Můj syn feťák: skutečný příběh
Eva Hacalová , Petr Hacala , Luboš Hacala
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477752/bmid_muj-syn-fetak-skutecny-pribeh-zAs-477752.jpg
4
238
238
Uprostřed rodiny, kterou zasáhly drogy. Skutečný příběh jedné závislosti. Mluvíte se svými dětmi o drogách? Myslíte si, že vás se tahle problematika týkat nemůže? Svoje zlatíčka jste přece vychovali dobře. Monika Kolářová si to taky myslela. Věřila, že její syn je bezproblémový kluk, kterému se v životě bude dařit. Až do chvíle, kdy se předávkoval neznámou látkou. Autentické zápisky matky a syna spolu se záznamy z terapeutických deníků ukazují nepříjemnou skutečnost v celé nahotě – závislost jednoho vždy zasáhne celou rodinu.... celý text
Přidat komentář
No pro mě to byl mazec....neumím si takové situace představit,ale knížek na toto téma jsem četla hodně... jako máma od dvou dětí....nevím jestli bych vydržela,jako máma v knize.....taky se divím,že se neufetoval....takových příležitostí dostal....no snad se(Honzovi)daří dobře...
Brutální knížka. Totálně mě vtáhla do děje a přečetla jsem jí za 2 dny. Po přečtení toho, jak se hlavní "hrdina" Honza choval (např. extrémní neopodstatněná žárlivost, podezřívání, agresivita, zvláštní ezo myšlenky a nápady) jsem si uvědomila, že to v mém okolí úplně přesně sedí na jednoho člověka a teda až ted zpětně jsem si uvědomila, že za tím téměř jistě stojí také pervitin. Rozhodně stojí za přečtení.
Zajímavá knížka z rodiny, kde se syn stal feťákem. Syn popisuje, jak se do světa drog dostal a matka píše, jak ty chvíle prožívala. Chybí mi tam pohled jeho přítelkyně. Zajímalo by mě, jestli to jeho přítelkyně měla takhle vymyšleno od začátku, nebo jí k tomu dohnala beznaděj.
Dalsi desiva kniha o drogach. Tentokrat i z pohledu matky, coz se moc nevidi. Prolinani pohledu syna a matky bylo velice dobre vypracovane. Lubos i Eva maji potencial, bylo to napsano velice ctive.
Kniha ve mě zanechala velmi silné dojmy a myslím, že kdybych měla děti, byl by zážitek ze čtení ještě hlubší. Jde o skutečný příběh z našeho prostředí, jež nám vypráví matka a její syn Honza, který propadl drogám. Psaní ze dvou pohledů a dvěma odlišnými styly se mi líbilo, bylo více reálné, že každý použil svůj způsob vyjadřování. Děsí mě, že rodina dlouhou dobu na Honzovi nepoznala, že užívá drogy. Nemyslím to jako výtku, ale nutí mě to přemýšlet, jaká tajemství lidé okolo nás skrývají a my nemáme ani tušení…
Před nějakou dobou jsem na YT shlédla video, ve kterém autoři knihu představují, takže jsem si po dobu čtení představit tvář maminky a bylo to pro mě plus. Musím jí vyjádřit obdiv, že všechno nějakým způsobem zvládla a ustála, je to být silná žena. Opačné pocity cítím k Sandře, která byla jejím pravým opakem. Vůbec jsem nechápala, proč ti dva spolu vůbec jsou a jak mohl Honza její chování tolerovat a ještě ji mít rád? Možná to byla setrvačnost a neschopnost něco řešit? Jestli Sandra vše dělala jen kvůli penězům, taky nechápu, že jí to všechno za to stálo.
Knížka se mi nečetla mic dobře, asi mi nesedl styl psani pasazi matky, kapitoly syna se četli lepe, ale za me konec vicemene utnuty, nebylo dovysvetleno co se delo a jak prisel definitivni zlom... jinak tema urcite zajimave a tyto knihy by si jednou za zivot mel precist kazdy
Mazec knížka. Vůbec nezávidím,musí to být strašné prožívat něco takového v rodině
Proboha, co je tohle za lidi? Už od první stránky nemůžu tu matku vystát, ty rádoby cool komentáře syna jsou taky dost na ránu. Poprvé se mi stalo, že nebudu schopna knížku dočíst. banda tragických existencí a spousta neuvěřitelných historek. Je to hooodně přikrášlené, aby to dodalo na zajímavosti.
Za mě tohle fakt ne...
@Jiri5841 naprostý souhlas.
Pěkně napsaná hrůzostrašná kniha. Čte se rychle. Dlouho se o ní přemýšlí. Jen chybí pohled Honzovy manželky. Proč tam s ním zůstává? Ale jinak opravdu doporučuji.
Deníkovou formou napsaná kniha z pozice matky "feťáka" a syna, který drogám propadl. Ať už drogy začne brát kdokoliv, vždycky to má vliv na celou rodinu včetně toho nejmladšího člena. Nikdy neříkej nikdy, ale opravdu nikdy bych se nechtěla podobné situace dožít!
Zajímavá kniha, pěkně napsaná, deníková forma podtrhuje autenticitu, asi jsem chápal a litoval všechny zúčastněné. Pamatuji si, jak jsem kdysi četl "Memento" nebo "My děti ze stanice ZOO", a ikdyž je to samozřejmě klasika daného tématu, tak mi to bylo takové vzdálené. A to tato kniha není, tady máte pocit, že jste v tom, že to mohou prožívat vaši známí, blízcí....
Příběh ze života rodiny, do které se dostanou drogy. Obdivuji Honzovu maminku, že to zvládala, myslím, že musí být opravdu silná žena. Já bych už na jejím místě byla někde v Bohnicích. Rodina měla velkou výhodu také v tom, že měli dost peněz, avšak ne vždy to pomůže... Jinak Sandra mi byla od začátku nesympatická, vypočítavá potvora!
Kniha se velmi dobře četla. :) Zápisky z deníku ze života je fajn. Jinak část "Feťákova matka" rozhodně lepší. Má to spád.
(SPOILER)
No, ufff. Mazec, hodně silný příběh. Já bych teda neřekla, že matka má něco proti homosexualitě, spíš to byl její obranný mechanismus. Velice se mi líbil styl psaní, barevně oddělené části vyprávěné matkou a synem. To mi vyhovovalo. Zápisy z deníku jsou pecka. Tím, že je to opravdu ze života. Nejsem odborník, ale podle mého Honzovi od malička chyběl táta. Ne otec co vydělává a dbá na výkon. Ale táta, co si s klukem zakope s balonem, naučí ho na kole, chodí na školní besídky, tráví s ním čas. Honza se mu tolikrát snažil zavděčit... Ano, bylo mi Honzy až líto. Pak už stačilo, že si našel za partnerku megeru a dílo zkázy se rozjelo naplno. Líto mi bylo i sestry Nely, v příběhu upozaděné.
Ovšem nejvíc líto kde jsem i brečela, byly pasáže s Gitunkou. ,,V rohu pokoje seděla Gitunka s hlavou zvláštně zataženou mezi ramena. Chtěla se chudinka schovat jako želva do krunýře. V rukou držela panáčky, se kterými si povídala. Hlasitě, aby její slova přehlušila křik její mámy. Gitunku jsem popadla a s výtkou, zdali mají vůbec rozum tohle předvádět před dítětem, jsem si ji odvezla domů."
,,V tu chvíli se za mejma zádama spustil pláč. Gita stála ve dveřích svýho pokoje na nejistejch nožičkách a řvala na celý kolo. Jak dlouho nás asi pozorovala?"
To je prostě šílené a tu holčičku bych rozhodně nenechala ani v péči otce, ani matky. No, děti měly dítě a to to odnášelo.
Jinak ale si jako matka neumím představit nechat své dítě padnout na dno. To bych nedokázala. Ať si říká kdo chce co chce, prostě ne. Jako to říkala v knize matka vraha, ať provede cokoliv, i s čím absolutně nesouhlasím, pořád je to moje dítě. Já ho v břiše nosila, porodila, kojila, nedokázala bych ho nechat padnout. Ne.
Velice zajímavá kniha jak člověk může padnout až na dno a co drogy dokážou hrůza a dobrý konec at to mi vydrží
Trošku pomalejší začátek, ale pak mě kniha naprosto strhla a potřebovala jsem vědět jak to s Honzou dopadne. Velmi se mi líbilo, že kniha byla psána nejen z pohledu drogově závislého Honzi ale i z pohledu jeho matky, protože něco takového skutečně obrátí život naruby nejen závislému, ale i jeho rodině. Rozčilovala mě ale postava Sandry, jasná ukázka toho co člověk dokáže jen kvůli penězům. Prostě příběh ze života a tak to holt někdy chodí.
Knihu jsem zhltla za víkend, nemohla jsem přestat číst. Co prožívá syn - feťák, jak to vidí matka svýma očima. Rozhodně si nemyslím, jak píše čtenářka, že matka uráží homosexuály nebo lidi, co si chtěj změnit pohlaví. Pouze uvažuje nad tím, kdo z nich to má v životě těžší. A to za úvahu stojí.
Je skvělý, že Honza našel sílu s drogama přestat.
A budu držet palce, aby mu to vydrželo dalších sto let.
Už roky jsem nečetla nic o drogové závislosti a zcela nepřekvapivě, i tady je podobný vzorec, jako všude jinde. Asi jako u všech feťáků. Oceňuji střídání pohledu matky a syna, ale chvílemi bych Moniku vyliskala. Vážně na začátku knihy řekla, že je lepší mít za syna feťáka, než homosexuála? Nejvíc líto mi bylo dcery Nely. Rodiče roky řeší bráchu feťáka, v jejím nejkřehčím věku dospívání, navíc viděla, že peníze toho umí spravit hodně... Docela by mě zajímal i její pohled.
Jednoduché čtení na víkend. Téma, o kterém by se mělo mluvit, hlavně mezi mladými.
Především Silný příběh o muži ležící se závislosti na drogách. V podobě denikovych zápisek nám popisuje svůj život závislý muž a a jeho maminka. Začínáme v roce 2011 kdy problém s drogami dohnali Honzu,našeho hlavního hrdinu, až za brány psychiatrické léčebny. Deník popisuje Honzík život uvnitr oddělení a zivot a především pocity jeho rodiny na vnější straně brány.
Příběh mě velice zaujal byl silný,napínavý a míst jsem soucitila s Honzovou maminkou. Především však ukazuje jak je problém člověka s tvrdými drogami komplexni a náročný na pochopení i následnou léčbu, která muže u některých lidi trvat až do konce jejich života.
Doporučuji všem milovníkům knih podle skutečných události a rodinných dramatu.
Při čtení týhle knihy jsem měla velké úzkosti a depresivní stavy. Jasný, člověk si něco z toho sám zažije (třeba), ale tohle bylo moc už i na mě.
Děkuji, nechci. Dočteno, ale vytrpěno.
A ještě bych ráda dodala, že k té rodině jsem pociťovala úplnou nenávist. Já vim, že je to strašný o někom tvrdit, ale prostě mě v tom utvrzoval fakt, že syna vždycky a pokaždý vytáhli z bryndy. Buď to byly cigaretky do léčebny (a vůbec, kdo mu dal tu věc na dno té krabičky??!) nebo "na tady máš penízky a hezky to vrať, komu to patří", nebo "ano, půjčíme Vám milionek", nebo "ano, koupíme Vám novej baráček", nebo "Sandro, tady máš sto tisíc korunek"
Přece to nemohlo ani dopadnout dobře, když jim dali všechno. A Sandru, tu jsem nenáviděla úplně nejvíc! Jakto, že tu mršku nikdo neprokouknul??