Můj syn feťák: skutečný příběh
Eva Hacalová , Petr Hacala , Luboš Hacala
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477752/bmid_muj-syn-fetak-skutecny-pribeh-zAs-477752.jpg
4
238
238
Uprostřed rodiny, kterou zasáhly drogy. Skutečný příběh jedné závislosti. Mluvíte se svými dětmi o drogách? Myslíte si, že vás se tahle problematika týkat nemůže? Svoje zlatíčka jste přece vychovali dobře. Monika Kolářová si to taky myslela. Věřila, že její syn je bezproblémový kluk, kterému se v životě bude dařit. Až do chvíle, kdy se předávkoval neznámou látkou. Autentické zápisky matky a syna spolu se záznamy z terapeutických deníků ukazují nepříjemnou skutečnost v celé nahotě – závislost jednoho vždy zasáhne celou rodinu.... celý text
Přidat komentář
V prvnich 40 stranach stihla matka urazit homosexualy a transexualy, kdyz napsala, ze byt fetak je vlastne nic proti tomu, kdyby byl jeji syn gay nebo transexual. Protoze drogove zavisli se ze sve zavislosti dostanou... to mi asi stacilo, abych si udelal obrazek o cele rodine. Matce vubec nedochazi souvislosti, zeptala se nekdy snad sebe PROC?! Spis kope kolem sebe a urazi a zpochybnuje praci druhych. Ale to, ze nosi diteti cigarety jakoby nic je v poradku... Casti od syna se snazi pusobit “velmi autenticky” pomoci radoby cool vyrazu, ktere snad byly in pred 20 lety. Nemam z knihy dobry pocit, velke zklamani.
Kniha se mi moc líbila.
Jako rodič,jsem si vždy říkala,že když už je Vaše dítě dospělé,lépe se vyhne nástrahám drog.No,není tomu tak.Je dobré si přečíst,tuto knihu,za jedno, je moc pěkně napsaná a za druhé, možná ,a to nikomu nepřeji poznáte ,že Vaše ratolest v něčem lítá.
Skvela knizka, skvele se cte, ale neumim si predstavut byt v roli ,hercu, v knize. Bohuzel toto neni smysleny dej, ale pravdivy pribeh jednoho mladeho kluka, ktery se dostal k drogam. Od knizky jsem se nemohla odtrhnout, bylo to dost potave napsane. Nakonec vse dobre dopadlo, i kdyz tomu moc neverim...v knize mu rodice dali nekonecne sanci, ale bohuzel to bylo vse jen na nejakou dobu - az uz tydne nebo dokonce roky - kdy byl cistej a pak se k tomu zase vratil. Kazdopadne knihu doporucuji, 10/10
Tolik bych k té knížce chtěla napsat recenzi, že byla úžasná, úplně se vcítíte do všech osob, tolik bych toho chtěla napsat, ale nemůžu, protože se momentálně cítím jako ta matka. Jako máma stále toho syna omlouváte, litujete, a on je tak prohnaný, že ví, jak na vás. On si jede na svý feťácký vlně a vy se doma klepete, protože vám hlavou běží strašný věci, jen ne, to podstatný. Máte to pod nosem, ale prostě to dlouho nevidíte, a když to konečně uvidíte, nechcete to přijmout, protože to tak nemůže být, určitě ne, je to omyl. Knížku jsem četla s tlukoucím srdcem, tušila jsem, jak to dopadlo. Tekly mi slzy spolu s maminkou Honzy a teď bych se chtěla probudit za pět let. Třeba už všechno bude dobrý.
No, tak to byla opravdu jízda. První polovina knihy mě chvílemi nebavila a vůbec jsem nechápala chování Sandry. Druhou polovinu knihy jsem prakticky přečetla na jeden zátah a Sandru jsem upřímně nenáviděla. Hrozná mrcha. Moc mi nevyhovuje psaní formou deníku, protože nedokážu vnímat datumy a několikrát jsem se musela vracet, abych se podívala, jaký datum měl předchozí záznam. Ale to je můj problém :-)
ČV 2022 - Literatura faktu.
“Moje představivost posilněná bílejma krystalama neznala hranice. Když se kolem domu objevily kočičí stopy, můj mozek to vyhodnotil tak, že manželčin milenec si vyrobil speciální nastavce na boty, aby se nenápadně přikrad pod okna a za ženou vylez do patra pro žebříku…”
Co vám budu povídat, při čtení téhle knihy jsem měla v hlavě podobnou haluz, jaká je na opravdu povedené obálce. V blízkém okolí jsem měla člověka závislého na gamblingu a pak dalšího na alkoholu. Dostala jsem se i do psychiatrické léčebny na různá oddělení a to co jsem viděla, mi rozum nebral. Při čtení knihy jsem si vzpomněla na období, kdy jsme pořád dávali druhé a pak milionté šance, ale závislák slíbí cokoliv.
Kniha je psaná z pohledu matky a syna. Měla jsem až husí kůži z popisu stejné události, ale naprosto odlišným pohledem. Zatímco syn sjetej jak dálnice, matka si omlouvá, že je unavený a vlastně chudák. Jak si syn namlouvá, že to kdykoliv může ukončit a závislý není. Kdybych neměla zkušenosti, asi bych si řekla, jak to mohli nepoznat? Proč to rodina tolerovala tak dlouho? Doporučuji přečíst všem, co mají v okolí někoho se závislostí aby věděli, že v tom nejsou sami. A i těm, co nikoho takového nemají, aby pochopili jak šíleně nerovný souboj s (nejen) drogami okolí bojuje.
Kniha mazec- čekat než synovi "dojde" kam až spadnul .....a rodičům co všechno neviděli.....
Co pak každého z nich stojí najít ztracenou důvěru a zpět "svůj život" .
Od této knihy se nedalo odtrhnout. Co s člověkem udělají drogy a jak to ovlivní celou rodinu se dočtete v knize. Bonus této knihy je, že je psána z pohledu matky-rodiče a z pohledu syna.
Tak to byla síla, neumím vůbec popsat všechny pocity, které jsem měla při čtení této knihy, ale na konci mi tekly slzy úlevy. Určitě doporučuji přečíst.
Knihu jsem precetla za par hodin. Sama jsem vyrustala s partou, ktera (vcetne me) s drogami experimentovala, ale jen dva z nas tomu nikdy nepropadli. U me to byla predevsim rodina a strach z toho svinstva (pervitin) a zdrava sebelaska, ktera me od propasti ochranila. Ziju ve meste, ktere je drogama prohnile a lide se kterymi jsem vyrustala jsou jiz davno troskami.
Tato kniha byla desne autenticka a to hlavne v tom, ze drogy se netykaji pouze socialne slabsich, nebo deti, na ktere rodice kaslou. Sama jsem byla 2x svedkem, ze existuje opravdu nadeje na to, ze clovek s tvrdymi drogy prestane s to: nechat ho i pres veskerou lasku padnout na uplne dno.
Obcas mi v pribehu vadilo chovani matky, hlavne v tom, jak mu dokola a dokola pomahala a davala sance… ale… nemuzu to chapat, protoze matkou nejsem.
Rodine preji mnoho stesti
(SPOILER)
Pro mě to bylo těžké čtení. Bohužel takových příběhů znám několik. A jeden i velmi zblízka. Proto nesouzním s pozitivními ohlasy přede mnou.
KLIŠOIDNÍ - může za to přísný otec! Ne, rozhodnutí bylo na Honzovi, na nikom jiném.
NAIVNÍ - my mu zajistíme podporu, máme na to prostředky? Ne, je to hrozné-příšerné-strašné-a chce to mít fakt koule, ale MUSÍTE ho nechat padnout na dno, aby se mohl zvednout.
A že nemohli? Že je to přece Vaše dítě a musíte mu pomoct? Ano, ale to byla v příběhu i Nela, která se sama nerozhodla ničit si život a ze dne na den tak trochu přestane být viděna, protože Honza má přece problém. Nela to nějak zvládne.
Tato linka tady vůbec nebyla. Jako by to problém nebyl.
AROGANTNÍ - můj syn není vrah, je to “jen feťák” tvrdit v čase, kdy jezdí zfetovaný a ohrožuje všechny kolem a všeobecně se to ví? Ne, toto fakt neberu.
Chyběla mi rovněž linka, kam Honza odjel. Zase jen na pár dnů do léčebny? Nebo se rozhodl pro nepohodlí a dostal se někam do komunity? To by dávalo příběhu aspoň nějakou budoucí vizi. Takto nevíme nic.
Já VÁŽNĚ SMEKÁM před každým rodičem, který to zvládne. A taky před každým terapeutem, či psychologem, který závislým pomáhá.
Tuto knihu bych ale osobně jako návod na zvládnutí problému nedoporučovala.
(SPOILER)
Tahle kniha byla jedna velká DESTRUKCE, po všech směrech. Ani jsem nečekala, že mě to tak emočně vysaje. Nakonec jsem strašně ráda, že už mám knížku za sebou, na druhou stranu to byla ale velká čtenářská zkušenost.
Co o této knize říct...je to opravdu velmi soukromý pohled do jedné drogami rozdělené rodiny a především tedy dvou protagonistů a to matky a syna. Skrz jejich deníkové záznamy můžeme nahlédnout do jejich myšlenek a vidět různé události hned z několika různých úhlů. Samozřejmě, že během čtení se více méně budete přiklánět víc k jednomu z nich a tomu budete ,,fandit". V mém případě to byla určitě matka...jelikož mi jí po celou tu dobu bylo strašně líto...to čím si ta ženská musela projít, by podle mě zvládl opravdu málo kdo. No a její syn ...to je kapitola sama pro sebe...jako já sice dokážu pochopit ty důvody proč ten kluk fetoval, nebo proč s tím vůbec začal, dokonce i chápu, proč chodil s takovou krávou jako byla Sandra, ale co nechápu je..že on si moc dobře uvědomoval co s ním ty drogy dělaj...že je schopnej někoho zmlátit, že někoho může zabít a i tak si fetoval vesele dál. Jako sorry, ale přijde mi, že ten kluk se prostě nějak zvlášt nesnažil s tím přestat a všechno mu bylo jedno. Prostě to jak byl chladnej ke svý rodině i přesto, že jen díky nim se z něj nestala úplná troska a ještě si žil naúrovni...a on s nima hošan není štonc mluvit normálně, nebo se kvůli nim aspon snažit. Mladej hajzlík to je, nic jinýho, kterej si potřebuje pořád něco dokazovat a na všechno okolo jenom sere...takovýhle lidi si můj soucit teda moc nezasloužej, a myslím, že ve 28 letech by moh mít aspon nějakou malou zodpovědnost. Bylo mi z něj vážně zle, zezačátku ani tak ne, ale u toho konce si to u mě teda rozházel...i když mi ho občas bylo taky líto kvůli tomu jak na něj Sandra byla zlá. Ale jako vážně? Rozmlátit svůj barák a řvát na sebe před dítětem...jakej férovej a dobrej člověk tohle dělá. A i přesto, že Sandru jako totálně nedávám...vůbec nevim proč vlastně chtěla to dítě, když sama byla jen přerostlý mimino. Každopádně se nedivím, že chtěla rozvod a nedokázala se před Honzou přetvařovat...sice to zbytečně přeháněla. Ale na druhou stranu co jako Honza čekal, že potom všem co psychicky zdeptal jí i svojí rodinu...že se mu bude vrhat do náruče, a bude se na něj tlemit od rána do večera..když se ona stará o děcko a on si mezitím fetuje, mlátí lidi a jezdí jako blázen...jako jaká ženská by to vydržela a necítila k tomu chlapovi odpor...obzvlášt když si to nejhorší dělal sám a dobrovolně.
Asi jsem se hodně rozvášnila a nadávala víc než v jakékoli jiné recenzi...ale jaká jiná kniha by ve vás měla probouzet emoce než právě tahle. Vím, že je kniha podle skutečné události, ty lidi co v ní vystupujou osobně neznám, a hodnotím je teda jen podle toho jak vystupují nebo se chovají v knize...přijde mi, že zbytečně hodně bolesti způsoboval Honza svým rodičům úplně zbytečně a hlavně mě mrzí, že jemu samotnému to pořád jako nějak nedocvakávalo, nebo se aspon víc nesnažil. Nemám zkušenosti s drogami ani s něčím takovým a nevím jak moc se člověk cítí sám sebou, když bere drogy, ale když vím, že se pomalu ale jistě dostávám do pekla a stahuju tam i lidi co si to nezaslouží, tak se snažím to zvrátit a ne se nechat vydržovat, a páchat ještě větší blbosti.....celej svět není jenom o jednom člověku. Každopádně ale přeju celé rodině, aby si už ničím takovým nemuseli procházet a konečně mohli zase žít ten obyčejný nudný, normální život.
Uf, to bylo velmi silné. Prosím, ať nemusím nikdy toto jako máma zažít. Je velmi jednoduché poradit - nechat padnou na dno, ale jak to můžete jako máma udělat? Je to moje dítě..... ta cesta k tomuto rozhodnutí je tak dlouhá a tak těžká, ale asi jediná správná. Skláním se před obrovskou statečností rodičů, kteří jsou na takové cestě a držím všem palce, aby to dopadlo dobře. DOPORUČUJI!
Líbilo se mi,že byl příběh vyprávěn z obou pohledu jak matky tak syna . Neskutečně mě štvala Sandra s Honzou byla beztak jen kvůli penězům hlavně pak do všeho tahala jejich vlastní dceru což se mi hodně příčilo.
Skvěle popsané pocity jak matky fetujícího dítěte, tak samotného feťáka. Neumím si představit něco takého jako matka prožívat.
(SPOILER) Velmi zajímavy kus. Velmi mne prekvapil nastin duvodu zacatku fetovani od obou aktérů, ktere se shodovali - prisny otec, vyderacska výchova.
Opravdu silný příběh, je neskutečné, jak moc si člověk dokáže nabít hubu a opakovat stejné chyby stále dokola. Skoro bych řekla, že to, že rodiče Honzy měli dostatek peněz, bylo spíš na škodu, protože mu stále dávali další šance a než padl na dno, trvalo to opravdu dlouho. Ale zároveň je mi jasné, že by to asi udělal téměř každý rodič.