Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné
Alexandr Mitrofanov
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538043/bmid_mrazik-s-pendrekem-v-ruce-proc-je-s-663b34aa40061.png
4
138
138
Alexandr Mitrofanov ve své knize popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie, z jakého důvodu v této zemi dochází k policejním represím nebo odkud pramení expanzivní ruská mentalita. Všechny své teze opírá o reálná fakta z minulosti. Při analýze stavu nynějšího státu se tak autor vrací především k sovětské éře, v níž má současné Rusko kořeny. Kromě konkrétních událostí čerpá i z knih či filmů, z vyjádření odborníků a v neposlední řadě z vlastních zkušenosti, jež nasbíral za 22 let života v Sovětském svazu.... celý text
Fejetony, eseje Literatura faktu Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Interpreti: Vladimír Kroc , Alexandr Mitrofanov
více info...
Přidat komentář
Výborná a nesmírně čtivá kniha, kterou zhltnete za pár hodin. Pouze první třetina zaobírající se Navalným a aktuálními událostmi je zbytečně dlouhá, knize to ubírá na nadčasovosti.
Hrozně depresivní čtení. A to je ještě vydáno před Ukrajinou.
Boris Akunin o struktuře státu, kterou Rusové a Putin převzali od mongolské Zlaté hordy: "...historicky jde o dost efektivní strukturu...Je velmi odolná. Má však i vážné defekty. Protože dobře funguje jen během těžkých zkoušek, během válek díky své mimořádně vysoké mobilizační kapacitě. Ale v mírové době funguje velmi špatně."
Na základě vlastní zkušenosti z prvních 22 let života v SSSR a znalosti ruské mentality, s použitím spousty dalších zdrojů Mitrofanov jasně ukazuje, že Rusko je Asie a ne Evropa. Proto je pro nás tak obtížné ruskou realitu pochopit. Smutné je, že se o to nesnažili ani evropští politici a i ti současní jen velmi neochotně opouštějí svět svých představ a přesvědčení, že se s Ruskem dá nějak domluvit.
Přestože jde o autorův subjektivní pohled, nelze pochybovat o jeho zasvěcenosti do tématiky a proto je tato kniha velice důležitá pro každého, kdo je ochoten si jí přečíst.
Názorná ilustrace současné podoby Ruské federace, jejíž reálnou podobu tak nějak všichni tušíme, tato kniha ale vše pěkně shrnuje a kompletuje. Kniha obsahuje obrovské množství údajů a dat, orientace v nich byla pro mě občas dost složitá, ale hlavní idey kniha komunikuje dobře. Je zde patrná především autorova osobní zkušenost a léta profesionální novinářské práce, obojí je však kombinováno s vhodným stylem jazyka a přívětivějším přístupem ke čtenáři. Hlavně je důležité se nesnažit RF za současného stavu neustále omlouvat a doufat v její demokratizaci.
(SPOILER) Kniha je psána s hlubokou znalostí ruských a zejména sovětských dějin a také se znalostí postsovětského/současného Ruska. Rusofilové či Putinofilové by tuto publikaci jistě považovali za protiruskou propagandu apod., avšak podle mě to tak rozhodně není. Rusko/ruský stát má po staletí velmi negativní rysy, které nezmizely ani po roce 1917, ani po roce 1991, ba naopak. Carové, bolševické vedení a nyní Putin se snaží vybudovat mocné a nebezpečné impérium, avšak bez ohledu na životní úroveň obyvatel Ruska. Mitrofanov přesvědčivě ilustruje, jak Putin v prvních letech 21. století kopíroval Leninovu Novou ekonomickou politiku (NEP), kterou pak vystřídal neskrývaným imperialismem a stalinismem. Odpůrci Putinova režimu jsou šikanováni, mučeni či dokonce zabíjeni, případně sami či s pomocí státu odešli pryč z Ruska. Mitrofanov má navíc sám ruské kořeny, poněvadž do roku 1979 vyrůstal a žil v Rostovu na Donu. S některými jeho názory na Miloše Zemana jsem nesouhlasil a nesouhlasím, ale v případě této knihy před ním smekám a vážím si ho jako českého publicisty se specializací na Rusko.
Četl jsem Souostroví Gulag, proto mě popis poměrů ve stalinském SSSR nepřekvapil. Horší je, že se do dnešní doby nic nezměnilo! A nejhorší je poslední kapitola, která se jmenuje Špetka optimismu a je o mírně se zlepšujícím trendu v Rusku, ve vztahu k Západu. „To se Putinovi nemůže líbit! Co udělá?“, ptá se Mitrofanov. A datum, kdy dokončil druhé vydání, leden 2022. Tak teď může napsat další díl!
Knihu jsem začal číst shodou okolností v den Putinovy pseudomobilizace a je to barvité, ač věru neradostné čtení. Mitrofanov je znalec ruské mentality a duše, v Rusku vyrůstal a jeho vzpomínky na život tam v dobách socialismu (a jejich konfrontace s dnešním stavem, který se v podstatě nijak zvlášť neliší) podle mě patří k tomu nejcennějšímu, co se lze v této všestranně pozoruhodné publikaci dočíst. Jen je poněkud skličující, že pro Rusy a Rusko, jejich možnou obrodu a alespoň elementární demokratizaci neshledává příliš naděje (viz mj. pasáže o Navalném). Velkého a těžko snesitelného imperiálního bratra v nedalekém sousedství se tedy hned tak nezbavíme, alespoň tak mi vyznívá jedno z ústředních sdělení celé knížky...
A to je popis stavu Ruska těsně před invazí 24.2. ! Doporučovala bych všem politikům v Evropě i ve světě.
Jako u některých dalších knížek, hvězdy dávám za to, jak na mě knížka zapůsobila. Pan Mitrofanov vyslověně upozorňuje, že je to jeho subjektivní pohled. Jde o člověka s ruskými kořeny žijícího již dlouho v ČR, neboli je to nížka o Rusku pro Čechy. To může být výhoda i nevýhoda, je tu na jedné straně informovanost autora a znalost obou prostředí a jistá angažovanost (či jak to nazvat) na straně druhé. To není nic špatného, jen si to čtenář musí uvědomit.
V každém případě, není to vůvec veselé čtení. Nejde jen o to, že to nevzbuzuje moc nadějí na brzké a spravedlivé ukončení války na Ukrajině, problém není jen Putin, ale celé Rusko (myšleno lidé) , nebo alespoň jeho rozhodující část To samo o sobě je děsivé. A co je snad ještě horší? Zlo existuje všude, pasivita, odevzdanost a neochota zlu čelit není jen ruská specialita. I když vzhedem k historii a tradici tam tyhle vlastnosti jsou mnohem výraznější než v západním světě. Vždyť skutečnou svobodu a demokracii vlastně Rusové nezažili, nejblíž k demokracii měli po rozpadu SSSR a to byl spíš chaos než svoboda.
Nedávno jsem si u jednoho historického románu říkala, že ti padouši jsou tak nelidští a krutí, že to snad není možné. A pak jsem si přečetla Mrazík..., třeba o mučení vězňů. A vzpomněla jsem si na Stanfordský experiment. Jak málo stačí, aby se v normálních "slušných" lidech projevily ty nejhorší vlastnosti. Nejde jen o Rusy, jde o lidi a zlo v nás všech . A kdo z nás by měl odvahu aktivně zlu čelit a riskovat třeba i život? U nás demonstrující dobře vědí, že se jim nic nestane.
Co s tím zlem dělat? V naší kultuře naštěstí zatím existují nějaké obranné mechanismy, doufejme, že vydrží.
I odkazy na literaturu byly zajímavé, bratry Strugatské jsem četla ještě před rokem 89, Mitrofanov mě inspiroval, abych si je přečetla znovu.
Plně se ztotožňuji s komentářem thorira.
Velmi zajímavé názory Maxima Gorkého, Puškina a dalších. Je to s tou ruskou náturou horší a složitější než jsem si myslela.
PS Není dobré číst před spaním...
Alexandr Mitrofanov je český novinář ruského původu, který v SSSR prožil prvních 22 let svého života. Možná ho znáte z TW, kde si ohledně současného Ruska nebere servítky. Stejně tak si je nebral ani v této knize, která vyšla ještě před začátkem války. Poslední měsíce mu tak daly zapravdu.
Takhle...po přečtení knihy si nebudete o Rusku už myslet nic dobrého. Nejhorší je, že popisované skutečnosti, jako život ve věznicích, nátura ruských policistů a jejich motivace je fakticky doložitelná. Z popisu několika konkrétních příběhů z věznice, mi bylo fyzicky zle.
Mitrofanov se v prostřední části knihy snaží tu zlou povahu a jednoduchost veřejných složek vysvětlit. Spousta věcí dávala smysl, to ano, ale přiznávám, že rozbory literárních děl zakázaných autorů, jako doklad ruské společnosti, mě bavily o poznání méně než zbytek knihy.
I tak kniha stojí za přečtení.
Fuj, dost beznadějné čtení. Myšleno obsahově. Stylisticky se to četlo dobře, ale kvůli těžkému tématu jsem tuto celkem útlou knížku četla v podstatě od března do půlky září. Musela jsem si to dávkovat po troškách.
Pan Mitrofanov dobře věděl o čem píše. Ta fakta v knize jsou síla.
Před válkou na Ukrajině jsem Rusku dával šanci, aby se v mojí mysli rehabilitovalo. Mylně jsem se domníval, že se Rusko pomalu, ale přece jen vydává kulturně a mentálně směrem do Evropy. Byl to ode mě velký omyl. Je cosi odlišného v povaze ruského národa. Svoji frustraci z ekokonomicky vyspělého Západu a hlavně z Ameriky, léčí svojí okázalou, leč domělou velikostí. Svoji tragikomičnost si ale neuvědomují. Všudypřítomná ruská propaganga udržuje v lidech pocit, že jsou součástí velikého státu, před kterým se klepe strachy celý svět. Knížka mi poodhalila jaké zde vládnou poměry, jak přemýšlí běžný Rus a jaké jsou historiké aspekty, proč tomu tak je. Šílené poměry zde přetrvávají už 500 let. Život jednotlivce tu nikdy něměl velkou cenu. Po přečtení této knížky si myslím, že tento stát ještě není zralý na opravdovou demokracii a že by se na tom v dohledné době něco změnilo.
(SPOILER)
Knížka je rozdělena do tří kapitol, přičemž první kapitola pojednává o současném dění - kauza Navalnyj, likvidace podnikatelů a represe vůči obyčejným lidem. Velká část knihy je také věnována divokému 20.století včetně stalinovských 50.let a následnému (velmi) mírnému rozkvětu. Kniha v žádném případě není odborná - ovšem na to si ani nehraje, koneckonců to přiznává i sám autor. Možná proto je ale obohacená o mnoho osobních historek, vtipů i příběhů obyčejných lidí, aby si čtenář udělal lepší představu. Líbí se mi také zařazení citátů od slavných filozofů či ruských umělců, kteří v jedné větě dokázali perfektně vystihnout stav věcí.
Celkově se mi kniha líbila, ale doporučila bych ji spíše lidem, kteří (podobně jako já) o Rusku jako takovém nic moc nevěděli. Pokud se zajímáte o ruskou historii nebo propagandu apod., tak pro vás informace v knize nebudou nic nového pod sluncem.
Na závěr jen podotknu, že kniha vyšla jen několik málo měsíců před ruskou invazí na Ukrajinu ….
„Občas se zdá, že Rusko je povoláno jen k tomu, aby ukázalo celému světu, jak se nemá žít a co se nemá dělat.“ Petr Čaadajev, ruský filosof
„Věčný komplex méněcennosti většiny Rusů před Západem dostal medovou náplast: děláme si ve světe, co chceme, a nikdo na nás nemá, protože se nás všichni bojí a kohokoliv můžeme vmžiku zničit! Euforie měla až orgastické rysy.“
Na knihu jsem narazil v podstatě náhodou, po diskuzi s kamarádem na aktuální téma proradného ruského útoku na Ukrajinu, Ruské válečné mentality, neschopnosti ruského národa žít svobodně a toužit po svobodě a klasických liberálních hodnotách a s tím související kolektivní vině Rusů na současné válce s Ukrajinou. Přestože sám sebe řadím mezi klasické svobodomyslné liberály, zcela upřímně, Mitrofanova moc neberu a nečtu jeho články, považuji ho za velkoměstského kavárenského levičáka, odstřiženého od běžné životní reality, se vším negativním, co se s tím dá spojit. Nicméně, ať je to jakkoliv, jeho názory na současné i minulé Rusko mě přece jen zaujali. Jeho znalost ruského prostředí, znalost mentality národa, do něhož se narodil, je neoddiskutovatelná. Knihu jsem tedy koupil, přečetl a zde jsou mé dojmy. Ještě doplním, že vznikla před válkou a o útoku na Ukrajinu v ní není ani čárka.
Text je svižný, jednoduchý, vše je psáno čtivě a úderně, někdy s nádechem humoru, žádné složité konstrukce, autor je novinář a je to poznat. Je to silně názorová kniha, Mitrofanov nemá Rusko příliš v lásce – a to je velmi slabě řečeno - s ohledem na vývoj posledních měsíců a let (dnes je konec 8/2022) se tomu nelze divit, ruská realita mu dala za pravdu a nás ostatní kopla do zadku.
Kniha je rozdělena do tří hlavních okruhů, monstrproces Navalnyj a současná Ruská státní tyranie, původ nemocné ruské mentality a ublíženosti a konečně projevy ruské národní mentality během posledního plus mínus století. Vše demonstruje na „minipříbězích“ jednotlivců a skupin. Popisuje praktiky současných represivních složek, ne nepodobné praktikám NKVD z dob Rudého teroru, popisuje zákony, které stát nedodržuje, nebo spíš porušuje kdykoliv se to autoritám hodí. Občas proloží historickou vsuvkou, například chováním aparátčíků z dob Rudého teroru, čekajících v celách smrti na kulku do týla, přesně v duchu geniální Koestlerovi Tmy o polednách. Ukazuje novodobou tyranii státních složek, nerespektování vlastních zákonů, šikanu nepohodlných, masové zatýkání, novodobý koncentrák – Sacharovo, mučení znásilňováním, ponecháním na mraze, odepřením léků a další. A většina jsou zřejmě komplici.
Postupně přechází do historie, sleduje vývoj ruského národa, ruské mentality, tváří v tvář historickým událostem, drsného způsobu života ruských mužiků, vesničanů a nezměrné krutosti, tolik vlastní ruskému lidu. Čím to? – ptá se – že je ruský lid tak krutý, tolik opovrhuje lidmi, humanismem a životem obecně? Demonstruje například na extrémní krutosti obou stran v občanské válce rudých proti bílým. Hledá odpovědi a odkazuje se třeba na Gorkého a jeho cesty po ruském venkově, ruské dálavy, nicotné vesnice a hlavně nicotné lidičky uprostřed nezměrných stepí. Je to zajímavá úvaha a rozhodně stojí za přečtení.
Autor dále popisuje hluboce zakořeněnou nenávist v ruském lidu, nenávist k inteligenci jako třídě, nenávist k bohatství, nenávist k úspěchu, nenávist k Západu. Tuto zakořeněnost v nenávisti stopuje až k Ivanu Hroznému a Zlaté Hordě. Ano, právě ono pověstné - pologramotný stepní národ necivilizovaných barbarů, nepatřící do Evropy. A samozřejmě nelze nevzpomenout kontinuální mytologii Velké Vlastenecké Války, která v očích mnohých vlastně nikdy neskončila. Popisuje zároveň s tím související naprosto neuvěřitelnou loajalitu, oddanost, nacionalismus – chcete-li, věrnost Rusku, matičce Rusi, bez ohledu na společenskou třídu. Z evropských zemí bylo vlastenectví jako ctnost systematicky vymýceno během posledních 70-80 let – k naší vlastní škodě. V Rusku bylo extrémní vlastenectví naopak podporováno, vyučováno, předáváno každé další generaci v rámci státní propagandy. Z toho plyne ta ruská arogance – arogance státu, dělat si co chce tváří v tvář světovému společenství. Bez skrupulí, bez ohledů na kohokoliv, na mezinárodní smlouvy, dohody, bez ohledu na prosté slušné chování.
Rusko je národ žijící v neustálé lži a nenávisti, bez přehánění nenávidící vše úspěšné, živé a lidské. Co na tom, že polovina Rusů nemá splachovací záchod? Svoboda? Právní řád? Fuj! To není podstatné. Podstatné je, že mají atomové ponorky, mezikontinentální jaderné rakety, hypersonické střely. To je důležité, to dává praktickou sílu a moc, alespoň evidentně v očích většiny Rusů. Znovu musím zopakovat naprosté opovržení lidským životem, čirý nihilismus a kult smrti, přesně v duchu onoho pověstného a okřídleného „nas mnogo“.
Otázka na závěr: zničí Rusko ve své zaslepenosti svět? V souladu s myšlením, že, když oni se mají špatně, tak ať se svět, a hlavně západ, má taky špatně? Odpověď myslím přinese nedaleká budoucnost. Přes jinak názorové rozdíly s autorem doporučuji všem, mnohým může otevřít oči.
Brilantní kniha. Přečteno již podruhé během posledních 3 měsíců, protože některé myšlenky z ní si stojí za to oživovat. Za mě 10/10 a must read. A samozřejmě není třeba opakovat předchozí komentáře, že z knihy běhá mráz po zádech...
Mitrofanov líčí Rusko jako zemi, která si už poněkolikáté vyvraždila inteligenci a těm pár zbylým lidem s vnitřní integritou zbývá buď emigrovat anebo se uchlastat. Většina národa má mentalitu nevolnického mužika, který uznává jenom sílu. Nejdůležitější pro něj je, aby se jeho pána všichni báli, protože to je jediné, co mu dává hodnotu.
Kdybych četla v roce 2021, snad by mi přišlo přehnané. Stejně jako líčení některých mučení, které se v Rusku praktikovalo. Ukrutnosti spáchané v Buče (jen tak z pomsty, beze smyslu) bohužel ukazují, že Mitrofanov má pravdu. Máme pořád tendenci vidět Rusko sice jako našeho protivníka, ale taky jako evropskou zemi hrající podle evropských pravidel. Není to tak, Putinovo Rusko nehraje podle žádných pravidel, uznává jen právo silnějšího.
Je to děsivě bezvýchodné a depresivní čtení o Rusku. Výborně sepsané vysvětlení proč je Rusko takové jaké je. Podle mě povinná četba pro všechny, kteří jen zvažují, že by náš slovanský polobratr mohl být nějakou inspirací. Nikdy více!