protože něco takového jste ještě nečetli.
Zážitek z přečtení této knihy jsem nechala chvíli uležet. Nepotřebuji vědět, co je pravdivé a co není.
Je to dobrý postmoderní román, u kterého je potřeba být ve střehu, střídá se forma vyprávění, sem tam se objevují citace z jiných děl, deníkové záznamy, rozhovor autora se sebou samým. Překvapil mě nečekaně umístěný jmenný rejstřík. Krásná práce s českým jazykem, tento autor je pro mne zajímavým objevem.
Hodnocení snižuji o jednu hvězdičku za časté kňourání, poučování a machrování hlavní románové postavy.
Plus knihy je opravdu pěkná práce s jazykem, i po grafické stránce je hodně povedená. Mínus je pro mě obsah. Je to prostě nuda. Čím dál jsem byla, tím častěji jsem se přistihla, že přeskakuji věty, odstavce, stránky. Přiznávám, že jsem knihu nakonec nedočetla.
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat, protože opravdu tohle je něco, co jsem nikdy nečetla. Je to něco, co člověka donutí se nudit, rozesmát, hltat slova, ale i zamyslet.
Pro mne byla největší myšlenkou knihy, úvaha o tom, že vztahy jsou jako linkové autobusy, jednou přijde konečná a musíme vystoupit...
Jsem nadšená - a to jsem si po Dějinách světla říkala, že autor je na mě příliš intelektuální a příliš literární... což je v případě Možností milostného románu také, ale tentokrát bez onoho zavinutí do sebe, které jde na úkor srozumitelnosti a z některých věcí prostě dělá nerozluštitelnou šifru. Tady jsem si užívala jak příběh, tak vychytávky okolo (bez výběru) - "Nino" v názvu; barevné kruhy, které se tak dlouho překrývají, až je výslednou barvou černá; jmenný rejstřík; rozhovor sebe samého se sebou samým; cestu z Olomouce přes Brno, Pálavu, Prahu, Španělsko, Itálii, ze studentského bytu do kavárny v Poličce, z města do přírody, do minulosti přes generaci prarodičů, do budoucnosti přes fantazii; možná narcistní, ale rozhodně chvílemi autentický pohled na milostný vztah 29+20, vlastně šťastný, končící rozchodem (?); seznam muziky na youtube; obratné střídání atmosféry: od lehkosti začátku přes provokativnost prvních sporů, odloučení a znovusetkání, inspirativnost sou-bytí a sou-žití, nečekanost rozchodů a hořkost návratů; literární inspirace - jak to, že mi dosud unikal Camusův Člověk revoltující (a Durrell a Cortázar), tomu fakt nerozumím... a další a další věci, kvůli kterým se budu k tomuto románu s potěšením vracet. A možná si dám znovu Dějiny světla...
Velmi dobře napsaný román, který vnímavého čtenáře určitě zaujme. Hodně jsem se tady dověděla o současném literárním dění v Brně, Olomouci i Praze. Zaujaly mě nejen inspirativní citace z knih a poetické popisy přírody, ale také inteligentně popsaná erotika. To se už v dnešní literatuře moc nevidí. Kniha má několik rovin a můžeme ji číst jako příběh jednoho milostného vztahu, jako výpověď o dnešní mladé generaci a také jako literárního průvodce. Rozhodně doporučuji těm, kdo rádi u knih přemýšlejí a chtějí si rozšiřovat obzory, a to nejen ty literární...
Formálně naprosto dokonalý a jazykově vytříbený román. Je to vtipné, řemeslně dokonale zpracované, příběh je napínavý a je to hlavně úžasný příspěvek k žánru autofikce. Pokud vím, není jiný český autor, který by knihy tohoto žánru psal a ještě tak bravurně. Nádherná ukázka opravdu kvalitní literatury. Jan Němec si se čtenářem hraje, vede jej, nechává samotného číst, co chce, předvádí se, ale i pokorně zapisuje, co mu inspirace pod pero donesla, je to napínavé i nudné... zkrátka: bravo autorovi a ke čtení rozhodně doporučuji, ne často se potká literární událost.
Asi mam predsa len radsej knihy, kde obsah taha formu....Toto intelektualne cvicenie ma ku koncu uz morilo. Je to zaujimave, o tom potom, ale za srdce nechyti.
Vlastně ani nevím, co si o knize myslím. Ze začátku jsem byla nadšená. Postupně přišla deziluze z našich hlavních hrdinů a na konci lítost. Můj čtenářský prožitek tak vlastně kopíroval dějovou linku jejich, potažmo každého, vztahu.
Kniha je řemeslný skvost - je krásně napsaná, je inovativní, jen hlavní postavy bych sem tam nejraději profackovala.
Po celou dobu čtení jsem byla fascinovaná její krásou, ale zároveň jsem byla (snad autorem, snad jeho náhledem na Ninu, snad aninevímčím) čím dál tím víc znechucená. Podobný prožitek mívám při četbě Kundery. Kdy jsem jako rukojmí knihy, který se nemůže pro její sžíravou krásu od ní odtrhnout i když by ji nejraději už dávno odložil.
Knihu lze bezesporu zařadit k tomu lepšímu z českých literárních počinů, bezpochyby se jedná o jedinečnou událost a blablabla. Už samotný název nás nenápadně naťukává a snaží se naznačit, že se nejedná o žádný prvoplánový příběh na téma: Žili spolu šťastně až do smrti. Možnosti milostného románu vedou někam jinam než do červené knihovny, jdou daleko hlouběji, což je jejich spásou a vlastně i záhubou současně.
Jan Němec hodně a rád čte a nebojí se vám do dokázat.
Jestli jsem si k Opuštěné společnosti Erika Taberyho napsala něco ve smyslu, že by jeho kniha mohla mít klidně podtitul "Z lásky k Masarykovi, z lásky k Havlovi", mohlo by na té Němcově stát: "Z lásky k jazyku, z lásky ke slovům" aneb o tom, jak jsem se nechal unést vlastním géniem.
Málokdy se mi stává, že toho o nějaké knize přečtu pomalu víc, než kolik čítá titul samotný. U Možností milostného románu by se mi to nejspíš stalo, nebýt to román natolik rozsáhlý... A přestože musím v zásadě souhlasit se vším, co o něm Honza Heller napsal na iLit, nebyla jsem a nejsem schopná se přimět, aby se mi ta kniha líbila, aby mě bavila, aby mi přišla zajímavá. Tam, kde jsem se u Énardova Kompasu přiklonila k tomu, že mě ty exhibice znalostí a intelektu vlastně asi baví, tady se to převáhlo na druhou stranu.
Možná je to tím, že se Němcovi povedlo přesně to, co zamýšlel (?) a vytvořil antihrdinu tak živého, že jsem zkrátka nemohla jinak a nějaký vztah jsem si k němu prostě musela vytvořit a spolu s ním i nějaký ten názor. A pro mě je zkrátka literární Janek onen muž, který se upaluje v zrcadle. A jak píše Petříček Sellier, ty prostě nikdo nemá rád.
Schopnost exploatace vlastních zkušeností a zkušeností lidí kolem nás patří nejspíš do nezbytného autorského arzenálu, nicméně sled navštívených míst, obývaných bytů, pohlavních styků a vypitých capuccin mě zmořil ještě víc, než autorovo mentorství a situace, které existují jen proto, aby bylo možné někoho o něčem poučit, dát najevo svou poetičnost a dramatičnost v jednom (setřeme slzy i sperma jedním kapesníkem, jsme přeci ekologové třetího tisíciletí!) ideálně ve velmi umělecky vyznívajících větách, jež jako by se v textu vyskytovaly jen proto, že jsou prostě pěkné.
Jednou z charakteristik, které kritika románu připsala, je to, že vás nenechá chladným - ať už budete nadšení nebo ne a to je svatá pravda.
Dějiny světla mě uhranuly. Tady jsme se s Janem rozešli záhy poté, co jsme se dali do řeči - zjistili jsme totiž, že mluvíme úplně jinými jazyky.
Kdy knihu Možnosti milostného románu rozhodně číst
-Nechala vás holka
-Jste fanda kvalitní české literatury
-Jste tak trochu snílek
Kdy knihu Možnosti milostného románu rozhodně nečíst
-Vadí vám ufňukaní chlapi
-U milostných románů vyžadujete šťastné konce
-Ve vztazích uvažujete spíš přímočaře
Je to vo mne čerstvé. Melódia a farby tejto knihy. Jej neskutočné meandre. Obratné opisy. Hlboké presahy.
Ale aj poznanie, že to dievča bolo stokrát dospelejšie, než autor. Nedá sa všetko pitvať, nech je pitva akokoľvek objavná a rozkrýva utajené.
Takto to nefunguje. Babička s dědou sú toho dôkazom.
Napriek tomu tú knihu milujem.
Moc se mi to líbilo. Hra s jazykem, se styly, s možnostmi. A přitom zábavné a skutečně milostné a citové. Nadchly mne už Dějiny světla a také tahle kniha – ač tak odlišná, ve mně rozehrávala libé pocity, které jsem už dlouho při čtení nezažila. Děkuji za krásný literární zážitek.
Kniha je skvělá. Velice mě bavily autorovy myšlenky, úvahy, literární odkazy a vsuvky. jsem ráda, že se kniha nevěnuje jen milostnému příběhu jako takovému, ale obsahuje myšlenky, odstavce či celé kapitoly, které s příběhem více či méně souvisí. Čímž se dostávám k formě. Forma, jakou je kniha psaná, je podle mě perfektní. I když není vyprávění lineární, stále dává smysl a baví. Líbily se mi pasáže, kde autor zkoušel různé styly psaní, od kapitoly jen s interpunkcí, přes potkání sebe sama až ke kapitole psané jako jedna věta. V mysli mi nejsilněji zůstala kapitola o pozorování toho druhého, když je sám – jak se chová, když jej nikdo nesleduje. Tuto knihu rozhodně doporučuji!
Štítky knihy
láska česká literatura rozhlasové zpracování milostné vztahy Magnesia Litera autofikce
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Nevím audiokniha asi pomohla ale i tak....