Mravce
Bernard Werber
Mravenčí trilogie série
1. díl >
Během několika vteřin, které potřebujete k přečtení tohoto odstavce, se narodí 40 lidí… a 700 milionů mravenců. Malí, pro nás takřka neviditelní, a přesto úchvatní živočichové vytvořili od doby, kdy se před stovkou milionů let na Zemi objevili, zcela dokonalou a všestranně fungující civilizací. Budují města a federace, bojují o území, společnými silami odrážejí útoky vetřelců a predátorů. Zakládají houbová políčka nebo mšičí farmy a svá hnízda dokážou utkat z listí. Vyznávají kastovní systém a některé druhy si otrokářským způsobem podrobují jiné. Přestože představivost lidí vždy s oblibou hledala paralelní světy po nejrůznějších koutech vesmíru, na fantastickou existenci těch, kteří žijí v poloskrytu pod našima nohama, se zapomínala. Jsou mravenci anarchisté, roajalisté anebo se jejich organizace blíží totalitnímu zřízení? Jak chápou čas? Co o nich vlastně víme? A vědí oni o nás? Werberův román Mravenci bývá právem označován za realistickou sci-fi: nejúžasnější je na něm právě to, co je skutečné. Po jeho přečtení už nikdy nebudete vnímat svět tak jako dosud – stejně jako hrdina knihy, nezaměstnaný pařížský zámečník Jonathan Wells, který po svém excentrickém strýci zdědil suterénní byt a tajemné varování: „Hlavně nikdy nechoď do sklepa!"... celý text
Přidat komentář
Přiznávám, knížku podobnou této jsem ještě nikdy nečetla a těžko bych se k ní někdy dostala, nebýt komentářů vás, jejichž názoru si vážím.
Zřejmě to byl autorův záměr, pojmout "člověčí" část tak trochu dětsky - napínavě a dobrodružně, snad i trochu jednoduše. Ta "mravenčí" pak vedle ní ční jako to, co má mnohem hlubší význam, a úryvky z "Encyklopedie" to dotvářejí v celek, který jsem si opravdu vychutnávala. Ta knížka nese až filozofické poselství - mravenci ze všeho vycházejí jako vyspělejší, vyšší bytosti než lidé - a pozor na ně, oni nás nepotřebují (a pravděpodobně i přežijí).
Kromě toho je to ale čtivé a zábavné. Jsem ráda, že jsem se nechala zlákat. (A ať to trochu shodím - až je uvidím zase pochodovat bytem v paneláku, pocítím navíc i respekt.)
Stejně jako 1amu jsem dal na Tervovo doporučení – a bylo to dobré rozhodnutí. Hodně zvláštní a hodně zajímavá kniha, ta mi asi v hlavě uvízne na hezky dlouho. Zrovna v sobotu jsem byl na houbách, a když jsem narazil na jedno velkokapacitní mraveniště, vykašlal jsem se na hříbky, přičapl na bobek a čučel na ten mravenčí mrakodrap jako malej kluk. A že bylo na co se dívat!
Pár výhrad bych k příběhu sice měl, proto jen 4*, ale když to vezmete z druhé strany, 80% je přece parádní známka, ne?
Nejsem čtenář sci-fi. Podnět k přečtení mi dal Terva. Dle titulu knihy bych si ji nikdy nepůjčil, ale tato databáze je úžasná v tom, že si mohu (nevědomky) dát poradit. To jsem učinil, ale zároveň musel udělat ještě jeden krok. Knihu nemohu číst jako řadový čtenář. Nešlo jinak (zní to hloupě), bylo třeba hledat společného jmenovatele s mravenci. Jó chvíli to trvalo a zdařilo se. Mám kliku, z poslední návštěvy knihovny se mi podařilo přinést tři klenoty. A tato kniha byla jedním z nich. Někdo vyhraje ve Sportce, jiný odejde spokojen s knihou. Řekl bych, že ta druhá alternativa je pro mne lepší. A ještě na závěr: nevím ve které knize Jana Wericha jsem se seznámil s jeho nadšeným líčením o tom, co právě čte.Bylo to ve XX.století. Téma ? Mravenci.
Túto knihu som čítala 2x, a kedže tretí diel na mňa ešte len čaká, dám ju aj 3x, pútavé, zaujímavé a niektoré rébusy videné z pohľadu mravca som ešte z pohľadu človeka ani nerozlúštila. :) Možno na tretíkrát. odporúčam, aj myrmecofobikom. :) ak som to nedoplietla
Ano, vidite dobre! Palivo cetl sci-fi! Co se to stalo? Inu, hned vam to vysvetlim.
Tuhle knihu jsem totiz cetl kdyz mi bylo cca ctrnact. Nevim co me to tehdy popadlo, asi doma vypadl proud nebo se rozbil pocitac. Byval jsem tehdy docela casto strizlivy, to je asi jedine logicke zduvodneni. A jelikoz nyni moje pamet nikdy nesaha dal nez do posledni soboty, kdy ji automaticky vyresetuji tlacitkem Jaggermeister, rozhodl jsem se podivat se teto sentimentalni vzpomince na kloub. No a dopadlo to opravdu vytecne.
Na zacatku umre stryc a vedec Edmond (ktery "mel usi a lá Kafka"), ktery odkaze barak nejaky debilni rodine. Co ho k tomu vedlo dokaze normalni clovek tezko pochopit z dialogu jako je tento:
"Maminka rikala, ze zesnuly stryc byl genialni."
"Fascinoval tvoji matku, protoze ji vysvetlil, ze se snazi dobrat absolutniho vedeni. Ona si myslela, ze je reinkarnaci Einsteina nebo da Vinciho."
"Kam se ji tam vesla veverka?"
Pote co babicka udela caj, tedy "zlutavou, velmi vonavou tekutinu,"varuje debila, ze nesmi chodit do sklepa. To by tam ovsem nesmel zabehnout jejich pes, pudlik jmenem Pikulik.
Na to se ho debil vydava hledat, coz zpusobuje rozbroje doma. Debil totiz "neovladal umeni dialogu. Byl toho nazoru, ze rozhovor funguje jako spojite nadoby, je tu clovek, ktery vi, plna nadoba, a druhy, ktery nevi, prazdna nadoba." Kdo je tu prazdna nadoba asi netreba dodavat.
Pote co se ve sklepe ztrati jak debil a jeho manzelka, tak i cele mistni oddeleni hasicu, cetniku a policistu, jejich syn je prevelen do polepsovny, kde jej dva kluci zacnou sikanovat ("prastil Jeana hrbetem dlane do krku, protoze to videl v jednom cinskem televiznim filmu"). Ale nebojte se, hned se vse zahy vyresi: "Jean skocil pro nekolik mravencu a cpal je Nicolasovi do pusy. V tom ale Nicolase, Phillipa a Jeana nacapal pecovatel. Potrestal je vsechny. Takze se z nich stali ti nejlepsi pratele." Ano, takhle to totiz v zivote funguje. Jedeme dal.
Kluci si pote pusti film, coz pan autor popisuje velmi strhujicim zpusobem: "Scenar filmu pronikal rychlosti peti set kilometru v hodine ocima a usima az do pametovych skladist jejich mozku."
Mezitim, policejni velitelka, ktera "byla obarvena na zrzavo, aby tim zduvodnila silnou vuni, ktera se z ni line," (???) naleha na komisare, aby vyresil zahadu sklepa. Pote co mu da rozkaz po telefonu, komisar upadne do deprese: "Zmocnila se ho deprese. Nebyl svobodny clovek. Proc vlastne posloucha rozkazy? Aby unikl nezamestnanosti, aby se nedostal mimo spolecnost. Jediny zpusob jak si uchovat svobodu by bylo stat se bezdomovcem. A na takovou zkousku rozhodne nebyl pripraven."
Nekdy v tento moment kniha vrcholi, protoze rozhovory mezi komisarem a velitelkou dosahuji lobotomickeho lingvistickeho Olympu. Pote co velitelka opet naleha na vyreseni pripadu,"komisar si pomysli - ta stara coura sotva umi cist a psat. Jak tak komisar prezvykoval ty trpke uvahy, vzpomnel si na dokumentarni film o ropuchach, ty pry v dobe pareni hopsnou na vsechno, co uvidi."
Pote co se nakonec komisar vrati ze sklepa, dojde s nim k rychlemu procesu.
"Kapitanka: "Prezil tam dole nekdo?"
Komisar: "Beuugeuugebegeeee."
Porotoze z nej vic nedostali, osetrili mu rany a odvezli ho do psychiatricke lecebny."
Takze prosim vas nikdy nikde nerikejte beuueegheghee, jinak vas rovnou odvezou.
Nakonec se do sklepa vydava stoleta babicka debila a dva vedci. Ani si nemuseli nic rikat, jak si spolu rozumneli: "vsichni tri toho moc nenamluvili, nepotrebovali to. Zadny z nich nezazil tak okamzitou intelektualni osmozu."
Cim jdou hloubeji, coz je vice nez deset kilometru (pro stoletou babicku rozcvicka), tim ma babicka cim dal vetsi deja vu. "To je legracni, mam pocit, ze podobnou zkusenost jsem jiz zazila. Kdyz jsem byla docela mladoucka, musely mi byt tak...hmm, dve, tri vteriny."
Jak to dopadne vam rikat nebudu, ale muzu potvrdit, ze kdybyste misto cteni teto knihy jedli susne, trhali si chlupy z ucha, jedli deti nebo znasilnovali nejakou hospodarskou zvirenu, asi byste udelali lepe. Polovina knihy je popis mravenci valky, kdy dojde i na sex, krtka, zabu, jepice a podobny ksindly. Kupodivu, tohle se dalo prezit. Co se ovsem prezit nedalo, byl fakt, ze Werber pise jako by mu bylo devet. Vse co v teto knize lidi vypudi z pusy byl opravdovy klenot. Doufam, ze nekdy napise psychologicke partnerske drama, to by mohla byt velka sranda.
1/10
Kniha mi byla doporučena a tedy velmi zajímavé čtení! Napínavý děj, ani spát jsem nemohla a ten konec - masakr.
Na výpravě byl nohama,
na místě byl očima,
po návratu
je nervový stimul.
Příběh 4000, 103 683 a nebo 56 je strhující a tito hlavní hrdinové se mi neodvratně zavrtají do mozkových závitů, kde mě budou dost dlouho užírat. Mistrovsky napsaný příběh o lidech a mravencích, který mě jen usvědčil v tom, že mravenec je nepřítel a to dost nebezpečný nepřítel. Je třeba proti mravencům připravit proti opatření, než na nás v plné síle zaútočí.
Citát: Rodíme se už jako pitomci, nebo se jimi teprve stáváme?
Tohle se dobře četlo. Střídavé příběhy lidí a mravenců, příběhy plné zvratů a tajemna, které se na konci spojí v naprosté strhující drama, které má velmi povedenou pointu. Sice nás pan spisovatel nechal jakoby na pochybách, co se bude dále dít, ale pozorný čtenář si buď udělá svůj vlastní názor nebo si prostě přečte další knihu.
Malé ochutnávka:
Během několika vteřin, které jste potřebovali k přečtení těchto řádek:
- se na Zemi narodilo 40 lidí a 700 milionů mravenců
- na Zemi zemřelo 30 lidí a 500 milionů mravenců.
Jako nejlepší v příběhu bych vyzvedl porno scénu dvou hlemýžďů. Tohle bylo lepší a erotičtější než kdejakých padesát odstínů slizu. K tomu přičtěte nezkrotnou touhu mravenců neustále něco vymýšlet, tajemství okolo strýce Edmonda, záhadný sklep v jeho domě a máte podařené sci-fi, které možná panáčkuje na kraji skutečných události.
Citát: Je tak těžké mít poselství o neštěstí, nechávat si je pro sebe a nenalézat žádná tykadla ochotná je přijmout!
O tom, jak jsou mravenci chytří se můžete přesvědčit v deseti citátech, které jsem vybral a zapsal je Bernardu Werberovi do profilu. Určitě to nejsou poslední citáty na jeho profilu. Mistr Werber totiž napsal ještě dvě knihy na téma Mravenci.
Citát: Filozofie mravenců: Pomalu, ale stále vpřed.
Sci-fi normálně nečtu, ale tady mě zaujala anotace, obálka knihy, téma, hodnocení... nechala jsem se zlákat. No nadšení se nekoná. Obsáhlé odstavce s mravenci jsem dokonce občas přeskakovala, nebavilo mě to. Přesto jsem četla dál, protože děj s lidskými postavami byl plný napětí a byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Kniha dočtena a nadšení se nekoná, asi to nebylo nic pro mě. Jedna hvězda za nevšední téma a druhá za styl, jak to bylo psáno, ten mi vyhovoval a dobře se to četlo.
Skvělá sci-fi !!!! Velké množství informací z různých oborů, což opravdu nutí člověka k zamyšlení. Že mravenci jsou inteligentní a že jsou schopní přežít i takové katastrofy, které by nepřežilo lidstvo, to asi víme. Ale toto je opravdu napínavý, velice dobře čtivý a fascinující příběh, který bude rozhodně patřit k těm nezapomenutelným. Velice oceňuji styl vyprávění i zajímavé postřehy a poznatky. Četla jsem knihu tak před deseti lety a teď znovu. Rozhodně se dívám na mravence jinak, než dřív a vždycky se snažím, abych ani omylem na žádného nešlápla! URČITĚ DOPORUČUJI !!!!!
Knihu jsem svého času přečetl jedním dechem. Příběhové roviny ze světa lidí a mravenců (ta je, mimochodem, mnohem lepší) se v závěru spojí prostřednictvím jistého Dr. Livingstone... který sám o sobě je dostatečně fantastický, aby člověka nadchl, a zároveň - alespoň podle mě - na hranici reálnosti.
Knihu jsem otvíral s myšlenkou : "Co to bude zase za sra*ku." Přečetl jsem jí jedním dechem a je výborná, jak příběhem, tak informacemi z vědeckého ranku.
Vzhledem k tomu, ze se jiz mnoho let zajimam o zoologii, me namet teto knihy zaujal. Myslim, ze teoreticky je mozne vse a to i to, ze za mnoho milionu let, by mohla mravenci inteligence vzrust na tolik, ze by jednotlive druhy mravencu (ktere jsou zde uvedeny pouze pod jednim druhem z mravenci rise - Formica rufa), mohly zacit globalne spolupracovat a vysledek by byl velmi podobny deji teto knihy. Stejne vysoke inteligence by samozrejme mohly dosahnout i ostatni druhy uvedene v knize. Ovsem schopnost lidi rozumet mravenci reci ma podle blize k realizaci vzhledem k tomu, ze evoluce lidskeho mysleni probiha mnohem rychleji.
Velice poutavě napsané, čte se jedním dechem. Dozvěděl jsem nenásilným způsobem spoustu nových věcí, a opravdu, teď se dívám na mravence jinak. Zkusím další díly a připomnělo mi to knihu Mikro. A zkusím ještě Vosy.
Paráda. Těšil jsem se než se ke knize dostanu a těšil jsem se právem. Upřimně ze začátku mi paralelní "lidský" příběh neseděl, ale nakonec jsem byl ochotný ho akceptovat. Příběhy mravenců jsou fenomenální a už se těším na pokračování, tuším, že to bude mít zajímavou dohru.
Když jsem dočetl převratný Tajný život stromů, kolegyňka mi půjčila knihu o Mravencích. Ne že bych si nějak liboval, když mi lezou v trenkách, ale říkal jsem si, že se určitě zase něco zajímavého dozvím a šel jsem do toho. A musím teda říct, že něco tak strhujícího jsem dlouho nečetl – a to jsem ještě dostal k mravencům další prolínající se a rovnou tři dějové linky (i když jedna byly pouze výňatky z encyklopedie). Ten konec byl už kapku divoký, ale dovedu si představit, že by to mohlo být reálné. Všemu ostatnímu, co jsem se dozvěděl, z tohoto populárně-vědeckého thrilleru ohledně těch malých hmyzáků, jsem ochoten věřit. Autor je vědeckým pracovníkem, což šlo vyčíst i ze stylu jeho psaní a v tomto díle musel prokázat erudovanost v mnoha vědních disciplínách a geniálnost s kterou to propojil v tak čtivou knihu je obdivující. Tvrzení, že jsme na téhle planetě až druhou civilizací je převratné.
Líbilo se mi jak autor “mezi řečí“ sype nezpochybnitelná morální lidská moudra typu člověk je jediný druh, který dokáže trápit nebo opustit svoje děti nebo že strašně moc vyrábíme jednorázových zbytečných věcí a se vším plýtváme. Že přebíjíme své přirozené feromony umělými "vůněmi" (někteří lidi jsou fakt jak chodící drogerky). Zasmál jsem se nad sdělením, že lidský mozek může uložit až 60 miliard informací, ale když se paměť zaplní, dojde k úklidu a méně zajímavé věci zapomeneme – zůstanou akorát traumatizující vzpomínky a lítost nad minulými radostmi. Taky bylo hezké a pravdivé poučení otce svému synovi: „Poslechni, chlapče, až budeš větší, uvidíš, že dojdeš k tomu co já: že jediný opravdu vzrušující živočich, jediný živočich, jehož inteligence je skutečně odlišná od naší – je žena!“
Byla to fantastická jízda a přečtení minimálně druhého dílu silně zvažuji. Jak se znám, beztak si to budu muset koupit. Po dlouhé době za mne plná palba 100% a opět jako u stromů - už nikdy se na mravence nebudu dívat stejným pohledem.
Nic, jdu si někde vyměňovat feromony svým tykadlem.
Vzhledem k pokročilé hodině, mě spojení "intelektuální vývod" velmi zaujalo
:o) Werbera mám velmi ráda a ledasjaký vývod mu odpustím...
Velmi rozdílné pocity: na jednu stranu nadšení z čtivého předání informací o světě mravenců, na straně druhé trochu ulítlý vlastní příběh (mám na mysli především ten člověčí). A navíc mne v knize, která by se chtěla prezentovat jako chytrá, intelektuálně urážely některé vývody, jako např. že lidé jsou vlastně bohy malým tvorečkům. Každopádně mne ale svět mravenců zaujal, takže se budu snažit dostat k "čistým" vědeckým poznatkům. Další díly této série se číst nechystám.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Mravenci |
| 2006 | Den mravenců |
| 2009 |  Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti |
| 2011 | Říše andělů |
| 2007 | Revoluce mravenců |
Musím říci, že sledování dvou současných dějových linií a jedné z minulosti, která je vlastně jen ve formě určitých výňatků z Encyklopedie, bylo velice napínavé a neustále jsem měl nutkání, přečíst ještě jednu stránku, abych věděl co bude dál, ale pak už jdu...no ještě jednu a pak už vážně musím.. a pak ještě.. a ještě...atd atd. Čtenář ví, že se všechny linie musí protnout, ale ani těsně před koncem není zcela úplně zjevné, jak k tomu dojde.
A přestože ta "mravenčí část" má nádech, dalo by se říci až bajky. A přestože aktéři člověčí části mají poněkud nelogické chování, tak hodnotím velmi kladně.
Ještě se pozastavím nad jedním srovnáním určité reálnosti, které jsem mohl mimoděk udělat (i když hovořit v případě sci-fi o reálnosti, není zcela namístě).
Jde o to, že při svých cyklocestách, poslouchám audioknihu "Marťan"(no už mi dost zalézá za nehty, ale věřím, že tu poslední zhruba hodinu co mi zbývá, ještě do konce roku doposlouchám). V "Mravencích" podá autor informaci o "něčem" a to prostě "je" a funguje a basta. Žádné popisy, žádné velké zdůvodňování, proč to funguje zrovna tak a tak. Prostě jde víc o dějovou myšlenku, která už sama o sobě překonává kdejakou technickou potíž. To v knize "Marťan" se autor pouští do technických, fyzikálních i chemických popisů, které nám osvětlují jednání hlavního hrdiny a dávají mu tak zároveň i limity, které on musí svou kreativitou překonávat.
Neustálé propočítávání a revize původních plánů, které se mu znenadání hroutí, a my s ním znovu počítáme (v mém případě jen spíš "přihlížím"), jestli je dost kyslíku, vody, jídla a v něm potřebných kalorií, dávají této knize větší "uvěřitelnost", byť si myslím, že je to na úkor dějového spádu.
Při dočítání "Mravenců", kdy se dozvídáme, že někdo je někým živen a při počtu oněch živených, by myslím Marťanovi stačila velice krátká doba k výpočtu, že to prostě nemůže vyjít...
Tolik jen k srovnání dvou zcela odlišných sci-fi.
Dávám pět hvězd. Ne úplně těch nejzářivějších, ale dát čtyři se mi zdá málo.