Gudrun Wilcke

Gudrun Pausewang · pseudonym

německá, 1928 - 2020

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Gudrun Wilcke

Sága rodu Rotwengelů Sága rodu Rotwengelů

Po Rozinkové louce jsem pokračovala touto ságou a od první strany, mimochodem velice poutavého čtení, jsem se ponoŕila do stránek dalšího vyprávění o kraji, kde již pár desetiletí žiji. Možná tím, že moje kořeny jsou daleko odtud a pohraniční kraj mi až tak do srdce nevklouzl, jsem knihu četla bez větších emocí. Co se mi však honilo hlavou, to byla ta děsivost, s jakou člověk přijme myšlenku, třeba i hloupou myšlenku, o své nadřazenosti. Chápu doba byla ekonomický zla a někdo, třebas s hloupou myšlenkou , jim dal chleba, nakrmil a oblékl jejich děti...to že za to miliony dětí umírali v koncentrácích...to neřešili, nebyli to jejich děti, byly to děti podřadné řasy... Kniha určitě chytne , je velice poutavě napsaná...nedovedu si představit psát o domovině, která mi byla ukradená a do níž se nemohu vrátit....muselo to být velice, převelice těžké vzpomínání...ale když jsem to rozebírala se svým známým, který má v Německu odsunuté příbuzné, samozřejmě se již jedná o potomky odsunuvších...a on mi sdělil, že sudetske spolky se svými nároky na naše území žijí dále a za hranicemi veselé rozkvétají a sama autorka byla členkou...co na to říct...... celý text
Villon


Vzpomínám na Rozinkovou louku Vzpomínám na Rozinkovou louku

Místo hlavního děje je mi velice blízké, neboť kolem něj často jezdím a chaloupku nedaleko malého rybníčku jsem obdivovala již od prvních chvil, co jsem se do kraje nastěhovali. Po 40 letech jsem se dozvěděla její historii. Styl knihy vás chytne a nepustí, dokud nezavřete knihu dočtenou...a teď se v tom člověče plácej. Pocházím z rodiny , jejíž kořeny jsou daleko od Mladkova, jsem ve zdejším kraji tak zvaná naplavenina a můj děda budoval pohraniční opevnění, Boudu jsem znala již z vyprávění. Začala jsem kraj a jeho tragédii vnímat ponejprv jako člověk, jemuž tzv "češství "vlili předci do žil a mám v paměti návštěvy a arogantnost vysílaných Němců, kteří se v 80 letech vraceli do svých ztracených domovů. Jaká bych byla já, kdyby mi někdo ukradl domov? Nevím...Stejně tak nevím, jaká bych byla, kdyby mi někdo vzal rodinu a zavřel do koncentráků. Vím o sobě jediné...neodpustím zlo a křivdu....a to jsem válku nezažila. Po staletí žili vedle sebe oba národy v relativním klidu...a přijde kdosi, kdo davu nakuká, že jsou něco víc...a ve světě nezůstane kámen na kamení....A je tady stale, znova a znova....Člověk dokáže zfanatizovat dav a dav už se nezastaví. Lidé se likvidují navzájem...Smutno je na světě...... celý text
Villon


Vzpomínám na Rozinkovou louku Vzpomínám na Rozinkovou louku

Psáno chvílemi poutavě, chvílemi jako slohová práce žákyně 6.třídy a chvílemi jako výlet Cimrmanů do Liptákova. Každopádně zajímavá osobní zpověď reálného příběhu. Takže 3,5*, jenže Mladkov, Orlické hory a mě blízká historie a lokalita ...takže nakonec 5*.... celý text
vladimir5170



Karneval a Velký pátek Karneval a Velký pátek

Velký překvapení, hodně kvalitní čtení, ale paradoxně už dlouho se mi nestalo, abych četla s takovou nechutí. Strašně jsem se o tu malou holku bála, protože jsem věděla, že zase něco posere. Příběh naprosto šílenej, 13letá holka z bolivijský rybářský vesnice se dostane do města, kde záhy otěhotní /kdyby jen jednou/ a mele se od ničeho k ničemu i se svými dětmi na krku. Kniha plná špíny, smrti, zmaru a proměrněných šancí.... celý text
Radimka


Mrak Mrak

Kniha, která má jen 144 stran a přesto o ní možná budete dlouho přemýšlet. Jak už bylo napsáno, bez ohledu na to, jak a kým byla tato kniha distribuovaná, hodnotím ji kladně. Příběh byl uvěřitelný, čtivý a rozhodně působivý. Já jsem Jannu Bertu obdivovala za její vůli přežít. No a skutečnost, že si člověk podmaňuje přírodu často necitlivě a bez ohledu na důsledky svého konání, to já osobně nevnímám jako propagandu...... celý text
vikaa