Mrak
Gudrun Pausewang (p)
Jana-Berta, dívčí hrdinka knihy přijde při nukleární katastrofě v blízké elektrárně o rodiče, snaží se najít si své místo a vyrovnat se s následky ozáření. Čtivě psané, živá vize jaderného neštěstí. Na vydání a distribuci se podílelo sdružení Jihočeské matky, Nadace proti atomovému nebezpečí a Greenpeace
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1987 , Otto MaierOriginální název:
Die Wolke, 1987
více info...
Přidat komentář
Četl jsem v poklidu cca do 40 stránky, než mi kniha svým nečekaným dějovým zvratem vyrazila dech. Nejen tím, co se v tu chvíli událo, ale hlavně faktem, že tohle přeci znám - ale odkud? Ha! Z filmu. Teprve zde mi docvaklo, že existuje vcelku zdařilý stejnojmenný německý film, který jsem před lety viděl a hodnotil jej pozitivně. Pak už jsem tušil, co bude následovat dále, naštěstí jsem si ale krom pár drobností nic konkrétního nepamatoval. Kniha je čtivá, téma poutavé, obsahově stran tak akorát. Malý formát knížky se mi vešel do kapsy, a tak jsem četl vždy po pár stranách, když byla zrovna volná chvíle. Je to jeden malý-velký příběh, který se mohl při podobné situaci klidně stát a stát se při takovém neštěstí opět může. Ať už byla kniha v minulosti u nás distribuována jakýmkoliv způsobem a propagována jakýmkoliv spolkem (třeba i protijadernými aktivisty), nevidím důvod, proč by jí to mělo ubírat na kvalitě. Obrázek ať si každý utvoří sám. Za sebe určitě doporučuji přečíst.
Tahle malá knížečka se mi vůbec nejeví jako vymývání mozků, ani jako nudné čtení, ani jako škvár. Myslím si, že v případě opravdové havárie jaderné elektrárny by se odehrálo mnoho příběhů podobných tomuto. Přehnané je z mého pohledu jen to, že rodiče byli zrovna na protijaderné demonstraci. Povaha hlavní hrdinky, její rozhodování a jednání, to vše na mě působí autenticky, takže jsem její osud sledovala s opravdovou účastí a nijak se za to nestydím, i když si tím pravděpodobně vysloužím nálepku ekoteroristy...
Zvlášť odporný příklad zákeřného eko-terorismu. Kniha, která byla masově a zdarma distribuována v českých školách v 90. letech, kdy vrcholila rakouská hysterie kolem Temelína. Dojemný příběh o umírající dívce, zasažené radioaktivním spadem z havárie jaderné elektrárny, měl mládeži vymýt mozky a přesvědčit je o tom, že nukleární energie je Satan nečistý.
On by si možná Mrak zasloužil nějaké ocenění za nemalý Trololo faktor, nicméně hodnotit jinak nežli odpadem škvár vydaný za podpory Jihočeských matek (!!!) mi jaksi nelze. Nedlouhá slátanina navíc nejnižší hodnocení usnadňuje tím, jak je zoufale špatně a nudně napsaná. Byť musím docenit, že rodiče hlavní hrdinky umřeli na demonstraci (!!!), což je smrt, ve kterou jistě doufá každý dostatečně vyšinutý protijaderný aktivista. Postapo mám ve veliké oblibě, ale tohle je pouze angažovaná idiocie.
Malá a čtivá brožovaná knížečka, která zdařile vykresluje chaos, zoufalství i naději po jaderné havárii očima dospívající slečny.
Doporučuji přečíst, nehledě na osobní názory ohledně jaderné energetiky. :)
Štítky knihy
ekologie zfilmováno nebezpečí životní prostředí jaderné elektrárny
Autorovy další knížky
2001 | Vzpomínám na Rozinkovou louku |
1987 | Mrak |
2004 | Sága rodu Rotwengelů |
1981 | Karneval a Velký pátek |
2009 | A ještě jsem ti chtěla říct... |
Kniha, která má jen 144 stran a přesto o ní možná budete dlouho přemýšlet. Jak už bylo napsáno, bez ohledu na to, jak a kým byla tato kniha distribuovaná, hodnotím ji kladně. Příběh byl uvěřitelný, čtivý a rozhodně působivý. Já jsem Jannu Bertu obdivovala za její vůli přežít. No a skutečnost, že si člověk podmaňuje přírodu často necitlivě a bez ohledu na důsledky svého konání, to já osobně nevnímám jako propagandu...