Můj přítel Pierot
Raymond Queneau
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17147/bmid_muj-pritel-pierot-cCW-17147.jpg
4
16
16
Pitoreskní příběh, odehrávající se v prostředí obrovského lunaparku, je podivuhodnou kombinací reality a fantazie, kde jedna přechází v druhou bez hranic. Příběh, o kterém jeho autor napsal, že „je to vlastně detektivka bez detektiva a možná i bez zločinu“, humorně vypráví o životě v zábavním „Uniparku“, plném pochybných atrakcí a lidí dobrodružných povah i nekalých existencí. Uprostřed nich Pierot, trochu snílek a trochu odstrkovaný hrdina, marně hledá svou životní příležitost. U nás dosud neznámý francouzský spisovatel a básník, který je též vynikající matematik a znalec hovorové francouzštiny, zachytil v tomto dílku burleskní a trochu neskutečnou atmosféru zábavního parku i pestrou arabesku osudů jeho obyvatel. Doslov Jarmila Fialová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Pierrot mon ami, 1942
více info...
Přidat komentář
Pierot, slavný to nanuk z Francie, v tomhle díle dělá v lunaparku, kde mu to jde asi jako mě salsa nebo sex. Za dva dny ho dvakrát vyhodí a tak se Pierot poflakuje okolo a kamarádí se s lidma. Otřesná představa. Jestli je něco blbější než květák, pak to jsou lidi. Z toho se vyvrbí zamotaný spletenec obsahující fakíry, hrobku, nějakýho knížete co spadl z koně a dohromady to dává asi takovej smysl, jako pořídit si popelník na motorku, nebo přilepit si banán na plynovej kotel. Všechno to pak nějak taky skončí, ale moc uspokojivě ne. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak asi k tomu, když jdete kadit, sedíte tam půl hodiny, ale pak když se zvednete, není tam vůbec nic. To mě vždycky rozpálí do běla - a proto jsem taky běloch. Takhle mimochodem vznikli černoši.
Já dávám 7/10, pořád mi tam u toho Qvujenoeouea něco chybí.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
| 1985 |  Stylistická cvičení |
| 2010 |  Zazi v metru |
| 2011 | Modré květy |
| 2006 | Na svatého Dyndy |
| 2003 | Svízel |
To je to umění pomlky a nedořečenosti, co pak v člověku rachtá ještě dlouho po dočtení. Jak se to v tý palici spojuje a ohýbá a dochází to... a vůbec.