Můj dopis světu
Emily Dickinson
Výbor z veršů americké básnířky, která zachycuje v básních drobnou všední skutečnost, sleduje proměny přírody, medituje o životě a smrti a tlumočí pocity štěstí z lásky a zoufalství nad její nedosažitelností.
Přidat komentář
Chápu, že překládat Emily Dickinsonovou je úkol předem odsouzený k nezdaru, protože některé její básně jsou v originále dokonalé. “Because I could not stop for Death, He kindly stopped for me.” Moje první seznámení s ní, buší mi v hlavě už několik dní a uvedlo mě do stavu dlouhotrvajícího intenzivního okouzlení.
Ale protože číst poezii v angličtině je pro mě někdy trochu namáhavé, s vděčností sahám i po překladu. Porovnávám s originálem a občas zjistím, že tam, kde originál končí rezonancí věčnosti, překlad jen tak trochu zašumí. Přesto při autorčině zhuštěném, intenzivním stylu je velmi užitečné vidět, jak se s interpretací potýkal někdo jiný. Že je to jiné než originál, to je samozřejmé a nesnižuji tím nijak výkon překladatelky.
Nádherná sbírka básní o přírodě a životě, ale i smrti a temnotě. Emily Dickinson psala neobyčejně o naprosto obyčejných věcech, jako je třeba i vítr, babí léto či déšť. Její citlivá poezie mě naplnila příjemnou melancholií a hned si mě získala, stejně jako neobyčejný životní příběh samotné autorky. Rozhodně si chci přečíst další její díla.
Na to, že poezii v podstatě nečtu, jsou 3* velice slušné hodnocení.
Na malém prostoru (pouze několik básní výboru přesahuje 4 sloky) spousta pocitů, emocí i myšlenek. Zhuštěné a většinou působivé. Některé jsem ale buď nepochopil nebo mě jenom neoslovily.
Takže možná spíš 3,5*
Básně z 19. století...
Jsem již zřejmě zkažený touto dobou, současnými vyjadřovacími schopnostmi žijících básníků, nebo velikány typu Seiferta, či Holana.
Možná je to i tím, že jsem příliš zaměřený na českou tvorbu, snad si i myslím, že česká báseň je našinci nejbližší...
Básně Emily Dickinsonové v této sbírce opěvují především svět, přírodu, ale dotknou se občas i lásky, smrti, možná i rozjímají nad lidským údělem.
Nechci hodnotit kvalitu básní. Tomu v tomto případě nelze dostát.
Jen ta atmosféra mě jaksi nechytila za srdce, ale našel bych pár titulů, které jsem si předčítáním opakoval, protože byly krásné.
Americká poezie předminulého století zřejmě není můj šálek kávy. Příliš otřepaná věta, že? Nicméně dokonale vystihuje moje pocity po přečtení... :-)
Autorovy další knížky
| 1999 |  Neumím tančit po špičkách |
| 2017 | Duše má být vždy dokořán |
| 2006 | A básníkem být nechci |
| 1977 | Můj dopis světu |
| 2006 | Svůj podíl noci snést |
Svět mi nikdy dopis neposlal,
teď mu píšu já .....
Intimní poezie americké autorky z doby vzdálené má stále co říci :
Když jediné srdce v žalu zachráním
nebudu nadarmo žít
když jedinému životu ulehčím
či pro jednu bolestnajdu klid,
jediné vysílené července
pomohu v hnízdo se navrátit
nebudu nadarmo žít ....
Ve smyslu motta kdo zachrání jediný život, spasí celý svět ....
Je to idealismus - ale pěkně to zní ....