Muffin a čaj
Theo Addair (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366888/bmid_muffin-a-caj-heC-366888.png
4
1623
1623
Muffin a čaj série
1. díl >
Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí. Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být…... celý text
Přidat komentář
Jemný něžný příběh, kdy jeden bere dané za neměnné, a druhý má vůli a sílu změnit naprosto všechno. Dokonale se v osobnostech hlavních hrdinů odráží prostředí ve kterém vyrostli.
U Daniela se despotický otec, který, z náznaků, dlouhodobě mlátí manželku rozhodne, že syn po prožitém traumatu nedostane žádnou péči. Naopak dostane jízdenku zpět do internátní školy, kde mu spolužáci jen naloží a dál se, ve smyslu emocionální rovnováhy, otec absolutně nestará.
Kit zůstal jen s maminkou, ketrá mu ale dává všechno, co Daniel vůbec nezažil, třeba prosté objetí a bezednou zásobu rodičovské lásky. Myslím, že proto na začátku příběhu Kit chce a dokáže dát víc ikdyž není vůbec jisté, že dostane cokoli na oplátku a mnoho informací vyplyne spíš z kontextu, než aby musely být přímo řečeny. Další propletence mezilidských vztahů a vztahu mezi hlavními hrdiny není z části nijak převratná záležitost, ale vtáhne vás natolik, jako by to byla myslánka z Harryho Pottera. Celý příběh jako by vás laskavě zachumlal do deky, podal muffin a čaj, a jemně upozornil, že to bude dobré, že se to stalo, ale už to skončilo, že už bude líp.
Audiokniha:
Tento příběh jsem objevila v audiotece a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. A úplně mě převálcoval. Kniha byla skvěle namluvená. Obrovské plus, že byl příběh vyprávěn z pohledů obou hlavních hrdinů. Perfektně tak byli interpretovány pocity Daniela a Kita. Úžasný příběh dvou chlapců, kteří si k sobě nachází cestu. O šikaně, naději, bezmoci, zrady i pochopení. Spisovatelka nejen, že dokázala svým příběhem chytit mě za srdce, zároveň ale dává pohled na věci, které se dějí dnes a denně. Třeba právě v podobě šikany na škole. Nedokázala jsem přestat poslouchat a bylo až šílené, jak jsem příběh prožívala.
Za mého teenagerovství takové knížky nebyly. Ale jsou teď a nikdy není pozdě na to mít šťastné dětství. Ta knížka se mnou rezonuje, tak jako tak. Což ve skutečnosti není příjemné. Probudit ukolébané touhy, přání, Stíny, vnitřní Kritiky, i Přátele, jejichž blízkost jsem ztratil. A že mě nikdy nepustí strach, že až mě ostatní lépe poznají, pochopí, že to, že sejm dospělý, jen předstírám, hlavně díky věku. Ale trénink nikdy nekončí a je to lepší, když vás potrénuje knížka, než skutečný člověk. A že jsem nevěděl, zda tu knížku spálit, nebo dát do mrazáku… Přitom je určitě dobře, nemít pořád vše srovnané. A Spřízněné duše, i v knížce, tu nejsou, aby s námi zůstaly, ale právě aby s námi zatřásly, jako se sněžníkem, a mi byli nuceni, když chceme něco, co nemáme, dělat něco, co jsme ještě neudělali. Tak uvidím. Mít Spřízněnou duši v knížce je vlastně dobře. Není to o nic méněcennější přítel. Když žijete celý život s Kritikem v hlavě, proč nepřibrat… třeba někoho jako Daniel a Kitty. A mít utvrzení v tom, co chci a co nechci. A odvahu. Prolomit vlny... (Ve filmu Prolomit vlny se mladičká Bess obětuje, aby probudila svého Jana, podobně jako Kitty, aby probudil Daniela.) Když chcete přeplout oceán k jinému břehu, musíte mít odvahu ten původní ztratit z dohledu.
Nejsem vůbec cílová skupina, ale čtení jsem si opravdu užila. Co nejvíc? Přepis literárních prací do soutěže. Určitě si přečtu i druhý díl, i když už víme...
musím říct, že je to můj první příběh, s touto tématikou. Překvapilo mě, tak hezky se četl. Příběh sám plynul, až byl najednou konec. A já se moc těším na další knihu autora. Jeho styl psaní mě baví.
Mojje prvotina od autora a hodnotím 4*
Až na styl psaní příběh byl dokonalý se vším všudy.
(SPOILER) Přesně na pomezí čtyřhvězdy a pětihvězdy. Většina knížky absolutně dokonalá a překvapivě dospělá ve stylu i vyznění. Budování vztahu naprosto přirozeně působící a pečlivě napsané. Pasáž v Kitově domovině někomu přijde neuvěřitelná a nátlakově pokroková, mně naopak přišla dokonale padnoucí k vyznění knížky a krásně se odrazila ve finále, které je množstvím callbacků a vracejících se motivů vynikající. Trošku to akorát kazí skladba třetího aktu, která přejímá typickou romcomovou strukturu, společně s plottwistem jak z nejblbější teenage romance. Postupně jsem ale vyměkl, když mi po finále došlo, jak moc je ta struktura třetího aktu (konkrétně Matějovo připojení se k záporácké trojici) zrovna v tomto příběhu potřeba, aby vyznění "někdy je potřeba vše nepříjemné nechat za sebou a začít novou kapitolu, je jen třeba rozeznat, co vzít s sebou" dávalo plně smysl. Stejně je na tom pak i epilog. Přeslazený, nutně dokonalý, ale ve výsledku potřebný.
Knížku jsem četla už před lety, teď jsem se k ní vrátila v podobě audioknihy. Líbila se mi snad ještě víc, dokonce jsem do mého hodnocení přidala pátou hvězdičku.
Je neuvěřitelné, jak mohou být tak závažná témata jako šikana, nepovedený coming out a psychické potíže zabalené v natolik milém, něžném a sladkém příběhu dvou zamilovaných kluků. Normálně bych se tak bolestivým tématům nejspíš vyhla, ale tahle knížka nese i přes jejich přítomnost silné poselství o nezlomnosti lásky a přátelství.
Muffin a čaj moc doporučuji, a nejen pro mladé, kterým je primárně určená.
Románům s označením LGBT jsem se vždy vyhýbala. Nemám nic proti homosexualitě jako takové, ale vždy mi více vyhovovalo číst příběhy, kdy se dává dohromady muž se ženou. Asi protože se v takovém případě dokážu do postav více vcítit. Tak jsem si to alespoň myslela, ale.. Byla jsem nejspíš úplně mimo.
O této knížce jsem už hodně slyšela a také o samotném autorovi a říkala jsem si, že to asi zkusím. Kniha byla v klubu audiotéky, tak mě napadlo, že si to pustím na noční a kdyžtak to vypnu. Ha, ale stalo se to, že jsem to nakonec vůbec vypnout nechtěla. Muffin a čaj byl tak milým příběhem, který mě zahřál na duši. Bavilo mě úplně vše a slupla jsem to raz dva.
Navíc jsem ráda, že jsem vykročila ze známé zóny a zjistila jsem, že nálepka LGBT není žádným strašákem, ale naopak může odhalit skvělé příběhy.
Určitě se chystám i na další knihy od autora. Nevím proč mě zrovna až ve třiceti začala takto bavit young adult literatura, ale někdy to asi přijít muselo.
Poslouchala jsem. Moc jsem tomu ve svém věku, kdy vlak mládí už odfuněl, nedávala, ale samotnou mne překvapilo, jak moc mne to bavilo. Načteno to bylo perfektně, tak možná proto.
Jinak ocenuji "sloh" :).
Knize jsem se strašně dlouho vyhýbala a ani vlastně moc nevím proč. Možná pro to, že je to YA a prostě tahle loď už odplula dávno a vlastně jim je kolik? 16? Ale! Příběh je moc hezký, milý. Knihu doporučuji a určitě se k ní zase někdy v budoucnu vrátím.
70% - Po autorově fantasy Ve stínu oskeruše, z níž bylo zjevné, že psaní mu není cizí, i když jinak to nebylo úplně top, a po několika povídkách, které mě natěšily o něco více, jsem se pustila do téhle opěvované knížky. Určitě patří k tomu lepšímu, co jsem od autora četla, a vzhledem k tématu a faktu, že jsme v české kotlině, je to vlastně těžký nadprůměr. A taky je tenhle příběh o vztahu dvou dospívajících chlapců nesmírně milý a něžný.
Jenže jsem při čtení zároveň narážela na dost rozptylujících věcí, a to nikoli jen v tom pozitivním smyslu. OK, odhlédnu od snahy o zasazení příběhu do internátní školy po vzoru těch britských, ono je to atraktivní a svádí to a také to často funguje, Rowlingová by mohla vyprávět. Odhlédnu i od úsměvné snahy po světovosti, poněvadž Daniel Morgenstern a Cristian Arroyo nejsou tak úplně průměrní čeští pepíci. A nevěřím příliš ani oné idylické české LGBTQ friendly vesnici, odkud Kit pochází.
Styl psaní mi prostě příliš neseděl. Autor se pokouší o vzletný a květnatý jazyk, bohužel často až na pomezí špatného textu s nedostatky, na které se vytrvale upozorňuje v každém kurzu tvůrčího psaní. A přitom tímto bohatým jazykem mezi sebou hovoří dva dospívající chlapci, kteří vzápětí napíšou oceněnou slohovku na úrovni maximálně druhého stupně ZŠ. Na jedné straně filozofují o smyslu života a tak vůbec a na straně druhé jejich jednání a myšlenkové pochody jsou občas jak ze školky, až jsem si musela připomínat, kolik že jim vlastně je.
Autor se také ze začátku zjevně nemohl rozhodnout, jaké ty postavy vlastně mají být. Daniela by měl rád zároveň citlivého a zlomeného minulostí a zároveň povzneseného a sžíravě sarkastického, já ale neviděla nic než ustrašeného kluka, který se straní ostatních. Kita si zase představoval jako kamarádského extroverta, který vyjde se všemi a všichni s ním, ani to se ale nedařilo udržet a nakonec tam vzdychali oba, a to ještě v dvojnásobné délce, protože kapitoly psané z pohledu Daniela a Kita se z nepochopitelného důvodu překrývaly i tam, kdy bylo naprosto zjevné, jak danou situaci asi prožíval druhý z hrdinů, a nepotřebovala jsem to od autora znovu otrocky převyprávět včetně doslovného přepisu všech dialogů.
Místo toho bych očekávala mnohem propracovanější sbližování než to, že když už se teda začali bavit, tak se najednou objali a všechno bylo fajn. Nebo vlastně nebylo, protože to podstatné si stejně neřekli. A pak se zas nebavili několik měsíců. V autorem daném prostředí, se stereotypy šikanátorů a s hrdiny, jejichž vztah prostě pro okolí bude problém, jsem zkrátka čekala mnohem víc nápadů, zápletek, zvratů, jakož i bohatší prokreslení vztahů s vedlejšími postavami (jak to vlastně dopadlo s Kitovým spolubydlícím Matějem?). Je to ta knížka, kde člověk cítí velký potenciál, nutí ho to číst dál a dál a pak to najednou jaksi vyšumí, což je hrozná škoda.
Knihu jsem četla několikrát, ani si nepamatuji, jak jsem se k ní dostala ale byla to moje první lgbt+ kniha. Proto asi nedokážu říct něco negativního. Krásný příběh o lásce, je to vlastně něco, co čekáte ale zároveň je to skvěle a rafinovaně vymyšlený příběh.
Super příběh, dojemný i vtipný. Postavy Kita a Daniela jsem si zamilovala, všechno, co prožívali jsem prožívala s nimi. Viděla jsem, že je i druhý díl, určitě si ho taky přečtu.
Příjemné a oddechové čtení, které sem tam zabrousí k náročnějším a těžko uchopitelným tématům. Pokud uvažujete o přečtení své první knihy s LGBTQ+ tématikou, bude tento titul vhodným začátkem.
Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a každý svůj. Jsou trochu jako dvě strany téže mince. Jsou si dost podobní, ale i přesto mají své zájmy a charaktery, díky kterým jsou jedinečný. Jejich vztah eskaloval velmi rychle a někde mimo pohledy čtenářů, již při prvním setkání měli totiž oba pocit, že o sobě vědí všechno a obětovali by za sebe život. Nemohla jsem jim to uvěřit, ač mi byli sympatičtí sebe víc.
Vše se odehrává v zajímavém internátu v Praze, o kterém jsem slyšela poprvé v životě. Myšlenka je skvělá, především protože se zde nepoužívají mobilní telefony a jiná elektronika. Vše tak probíhá skrze papír, přímé rozhovory a je to úplně jiné, než na co jste z příběhu o SŠ zvyklý. Velmi příjemné změna, co dodala příběhu jiný rozměr a především špetku tajuplné magie. Dopisy, vzkazy a psaníčka mají zkrátka svoje kouzlo, které jim nelze odebrat.
Téma LGBTQ+ jsem zde vnímala opravdu velmi povrchově, což by mohlo oslovit především začínající čtenáře. Téma je v knize několikrát změněno, není zde žádný velký tlak, ale ani se nedočkáte nějaké hloubky a bližšího poznání. Hodně kloužeme po povrchu a čtenář si musí až příliš věcí sám domýšlet, což mi u tohoto tématu připadá velmi riskantní.
Prostředí je zajímavé a hlavní postavy také. Ale celý příběh je hodně pomalý, táhlý a jako čtenář jsem měla často problém udržet pozornost. Pokud chcete vědět, zda vás tématika příběhů s LGBTQ+ bude bavit, sáhněte po této knize. Ale pro otrkanější čtenáře to určitě není. Odpočinete si, ale za srdce vás to nechytne a po dočtení si už na hlavní hrdiny nevzpomenete.
Chvilku mě příběh bavil, pohltil mě do sebe, občas jsem se musela do čtení nutit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem pár kapitol přeskočila, abych se rychleji dostala na konec a zjistila, jak to s Danielem a Kitem dopadne (a konec mě nepřekvapil), ale byla jsem za něj ráda, přála jsem jim to:)
Rozhodně oceňuji, že autor do příběhu zakomponoval i problematiku psychického zdraví.
Občas mi to přišlo dost podobné jako Srdcerváči - hlavní postavy, které jsou stydlivé, nejisté sami sebou, ale i odvážné a milující:)
(SPOILER)
Někomu tahle knížka nebude dávat absolutně žádný smysl a nebude ho bavit a někomu bude dávat smysl až moc. Jsem ten druhý případ.
Co do psaní, je knížka konzistentní výrazy, stylem a vším, proto se čte tak skvěle. Jak se kluci poznali, moje čtení se zpomalilo, aby mi nic neuniklo, ale zároveň zrychlilo tak, že jsem zaráz přečetla sto stránek. Potom se tempo vyprávění trošku zvolnilo, naštěstí. Protože jsem byla psychicky pěkně vyždímaná, v dobrém. Tolik mi ta obří pasáž dala ran a vzala vítr z plachet. Místy jsem měla co dělat, protože jsem se musela hlídat a dýchat hodně zhluboka, abych u každé druhé věty nezačala brečet. Nikdo nechce mít knížku promáčenou slzami.
Knihu mám jako celek natolik ráda, že u mě výtisk zůstane už navždycky. A jak skoro žádnou knihu nečtu dvakrát, tuhle si dám klidně i potřetí.
A jako vždycky, abych se mohla vrátit k určitým pasážím, něco si tu nechám...
"Nezlob se, nejsem moc dobrý v mluvení s lidmi..."
"Nezlobím se. A myslím, že spíš lidi nejsou dobří v mluvení s tebou."
"Proč to říkáš?"
"Protože si myslím, že na mluvení s někým jste potřeba dva. Když píšeš, slova ti plynou, nikde ani zádrhel, nikde jediná falešná nota, je to jako poslouchat symfonii. Takže umíš i mluvit, jen z toho máš strach, a za to můžou ostatní."
...
"Ale ty... ty jsi v mluvení se mnou dobrý. Jak to?"
...
"Nejspíš proto, že chci doopravdy slyšet, co říkáš."
"... některé věci jsou v určitý moment důležitější než jiné. I kdyby jen pro toho, kdo o nich má mluvit. A to je to, co je dělá těžkými na vyslovení."
"Nevím, co se děje v tvojí hlavě, ale vyřešíme to."
...
"Ať už se bojíš, že se stane cokoli, zvládneme to"... "Ty to zvládneš. A já ti pomůžu, jak jenom budeš chtít. Nejsi na to sám. Slyšíš? Nejsi na to sám."
Když se někdo jednou spálí, kdo by mu vyčítal, že se nechce přiblížit k ohni?
Donutil bych lidi, aby k sobě byli upřímní. I ti, co mají ty nejlepší úmysly, řeknou sotva polovinu toho, co by bylo potřeba. A pak jsou tu ti, co na rovinu lžou. Nikdy nepoznáš, kteří jsou kteří, dokud není dávno pozdě... To je taky efekt motýlích křídel. Někdo ti řekne malou lež a nakonec to může zničit život tobě i dalším lidem.
Slyšíme slova, ale většinu času neposloucháme. Někdy si už předem uděláme názor na to, co ti chce ten druhý říct, takže ho ani nechceš vyslechnout. Nebo ho sice necháš mluvit, ale slyšíš jeho slova přes filtr té tvojí představy a ona pak lezou z té druhé strany ven úplně překroucená a zkomolená. Každý by měl slyšet to, co druhý říká, přesně tak, jak to říká.
...
Podle mě by se tím vyřešilo všechno.
...
Pak by zbyl čas na líná rána a palačinky s medem.
Být mladší asi si knihu užiju víc. Příběh jako takový není vůbec špatný, naopak si myslím, že pro teenagery, na které cílí, je to skvělé otevření tématu lgbtq+. Ale mě místy chyběly větší detaily povah jednotlivých postav.
Překvapivě se můj názor na tuhle knížku moc neshoduje s ostatními, protože hodnotím jenom 2 hvězdy.
Mám pocit, že by se mi to o hodně víc líbilo, kdyby to mělo tak o 100 stránek víc. Přišlo mi to strašně uspěchané a Kit s Danielem mi někdy přišli jako bezmozkové, kteří nevědí, co je smysluplná komunikace.
Po dočtení jsem si jen řekla 'meh' a dala jsem jí zpátky mezi ostatní knížky. Nic to na mě nezanechalo a já osobně nedoporučuji. Chápu ale, že se to spoustu lidem může líbit.
Štítky knihy
homosexualita studenti šikana střední školy psychické problémy internát pro dospívající mládež (young adult) romance gayové LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2018 |  Muffin a čaj |
| 2019 | Koláčky a spiklenci |
| 2019 |  Na kraj světa |
| 2021 | Supertajný seznam věcí |
| 2020 | Čtyřměstí |
Laskavá kniha, na které se mi nelíbí jakým způsobem autorka pracuje s náznaky. Čtení jsem si nesmírně užila.