Mrtví milovat nemohou

Mrtví milovat nemohou
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31862/mrtvi-milovat-nemohou-31862.jpg 4 21 21

Oba příběhy této knihy mají na první pohled klasickou kriminálně-detektivní stavbu. V obou se hraje o lidské životy s nejvyššími kartami, které žánr používá, především se stupňujícím se napětím a nečekanými zvraty; hledačem pravdy se stává civilní hrdina plný pochyb, nejistot a často i obyčejného strachu. Dalo by se říct, že hrdina z donucení, pro něhož není pátrání jen hledáním odpovědí na základní otázky kvalitní klasické detektivky, ale jakýmsi důležitým životním zlomem, konfrontací prožitého s přítomností a budoucností.... celý text

Přidat komentář

dagmar5477
30.03.2023 4 z 5

Úplně detektivkou bych to nenazvala, ale kniha se četla dobře. První příběh mi přišel trochu přitažený za vlasy, ale druhý byl povedený.

mcabr
23.01.2023 4 z 5

Celkem pěkný starý detektivky.


KlariN
24.10.2020 2 z 5

Druhá povídka říznější než první, i přes lehký ideologický opar se ale i dnes dají číst obě. Klíma prokazuje značnou spisovatelskou zručnost, i evidentní poučenost kvalitními vzory. V celku neurazí, v jednotlivostech místy i nadchne. Důraz na vizualitu obě povídky předurčuje pro filmovou adaptaci. Nestalo se, škoda.

verunecek
08.12.2019 5 z 5

napínavé do posledni chvíle, kdyz slyším pisnicku která příběh doprovází vždy si vzpomenu na tuto knížku... určitě někdy znovu přečtu

ber-tram
11.07.2019 4 z 5

Druhá z novel dává název celé knize, a oprávněně - i z druhého místa hraje prvé housle. Dost temně a klaustrofobicky, vše totiž běží v ustavičné samomluvě ženského mozku. Pátrání po okolnostech úmrtí sice má gradaci a napětí, přesto se zahlcuje klišé příznačnými pro tehdejší časy: delikventní »parta«, otec, co »chtěl všechno a naplno žít«, chronická frustrace a škarohlídství. Slohová stavba však drží pohromadě. 28/19

ber-tram
21.05.2019 4 z 5

Televizního investigativce Klímu přehlédne málokdo (jo jo, ta beraní palice s tlustejma brejlema) a zřejmě v něm přehlédne i zručného literáta. Před skoro bulvární akcí kdysi dával přednost subtilnější psychologické hře s charaktery. V první (aviatické) novele Nikdo nikam neletí jde víc o naaranžovanou stylizaci nežli uvěřitelnou (únosnou) story. Leckteré experimenty holt fungují jen v umělých laboratorních podmínkách. Ale sledují se jakžtakž pozorně. 24/19

Makoves
07.08.2014 4 z 5

Nepatřím zrovna k milovníkům krimi žánru, ale musím přiznat, že mě pan Klíma mile překvapil. Skvělý styl psaní, perfektně volená slova, k tomu nevšední příběh s nevšední zápletkou.