Můj syn feťák: skutečný příběh
Eva Hacalová , Petr Hacala , Luboš Hacala
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477752/bmid_muj-syn-fetak-skutecny-pribeh-zAs-477752.jpg
4
247
247
Uprostřed rodiny, kterou zasáhly drogy. Skutečný příběh jedné závislosti. Mluvíte se svými dětmi o drogách? Myslíte si, že vás se tahle problematika týkat nemůže? Svoje zlatíčka jste přece vychovali dobře. Monika Kolářová si to taky myslela. Věřila, že její syn je bezproblémový kluk, kterému se v životě bude dařit. Až do chvíle, kdy se předávkoval neznámou látkou. Autentické zápisky matky a syna spolu se záznamy z terapeutických deníků ukazují nepříjemnou skutečnost v celé nahotě – závislost jednoho vždy zasáhne celou rodinu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha je napsána čtivĕ, velice zajímavé čtení.
Nikoho nesoudim, ani matku ani Sandru která mi pěkně lezla na nervy.
V knize mi chybi pohled a pocity dcery - sestry fetaka Honzy a konec byl moc rychlí.
Honza si to vše uvedomil vzal bankovku a odjel, ale kam? Do léčebny? Nebo k rodičům?
Tam bych potřebovala více informací.
Jinak kniha moc dobře zpracovaná
Kniha skvělá, velmi silné téma, pro rodinu muselo být toto období zdrcující. Osobně asi nikdy nepochopím jak moc může mít člověk růžové brýle, ale Sandra by zasloužila pár pořádných facek. Docela obdivuji maminku, že ve spoustě situacích zanechala klidnou hlavu. Vím, že já bych určitě vystartovala. Všem doporučuji přečíst.
Noční můra každého rodiče, aby jeho dítě nezačalo užívat drogy, se v této knize stala realitou. Těžké téma, dva pohledy na celou situaci a další z příběhů, které prostě nechcete zažít. Zajímavé deníkové zápisky z léčebny, začátek i průběh závislosti a následky, jak drogy změní celou rodinu.
Už jsem četla hodně knih s drogovou tématikou, ale nejvíce mě tady dostala ta část s Honzovou toxickou psychózou. Je to síla, takhle to číst z druhé strany. Nejhorší je, že když se to člověku děje, ani mu nedojde, že něco není ok. No, knihu hodnotím plným počtem.
Zajímavá kniha.
Děj se prolíná vyprávěním matky a vzpomínek (a zápisků v deníku) syna.
Ke konci mi děj přišel pořád dokola - syn se opakovaně vrací k drogám, matka se mu snaží pomáhat.
Určitě ale stojí za přečtení.
Úchvatná kniha. Tak silné emoce jsem snad z žádné knihy necítila. O to silněji mě kniha zasáhla tím, že je příběh skutečný. Přeji aktérům, aby v jejich životech byla už jen radost a štěstí, protože toho špatného už si užili přes míru. Doporučuji knihu úplně každému, protože si z ní odnese opravdu silné emoce, poučení, ale i třeba naději a vděčnost.
Knížka se ke mě dostala náhodou a jelikož jsem spíš příznivec detektivek a bestsellerů, moc se mě do ní nechtělo. Ale velice příjemně mě překvapila a okamžitě jsem se do ní začetla. Moc se mi líbila časová linie, která mě vtáhla do pocitů matky a uvažování syna zároveň. Je šílené, že tohle si opravdu někdo prožil (a zřejmě i mnoho lidí prožívá) a věřím, že tato knížka může i hodně lidem pomoci. Dokázala mě rozesmát i slzu jsem uronila. Knížku vřele doporučuji a přeji ji, aby našla mnoho čtenářů a těm, co to potřebují, pomohla...
Jedná se o příběh, který se skutečně stal. Podle autorů je zde 99,9% věci skutečných a byly upraveny jen ty, které by mohly někomu ublížit.
Máme zde dva "pohledy na věc". Matka, která vlastně celý příběh vypráví a Honza = feťák, který si vede deník a poodhaluje nám tak pohled na to jak se dostal tam kam se dotal tak i svůj pohled na celou situaci.
V podobné knize ani snad nelze očekávat, že tady budete mít oblíbenou postavu a nebo, že tu budou postavy sympatické. To se tady samozřejmě neděje ani omylem.
Honza a hlavně jeho pohled na celou věc asi každému kdo v drogách nejede bude připadat lehkovážný, šílený a až hraničící s absolutně chybějícím pudem sebezáchovy.
Matka je tady hlavně z počátku opravdu hodně naivní, ale to by byla asi každá matka, která chce věřit a věří do poslední chvíle.
Musím, ale říct, že některé její poznámky mě až rozesmály a to jsem u podobné knihy vůbec nečekal, že se může stát. Takže můj názor na tuto postavu se postupně proměňoval.
Otec je tady hodně upozaděný, ale tak to asi i ve skutečnosti bylo v reálném životě. Hodně pracoval a moc se nazapojoval. Matka tady vlastně většinu doby funguje jako takový prostředník.
Honzova přítelkyně Sandra je teda pěkná...... Docela by mě zajímala její rekce když si knihu přečetla. Rád bych viděl video s její reakcí když toto čte poprvé, na YouTube :-)
Celou dobu jsem byl napnutý kam až to celé dojde, kam až to rodiče nechají zajít a co vše se stane a o co případně přijdou.
Nebudu samozřejmě prozrazovat detaily.
V ději mě zarazily dvě věci.
První je vlastně reakce matky hned na první stránce knihy, kde Honza má určitou příhodu a hned jako první rekce jsou drogy, protože říká, že nikdy neměla podezření a i to potom komentuje při čtení Honzova deníku.
A potom závěr. Tam mi chybělo se dozvědět ještě trošku víc o tom jak...?
Třeba, ale bude nějaká bonusová kapitola?
Na závěr musím rozhodně ocenit to, že tady absolutně není hyperkorektnost. To je věc, kterou nemám rád a opravdu oceňují, že tady není.
MŮJ SYN FEŤÁK je velmi silný a čtivý příběh, při kterém se mi svíral dech a je varováním především pro mladé lidi, aby se vyhnuli drogám a nikdy je nezkoušeli!!! Na počátku knihy je uvedeno, že kniha je věnována rodičům, jejichž děti bojují s drogovou závislostí.
Kniha má 2 části a je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů. Z pohledu syna HONZY, který je feťák a z pohledu jeho matky. Jedná se o skutečný příběh, jména hlavních postav jsou pozměněna. Hlavními postavami jsou autorův bratranec PETR (v knize Honza) a autorova teta EVA (v knize Monika).
Kapitoly se střídají. Kapitoly vyprávěné matkou jsou napsány klasickým černým písmem a kapitoly vyprávěné Honzou jsou napsány fialovým písmem, což je zajímavý prvek, se kterým jsem se doposud setkal v knihách výjimečně. Myslím si, že fialová barva je zvolená dobře, je příjemná na oči a rozhodně je to zajímavý prvek, při kterém vidíme kontrast ve vyprávění Honzy a jeho matky. Líbil se mi také deník, který si Honza psal a my se pomocí jeho deníkových záznamů můžeme podívat do jeho myšlenek. Myslím si, že pro tento typ příběhu je přínosné, že se na knize podíleli 2 autoři. Každý má svůj specifický styl psaní a pro knihu je to přínosné.
Autor použil bratrancův deník a na základě něho zpracoval příběh svého bratrance. Jeho tetu přemlouval, aby napsala zážitky z těžkého období svého života, a nakonec ji přesvědčil, a tak sepsala svoje vzpomínky. Myslím si, že pro paní Evu muselo být psaní velice těžké a bolestné, protože si hodně jako máma vytrpěla a prožila! Když jsem četl Honzovy deníky, nebylo mi z toho vůbec dobře a co teprve pro jeho mamku, která se tímto způsobem dozvěděla pravdu a pochopitelně následně prožívala velmi těžká období ve svém životě! Nejhorší ze všeho je, že tento příběh je podle skutečné události! Musím se přiznat, že jsem z tohoto příběhu docela rozhozený a po dočtení této knihy ještě na mě všechno doléhá.
Nemá smysl se podrobně rozepisovat o této knize a odhalovat vám podrobnosti z tohoto příběhu. O všem se dočtete, pokud tuto knihu vyzkoušíte. Dočtete se, proč Honza začal brát drogy a vyzkoušel jich doopravdy hodně. Dočtete se, jaké účinky jednotlivé drogy na něj měly, a jaký to mělo na něj vliv. Dočtete se, čím vším si prošel Honza, ale také zároveň čím vším si prošla jeho rodina a jaké trápení s ním měli!
Znám několik lidí ze svého okolí, kteří požívají drogy, hlavně marihuanu („trávu“). Musím se přiznat, že jsem ve svém životě žádné drogy nevyzkoušel, ani kouření trávy, i když jsem si jednou o tomto tématu povídal s kamarádkou a řekli jsme si, že bychom to mohli jednou vyzkoušet! Zapomenout na všechna trápení a starosti a alespoň jednou v životě zjistit, jaké člověk zažívá pocity při kouření trávy, byť by se jednalo o krátký okamžik. Zpětně však naši rozmluvu hodnotím tak, že to možná bylo takové plácání do větru a ve skutečnosti jsme to neměli v úmyslu. Ale tyto myšlenky se objevily, asi proto, že jsme byli smutní a život nám připadal v šedých barvách a chtěli jsme překročit nějakou pomyslnou hranici, vykonat něco, čeho jsme se nikdy nedopustili, z čeho jsme měli sice strach, ale zároveň nás to lákalo alespoň jednou vyzkoušet. Však by se nic nemohlo stát, kdyby to člověk vyzkoušel jednou a už nikdy by se k tomu nevrátil, přece by o nic nešlo. Těmito podobnými větami se mladí lidé utvrzují v tom, že mohou „trávu“ vyzkoušet, občas si dát a hned budou vidět život v lepších barvách, budou se smát a bavit. Jenže většinou dávky narůstají a často přecházejí lidé k „tvrdším“ drogám – LSD, PERVITIN („PERNÍK“ „PEŘÍ"), extáze aj. Následně se z toho stává začarovaný kruh, ze kterého je těžké se vymanit!
Je jednoduché sklouznout k drogám, mnohem těžší je přestat je používat. Nejlépe je vůbec s drogami nezačínat, a pokud se někdo stane závislým na drogách, je třeba se léčit, ale musí chtít sám. Rodina, přátelé a nejbližší příbuzní mu mohou podat pomocnou ruku a podržet ho v těžkých chvílích, ale vždy záleží na samotném člověku, jestli má chuť a vůli bojovat a dostat se z toho začarovaného kruhu, anebo být v něm navždy uvězněn a ničit si život. Podle statistiky se lidé, kteří se léčili ze závislosti na drogách, opětovně k nim vracejí až v 98 %!
Kniha má pěkný přebal a má znázorňovat, co se může odehrávat v hlavě feťáka. Součástí knihy je také malá záložka. Kniha je dobře zkontrolovaná korektorem, našel jsem jen 5 drobných chyb, což je zrnko prachu z velkého množství textu.
Knihu lze také objednat přímo u autora, který vám do knihy napíše věnování. Autorův e-mail je: tadyjelubosovo@gmail.com
Od první stránky jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. Myšlenky , obavy názory matky jsou naprosto uvěřitelné a já vím, že uvažuji úplně stejně. To je skvělé!
Z celé výpovědi matky je cítit její bezpodmínečná láska k synovi, její šílený strach, snaha mu pomoct , i když už by to ani čtenář nečekal. Ta knížka má ohromnou sílu v tom, že je napsána podle skutečnosti. Protože kdyby to byl vymyšlený příběh věřím, že by se mu vytýkala nevěrohodnost, ale jak je vidět i z toho , co jsem přečetla i od jiných autorů , skutečný život je někdy daleko šílenější než vymyšlený příběh, ten se dá podle potřeby upravit, ale skutečnost ne.
To co zažíval Honza, jeho zkušenosti a popisy závislostí, se mnou dost zamávalo, jak z pohledu sebe jako matky , tak z pohledu člověka , co nikdy drogy nezkusil. Musím říct , že na začátku příběhu by mě dokonce i naláka , abych něco z toho zkusila. Z této knihy jsem teprve pochopila, proč někdo začne s pocitem , že mu to pomůže a že to dokáže udržet pod kontrolou. Také se shoduji s tím, že cukr a jídlo obecně je taky droga, bohužel se v tomto případě nějak moc nedá abstinovat.
Věděla jsem, že Honza musí dopadnout na úplné dno, aby měl naději, ale netušila jsem jestli se to v tomto případě stane. Takže jsem byla napnutá až do úplného konce.
Knihu můžu doporučit úplně všem, čte se jedním dechem a vše, co se v ní dočtete, se opravdu odehrálo v jedné české rodině.
Velmi silný, čtivý příběh, který je vyprávěn z dvou úhlů pohledu - závislého syna a jeho matky.