Mravce
Bernard Werber
Mravenčí trilogie série
1. díl >
Během několika vteřin, které potřebujete k přečtení tohoto odstavce, se narodí 40 lidí… a 700 milionů mravenců. Malí, pro nás takřka neviditelní, a přesto úchvatní živočichové vytvořili od doby, kdy se před stovkou milionů let na Zemi objevili, zcela dokonalou a všestranně fungující civilizací. Budují města a federace, bojují o území, společnými silami odrážejí útoky vetřelců a predátorů. Zakládají houbová políčka nebo mšičí farmy a svá hnízda dokážou utkat z listí. Vyznávají kastovní systém a některé druhy si otrokářským způsobem podrobují jiné. Přestože představivost lidí vždy s oblibou hledala paralelní světy po nejrůznějších koutech vesmíru, na fantastickou existenci těch, kteří žijí v poloskrytu pod našima nohama, se zapomínala. Jsou mravenci anarchisté, roajalisté anebo se jejich organizace blíží totalitnímu zřízení? Jak chápou čas? Co o nich vlastně víme? A vědí oni o nás? Werberův román Mravenci bývá právem označován za realistickou sci-fi: nejúžasnější je na něm právě to, co je skutečné. Po jeho přečtení už nikdy nebudete vnímat svět tak jako dosud – stejně jako hrdina knihy, nezaměstnaný pařížský zámečník Jonathan Wells, který po svém excentrickém strýci zdědil suterénní byt a tajemné varování: „Hlavně nikdy nechoď do sklepa!"... celý text
Přidat komentář
SPOILER
Musím souhlasit s komentářem pode mnou: "Zajímavé téma, leč nečtivé".
Zajímavé to rozhodně je. Když autor píše o mravencích, ještě to jde. Popis jejich organizace života v mraveništi, jejich výpravy a boje s jinými druhy, jejich města a okolí...
Ale ti lidi?! To jsou papírové figurky bez jakýchkoliv lidských vlastností, citů a pocitů! Je tady rodina, otec, matka, syn, ale téměř nic bližšího se o nich nedozvíme. Mají se rádi? Záleží jim na sobě? Zmizí ze světa, a zmizí také hasiči, policisté... a málem o tom ani zmínky, že by někomu scházeli, že jejich rodiny alarmují záchranné složky a radnici a třeba i vládu... Je to suché. Suchopárné.
Ale nelituji, že jsem si Mravence přečetla, zas mám o kousek obzoru víc a hodnocení jim díky tomu nesrazím. Do dalších dílů se ale zatím nechystám.
Parádní věc! Věděl jsem, že toho o mravencích moc nevim, spíš jenom takový všeobecný věci a tak jsem rád, že jsem se naučil něco novýho. Svět z pohledu mravenců byl popsán moc zajímavě. Zhruba ve 2/3 jsem správně uhádnul, co se skrývá pod žulovou deskou a co mravenci tolik chrání i za cenu likvidace členů vlastní komunity, ale přesto pro mě bylo překvapení, co všechno (a kdo) dole bylo.
Naopak na 6 sirek a 4 rovnostranný trojúhelníky jsem přišel hned, což mi potěšilo. řešení psát nebudu, nechci kazit radost z vyřešení ostatním :)
Nasmála jsem se sama sobě, když jsem vysvětlovala bráchovi o čem kniha je, a snažila se vyžvejknout správně, abych mu vysvětlila, jak mravenčí hrdinové mluvili, mysleli atd., aby to nevypadalo jako knížka pro děti Pavouček Provazníček (což je ale mimochodem pecka... když je vám 7...). Klobouček před autorem, protože podle mě dokázal perfektně zakomponovat vědecká fakta do beletristické čtivosti. "Mravenčí" část knihy mě móóóc bavila! Doufám, že mají u nás v knihovně všechny TŘI díly, víte jak to chodí... já jouda si to předem neověřila.
Neuvěřitelně napínavý příběh, plný překvapení a tajemství. Vysoce organizovaná společenství mravenců a naopak lidská společnost. Jak a kde se jejich cesty protnou? A protnou se vůbec?
Knihu jsem četla jako detektivku (co je, sakra, v tom sklepě?!?), jako dobrodružný příběh i jako filosofickou úvahu a samozřejmě (a možná bohužel) především jako sci-fi. Držela jsem palce všem těm mrňavým hrdinům, hlavně 327, 801, 103 683 a nejvíce ze všech 56. A bylo mi moc smutno ze všech těch tragédií, které je potkávaly...
Vyústění knihy je překvapivé a ohromující. Děsivé. A nutí k zamyšlení.
"Zmýlil jsem se. Nejsme si rovní, nesoutěžíme. Přítomnost člověka je jen krátkou epizodou v jejich výlučné nadvládě nad Zemí. Je jich víc, nekonečně víc něž nás...
Jsme jen tři miliony let trvající příhoda v jejich dějinách. Ostatně, kdyby se jednoho dne na naší planetě objevili mimozemšťané, určitě by se nespletli. Chtěli by bezpochyby mluvit s nimi. S nimi: se skutečnými pány Země."
Plný počet a doporučuji.
Autor se vyznamenal. Za chvíli jdu na další díly.
Skvělě vystavěný příběh, (až na popis páření šneků -:)).
Likvidace ještěrky také stála zato. Znepokojivé věci se mi dějí pod nohama. Ani o tom nevím. A myslím si, že mě chrání fakt, že lidé dorostli přeci jen do větších rozměrů?
Nojo, ale brablenců je hrozně moc...
Chvíli jsem rozdýchávala počty, podobnosti a autorův nebezpečně hmyzí způsob myšlení. Stejně tak přirozenost, s jakou příběh podal z mravenčího pohledu.
Nemám ráda hemžení a různé lezoucí tvory. Nemám. A po této knize se mi asi vyvine nějaká fobie.
Ale jsem ráda, že jsem ji četla.
Podruhé už to není taková bomba, když člověk ví pointu, ale ráda jsem si po letech připomněla.
Na přečtení poprvé musim doporučit. Podruhé už to spíš nedoporučuji.
Četla jsem již před lety a od té doby kniha čeká v knihovně... leč nyní už ne na znovupřečtení, ale prodej. Zůstal ve mně úžas, ale i určitý děs, strach, někdo to tu nazval pachutí, že jsem již nenašla odhodlání k přečtení druhého dílu. Za mě tedy hvězda za kvalitu, ale vyšší hodnocení dávám za originalitu tématu.
Knihu jsem četl již před několika lety. Ale protože už mám pocit, že sem zapomněl o čem to všechno bylo, přečetl jsem si ji znovu. Nekonal se tedy ten původní woooov efekt. Nicméně kniha je naprosto skvělá.
SPOILER
Podzemní labyrint pod bytem vědce vedoucí kamsi do lesa, kde pod žulovým blokem žijí lidé využívající mravence.
Fakt zajímavý čtení.
Znovu si jdu přečíst druhý i třetí díl....
K této knize se pojí jeden neskutečný příběh, pomalu podobně "nadpřirozený" jako ten v knize.
Když jsme v létě počítaly kilometry na rozpálené silnici z Prahy do Štrasburku, v autě bez klimatizace, s bývalým francouzským vojákem, kterého jsme ten den náhodou potkaly úplně poprvé, mluvili jsme hodně o literatuře... a padli Mravenci... Les Fourmis. A jen jedna věta - přečtěte si to.
Když jsme druhý den zabrousily do prvního antikvariátu po cestě, stal se zázrak. Mravenci přistáli navrchu kopky "zlevněno". A bylo rozhodnuto. V batohu přes polovinu Evropy, a pak zase na jih putovali mravenci společně se mnou, až se konečně i v české verzi dostali k dočtení. Wau.
Na další díly je ovšem třeba stejně magicky počkat. Putování do daleka tuhle knihu přibližuje. Ať putujete tisíce nebo i miliony hlav.
A co si z ní odnáším...asi ještě větší pokoru. Co když se někomu zamane hodit na zem sirku...? A neděje se to náhodou už teď? Austrálie... a tak dále.
A co když po sirce přijde sklenice vody? A...a...a...
Fascinující vnoření do světa mravenců, který je nakonec pro čtenáře mnohem zajímavější, než lidská linka v knize (se svým hororovým sklepením). Závěr je...zajímavý, zanechává zvláštní pachuť, ale nekazí výsledný dojem získaný z přečteného příběhu. Rozhodně stojí za přečtení, protože se vymyká tradičním příběhům.
Když jsem před lety četla "Dračí vejce" a "Hvězdotřesení" od R.L. Forwarda, doufala jsem, že se mi ještě někdy v budoucnu podaří setkat s civilizací tak fascinující ve své odlišnosti. Stačilo se přitom venku pozorně zadívat pod nohy.
Pokud vás nebaví louskat suchá fakta a chtěli byste se poutavou formou dozvědět něco o hmyzu a jiné havěti, především však o mravencích, tahle Werberova kniha nabízí skvělou příležitost. Nejsem schopná do mrtě posoudit, co z života drobných tvorečků jsou čistá fakta a kde zapracovala autorova imaginace, každopádně jsem si pohled fazetovýma očkama náramně užila. Všední rituály, zběsilé bitvy i dobrodružství jednotlivců, záhady a nebezpečí na každém kroku... úžasné.
Potom je zde část románu, která se věnuje lidem, tajemná, v podstatě hororová, také bych ráda chválila. Bohužel pan spisovatel několik detailů hrubě nedomyslel, což se odráží v mém hodnocení. Ztrátu kytičky můžu demonstrovat jedině na konkrétních příkladech (SPOILER ALERT!!!). Když se někdo ztratí, natož celá skupina osob, a ví se poměrně přesně, kde hledat, tak se v civilizovaných zemích pátrá do úmoru. Obehnat místo policejní páskou a hodit na pohřešované bobek, dokud nezačnou kafrat média? Nevěřím. Zrovna tak považuji za absolutně nevěrohodné, že by banda lidí s klidem složila ruce do klína a rezignovala na svůj předchozí život kvůli vědeckému objevu, jakkoliv přelomovému. Něco jako: "Ty brďo, tohle je fakt zajímavé; šlak vzal rodinu, sluneční svit, svobodu pohybu i konání, prostě všechno, co jsme měli rádi! Než se snažit vrátit, budeme spokojeně dřepět tady a dělat tohle." Kdyby šlo o skupinu fanatických vědců, budiž, ale u profesí naprosto nesouvisejících... ne, ne, za mě hovadina natolik iritující, až musím s lítostí stornovat hvězdu. (KONEC SPOILERU)
Jinak ovšem smekám čepici a v uctivé pokloně zametám svými vlasy podlahu, pokračování tohoto nevšedního románu si nenechám ujít. A přísahám na holý pupek: příští hromadné mravenčí nájezdy v mé kuchyni se pokusím vyřešit smírnější cestou. 80-85%
Nápadité, originálne, informatívne a premyslené. Ikeď po zavŕšení príbehu s čistým svedomím zaradzujem knihu ako sci-fi, strieda sa v ňej v jednotlivých príbehových líniách hneď niekoľko štýlov a žánrov. Od epickej fantastiky, cez horor až po filozoficko vedeckú štúdiu. Aj ľudská línia, ktorá v porovnaní s bohatým príbehom mravcov pôsobí plocho, až naivne, sa v závere ukáže ako funkčný prvok ústrednej myšlienky. Ten kto prečíta, si už do mraveniska veru len tak nekopne.
Ale po pokračovaní na rovnaký spôsob netúžim. Bolo tu povedané všetko, čo bolo treba.
Komu sa páčilo, odporúčam poviedku od G.R.R. Martina - Písečníci.
Na okraj pro milovníky této série.
V podhůří Šumavy se rychle rozšiřují kolonie černých mravenců. Máme se bát? (je to pravda)
Propojení dvou světů, lidí a mravenců. Popis života kolonií mravenců mě zaujal v první třetině knihy,pak už mi připadal moc podrobný a zdlouhavý.Řada vtipných a zajímavých výroků mě u knihy udržela, některé vypsal Terva. Ještě zkusím druhý díl, tento druh literatury je pro mě zatím neznámý.
Nevím, jestli jsem kdy četla něco zajímavějšího a napínavějšího... a poučného. Hmyz u mě vždycky stál, a stojí nadále, na nejnižší příčce oblíbenosti druhu/třídy živočišné říše. To ovšem neznamená, že nemá, a mravenci obzvlášť, můj respekt a takřka obdiv. Nepopírám mravenčí inteligenci, nikdy jsem o ní ale hlouběji nepřemýšlela. Spíše jsem vnímala jejich mimořádnou součinnost, odhodlanost, umíněnost a taky nadprodukci vlastního druhu a s tím související jejich nevítanou rozpínavost. A to si Werber údajně do bytu pořídil skutečné mraveniště, aby mohl své miláčky dennodenně pozorovat. Jeho faktografické poznámky z Encyklopedie relativního a absolutního vědění jsou taky výživné. Geniální nápad, propojit životy mravenců a životy lidí a prošpikovat poznámkami z vymyšlené encyklopedie. Dílu to neskutečně přidává na věrohodnosti.
Konečně jsem snad také pochopila, co se stalo před pár lety v mém pronajatém římském bytě. Byt byl velký, noblesní, čistý, koupelny každý týden drhnuté chlorem, protože bytovka byla postavena v 50. letech. Kachličky tedy přiměřeně zašlé, dřevěné rámy a parkety nemálo provzdušněné neúnavnými červotoči... a tak když jsem se jednou po prodlouženém víkendu vrátila do bytu, čekalo mě v koupelně nevídané překvapení. Dřevěný rám u země byl obalený obrovským hroznem statisíců drobných černých mravenců. Regulérní mraveniště. Jestli tomu teď rozumím, mravenčí princezna se nejspíš rozhodla ausgerechnet u mně vybudovat si své nové království. Mimo dům asi číhalo příliš mnoho nebezpečí. No. Já mravenčí feromonové signály neovládala. Takže mravenčí královna o své království přišla, jak jinak. A já o pár dalších nocí, neb jsem se budila se strachem, odkud se na mě vyhrnou závoje mravenců, inteligence neinteligence.
"Všichni jsme děti země, dětmi božími. Zanechme svých marných hádek. 22. st. bude stoletím duchovním, nebo nebude vůbec."
"Volba tvého protivníka určuje tvoji hodnotu. Ten, kdo bojuje s ještěrkou, se stává ještěrkou, ten, kdo bojuje s ptákem, stává se ptákem, ten kdo bojuje s roztočem, stává se roztočem."
Připadala jsem si stejně objevně, jako při čtení Ferdy mravence. A to je myšleno v dobrém. Jako malá holčička jsem si při čtení Ferdy teprve pořádně uvědomila, že mravenci a hmyz jsou živí tvorové a že prožívají svoje osudy a dobrodružství stejně jako my lidé. Můj dětský pohled na zem se tehdy změnil. A teď po Mravencích je to stejné. Můj pohled na ně se opět změnil. Teď k mým pocitům vůči nim přibyl obdiv.
I když závěr lidské pointy knihy byl pro mne dost zvláštní a nelogický, tak mravenci mě natolik zasáhli, že musím hodnotit 5* a vrhnout se na četbu dalšího dílu.
Knížka mne moc nebavila. Do čtení jsem se musela nutit i přesto, že obsahovala pro mne mnoho nových informací o mravencích i zajímavé myšlenky. Nekonečné bitvy mne ubíjely... Informace bych se raději dozvěděla z pár stránek vědecko-přírodopisného časopisu. Zklamání.
Včely od Laline Paullo jsou pecka.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Mravenci |
| 2006 | Den mravenců |
| 2009 |  Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti |
| 2011 | Říše andělů |
| 2007 | Revoluce mravenců |
Naprosto uchvacující čtení. Hltal jsem každou stránku. Lidi tu rozhodně nehráli prim a tak mi ani nevadilo, že popis společnosti lidí tu není až tak propracovaný jako ten mravenčí.
Skvělá sci-fi detektivka!